Nemoci, nežli se projeví na hmotném těle, se dopředu hlásí příznaky, kterým moc nerozumíme. Může to být nervozita, únava, nespokojenost, roztěkanost, plačtivost vzniklá např. z lítosti nad tím, že si neumíme prosadit svá práva… Přemítání o tom, jak je život těžký a osud nespravedlivý. Tělo nás prozatím bolet nemusí, ale necítíme se dobře. Takovýto stav prožívala paní Zdena za posledních čtyřicet let téměř denně. Co se to s ní dělo? A když jí lékaři teď zjistili rakovinu, souvisí nemoc nějak s tím, jak se v minulých letech cítila a jak žila?

Paní Zdena (72 let, vdaná, matka, babička) má potíže s dýcháním: nemůže se pořádně nadechnout, má stavy, kdy lapá po dechu a myslí si, že udeřila její poslední hodinka. A také se jí kulatí záda. Přesněji: je ohnutá už skoro do pravého úhlu, nemůže se narovnat. A záda ji bolí víc a víc. Prášky bere pravidelně na všechny svoje neduhy, ale stav se nelepší. Navíc jí teď lékaři ještě objevili rakovinu dělohy.

Svůj život popisuje jako vcelku dobrý, se všemi se snaží vyjít, nemá ráda hádky a rozbroje, tak raději toleruje každého, jaký je. Manžel má své mouchy, dřív byl i víc agresivní, bil ji i děti, je s ním už přes čtyřicet let. Teď už se to dá přežít. Jen ji mrzí, že celé roky nesnáší její zálibu čtení bible. Nesmí si číst v ložnici ani jinde v bytě. Ale vedle sklepa mají malou komůrku, sice se tam nedá topit a v zimě tam je jen pár stupňů nad nulou, ale naučila se to zvládat a chodí si číst tam.

Karmické léčení vychází z poznatků fyziky i psychologie

Z fyziky víme, že se tělo skládá z atomů. Ty jsou tak miniaturní, že si je ani neumíme představit. Každý atom má uvnitř sebe jádro a kolem jádra je obal složený z elektronů. Kdybychom jádro atomu zvětšili na velikost makového zrnka, vznikla by prázdná koule o průměru 20 metrů a uvnitř by bylo zrnko máku. Tak z tohoto je složené naše tělo: z atomů, které obsahují jádro, kolem něhož je ohromný prázdný prostor. A kolem prázdného prostoru obíhají velkou rychlostí elektrony. Tolik poznatek fyziky. Ale jak toto souvisí s léčením nemocí, s naším zdravím? Úzce a neoddělitelně.

Karmické léčení nepovažuje prostor kolem jádra atomů za prázdný – něco v něm je. A to "něco" jsou naše myšlenky. V mém těle, v "prázdnu" mých buněk, jsou mé myšlenky. Ve vašem těle, v "prázdnu" vašich buněk, jsou vaše myšlenky. A tak v těle paní Zdeny, v "prázdnu" jejích buněk, jsou její myšlenky. Obecně platí, že když jsou myšlenky smysluplné (řádné, správné, pro ten či onen okamžik vhodné), je prázdný prostor buňky vyplněn zářící, oživující energií. Když však z řádnosti přemýšlení i konání uděláme úkrok stranou a naše myšlenky jsou (vzhledem k absolutnímu Dobru) nesmyslné, začnou se do prázdného prostoru našich buněk natahovat šedé šmouhy: ke slovu přichází nervozita, únava, nespokojenost, přemítání o tom, jak je život těžký a osud nespravedlivý. Temníme a temníme – a jde to snámi z kopce. Je jen otázkou času, kdy temno převáží natolik, že z něho vzniknou nemoci.

Z psychologie víme, že každý máme svou povahu – paní Zdena, její manžel, vy, já, všichni. S nějakými vrozenými předpoklady jsme sem na Zem přišli. Od prvního pohledu na svět, od prvních krůčků se učíme rozpoznávat, o co vživotě jde, a volíme. Volíme, neboli vybíráme si, co chceme, co je nám příjemné a každý v sobě nosíme určité touhy (třeba paní Zdena touží po čtení bible) a díváme se, jaké reakce naše představy a potřeby vyvolávají ulidí kolem nás. Učíme se žít. Učíme se citlivosti, abychom dobře vybalancovali každou vteřinu svého života a prožili ji řádně. Abychom neubližovali druhým, ale nenechali ubližovat ani sobě. Aby vše bylo "tak akorát" – zkrátka v harmonii. Když se nám to povede, posíláme v tom okamžiku do "prázdna" našich buněk světlo – a tím své tělo udržujeme ve zdraví.

Naše zdraví závisí na tom, kolik "světla" si pošleme do svých buněk

Povedlo se paní Zdeně poslat si do svých buněk dostatek světla? Kdybychom mohli odpovědět, že ano, tak s rovnováhou jde ruku v ruce harmonická energie plná života a světla, potom by měla být zdravá jako ryba. Proč tedy není? Vždyť je hodná, celý život neublížila jedinému člověku, kde je spravedlnost, že se nemůže uzdravit a navíc ji postihla taková hrozná nemoc jakou je rakovina?

Karmické léčení se snaží jít víc do hloubky – pochopit učební látku každého z nás. A když dotyčný nechápe a svůj úkol neplní, snaží se naznačit vhodnou cestu dál, aby temno (bolesti i nemoc) znašich životů ustupovaly. Učební látka je tu dvojí:

1) Siloví jedinci s autoritativními sklony se učí neubližovat druhým, učí se odkládat své mocenské choutky, neuzurpovat druhé.

2) Lidé opačného ražení – neprůbojní, přizpůsobiví, ustupující, se učí, jak si nenechat ubližovat, jak si prosadit svá práva, jak žít rovnoprávně a neponižovat se. Bod druhý má zvládat paní Zdena. Myslela na všechny, všem se podřídila, ohnula se před nimi (až se tomuto postoji přizpůsobila i její záda). Ponížila se natolik, že si ani doma nemůže přečíst knížku, nesvoboda v přemýšlení a jednání znamená nemožnost volně dýchat. Je na tom tak, že se chvílemi až dusí. V ustupování, v ponižování se, v přizpůsobování bohužel není světlo, ač to často máme za pozitivní záležitosti, je v tom lež. Lhala okolí, že na ní nezáleží, že vystrčení do komory jí stačí. Měla v čas a pevně, ale nikdo neříká, že v hádce manželovi sdělit, že takto s ní nikdo jednat nebude, měla povinnost důstojně žít, ne se nechat ponižovat. Když to po dlouhé roky neudělala, temno se projevilo na její ženskosti a zasáhlo její nejniternější orgán – dělohu. Jak dál?

Ať nehledí na věk a že už to nějak doklepe, jak často starší lidé říkají. Ať si alespoň teď uvědomí, co se v jejím životě dělo a děje a léčebné metody lékařů a případně léčitelů podpoří světlem, které si bude cíleně posílat do svých buněk. A jak se to v praxi dělá? Změnou myšlení, změnou svých postojů, změnou konání. Nevyhne se tomu. A když to neudělala doteď, chce-li se vyléčit, bude to muset udělat teď – bude muset přehodnotit své dosavadní postoje a změnit je: Odložit roli otroka a volit vážnost vůči sobě, vážit si daru života natolik, že jí bude stát zato potřebné kroky pěkně jeden za druhým zrealizovat.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2012.