Předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Franz Pany kritizoval v květnu 2012 údajné nepřátelství českého prezidenta vůči Německu. Prý Václav Klaus nemá Němce rád.  Přál by si, "aby na Pražském hradě panoval rozum, realismus a ochota k porozumění". Prohlásil to na úvod závěrečného dne 63. sudetoněmeckého sjezdu v Norimberku. I podle p. Posselta se prý Češi nechtějí smířit.

Hm, zajímavé. Ostatně, i kdyby to tak bylo, pak prezident jako Čech, zaživší následky války, by na svá zdrženlivá stanoviska měl právo. A měli Sudeťáci rádi Čechy? Panovala u nich ochota k porozumění? Nebudu zde hodnotit osobní ani státnické kvality či nekvality našeho prezidenta (i jeho čeká odcházení), jde o princip. Částečně na tuto invektivu odpověděl při červnovém projevu v Ležákách, včetně poukazu na tisícileté područí našeho národa pod expanzí německé říše: "Již léta se po nás chce, abychom ve jménu všeobecného sbratřování se na hrůzy války zapomněli. Abychom se cítili stejnými viníky jako ti, kteří mají Ležáky, Lidice a spousty dalších hrůz na svědomí", řekl nad věnci u pomníku popravených obyvatel Ležáků. Ocenil pak i vyjádření lítosti nynějším německým prezidentem Joachimem Gauckem.

Škoda, že se do Ležáků nepřišel poklonit obětem německých zvěrstev i onen šéf sudetského landsmanšaftu. Touží-li po ochotě k porozumění, pak ji mohl projevit porozuměním utrpení  našeho národa, které část našich sudetských Němců kdysi napomohla rozpoutat. Taktéž by němečtí historici a publicisti měli reálněji, tedy i čestněji, vyčíslovat počty zabitých Němců při odsunu. Některá jejich čísla mrtvých se totiž rovnají počtu všech odsunutých, pak by ovšem do Německa nikdo z nich živý nedorazil. I toto přehodnocení by bylo splněním jejich volání po rozumu, realismu a ochotě k porozumění. Neměli by to ale směrovat vůči Pražskému hradu, ale sami k sobě.

Mluvčí části sudetských vyhnanců vyzval i předtím, paradoxně v době pietní akce v Lidicích, našeho prezidenta k omluvě za poválečný odsun sudetských Němců. Nejsem prezident, nemohu jim odpovědět. Jsem ale až obsedantně stižen pisálkovstvím, tedy jsem si načrtnul, jak bych asi odpověděl, být prezidentem. Třeba takto:

Vážený pane,

jsem připraven omluvit se za bezpráví, křivdy a násilnosti při divokém odsunu části sudetských Němců z našeho území. Vím, že němečtí spoluobčané kdysi žili s českými v míru a shodě, pomohli například zpřístupnit a obydlit původně neprostupnou Šumavu, založili řadu prosperujících výrob, zkultivovali mnoho půdy, byli pracovití a přičinliví. Někteří z nich jistě s velikou bolestí opouštěli staletá sídla svých rodů a mnozí z nich byli cestou pozabíjeni. Cítím s nimi.

Za vyhnání či usmrcení zejména té menšiny, která nesouhlasila s německým národním socialismem, nebo se dokonce projevovala otevřeně antifašisticky, se rád a upřímně omluvím. Vše ale musí mít svoji posloupnost a svůj pořádek. Omluvu Vám předám až poté, co se dostane našemu národu od Vás omluvy přinejmenším za tyto skutečnosti:

• za vytvoření Páté kolony sudetskými Němci v našem národě, která cíleně a systematicky pracovala na rozvratu a likvidaci našeho státu, až toho Hitlerovým přičiněním dosáhla
• za první podnět, resp. záminku k válce, který takto dali, a za nacionálně agresivní a provokativní chování vůči svým českým spoluobčanům
• za odsunuté Čechy ze Sudet do vnitrozemí z iniciativy sudetských Němců
• za nepředstavitelné a neodčinitelné utrpení a škody, které (i) našemu národu způsobila válka, kterou rozpoutali Němci poté, co jich přes 80 % svobodně volilo už v roce 1932 Hitlera a jeho NSDAP (Národně socialistickou dělnickou stranu) s tradičně německým expanzním programem, vystupňovaným mj. do "Drang nach Osten"
• za nezaplacení bilionových škod na národním hospodářství, památkách atd. v důsledku války (o strádání a morálních škodách nemluvě)
• za zapříčinění dalších čtyřiceti let chátrání a hmotné a morální devastace dalšího totalitního režimu, který by zde nenastoupil, nebýt války a toho, že v jejím důsledku ovládli posléze naše území Rusové a jejich zdejší komunističtí pohůnci. Prvotní příčinou běhu událostí, které zde způsobily čtyřicet let totalitního režimu, byla válka.

Dále připomínám důležitou okolnost:

K násilnostem některých českých občanů na prchajících německých spoluobčanech došlo i v důsledku toho, že nacisti zde rozvrátili a zlikvidovali bezpečnostní složky naší státní správy a samosprávy a v důsledku toho tu neměl kdo proti těmto násilnostem účinně zakročovat.

