Následující řádky navazují na titul v květnovém PHOENIXu "Lékaři neumějí léčit civilizační choroby". Jde pravděpodobně o vůbec největší problém českého zdravotnictví, a proto je třeba se zabývat příčinami, proč vznikl. S jeho následky se potýkáme proto, že lékaři dosud neměli příležitost naučit se civilizační choroby léčit.

Ministerstvo zdravotnictví a odborníci jsou toho názoru, že lékaři mají celoživotní povinnost se vzdělávat a že co potřebují, se mohou dozvědět z publikované literatury vlastní pílí. To je jistě pravda, ale podívejme se na to, zda mohlo být v jejich silách zvládnout přečíst, pochopit a začít využívat poznatky, které patří k objevu příčiny vzniku civilizačních chorob. Lékaři jsou navyklí číst lékařské vědecké práce, které popisují účinnost určitého léku, obvykle nového, na danou chorobu. Ve výsledku jsou uvedeny v procentech osoby, u nichž došlo k výraznému zlepšení, k částečnému zlepšení a procenta těch, u nichž nebyl patrný žádný efekt. Další částí zprávy je informace o pozorovaných vedlejších účincích. Po přečtení takové práce se lékař rozhodne, zda zkoumaný preparát bude, nebo nebude předepisovat. To je charakteristika prací z aplikovaného výzkumu.

Informace o Hcy zůstávají pro lékaře skryty

Informace o poznatcích, které utvářejí objev příčiny civilizačních chorob, mají ale úplně jiný charakter. Jednotlivé práce nemají pro lékaře zdánlivě žádnou praktickou vypovídací hodnotu. Vezmeme-li kupříkladu práci, která sděluje, že při nízkém nasycení buněk vitamíny kyselinou listovou, B6 a B12, jsou vysoké hladiny homocysteinu (Hcy) v krvi a naopak, že při vysokém nasycení buněk těmito vitamíny jsou jeho hladiny v krvi nízké, tak to praktickému lékaři neřekne nic, protože o existenci Hcy a jeho významu nic neví.

V jiné práci by si lékaři mohli přečíst, že byly provedeny testy toxicity Hcy, a to v několika stupních: na buňkách pěstovaných na tkáňových kulturách narušilo přikápnutí Hcy růst buněk tak, že jejich "hnízda" připomínala uspořádání buněk v aterosklerotickém plátu, nebo ve zhoubném nádoru a po přidání vitamínů B6a kyseliny listové se obnovil normální růst. V dalším pokusu na malých laboratorních zvířatech se projevilo takové poškození výstelky cév (endotelu), že se z ní oddělovaly usmrcené buňky a plavaly volně v krvi. Tím se ukázalo, že jde o značně toxickou látku. Proto byly provedeny testy i na velkých opicích, které potvrdily, že poškození nebylo druhově výjimečné, ale že jde o obecný jev. Toxicita Hcy tak byla potvrzena způsobem, který nepřipouští žádnou pochybnost k názoru, že chce-li být člověk zdráv, nesmí nechat stoupnout Hcy ve své krvi.

Snižování cholesterolu chemickými léky je zbytečné Pokud by se stalo, že se některý lékař seznámí s oběma skupinami prací, vzbudilo by to jeho zájem o další poznatky, jako se to stalo mně. Pak už bylo logické hledat práce, které doložily, že patologickoanatomické nálezy u lidí, kteří zemřeli na infarkt, na náhlou mozkovou příhodu nebo na plicní embolii, korespondují s jejich vyšší hladinou Hcy, než jakou mají zdraví lidé. Takové práce byly zveřejněny a potvrdily očekávání. Jenže takovým probuzením zájmu lékaři neprošli. Proto žádného z nich neupoutalo sdělení, že hladina cholesterolu se u pokusných zvířat zvýšila po umělém zvýšení hladiny Hcy v jejich krvi. Pro lékaře to nemohlo nic znamenat, protože je nenapadlo hledat, zda podobný pokus nebyl proveden na lidských dobrovolnících a jestliže ano, tak s jakým výsledkem. Výzkum v tomto směru potvrdil, že k vzestupu hladiny cholesterolu v krvi dochází až po zvýšení hladiny Hcy v krvi a naopak, že po snížení Hcy klesá spontánně i cholesterol. Pokud by si lékaři přečetli tyto práce, pochopili by, že snižování cholesterolu chemickými léky je nepřirozené a zbytečné. Pokud by lékaři absolvovali tuto přirozenou cestu poznávání nového světa medicíny, začalo by je zajímat bližší seznámení s tím, co to vlastně ten Hcy je? Jakou má v těle funkci? Jak vzniká? Co řídí jeho vznik a zánik? A proč v populaci narůstají škody, které s vyšším Hcy souvisejí a které dříve nevznikaly v takovém rozsahu jako nyní?

