"…Vy umíte zjišťovat příčiny, tak mi řekněte, proč ke mně lidi nechodí na masáže," ozvalo se v telefonním sluchátku. "Mám za sebou kurz masérství, chci dělat něco pořádného, tak proč ke mně lidi nechodí, proč se tím neuživím?" Mužský hlas zněl rozzlobeně, jako by někdo mohl za to, že on se neuživí masérstvím. "Nechci už pracovat v mojí hrozné práci, chci dělat něco lepšího." "A co děláte teď?" ptala jsem se. "Řezníka…"

Podobných dotazů dostávám hodně. Lidé chtějí něco ve svém životě změnit a jsou roztrpčení, že se jim to nedaří. Cítí se lapeni a životem podvedeni. Muž si udělal masérský kurz, investoval do vzdělání peníze, čas, energii a těšil se, že odejde ze stávajícího zaměstnání a masérská činnost ho uživí. Nejenom on, ale stále více lidí v Česku začíná poslouchat své pocity a nalaďuje se na svá niterná přání. Touží po změně, chtějí vylepšit své životy. Ano, něco se v nás i kolem nás děje… Ale, a na to si musíme dát pozor, nesmíme z toho zblbnout. Jedna taková žena si svá přání a vize zapisovala. A pak jsme v její knize mohli číst o tom, že se poprvé v dějinách Země lidem zviditelní Bůh a ona s ním bude v televizi. A potom s ním bude mít dítě a to dítě bude Kristus. Připsala k tomu datum, kdy se to stane – mělo to proběhnout před pár lety. Když jsem to četla, napadlo mě: "To jsi si, holčičko, naběhla. Taková blamáž, a dokonce jsi tam napsala i datum…"

Co se svými sny a touhami máme udělat?

Jedna věc je mít přání, mít určité vize a věcí druhou je, co s tím vším uděláme, jak se k tomu postavíme. Touhy, přání, nápady, vnitřní vyzývání k cestě dál (ať už je to chuť udělat si masérský kurz či napsat knihu) nejsou ve své podstatě špatné. Ale může nás to zavést do slepé uličky, pokud opomeneme používat další složku své osobnosti, kterou je rozum. Nápovědy, které dostáváme, jsou vždy o kousek před naším chápáním. Je v nich hodně pravdy, které je dobré se držet. Ale navíc je v nich ukryta tzv. pojistka. Něco nás vyzývá k cestě dál a současně zajišťuje, abychom se nestali loutkami, které jdou životem fanaticky, slepě. Každá informace (vize, přání, touha) je na místě, právě k ní jsme si teď svým životem došli a zasloužíme si ji poznat. Ostražitě ovšem musíme zvažovat, jaká část v ní je pro nás pouze zkouška: Jak se k tomu postavíš, člověče? Co si z toho vezmeš za své a co naopak svým rozumem vyřadíš jako nevhodné a odložíš to stranou? Takto sebe zkoušíme na každém kroku. A pochybovat o sobě, přesněji – zamýšlet se nad sebou, to musíme tím víc, čím výš se svým vývojem dostaneme. Když si představíme život jako pyramidu, po které jdeme den za dnem o jeden schůdek nahoru, tak dokud jsme na pyramidě dole, máme pod nohama širší základnu. Ale jak začneme vedle hmotného světa vnímat i své vnitřní nápovědy a povedeme sebe výš, nemáme tolik prostoru pro manévrování. Obezřetně musíme vážit každý krok, aby se nám noha nesmýkla a nezažili jsme ošklivý pád.

Jak si splníme svá přání

Pro začínajícího maséra nemusí být reálné udělat si jeden masérský kurz a hned se tím dobře živit. I on musí zvážit, nakolik porozuměl své výzvě postoupit vývojem dál. Je-li ale touha maséra skutečná, tak přece nehodí při prvním neúspěchu flintu do žita. Začít může tím, že vyjde z bodu, ve kterém se právě teď nachází. Prozatím pracuje, jednou se pro toto povolání sám rozhodl, a jestli je teď dělat nechce, může se porozhlédnout po jiném. Ale stále je třeba stát nohama na zemi. Možná si bude muset zprvu najít práci, která ho bude živit, a masérství bude po nějaký čas pouze jeho koníčkem. V životě neexistuje vnější síla, která by byla povinna nám naše sny a přání plnit. Domáhání se lepších věcí, zlobení se nad probíhajícím životem, to k ničemu nevede. "Živote, koukej mi dát to a to! A chci to mít hned teď!" To je snaha urvat jablka ze stromu poznání. Tak ale život nefunguje. Takto získaná jablíčka by masérovi chutnala trpce, když by skončil v práci a neměl z masírování dost peněz na obživu.

