"Prý dojde k dělení lidstva, dozvěděla jsem se před dvaceti lety ve vizi. Kdo pochopí, půjde nahoru, ostatní dolů. A bude k tomu jednoduchý klíč. A nikomu nebude možné pomoci – každý v tom pojede sám za sebe…"

Rozevírající se nůžky

Rozevírající se nůžky, tak lze rozkódovat vizi budoucnosti, kterou jsem se před lety dozvěděla. Nůžky, z nichž jedna část míří nahoru a druhá nezadržitelně ukazuje směrem opačným. Není to vývoj, kdy někdo jde rychleji a jiný pomaleji – přičemž i ti nejpomalejší pořád ještě míří nahoru. Je to skutečný rozkol lidstva, bezvýhradné rozdělení lidí na ty, kdo vzestup konají a ty, kterým stačí pád: pád do zmatků, nepříjemností a posléze i nemocí. Nás – občanů České republiky – se tato vize přímo dotýká, protože pokud pád provozují lidé u moci, strhávají dolů celou společnost. Proto jsme tam, kde jsme – s rozkradenými miliardami, s děravými zákony, které ke zlodějnám a k dalším nepravostem přímo vybízejí.

Pouštím internet, dívám se do tváře jednomu ze senátorů a čtu o jeho výrocích, týkajících se kouření na veřejnosti. Vidím, jak věří svému názoru, jak brání kuřáky a bude je bránit do roztrhání těla (nebo do rakoviny plic?). Neví, že posun nahoru začíná od poděkování za dar života a pokračuje úctou ke všemu neživému i živému – a samozřejmě i úctou ke svému tělu.

Lidé jdoucí nahoru

Lidé jdoucí nahoru toto vědí, daru života si váží a o své tělo pečují – třeba zdravější stravou, cvičením apod. Drogy (cigarety nevyjímaje) samozřejmě v jejich životě nemají místo. Vědí i to, že probíhající život není jednorázová záležitost, kdy je jedno, co děláme, protože stejně všichni umřeme a jestli o nějaký rok dříve nebo později, to už nehraje roli, protože do hrobu musíme všichni. Jejich pohled na život je širší: vidí sebe jako bytost jdoucí po hodně dlouhé cestě, jako by byli človíčkové – mravenečkové a obcházeli po obvodu naši Zemi. Během tohoto života človíček ujde např. 50 metrů, ale to není všechno. Po smrti se jeho hmotné tělo obrátí v prach, ale část z něho – jeho duchovní podstata, přetrvá. A ta, až přijde její čas, se opět vyskytne na Zemi a človíček pokračuje v cestě, kterou prve nedokončil. Navazuje na ni, čerpá z ní, pokračuje v ní – a z neúcty minulé skládá účty. To pan senátor a jemu podobní samozřejmě nevědí, vysmáli by se nám, kdybychom si s nimi o tomto chtěli popovídat. Informace tohoto druhu se před lidmi k životu neuctivými neotevírají.

Naříkání nepomůže

Co s tím ale máme dělat my? Vždyť lidí padajících dolů je ve vedení státu celá plejáda! Máme naříkat a do nebe volat: "Za co, pane bože, za co, trestáš tenhle prostý lid?" To sice můžeme, ale nic to neřeší. Navrhuji postup jiný: Spojit se s lidmi vědomě jdoucími nahoru bez ohledu na "neuctivé lidi u vesla". Ti si tam budou tak dlouhou plácat páté přes deváté, jak dlouho jim to dovolíme. Svrhnout je násilím, hnát je od moci např. stávkami – to nic nevyřeší. Koho bychom dali místo nich? A když už by se někdo poctivý našel, vždyť by se ve spleti děravých zákonů ztratil! Momentálně není na základě čeho řádnou společnost budovat. Ústava, která by měla být oním poctivým gruntem, pořádným základem, není. Proto padáme dolů jako celá společnost v duchu rčení: hanebně začalo, hanebně skončilo.

Geniální doba

Jenže doba, ve které žijeme, je tak geniální, že bychom měli na kolenou děkovat, že jsme se jí dožili. Jedinců jdoucích vědomě nahoru – ne pro slávu, moc a peníze, nýbrž pro vyšší cíle – je u nás čím dál tím víc. Probublávají jako jednotlivci i jako skupinky dolů padající společností, otevírající nůžky pouští do propadliště dějin lidi neúctu šířící a vedle toho paralelně vzniká společnost nová. Tiše, nenápadně, bez státních dotací, ve vlastní režii, ale s nesmírným odhodláním a nadšením. Lidé kolem tzv. Občanského sněmu (www.obcanskysnem.cz) pracují ve svém volnu, o sobotách a nedělích, často i na úkor svého civilního zaměstnání na nové Ústavě – na základě, který nám všem chybí, abychom se měli od čeho odrazit. Vzniká neoficiální nová společnost na řádných základech.

Dělení lidstva dostává reálnou podobu

Dělení lidstva, které už dávno začalo, dostává reálnou podobu. Každý za sebe ukazuje, jakou cestu volí, a nikdo se za nikoho neschová: zodpovědnost proti demagogii, úcta a slušnost proti aroganci a omezenosti. Český národ není hloupý, triky a taškařice lidí u moci jsme dávno prokoukli. Jen jsme nevěděli, co s nimi udělat. Odpověď je snadná: přidat se k těm, kteří míří nahoru. Sdružovat se, dát o sobě vědět. Na stránkách Občanského sněmu se můžete seznámit s pravidly, na kterých se rozhodli lidi z OS společnost budovat. Jsou to tři tzv. pilíře – pilíř státní správy, hospodářství a kultury. Líbí se vám? Tak je podpořte, připojte svůj podpis, staňte se příznivci – tím dostanete možnost vstupovat k dalším projektům, na kterých OS pracuje. A nejde jenom o to si dokumenty přečíst a podpořit je podpisem, to by bylo málo. Vyberte si projekt, na kterém byste se chtěli podílet, anebo si další téma sami zvolte a přizvěte další lidi ke spolupráci.

Lepší společnost za nás nikdo nevybuduje, to musíme udělat my sami!

Společnost lidí "jdoucích nahoru" za nás nikdo nevybuduje. Z vrchních míst, od současné správy státu, můžeme čekat tak akorát odpor a házení klacků pod nohy. Budou si bránit svou větev, na které sedí, ač je dávno prohnilá. Ale to nevadí, mají právo na svůj názor a postoj. Nebudeme se s nimi prát ani hádat. Budeme na "společnosti úcty" dohromady pracovat. Až nás bude tolik, že nepůjdeme přehlédnout, věci se z pádu dolů v lepší záležitosti promění.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2012.