V knize polského spisovatele G. Dembeka " Chytrá zvířata", se píše o feně německého ovčáka Korině, kterou provozovatel restaurace v Praze, Gustav Tůma, naučil mluvit česky. Jednou zpozoroval, že fenka sama od sebe řekla slovo "mám", a tak ji začal učit další slova – např. "ráda", či "míč". Již po roce každodenního tréninku uměla Korina říkat celé věty typu: "Mám ráda míč, "Mám ráda bonbóny" apod.

Těmito krátkými větami to ale neskončilo: Korina uměla smysluplně odpovídat na otázky, které jí dávali česky nebo anglicky. Zdravila se s hosty větou "Dobrý den" a zdvořile se představovala jako "Korina Tůmová". Při rozhovoru s cizinci říkávala "How do you do" (jak se máte)? Na otázky kladené v angličtině odpovídala "well” (dobře). Při zaklepání na dveře zdvořile říkala "Come in" (pojď dál)!

Fenka Šejla

V rodině Z. P. Gaganové (město Penza, RF) žije fenka, která se jmenuje Šejla. Pochází z Německa, proto rozumí německým slovům. Protože ale žije v Rusku, naučila se i ruský jazyk. Novinář V. Lakomin píše o této fence ve své reportáži, že umí říkat taková slova, jako je např. " aha" nebo "ne". Když si stěžuje na zdraví, říká "bolí." Umí se zeptat paničky na cestu slovem "kudy"?, nebo se s pohrdáním vyjádří o člověku, který jí zabral oblíbené místo na pohovce, že je "hlupák".

Objevují se zprávy o psech, schopných říkat jména známých lidí. Například novinář S. Kosygin vyprávěl o pudlovi jménem Billi, který nazýval paničku "máma", páníčka "Vova", jeho sestru "Aňa" a sousedku "Ala". Když Billi prosí o jídlo, vrčí a říká "Vova, mama, ňam-ňam" a umí říkat i složité a nepochopitelné slovo "voucher" (záruka, potvrzení).

Novinářka A. Pimenová ve své reportáži přináší velmi zajímavé příklady, kdy psi vyslovují slova. Moskevský pinč Štěpán se dokonce jasně zdravil a loučil s páníčkem tak, že napodoboval hlasy členů rodiny a jednou řekl větu, kterou do té doby nikdo v domě neřekl: "Je čas na jídlo". Když dostal hlad, nazlobil se a vykřikoval tuto větu na celý dům.

Lajka Daura se naučila nejen výt do taktu, když panička zpívala, ale i opakovat po ní některá slova známých písniček. Nejlépe ze všeho uměla "Kalinka – malinka moja" a přitom tancovala na zadních tlapkách. Když tak jednou tancovala před paničkou, pronesla "Irinka, Irinka moja". Panička se jmenovala Irina.

Fenka Žaklin

O tom, že psi mohou přesně a správně mluvit lidským jazykem, napsali též dva novináři ruských novin, Ž. Žuravlev a E. Muchin: Miláček novinářky Zoji Igumnové, její fena afgánského chrta Žaklin (14 let), se stala známou, protože se projevila jako jeden z nejvíce talentovaných psů na evropském kontinentě – začala mluvit v roce a nyní už umí více než dvacet slov! Při setkání s novinářkou Oksanou Semenovou, která se přišla seznámit s podivuhodnou fenkou, Žaklin směle a nebojácně oznámila: "Mama myla okno". A pak, na žádost své paničky, pronesla anglicky: "Good bye, Amerika" (na shledanou Ameriko). Žaklin zná mnoho slov a používá je smysluplně. Rozumí téměř všemu, co jí její panička říká. Např. na otázku "Jak se máš?, odpovídá "normálně". Zná a říká jména známých sousedů, např. Vova, Volodja, Fedja a Roma, a když vidí z okna svoji kamarádku – fenku, něžně vysloví její jméno – Laura. Ale umí se také nazlobit, zvláště když panička přijde pozdě z práce. To si pak říká jakoby pro sebe: "Máma je špatná!", protože ji nikdo nevzal v obvyklou dobu na procházku. Je důležité říci, že panička – Zoja Igumnová, má vrozený dar vnímavého, citlivého a trpělivého zoopedagoga – cvičitele, neboť má již šest vycvičených psů afgánské rasy.

Pes Kalaš

Výše uvedení novináři zmiňují ve své další reportáži příběh bývalého vojáka, penzisty B. F. Kuzněcova, který má psa rasy "muflík" jménem Kalaš, jenž začal mluvit ve dvou a půl letech. Nejdříve řekl slovo "Raja" – tak se jmenuje jezevčík, který žije v sousedním domě. Když B. F. Kuzněcov viděl, že jeho psí miláček má neobvyklou schopnost mluvit, začal cílevědomě Kalašovu řeč rozvíjet. Na otázku "Co budeme dnes pít?", pes odpověděl "vodku", a na otázku "Co k jídlu?", bez rozmyšlení odpověděl " rybu". Kalaš zná devět slov a jsou mezi nimi i nadávky (podobně, jako to bylo u slona Batyra – Phoenix 6/12). Pes Kalaš, jako plnoprávný člen rodiny, spí na gauči, dívá se na televizi, rozeznává tam vystupující lidi podle obličejů a umí se zdravit i typicky anglicky "How" (tak jak? – zkráceně jak se vede), ale umí se i zdvořile zeptat "How are you" (jak se vede)? "Nastoupí" Kalaš do kurzů cizích jazyků nebo bude vystupovat v manéži cirkusu a udivovat návštěvníky?

Příběhy mluvících zvířat ukazují, že tak jako mezi lidmi i mezi zvířaty jsou jedinci geniální, talentovaní, pilní i lenivější – a tak některá zvířata i mluví a jiná se nenaučí ani jednoduché povely.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2012.