Zdá se, že jasnovidný člověk schopný nahlédnout do psychiky i budoucích dějů klienta, by měl být už díky své schopnosti schopen vážit svá slova tak, aby klientovi především pomohl, ale ne vždy to tak úplně platí. Sama jsem během svého života byla klientem řady psychotroniků a dnes už sama občas poskytuji karetní výklad, takže bych ráda shrnula některé své zkušenosti z obou stran, související s etikou.

Slovo je mocná síla, která může život zachránit, ale i zničit

Není lehké toto mít na paměti v okamžiku, kdy se člověk plně soustřeďuje na výklad ve snaze pochopit co nejrychleji problém cizího člověka a najít východisko. I přes veškeré problémy, které můžeme v osudu daného člověka vidět, se však domnívám, že klient musí odejít s nadějí. Tedy v lepším stavu než přišel. Ke kartáři se málokdy vydá člověk, kterému se vše daří. Mnohem častěji jsou to lidé plni zoufalství, kteří se ocitli na životní křižovatce a nevědí, jak dál, nebo lidé, kterým se jinak daří, ale narazili v životě na tak závažný problém, že si s ním sami nevědí rady.

Myslím, že i vynikající jasnovidci (z hlediska přesnosti informací) se mohou dopustit následujících chyb:

• Příliš dlouho se soustředí na popis dosavadního života klienta, čímž ho sice přesvědčí o svých jasnovidných schopnostech, ale příliš rozjitří jeho rány a on přece přišel hlavně kvůli jejich vyléčení. Na samotné řešení problémů pak zbývá jen málo času a klient odchází s pocitem, že za své peníze nic nezískal. O svých problémech přece věděl. Nepotřeboval, aby mu je někdo jenom zopakoval.
• Často se soustředí na podrobnou analýzu zdravotního stavu, ale opomíjejí stav psychický, který ke zhoršenému zdraví vedl. V okamžiku, kdy klientku opouští manžel, není schopná moc řešit, že má náběh na křečové žíly, proto je třeba řešit hlavně způsoby psychické pomoci.
• Psychotronik má sice v popisu práce hlavně výklad budoucnosti, ale domnívám se, že by měl být i léčitel a nesmí nechat odejít klienta, aniž by se pokusil nastínit řešení jeho situace. Běžné jsou například výroky: "Dejte si pozor na klouby – tam mohou být problémy", ale už chybí vysvětlení, jak si má klient dát pozor a co má preventivně dělat, aby ty problémy nenastaly.
• Psychotronik nesmí v klientovi během výkladu probudit pocit viny za vlastní neduhy, osud atd. I když většina nemocí je určitě způsobena špatným směřováním člověka, zoufalému člověku není možno říct: "Za tu rakovinu si můžete sám, protože jste takový a makový... a v minulém životě jste hřešil". Může to být pravda, ale ani takovou pravdu není možno podat jen tak. Není účelem klienta ohromit svými znalostmi, ale pozvednout ho ze stavu zoufalství a nastartovat léčebný proces. Ten se nerozběhne, pokud pacient propadne po sezení pocitu viny a beznaděje.
• Psychotronik nesmí vzbudit v klientovi pocit, že vyléčení (vyřešení) je v nedohlednu, i když nemůže slíbit snadné a rychlé uzdravení.
• V případě opravdu strašného osudu klienta musí kartář najít alespoň něco pozitivního a na tom postavit svůj výklad, aby klienta správně motivoval a ten odešel s pozitivními předsevzetími. Pokud cítí, že by nic takového nenašel, neměl by se do výkladu vůbec pouštět.
• Psychotronik se musí pokusit o maximální soucítění s klientem. Nic nepomůže člověku tak moc jako pocit, že dotyčný ví, jak moc trpíte. Nevhodné jsou věty typu: "Nemáte peníze?" "No, já taky ne," a podobná srovnávání nesrovnatelného. Nebo: "Až si to zasloužíte, tak to budete mít," což v klientovi vzbuzuje pocit, že až doteď dělal vše špatně, málo trpěl a vlastně nic si nezasloužil. Pokud dáte klientovi najevo, že zcela upřímně chápete jeho utrpení, přinesete mu hned ze začátku velkou úlevu.
• Není vhodné klientovi dávat falešnou naději. Pokud se klient upíná na něco, co je pro něj nedostupné a nereálné a co mu tudíž způsobuje trvalý pocit očekávání a frustrace, není dobré tento pocit podporovat. Na druhé straně není vždy možné říct rovnou: "Na to zapomeňte." Každý klient by to nemusel unést. Upínání se na falešnou naději oddaluje proces uzdravování, ale co my můžeme vědět... to, co není možné dnes, může být možné za pár let, pokud klient změní svůj život. Musíme ho tedy nasměrovat na pozitivní změny v životě, které ho posunou dál a umožní, aby se dosud neřešitelný problém vyřešil sám.
• Mnozí klienti jsou v tak zoufalém stavu a na takovém dně, že si nemohou pomoct sami a nejsou schopni vůbec vnímat problém z jiného hlediska. Bohužel často nejsou v tomto stavu ani schopni o pomoc požádat. Není tedy vhodné jim vyčítat, že problém dosud neřešili, že se nesnaží nebo že nemyslí dost pozitivně. To, co vidí člověk, který je pozitivně naladěn, zůstává trpícímu skryto, proto ho nemůžeme ze začátku krmit univerzálními pravdami a pozitivním myšlením, ale musíme se jej nejdříve snažit dostat z nejhoršího (což je možné často právě tím, že projevíme pochopení pro jeho problém) a snažit se ho pozvednout na trochu jinou úroveň, ze které bude problém vidět jinak.

