Našinec si těžko dovede představit, že na zemi existují rozsáhlé oblasti i města, kam se dostane jen letadlem nebo lodí. K takovým místům patří povodí Amazonky, známé jako Selva Amazonica, zabírající velkou část území Peru, Brazílie i Kolumbie. Už při pohledu z letadla člověk pochopí, že to jsou plíce naší planety, které zajišťují tak důležitý kyslík pro lidstvo. Zdánlivě nekonečné moře zeleně protkané žílami potůčků a řek, spojujících se posléze v jednu velkou tepnu, kterou je tok největší řeky světa, Amazonky, dosahující celkové délky 7 062 km. Její povodí měří 7 180 000 km čtverečních. Amazonský deštný prales představuje genetickou rezervu fauny a flóry Země. Hustá zelená džungle je domovem indiánských kmenů stále příliš nedotčených civilizací. A tak není divu, že Amazonie je lákavým cílem cestovatelů, misionářů i dobrodruhů.

První zastávkou byl Iquitos – město uprostřed tropické džungle. Zvolili jsme letadlo společnosti Aero Kontinente, které přistává ve dvěstě osmdesáti tisícovém Iquitos několikrát denně. Let z peruánské metropole Limy trvá jednu a půl hodiny. Hned při výstupu z letadla dýchne na člověka horký vlhký vzduch. V nadmořské výšce 110 m a teplotě 30° C je to šok oproti předchozímu pobytu v peruánských Andách, kde teploměr navečer klesal k nule. Ubytujeme se v příjemném hotýlku Pascana přímo na břehu veliké řeky. Rozkvetlé ibišky lemují pohled na vodu se zakotvenými loďkami. Větráky provívají horký vzduch a moskytiéry jsou připraveny chránit náš klidný spánek.

Nejprve se vydáváme na prohlídku města, zbudovaného na místě původní jezuitské misijní stanice. Jeho rozkvět nastal na přelomu devatenáctého a dvacátého století s těžbou kaučuku. Desítky španělských, portugalských a anglických společností získávalo kaučuk z kaučukových stromů a vyváželo vzácnou surovinu dále do světa. Boom přivolal evropské usedlíky. Vyrostlo středisko, jehož převážně jednopatrové výstavné budovy, obložené dekorativními španělskými kachlemi, dodnes připomínají zašlou eleganci a slávu. Hotel Palace, jako vystřižený ze žurnálu, býval místem společenských setkávání, dnes patří místní policii. Jeden ze zbohatlíků, jménem Diaz, nechal přivézt a po částech sestavit tzv. Železný dům (Casa de Fierro), dílo architekta Eifella, autora slavné pařížské věže. V restauraci tohoto hotelu si stále můžete dát osvěžující odpolední kávu a z železného balkónku sledovat čilý dopravní ruch obstarávaný převážně motorovými tříkolovými rikšami.

Svátek sv. Jana – fiesta San Juan

V době našeho příjezdu je město v zajetí atmosféry Fiesty San Juan, držené každoročně v den svátku sv. Jana. Setkávají se při něm rodiny, aby pobyly společně u rodinného stolu a pojedly obřadně připravené jídlo. Proč neochutnat také něco z vyhlášených pochoutek? Příležitost se naskytne na nábřeží Malecon v jedné z mnoha restaurací. Nabízí se speciality ze žraloka, želvy či paichi, masa bílé ryby dorůstající až dva a půl metru. Skvělé pochoutky za mírné ceny. Pohled se při tom nemůže odtrhnout od řeky, která se zapadajícím sluncem nabývá barvu růžovou až rudou. Tma přichází náhle se šestou hodinou podobně jako jinde v tropech. A po otázce co s načatým večerem přichází na řadu místní diskotéka. O půlnoci se vracíme veselí a bohatší o navázaná přátelství. Jen recepční našeho hotelu se chytá za hlavu. Vždyť noční Iquitos je pro cizince nebezpečné a nedoporučuje se návštěva místních lokálů.

Život na řece

Ničemu se nevyrovná bezprostřední setkání s řekou, nechat proplouvat mezi prsty její nahnědlou vodu, okusit její vůně. Motorová loďka nás přiveze nejprve do Belénu, městské části, nazývané Benátky Iquitos. Lidé tu žijí na vodě v dřevěných domcích podpíraných kůly. Celý život se odehrává v zajetí řeky, která zde nese jméno Itaya. Voda se užívá k pití, vaření i mytí. Vodní tok slouží jako kanalizace, v uličkách, tvořených vodními kanály, je coby symbol pokroku rozvedena elektřina. Na loďkách se jezdí do školy i do kostela. Na balsových lodích a vorech se odehrává směnný obchod s lidmi z pralesa. A právě k nim směřuje naše výprava.

