Výše uvedené téma je zajímavé pro větší okruh lidí, protože zdraví naše i našich blízkých je pro většinu z nás na jednom z předních míst na našem žebříčku hodnot. Tím úslovím "zcela jinak" v nadpisu není míněno zcela nově, ale zcela jinak vzhledem k tomu, jak standardní léčba těla i mysli je většinou z nás pojímána.

Léčení těla i mysli není v tomto kontextu chápáno jako léčení tělesných a duševních nemocí, ale tak, že při léčení je nutno tělo i mysl vnímat jako jeden komplex a takto i k léčení přistupovat. Další, co bych chtěl na začátku zdůraznit, je, že tento článek se nevěnuje kritice západního zdravotnictví se všemi jeho mechanicko-materialistickými přístupy k lidskému organismu a lidské psychice a jeho ovládnutí farmaceutickými a lékařskými loby. To by bylo spíše na několik knih než článků a také na toto téma bylo již popsáno mnoho stránek, i když zatím bez víceméně viditelného úspěchu.

Částečně mimo rámec tohoto článku považuji za vhodné učinit krátkou poznámku. Oficiální západní teorie vzniku nemocí a způsobů "boje" proti nim není ničím jiným než krycí konspirační teorií, která je vytvořena záměrně tak, aby nemohlo dojít k pravému pochopení principu nemoci a bohužel je v rozporu se zájmem nemocných.

V následujících řádcích se zaměřuji na kritiku našeho přístupu k vlastnímu zdraví a péči o něj a k chápání podstaty a principu nemocí, a částečně i na návrh, jak tyto naše postoje změnit.

Jediný, kdo má zájem na našem zdraví, jsme my sami

Na samém počátku je nutno si uvědomit jednu zásadní skutečnost. Kompletní systém tzv. péče o zdraví člověka sestává z mnoha organizací, institucí a lidí, např. ministerstvo zdravotnictví, hygienici, nemocnice, všeobecní a odborní lékaři, lékařská komora, zdravotní a nemocenské pojišťovny, firmy farmaceutického průmyslu atd. Z tohoto okruhu nelze vynechat ani léčitele. Jediný, kdo má opravdový zájem na svém zdraví, je však jen a pouze ten, kvůli kterému zdánlivě celý tento systém funguje. Přesto se ten, který jediný má největší zájem o své zdraví, obrací o pomoc na všechny jiné, jen ne na toho, kdo má opravdový zájem o zdraví – totiž na sebe. Starý systém čínského principu lékařské péče, který je založen na tom, že lékař je placen za to, že jeho klienti jsou zdraví, asi nebude mít v našich končinách ještě dlouho šanci na zavedení, pokud nedojde k podstatné změně společnosti (v což jako bezbřehý optimista věřím).

Pasivní přístup k našemu zdraví nás nemůže nevyléčit

Mnoho lidí se v dnešní době přiklání k alternativním způsobům léčení. Přesto i tito lidé ke svým nemocem přistupují obdobně jako při standardním způsobu léčení. Tento postup se dá asi nejlépe charakterizovat následovně: " Pane doktore (pane léčiteli), bolí mě to a to, něco mi na to dejte nebo se mnou něco udělejte!" A v podstatě z tohoto pohledu již není tak důležité, jestli se bude jednat o prášky, antibiotika či homeopatika, bioenergetické působení, akupunkturu či jiné alternativní způsoby léčení. Základní princip zůstává stejný, a to je takřka zcela pasivní přístup lidí k vlastnímu léčení.

Málokdo se snaží vlastními silami hledat příčinu nemoci a léčit se – vlastní činností, ať fyzickou či mentální, aktivovat léčebné schopnosti vlastního organismu. Většina se stále raději spoléhá na cizí informace a působení a v okamžiku nemoci aktivně nevyužívá samoléčebných procesů. Lidé nevěnují pozornost anebo nevěří schopnostem vlastního těla a mysli uzdravit se (a přitom všichni známe známý Ježíšův výrok "Věř a víra tvá tě uzdraví", pozn. red.). Obíhají se svojí "nemocí" všechny možné a nemožné lékaře a léčitele, aniž by se zastavili a zkusili sami zkoumat příčinu svého onemocnění a způsoby, jak je léčit nebo předcházet. Na jejich omluvu je možno říct, že to samozřejmě podstatně souvisí s dlouhodobou cílenou manipulací s jejich vědomím a vědomostmi, která jim zabraňuje proniknout pod povrch věcí a pochopit podstatu problému.