Politováníhodné nepochopení převratné informace

Když by lékaři na sympoziu Univerzity v Massachusets v USA měli výše uvedené znalosti, nepřijali by v roce 1976 s "kamenným" mlčením McCullyho prezentování homocysteinové teorie aterosklerózy. Šlo o sdělení, které by normální, trochu zasvěcené lékařské publikum přijalo dlouhým aplausem ve stoje. Nestalo se, takže se svět nedozvěděl o převratném objevu, který posouvá medicínské paradigma k novým obzorům.

Jen lékaři, kteří by s napětím očekávali další zprávy z výzkumu, by se vrhli na vědecké práce, které dokazují, že lidé s vyšší hladinou Hcy v krvi mají vyšší riziko infarktu a dalších KVO ve srovnání s lidmi s jeho nízkou hladinou. Bohužel, takoví lékaři nebyli, tak se zdravotní stavy celých populací nerušeně vyvíjely způsobem, který korespondoval se zájmy výrobců léků: Zdravotní stav populací se zhoršoval a nikdo neuměl říct, proč k tomu dochází.

Přímý vztah mezi rozvojem civilizace a chorobami

Lékaři usoudili, že existuje nejasný vztah mezi rozvojem civilizace a zhoršováním zdraví. Obrovské narůstající skupině nemocí proto začali říkat civilizační choroby. Výrobci léků si mnuli ruce radostí, protože strmě narůstal počet nemocných, kteří potřebovali jejich léky. Lékaři, kteří se neseznámili s metabolismem Hcy a s jeho poruchami a kteří neměli možnost pochopit příčinu vzniku těchto poruch a jejich důsledků, také nemohou vědět, jak tyto poruchy napravovat. Proto nemají tušení o tom, že léky, které předepisují, vůbec nepostihují vlastní příčinu nemoci, ale jen mechanizmy, které vyvolávají některé její příznaky.

Je to dobře patrné například u vysokého krevního tlaku. Se značným nadšením přijali lékaři léky účinkující na bázi "blokování kalciových kanálků". Kdyby znali práce o tom, že existuje jasný vztah mezi zvyšováním hladiny Hcy a vzestupem krevního tlaku, který postihuje část lidí s hyperhomocysteinémií (s vyšší hladinou Hcy v krvi), ušetřili by si na zvýšení svých platů levnějším snižováním hladiny Hcy.

Lékaři si "pěstují" své nemocné

Kdyby lékaři toto vše znali, jistě by vzrušeně očekávali, o kterých dalších civilizačních chorobách výzkumníci sdělí, že u pacientů s těmito chorobami našli vyšší hladiny Hcy než u zdravých lidí. Žádné takové očekávání lékaři neměli, proto jim unikly informace, že skupina nemocí, jejichž vznik je spojen s poruchou metabolizace Hcy a se zvyšováním jeho hladiny v krvi, se rozrostla o Alzheimerovu chorobu, Parkinsonismus, epilepsii, deprese, také o revmatismus a únavový syndrom, o riziková těhotenství, Crohnovu chorobu a další zánětlivá onemocnění střev a také o osteoporózu. Mezi civilizační choroby patří i všechny poruchy imunity, včetně alergií a autoimunitních onemocnění. Všechna vyjmenovaná onemocnění léčí lékaři jen symptomaticky působícími léky (léčení příznaků nemoci namísto její příčiny). Proto není nadsázkou konstatovat, že lékaři neumějí léčit civilizační choroby. Takové léčení totiž připomíná nejspíš "pěstování" nemocných, kteří se nevyléčí a jsou odsouzení trvale odebírat předepisované léky. To je výhodné pro farmaceutické firmy, ale krajně nevýhodné pro pacienty. U řady z nich vznikají v souvislosti s tímto způsobem léčení závažná trvalá poškození, nebo předčasná úmrtí.

