V dnešní době lidé pozapomněli na význam slova vděčnost. Málokdo je dnes za něco vděčný. Vděk bychom měli cítit hlavně za život sám.

Měli bychom denně děkovat a cítit vděčnost za náš život, za to, že jsme zdraví, ale i nemocní, neboť každá nemoc je pro nás výzva a ukazatel, že jsme sešli z cesty, že jsme něco ve svém životě nepochopili apod. A to nás vede následně k uvědomění si smyslu života a především k vděčnosti za něj a za ostatní dary, kterých se nám dostává a zároveň nás to vede i k odpuštění. Dokud totiž neodpustíme sobě, svým blízkým i vzdáleným, neposuneme se na své cestě dál, budeme si blokovat energii v sobě i kolem nás, což je jeden z důvodů vzniku nemocí.

Pro náš vývoj je nesmírně důležité se z nepříjemností či prohřešků i nemocí poučit a následně poděkovat, protože všechno, co nás potká, jsou cenné lekce a zkoušky, které nás posouvají vpřed. Jak rychle či jestli vůbec, to záleží na tom, jestli jsme schopni otevřít naše srdce a odpouštět a být za vše, co se nám v životě děje a co nás potkává, vděčni. I sebemenší konflikty a nepříjemnosti bychom měli ostatním odpustit a popřát jim s láskou mnoho štěstí na jejich cestě.

Lidé nejsou zlí, ve většině případů jsou pouze nevědomí. A proto bychom jim měli s trpělivostí odpouštět a pomáhat – stávat se vědomými a "lásky-plnějšími". Když vám někdo ublíží a raní vás, snažte se bez emocí, ale s láskou vysvětlit své stanovisko, obhájit ho a následně dotyčnému odpustit. Pokud neodpustíme a stále vůči druhému cítíme dotčení, v horším případě zlost, vztek či zášť, jsme v zajetí svých emocí a tím ubližujeme sami sobě. Nejen že blokujeme energie v těle, ale jsme lapeni do sítě energie negativní, která dokáže nadělat pěknou paseku a ještě přivodit negativní karmu. Proto je dobré všechny konflikty a nedorozumění vždy v klidu vyřešit, probrat a popovídat si o nich, hezky z očí do očí a od srdce k srdci, pak se negativní energie rozpustí. Odpusťte své rodině, svým přátelům, svým minulým a současným partnerům a pošlete jim láskyplnou myšlenku a omluvu. To samé proveďte se sebou samými – odpusťte si a omluvte se sami sobě, nikdo není bez chyb. Chybovat je lidské, odpouštět je Božské. Poděkujte sami sobě za to, že jste a že jste právě tam, kde jste. Náhody neexistují a nic nás nepotkává náhodně, naopak vším, co nás potká, se učíme, a když vše v pravdě a lásce zvládneme, vyvíjíme se a jdeme dál. Poděkujte Božství v sobě za to, že tu teď jste a můžete se radovat ze žití samotného – buďte za to vděční, radujte se z každého nového dne, těšte se, co vám zase hezkého přinese. Co vám přinese, záleží však na vás, na vašich myšlenkách. Budou-li pozitivní, plné lásky a víry, váš den bude krásný i přes různé, na první pohled, nezdary. Vše špatné je vždy k něčemu dobré, i když to třeba hned nevidíme, nechápeme. My sami jsme tady na Zemi jako herci, ale zároveň a hlavně režiséry. Jestli náš život bude drama, komedie, psycho, krimi, či pohádka, záleží jen a jen na nás, na našem přístupu k životu, co si připustíme a co si ve své mysli stvoříme. A jak říkal už Buddha: "Jsme to, co si myslíme. Vše, co jsme, vzniká s našimi myšlenkami. Myšlenkami tvoříme svět."

Pozitivní myšlení má obrovskou sílu a kouzelný dar. Kdo tento dar objeví a začne využívat, jeho život se jako mávnutím kouzelného proutku začne stávat pohádkou. K tomu všemu je ale ještě zapotřebí pár kouzelných ingredienci, kterými je láska, víra, naděje, pokora, odpuštění a vděčnost.

Indie vás naučí pokoře

Mé cesty po Indii mě přivedly k tomu, být s pokorou vděčná doslova za každičký den a radovat se z maličkostí. Když jste najednou tak daleko, v naprosto jiné zemi a kultuře, zvláště v zemi jako je Indie, která je nádherná, ale současně i velmi krutá a kde vidíte dennodenně na ulici lidskou bídu, utrpení a zoufalství, říkáte si, že to snad ani nemůže být v jednadvacátém století možné. Najednou ucítíte obrovský vděk za svůj život, za svou rodinu a za své přátele, za všechny kolem vás a uvědomíte si, jak si vlastně žijeme dobře. Jsme svobodná země, kde mají ženy a muži stejná práva na rozdíl od mnoha arabských zemích, kde je žena podřízena a ponižována muži, bez své vlastní svobody a lidské důstojnosti.

Ke štěstí stačí opravdu málo – radovat se z každého nového rána, z toho, že ráno vyjde sluníčko a zalije nás svými hřejivými paprsky, že nám teče z kohoutku pitná voda, že máme střechu nad hlavou, máme co jíst atd. atd., je toho hodně, za co můžeme být vděční. Když člověk cítí vděčnost a děkuje za vše, co mu život a Bůh přináší a uvědomuje si tím současně ty krásné dary, spojuje se zároveň v tomto okamžiku s onou Božskou energií ve svém srdci a dává této energii možnost krásně proudit, růst a očišťovat tak naši mysl a naše srdce, které se tak zároveň více a více otevírá. A čím více bude srdce otevřené, tím více dalších srdcí může do sebe přijmout. Až jednou přijde na to, že má ve svém srdci celý svět a celý Vesmír a dojde tak k všeobjímající bezpodmínečné lásce – k Bohu.