Jednou z nevýhod psychotronika je, že často vnímá minulé životy svých klientů, kteří se různým způsobem provinili, a může mít pocit, že utrpení v současném životě je zasloužené. Je možné, že mnozí z nás byli v minulých životech opravdovými monstry, ale málokdo si svůj minulý život pamatuje. Začínáme od nuly a mnohé činy, kterých jsme se kdysi dopustili, bychom dnes už nedokázali žádným způsobem spáchat. Rodíme se zkrátka jako úplně nové bytosti bez vzpomínek na to, co bylo, a naše trápení se nám proto často zdá neopodstatněné a nespravedlivé. Nezbývá nám však než věřit, že ve vesmíru má vše svůj řád, a k trpícím přistupovat s opravdovým soucítěním, aniž bychom přemýšleli, čím se provinili. Soucítěním s utrpením druhého mu totiž už zároveň dáváme lásku, kterou ho vlastně léčíme.

Moje zkušenost s výkladem karet je taková, že nikomu "nepadají" jenom samé špatné karty a je lepší držet se těch dobrých. I sebehorší situace má řešení. Klient, se kterým je situace důkladně rozebrána a kterému je nabídnuto východisko, odchází plný elánu a naděje. S tím pak přistupuje i k řešení celé situace, která pak samozřejmě dopadne dobře. Jinak by tomu bylo, kdyby odcházel zlomený a nešťastný, přestože by ode mě neslyšel nic než holou pravdu.

Velice záleží na způsobu, jakým je pravda podána

Složité jsou situace, kdy musíte klientovi sdělit věc, kterou vlastně slyšet nechtěl. Klient je zklamaný a vy nevíte proč. Z karet jste vyčetl výsledek, nad kterým by druhý jásal, ale vy si najednou uvědomíte, že zrovna váš klient usiluje o něco úplně jiného. Nic však není dáno definitivně a výklad často odpovídá jen momentální situaci a psychickému stavu klienta. V tomto případě je tedy asi namístě soustředit jeho pozornost na jinou věc, kterou je třeba řešit a která v klientovi vzbuzuje určité nadšení, a výklad po nějaké době zopakovat. Věci pak mohou vypadat zase úplně jinak.