Placebo a nocebo

Oficiální lékařskou vědou (tzv. západní) je prokázáno, že placebo a nocebo efekt mají významný vliv při léčení. Nedávno se dokonce na internetu objevila informace, že až 60 % amerických lékařů vědomě předepisuje neúčinné, a snad i také neškodné léky jako placebo. Když jdeme k doktorovi a ten nám předepíše lék, který minimálně v 60 % působí jako placebo (placebo efekt samozřejmě logicky musí působit i u léků, v nichž je tzv. účinná látka), tak proč k němu chodíme? Proč si placebo nenaordinujeme sami? Stejně to, co nás uzdravuje, není vlastní lék, ale víra v jeho účinnost. To znamená, že to, co nás opravdu léčí, není lék, ale náš vztah k tomuto léku a nemoci, to znamená, že nás uzdravuje naše mysl! Co nám brání zapojit rovnou, přímo a vědomě svoji mysl do léčebného procesu? Většinou je těch důvodů více a základní jsou neznalost, nevíra a pohodlnost a bohužel v neposlední řadě i konformita, tj. přizpůsobení se převažujícím či dominantním názorům skupiny či společnosti, v níž člověk žije. Možná bychom se i divili, jak často je podrobení se standardním léčebným metodám ovlivněno obavou, že by se pan doktor či doktorka, nebo partner či partnerka zlobili, že se nechceme léčit. Snaha o nestandardní léčebné metody je často posuzována jako neléčení se s možnými negativními důsledky, jako je ukončení pracovní neschopnosti či odejmutí nemocenských dávek. Z více stran jsem zjistil, že lidé prostě nemají odvahu říct: "Paní doktorko, já ten lék nechci, protože ho nepotřebuji a nedělá mi dobře." Dokonce ani nemají odvahu, když přijdou domů, takovýto prášek, po kterém jim bývá i špatně, hodit do koše.

Nenechte se ovlivnit "nocebo efektem"

Navíc často může návštěva lékaře na nás působit negativně jako nocebo efekt. Lékaři běžně používají (doufám, že nevědomě) negativního programování svých pacientů. Pro ilustraci uvádím konkrétní případ u jinak údajně dobré a hodné lékařky: "V případě vaší nemoci je předpoklad recidivy tak 80 až 90 % a může přijít kdykoliv a vaše léčení potrvá minimálně tři roky." Je velmi důležité nenechat na sebe působit toto negativní programování a nenechat se jím ovlivnit. Naopak je vhodné se pozitivně programovat a urychlovat tak své uzdravení. Je potřeba koncentrovat svoji mysl na zdraví a ne na nemoc. Aby náhodou nevznikl mylný dojem, tak v žádném případě netvrdím, že bychom neměli nikdy využívat služeb lékařů a léčitelů. Mojí snahou a úmyslem je zdůraznit naši vlastní aktivní roli v péči o vlastní zdraví a při léčení nemocí.

Nemoc je reakcí na pokyn našeho vyššího já

Po upozornění na základní chyby přichází to těžší, a to je návrh jak postupovat při vyskytnutí se nemoci či nejlépe jejich prvních příznaků. Jako první a základní je nutnost se zastavit a začít uvažovat. Forma těchto úvah se bude lišit dle individuality každého člověka a může se pohybovat od logického rozboru až po meditaci, ve které jsou o radu požádány vyšší bytosti. Základní otázkou bude, co je duchovní příčinou nemoci a s tím související otázka, proč právě v tomto čase. Duchovními příčinami různých chorob se zabývá mnoho knih, takže na ně odkazuji. Pro mě byla asi před patnácti lety objevem kniha "Nemoc jako šance". Naše tělo nám dává onemocněním, úrazem či bolestí vlastně povel, abychom se zastavili a setrvali v klidu a tichu. Nemoc bývá většinou (někteří tvrdí, že vždy) pokyn našeho vyššího já, že v našem nitru se odehrává něco nesprávného, že je potřeba něco změnit. Pokud pochopíme, co to je, existuje šance na úplné vyléčení. Ne pouze na potlačení příznaků nebo projevů vlastních příčin ve fyzickém těle. Ale jak už jsem uvedl, tomuto tématu bylo věnováno tisíce stránek.

Stupeň duchovní úrovně se dá poznat mimo jiné podle toho, jak přistupuje konkrétní člověk ke svým nemocem, nehodám či jiným nepříjemnostem. Bytost na vyšší duchovní úrovni se ptá: "Děje se mi to a to. Co dělám špatně? Co bych měl na sobě změnit? Co bych měl pochopit?" Tento postup je možno rozšířit na všechny tzv. negativní události v našem životě.

Vezměme si příklad ze zvířat

Další doporučení je na základě pozorování našich moudrých zvířecích společníků. Kdybychom byli schopni se učit od zvířat, tak bychom mnohé řešili podstatně efektivněji. Všimněte si, jak reagují zvířata, když onemocní, a tato reakce se týká většiny chorob i úrazů. Zvíře udělá dvě základní věci: Přestane žrát a uvede se do klidu. Jak reaguje běžný člověk? Zcela opačně. Posílí se vydatnou stravou, nejlépe masitou (nebo masovým vývarem, což je ještě horší, pozn. red.), aby tělo mělo dost sil pro boj s nemocí, polkne nějaké předepsané léky nebo si nechá píchnout injekci, protože je to účinnější a snaží se co nejdříve zapojit do pracovního procesu, aby nepřišel o peníze. Případně pokud musí ulehnout a jeho druh práce mu to dovoluje, pracuje v posteli, což někteří dělají i při vážnějších chorobách v nemocnici. Snahou je nemoc prostě ignorovat.