Nešlapejme po svých přáních

Chce-li si člověk vylepšit svůj život, pak musí zvolit cestu vzhůru, ne si přání stáhnout dolů a tady na zemi po nich šlapat, ale vydat se za nimi nahoru. Masér přestane naříkat, že k němu po jednom absolvovaném kurzu nechodí dostatek zákazníků. Bude se scházet se svými kolegy maséry, dál se vzdělávat v teorii, prohlubovat svou praxi. A stále na každém kroku bude konfrontovat své vnitřní touhy s rozumem. Bude zvažovat všechna pro i proti, tříbit si své vlastnosti, bude směřovat k dalšímu poznávání.

Co znamená splnit si jedno přání

Bude vrcholem jeho života okamžik, kdy se masérem skutečně stane? Opravdu je to cílem jeho života a nic víc za tím není? To musíme nechat na něm, jak situaci, která nastane, vyhodnotí a co si z ní pro sebe vyvodí. Představa, že jedno splněné přání znamená vrchol života, je možná. Ale podle mých zkušeností právě proces, kterým děláme kroky ke splnění svého konkrétního přání, se mnohdy stane cílem celé záležitosti. Ne přání, ale jednotlivé vteřiny, jimiž se ke splnění přání blížíme, jsou pro nás tím stěžejním. Budoucí masér bude muset prokázat vedle touhy po vysněné činnosti i pokoru, při níž odloží "tlačení na pilu". Místo tlaku, aby to už konečně bylo, zvolí mravenčí práci a vlastní pílí se ke snu, který je prozatím výš, nežli kam dosáhne, dovede. A až se profesionálním masérem bude konečně moci stát, možná v tom okamžiku už bude mít v hlavě další cíl, ke kterému se vydá. Stejně jako jedna kytička nedělá jaro, ani jedno naše splněné přání, byť tolik vytoužené a chtěné není vrcholem našeho pozemského bytí.

Žádný vrchol nepovažujme za konečnou metu

Žádný, jak tomu říkám "uzavřený systém" (nějaké duchovní učení, duchovní nauka, cokoliv, co se dnes učí na duchovních školeních a kurzech, jakákoliv lákavá a vznešená učební látka), by pro nás neměl být věcí, u které se zaháčkujeme a prohlásíme ji za vrchol. Každá touha, vize, přání je jen nápovědou, je to lákání naší duše k cestě dál. A připustíme-li, že naším životem nic nezačalo ani nic nekončí, že tento probíhající život je jeden z mnoha, které jednak máme za sebou a které následně i přijdou, potom je to s našimi přáními jinak, než jak na ně běžně pohlížíme.

Plněním svých přání se blížíme ke svému životnímu poslání

Jedno přání, které si nosíme v sobě a během života si je třeba i splníme, to není vrchol, ale pouze postupný krůček, kterým se snažíme Věčnost rozšifrovat a alespoň trochu se v ní vyznat. Vždyť nikde není psáno, že řezník – budoucí masér – se nestane někým úplně jiným! Ale teď by vám nevěřil, kdybyste před ním jeho životní poslání v plné šíři vyjevili. Učí se sáhnout si na své schopnosti. Udělal ke svému poslání první krok, vyslyšel své "karmické lákání". Zatím netuší, že za tím vším je něco víc. Učí se zvládnout to, co teď nastalo. A až se mu to podaří (odloží tlak, jímž se domáhá splnění přání, "odpracuje si", co je třeba a tím ke splnění svého přání dojde), bude mu dovoleno pohlédnout dál.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2012.