Připomínám rovněž ten nejzákladnější fakt, že to byla německá válka, a kdo začne válčit a působit bezpráví, musí počítat i s prohrou a jejími důsledky. Ostatně – utrpení části sudetských Němců bylo jen nějakou tisícinou či desetitisícinou veškerého utrpení, které Němci ve světě touto válkou způsobili, tedy i zlomkem zla, které tím Němci jako první vypustili do světa. Princip kolektivní viny, který byl na českých Němcích po válce uplatněn, byl jen pranepatrným zlomkem uplatňování kolektivní viny Němců zejména vůči Židům a Slovanům, které, vážený pane, Vaši předkové zamýšleli ve válce odsunout na Sibiř a tím zlikvidovat po desetimilionech.

Aniž bych chtěl jakkoliv omlouvat zločiny našich lidí na prchajících sudetských Němcích, vinných i nevinných, je dobré si uvědomit, proč se v českém národě tak nahromadila tato nenávist: kromě již zmíněného agresivního a nestoudně provokativního jednání většiny sudetských Němců před válkou a za války, s Hitlerem v zádech, tu působilo i to, že se český národ nemohl aktivně bránit. Bylo to v důsledku jednak toho, že ač naše vláda žádala před válkou celkem čtyřikrát sovětskou vládu, zda nám pomůže proti územním požadavkům Němců, nedočkala se odpovědi, a podobné stanovisko zaujaly i další evropské mocnosti při Mnichovské zradě. Nahromadění touhy po odvetě za zločiny Němců včetně těch sudetských vyústilo v obdobné projevy agrese (byť v pranepatrném měřítku), jaké zasela a přinesla gigantická válka Němců proti téměř celému světu.

Vážený pane, kulturní úroveň národa nespočívá v aroganci, ale mj. i v míře slušnosti a sebekritičnosti. Proto uznání českých vin na některých nevinných sudetoněmeckých spoluobčanech považuji především za věc vnitřní sebereflexe v našem národě. Ten se ovšem po morální devastaci německým hnědým socialismem a sovětským rudým socialismem jen stěží dopracovává své někdejší masarykovské morální úrovně (nemluvě o tom, že zatímco před válkou byla ČSR jedním z deseti nejvyspělejších států světa, v následcích a důsledcích války tuto pozici patrně navždy ztratila). A poté, co byla ČSR v předválečných letech posledním ostrůvkem demokracie ve střední Evropě, kam se uchylovali i němečtí antifašisté, se jím, mj. v důsledcích války, rovněž už nikdy nestala.

Kdyby se německá strana, včetně sudetských vysídlenců, aktivněji a včas přičinila o pojmenování a potrestání hlavních, původních, tedy vlastních viníků (jak víme, byl to proces ostudně liknavý a neskončil dosud), pomohlo by to i k uvolnění napětí a snazšímu pojmenování toho, za co žádáte omluvu, aniž byste vzal plně v úvahu závažný kontext událostí a vin.

Jakmile předložíte našemu národu omluvu alespoň za výše vyjmenované škody, rád se i oficiálně omluvím za násilí spáchané na nevinné části sudetských Němců. Svou omluvu bych Vám pak mohl předat třeba na některé vzpomínkové pietní akci v Lidicích nebo Ležákách – byl jste tam už někdy projevit lítost? Pakliže ne, pak máte mé pozvání. Předpokládám, že k tomu dostanete i Vašimi soukmenovci, které reprezentujete, mandát a oznámíte nám to.

Bez dostatečného projevení lítosti a omluvy za Vaše předky je totiž Vaše výzva k omluvě projevem morální retardace, připodobnitelná k výzvě potomka ozbrojených zlodějů, kteří přepadli a zdevastovali cizí dům, a on požaduje omluvu majitelů za to, že zloděje při útěku potrhal pes. Vyjádřením účasti a lítosti nad hmotnými a morálními škodami, které způsobili našemu národu někteří sudetští Němci, byste vyvrátil dojem, který někdo může mít, totiž že si arogantním a necitlivým postojem pouze kompenzujete své osobní či skupinové komplexy ze zasuté a nepřiznané viny. Pak onu věc pochopíte jako Váš vlastní problém k morálnímu řešení.

S pozdravem ...

Zamyšlení nad symboly

Na závěr malé zamyšlení nad symbolikou. Vypovídá často nejen o tom kladném (např. český lev), ale i o opaku. Mnohdy je symbolika řízena skrytě, aniž by ji sami její nositelé znali. Tak například svastika (kříž, lomený směrem vlevo) znamenala u starých Indů vymanění se z kola karmy, ze zla a utrpení. Nacisti většinou používali opak svastiky, lomení vpravo – tedy tvorbu zla a karmy, kterou na sebe aktéři uvalili. Nebo odjinud: pěticípá hvězda připomíná signum černého marsického démona Leviathana. Kladivo a srp? V tomto případě destrukce: Srpem byla zničena – požata duchovní a kulturní úroda předcházejících věků, kladivo drtilo vše hodnotné, co by mohlo vznikat v současnosti. A odvěká slovanská lípa? Její tvar i tvar jejího listu je zároveň tvarem srdce, které mají budoucí Slované, po všech zvratech a odklonech, přivést k čistému projevu.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2012.