Míru neznalosti v oblasti poznatků o příčině vzniku civilizačních chorob podtrhává počet lékařů, kteří sami onemocní některou z civilizačních chorob přesto, že z objevu příčiny jejich vzniku vyplývají vynikající možnosti jejich spolehlivé prevence. Představuji si namátkou známé lékaře, kteří zemřeli na infarkt, mozkovou příhodu, nebo plicní embolii, kteří trpí rakovinou, záněty žil, bércovými vředy nebo cukrovkou, o vysokém krevním tlaku ani nemluvě. Když sami u sebe nezvládají prevenci, nebo alespoň opožděně léčení tak hrubých poruch zdraví, jež jsou vyjmenovány výše, tak nemohou vědět ani o jemnějších projevech začínající poruchy metabolizace Hcy, která se projeví "jen" bolestmi hlavy, změnou nálad, pobolíváním kloubů nebo větší unavitelností. Neznají tato varování, která je třeba rozpoznávat, aby bylo možné provést včas potřebná opatření. Proto lékaři ani nemohou šířit základní osvětu, jejímž jádrem může být upozornění, že Hcy je nejlepší předpovědní faktor, který ukazuje, zda má být člověku dopřáno dožít se vysokého věku ve zdraví, nebo naopak, má-li zemřít předčasně, případně trýzněn civilizačními chorobami.

Přírodní zákony fungují i v případě Hcy

Když už je proveden rozsáhlý výčet toho, co všechno lékaři neznají o civilizačních chorobách, můžeme ho uzavřít poslední informací, která vypovídá o účinnosti podávání vitamínů – kyseliny listové, B6 a B12 zdánlivě zdravé populaci. V Grahamově studii dostávalo tyto vitamíny 9 000 osob po dobu 7 let a výzkumníci srovnávali vývoj jejich zdravotního stavu s kontrolní skupinou, ve které bylo 15 000 lidí. Výsledek byl šokující: ve skupině lidí, kteří brali vitamíny, bylo o 62 % méně KVO než v kontrolní skupině, která vitamíny neužívala. To svědčí o tom, že tady vědci odhalili přírodní zákony, kterým by se měla přizpůsobit činnost zdravotnictví. A zde se dostáváme ke konci vysvětlení, proč lékaři neměli příležitost naučit se léčit civilizační choroby.

Proč hraje ministr zdravotnictví mrtvého brouka!?!

O Hcy a vzniku civilizačních chorob bylo publikováno cca 14 000 vědeckých prací. Každá z nich je vědeckým důkazem nějakého speciálního jevu. Teprve po jejich roztřídění, vyhledání společných jmenovatelů, které je třeba shrnout, a po jejich zobecnění dostávají jednotlivé práce smysl a vytvoří celek "Obecné teorie vzniku civilizačních chorob". Té ale lékaři nechtějí věřit, protože nerozumějí tomu, jak vznikla. Jsou zvyklí na informace o lécích, které snižují cholesterol, nebo cukr v krvi, ale takový kus vědy, jehož útržek tvoří tento článek, nejsou schopni dobrovolně akceptovat. Ten, kdo řekne lékařům, že poznatky o homocysteinu a příčině vzniku civilizačních chorob jsou základem příští práce zdravotnictví, nemůže být nikdo jiný než ministr zdravotnictví! Jenže – ministr Heger již od svého nástupu do funkce odmítá o této problematice vůbec jednat. A dodnes mu nevadí, že netrpěliví a nespokojení pacienti dali podnět ke zformování "Paralelní péče o zdraví" (PPoZ). Tito pacienti si představují, že hlavní poznatky z podstaty objevu lze šířit jejich laickým popisem dalším laikům. Mají v úmyslu sdělovat dalším zájemcům hlavní principy léčení nebo prevence, které lidé mohou svobodně využívat. Nepotřebují k tomu lékaře, protože se tu nezachází s chemickými léky, které by mohly někoho poškodit.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2012.