Při vlastním léčení, kromě užití mnoha nepenicilinových a neaspirinových receptů našich moudrých předků, je vhodné plně aktivně do léčebného procesu zapojit vlastní mysl. Naše mysl vytváří naši budoucnost. Proto pozitivní vize vytváří pozitivní budoucnost, což se týká i zdraví a léčení. Věř a víra tvá tě uzdraví. Opět myslím, že není nutné citovat způsoby mentálního léčení, protože léčebných meditací se dá jen na internetu získat mnoho a není problém vybrat si tu, která je pro nás nejvhodnější. Samozřejmě nelze pominout ani modlitbu jako variantu mentálního léčení.

Optimální je varianta, při které jsou léčebné meditace prováděny ve stavu rozšířeného vědomí a vedeny vyššími bytostmi (dle vlastního přístupu anděly, světelnými bytostmi, vyšším já apod.). Znovu upozorňuji, že tento postup nevylučuje souběžné použití standardních léčebných postupů západní lékařské vědy, ani tzv. alternativních léčebných postupů jako např. homeopatii, akupunkturu apod.

Základním prvkem všeho zde uvedeného je však vlastní aktivní přístup ke svému zdraví či léčení nemoci, vlastní rozhodnutí o použití svých mentálních sil k uzdravení, vlastní rozhodnutí, že budu zdravý.

Co může ovlivnit výsledek léčebného procesu

Upozorňuji ještě na jeden důležitý jev, který často ovlivňuje léčebný proces a jeho výsledky. Někteří lidé se na podvědomé úrovni ani nechtějí vyléčit a těch důvodů proč nechtějí, může být více. Jedním je například zvýšená péče či projevy lásky k dítěti, k partnerovi apod. pouze v případě nemoci a tím i vypěstovaná snaha o získání projevů lásky formou nemocí. Dalším mohou být karmické příčiny, kdy si lidé chtějí nemoc s jejími negativními důsledky prožít. Proto je pochopitelné, že takoví lidé nebudou vyvíjet žádnou snahu o léčení vlastními silami, případně tato simulovaná snaha (někdy i před sebou samým) nebude mít výsledky.

Jak pomoci blízkému člověku

Protože se nám často jedná o vyléčení někoho blízkého, uvádím i modelový obecný příklad, který je však velmi blízký i našemu léčení. Představme si situaci, kdy bychom rádi pomohli někomu blízkému, který je nemocný.

1) Můžeme pomoci lékem, bylinkami, reflexními terapiemi, energetickým působením a případně dalšími alternativními i nealternativními léčebnými procesy. V tomto případě vykonáme za pacienta něco, co možná vyřeší bezprostřední projev nemoci, např. utiší bolest nebo nemoc momentálně vyléčí, ale v hluboké podstatě nedojde ke změně a s vysokou pravděpodobností se prapůvodní niterní příčina projeví znovu někdy ve stejné, jindy v jiné formě nemoci.

2) Můžeme se snažit dobrat se vnitřní příčiny nemoci, která signalizuje, že hluboko v podstatě není vše v pořádku a že by člověk měl pochopit, kde chyboval a jak a proč by měl změnit své myšlení, jednání a postoje. V tomto případě je šance na úplné vyléčení celé lidské bytosti. Hlubokou analýzou z pohledu vyšších úrovní poznání odkryjeme nemocnému poznání sebe sama a dáme mu tím možnost svobodné volby. Tuto volbu většinou dosud neměl, protože neznal jinou možnost než tu, kterou doposud používal. Zda tuto novou možnost použije či ne, je pak již zcela na jeho vůli a rozhodnutí. Musíme být připraveni i na to, že ji i přes nové poznání nevyužije, ať už proto, že nechce, nebo že to nedokáže. V žádném případě jej však za to nemůžeme a nesmíme odsuzovat.

Na závěr moje osobní běžná zkušenost. Zajímavá je reakce lidí na to, když jim sdělím, že už dvacet let jsem si nevzal žádný lék, dokonce ani proti bolesti po operaci menisku (sestřička se na mě dívala po opětovném odmítnutí tablety jako na mentálně postiženého). Většinou mi řeknou, že mám štěstí, že jsem zdravý a nemusím brát léky. Moje odpověď je vždy stejná: "To není tak, že bych nemusel brát léky, protože jsem zdravý, ale já jsem zdravý, protože je neberu."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2012.