Projekt Evropské unie je v poslední době přirovnáván k osudu "nepotopitelného" Titanicu. Nalodění na europalubu bylo stejně jako u Titanicu otázkou společenské a ekonomické prestiže. I my jsme se nechali nalákat na velkolepou plavbu směrem k světlým zítřkům a poté, co jsme se otřeli o řeckou kru, hledáme nenápadně možnosti, jak vyskočit a neztratit přitom svou tvář. Podobně smýšlejí i Britové, kteří mají nejpalčivější zkušenosti se skutečným Titanicem.

Kapitánka lodi, německá kancléřka Angela Merkelová, se nás společně se svým prvním lodním důstojníkem, francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, snaží usilovně dostat z bouřlivých vod do klidného přístavu. Budoucnost si však nikdo netroufá odhadnout. Hodně lze v tomto směru vyčíst ze zpráv mezi řádky. Pro mě osobně byla velmi překvapivá a současně znepokojující zpráva, že dříve neoblomná německá kancléřka ustoupila tlaku francouzského prezidenta (respektive francouzských bankéřů), a svolila k "vytištění" záchranného bilionu Eur Evropskou centrální bankou. Tyto levné, ekonomikou nekryté peníze mají na tři roky zklidnit evropskou finanční krizi. Výsledkem ale podle ekonomů bude místo očekávaného oživení evropské ekonomiky spíše inflace a znehodnocení úspor občanů. Naplňují se tak naplno má slova, která jsem ve Phoenixu napsal již před několika lety. Má dřívější doporučení ke směně naspořených financí za něco skutečně hodnotného, jsou nyní o to aktuálnější. Až náš Eurotitanic narazí na větší kus ledovce, např. v podobě bankrotujícího Španělska, může dojít k situaci, že se některé členské země navrátí ke svým národním měnám. Zatímco třeba Německo by na vystoupení z eurozóny mohlo i vydělat a staronová marka by měla s velkou pravděpodobností o něco vyšší hodnotu než staré euro, ostatní země by určitě tratily. Některé méně (Rakousko, Nizozemí, Finsko), některé více (Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálie). Někoho možná napadne praktická otázka, jak by se technicky vyřešila výměna hotovosti? Když se podíváte pozorně na eurobankovky, tak zjistíte, že před číslem bankovky je vždy písmeno, které označuje národního emitenta. Máte-li doma nějaká eura, z následujícího přehledu zjistíte, která země vydala vaše bankovky: D – Estonsko, E – Slovensko, F – Malta, G – Kypr, H – Slovinsko, L – Finsko,M – Portugalsko, N – Rakousko, P – Nizozemí, R – Lucembursko, S – Itálie, T – Irsko, U – Francie, V – Španělsko, X – Německo, Y – Řecko a Z – Belgie.

Jak může vypadat inflace a znehodnocení národní měny, vidíme aktuálně třeba v Bělorusku, kde musela být vydána nová bankovka v hodnotě 200 000 běloruských rublů. Průměrný plat je v Bělorusku tři miliony, takže je zde velká kumulace milionářů, podobně jako v Itálii, když se ještě platilo lirou a existovala i bankovka v hodnotě 500 000 italských lir. I přes zjevné problémy eurozóny zůstávám optimistou a společné Evropské unii nepřestávám fandit, neboť se jedná o největší mírový projekt v celé historii lidstva. To je ostatně klíčový důvod, proč i ekonomicky slibně se rozvíjející země jako Turecko, mají stále velký zájem nalodit se na EUROTITANIC.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2012.