Na některé otázky však člověk odpověď najít nedokáže nebo je odpověď negativní. Vrátí se partner, najdu vůbec nějakého, budu mít dítě? Co v případech, kdy je odpověď jednoznačně ne? Lépe než nabízet falešnou naději je nastartovat vnitřní nadšení člověka pro jeho vlastní život a po čase může být situace opět jiná. Právě toto "probuzení" druhého člověka je nejtěžší, ale k práci jakéhokoliv duchovního terapeuta neodmyslitelně patří. I papírově potvrzená neplodnost už mockrát vyústila v narození dítěte, takže nebuďme chytřejší než božská prozřetelnost a věřme, že když pomůžeme člověku uzdravit jeho duši, uděláme pro něj nejvíc, protože tím nepřímo spustíme i jiné změny.

Karty jsou tedy jen taková pomůcka, výchozí bod, o který se opřeme, ale skutečným nástrojem pomoci je naše řeč, slova, která vyslovujeme a která v klientovi mohou probudit buď radost, nebo beznaděj. Zodpovědnost toho, kdo hovoří, je tedy značná. Klient, ke kterému nepromluvíme těmi správnými slovy, nám neuvěří a nebude se s důvěrou řídit našimi radami.

Stejný lék, ale podaný s účastí, je mnohem účinnější

V této souvislosti mě napadají různé způsoby, jak léčitelé nabízejí své služby. Někteří nabízejí především psychotronické služby, rozsáhlou analýzu situace a léčebné preparáty jsou jen doplněk. Jiní zakládají svou pomoc hlavně na prodeji preparátů a klientovi zvládnou poradit během pár minut. Vzpomínám si na jednoho léčitele (z odborného hlediska jistě výborného), který nabízel poradenství zdarma, a klient platil jen za preparáty. Léčitel dokázal každého odhadnout z data narození během pár minut a ihned mu předepsal preparáty ze své prodejny v ceně několika set korun. Klientovi bylo poté doporučeno, aby přišel znovu až poté, co dobere všechny preparáty. Pro nemocného, který není zrovna majetný, to určitě nebyla moc příjemná situace. Ohlubších příčinách svého stavu se nedozvěděl nic, zato musel zaplatit obrovskou částku za exotické preparáty, o nichž ani pořádně nevěděl, k čemu jsou. Domnívám se, že v tomto počínání se skrývá určitá neúcta vůči klientovi, protože tím, že mu léčitel nevěnuje svůj čas a nevysvětlí důkladně příčiny problémů, mu vlastně nedává možnost, aby se na léčení podílel změnou svého myšlení nebo směřování, ale jen poslušně polykal drahé preparáty. Může takový přístup vůbec vzbudit důvěru a nastartovat uzdravovací proces?

Mnohem sympatičtěji se mi jeví léčitelé, kteří klientovi neslibují snadné uzdravení a nenabízejí jen bezpracnou léčbu pomocí předávání energie, i když i ta má své místo, ale důkladně s ním rozeberou jeho situaci a dají mu rady, jak on sám se může na léčbě podílet a jak má postupně měnit své myšlení a chování. Příroda to zařídila tak, že tělo každého člověka je schopno uzdravit se samo, ale někdy na této cestě potřebujeme průvodce, který nám řekne, co a jak.

Nad vším stojí láska

Jasnovidnost je obrovský dar, ale je to přece jen pouhá schopnost a tato schopnost musí být prodchnuta láskou, aby mohla být účinným prostředkem pomoci. Mnozí zcela jistě vědí, že klientovi nemohou pomoci, protože osobní karma je silnější, ale i v tomto případě musí najít způsob, jak v klientovi probudit lásku k sobě, k životu a tím ho alespoň částečně nasměrovat k uzdravení. A když už se pro klienta opravdu nic jiného dělat nedá, vždy se za něj můžeme pomodlit a poprosit o milost. Ta přece stojí nad osobní karmou každého jednotlivce.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2012.