Těšíme se na široký tok Amazonky, jejíž jméno pochází od domorodého kmene bojovných žen, amazonek, které byly svého času postrachem obyvatel povodí řeky. Amazonku napájí celá řada přítoků, jako jsou Ucayali a Maraňon, které právě v oblasti Iquitos splynou v jednu mohutnou řeku. Každý z přítoků přináší svou barvu vody, zatímco Amazonka zachovává svůj nahnědlý odstín. U soutoků se drží hejna ryb, vítaný zdroj obživy pro místní rybáře. Chytají se zejména dlouhé a chutné paichi, hukanies, ale i krokodýli, jejichž oči vykukují jako červené tečky z temné vody, přitékající z Nanay River. Koupat se v těchto místech je nebezpečné. Žijí tu nejen známé divoké pirany, ale i ryby zvané kareras, vstupující do člověka všemi tělními otvory. Turistům pro výstrahu se připomíná příběh mladé dvojice, kdy oba milenci po milostném aktu v řece, byli sežráni rybami počínaje vnitřními orgány.

Poklady džungle

Amazonka je však pro mnoho lidí především zdrojem života. V její blízkosti zde žije pětašedesát etnik. Nás čeká setkání s příslušníky kmene Los Boras. Jejich vesnička, ukrytá v deštném lese, skýtá možnost pěstování domácího i exotického zvířectva. Španělsky mluvící indián nám představí rodinku lenochodů, šedesátiletou prehistorickou želvu rodu mamata a její malé potomky i dovádivé opičky, které bez okolků skočí návštěvníkům za krk. Mezi skupinou hadů budí největší úctu anakonda, která dorůstá pěti i více metrů.

Amazonští indiáni se vyznají také ve sběru a přípravě léků z léčivých bylin. Říká se, že neexistuje nemoc, na kterou by se nenašel v džungli lék. Jsou to různé druhy koření k vylepšení trávení, výtažky odstraňující tělesné skvrny a plísně, přípravky na snižování krevního tlaku a posilování imunity. Dávám si na zkoušku doušek nevalně vyhlížející pálenky, která prý působí jako prevence proti všem nemocem. A cítím se skvěle! Z liány s výrůstky připomínajícími kočičí dráp, uňa de cato, se připravuje lék léčící rakovinu i v pokročilém stavu. Předpokladem úspěšné léčby je očištění. K tomu slouží jiné vzácné rostliny jako ayahuasca a manayupa.

Tanec k poctě matky Země

Vydáváme se dále po proudu řeky. U soutoku s River Momon opouštíme loď. Úzká vyšlapaná pěšina, přerušovaná kalužemi a blátem po nedávném lijáku, nás přivede do vesnice v oblasti zvané Loreto. Na mýtině, schované v bujné tropické vegetaci, žijí v chýších z rákosu nefalšovaní amazonští indiáni. Tváře mají zdobené tetováním, na krku se vyjímají přívěsky ze semen, kostí a zubů zvířat, krátké sukénky pro muže i ženy zdobí zvláštní geometrické vzory. Na hlavu patří čelenky z barevného peří, kde nejdelší středová pera zajišťují jako antény spojení se světem duchů. Symbolické přivítání návštěvníků zajistí uvítací tanec, vystřídaný tancem k poctě Země, hadů a zvířat. Při pomalém a vlnivém pohybu želvího a anakondího tance jsme zváni dokola. Držím se za ruku s dvěma indiánkami a pobíhám po udusané zemi shromažďovacího stavení amazonských indiánů. Je to zvláštní pocit. Intenzivně vnímám kontakt s naší společnou matkou Zemí. Velké bubny, reprezentující mužskou i ženskou polaritu žití, pak roznášejí zvěst o lidském přátelství do desetikilometrové vzdálenosti k ostatním kmenům.

Jak dosáhnout očištění

Více jak dvě hodiny čekáme na letišti v Iquitos na zpožděné letadlo, které nás dopraví na pobřeží Pacifiku do pouštní Limy. Čas si zpříjemňuji rozhovorem se dvěma mladými peruánskými páry. Jsou to příslušníci limské policie, vybaveni digitálními kamerami a fotoaparáty, lidé na první pohled vysokého standardu v této chudé jihoamerické zemi. Vrací se z dovolené v Amazonii. Za pomoci pralesního šamana podstoupili ayahuaskový obřad, který přináší očištění. Užili halucinogenní bylinu, napomáhající vyvrhnout z těla vše nečisté. Cítí se očištěni na těle i duchu, aby mohli lépe žít. Také já se vracím do civilizace trochu pozměněna a očištěna jen tímto krátkým pobytem.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2012.