Je známo, že papoušci mohou hovořit lidskými slovy, vést dialog, rozumně odpovídat na otázky a ptát se lidí. Nejučenlivější se však jeví papoušek žako, kterého vychovávala a vycvičila psycholožka Irena Pepperbergová. Mnoho let (začínala v roce 1980 na univerzitě státu Arizona, potom v Massechusettském technologickém institutu v Cambridge) prováděla pečlivé systematické sledování tohoto velmi nadaného ptáka. Sledování v sobě zahrnovala nejen řešení každodenních úkolů, ale i hodnocení, jak uměl vybrat nejlepší variantu řešení.

Když papoušek říkal: "Pojď sem," tak to říkal vědomě, a ne jen jako naučená slova. Jeho emoce a sociální chování odpovídalo dvou až tříletým dětem a intelektem dětem pět až šestiletým. Alex rozlišoval např. charakteristiky padesáti různých předmětů podle barev, nebo určil jejich počet až do šesti.

Prof. Irena Pepperbergová říkala: "Když se ho ptali, jakou barvu, tvar, nebo z čeho je udělán předmět, tak Alex dával přesnou a smysluplnou odpověď. Jestliže se ho zeptali: "Chceš jít k sobě do klece?", neodpověděl pouze: " Ano," ale řekl: "Chci se vrátit do klece." Jednou se ho zeptali, když mu ukázali dva různé klíče – velký červený a malý zelený: "Můžeš říci, v čem je rozdíl?" a papoušek odpověděl: " V barvě." Na otázku: "Jakou barvu má malý klíč?" přesně řekl: "Zelenou barvu." "Papoušek Alex ve svých 24 letech (to je pro papouška mladý věk) učil i své mladší bratry a my neznáme hranice jeho schopností," řekla profesorka Irena Pepperbergová.

Sledování mentálních schopností Alexe ukázalo, že rozpozná abstraktní pojmy, jako je např. barva nebo tvar, od konkrétního fyzikálního významu předmětů – červený, zelený, čtvercový atd. Papoušek Alex řešil např. i následující složité úkoly: "Jaký tvar a barvu má předmět X? Jaký předmět má barvu A? Jaký předmět má tvar B? Jaký předmět má barvu A a tvar B? Je důležité podotknout, že Alex chápe a rozlišuje takové sémantické pojmy, jako "to je stejné", nebo "to se liší". To znamená, že může nejen rozlišovat konkrétní věci, ale i zobecňovat a abstrahovat konkrétní vlastnosti předmětů. A navíc, papoušek Alex umí dělit věci do skupin podle toho, kam patří. Když mu např. ukázali položené předměty a zeptali se ho, zda jsou tyto předměty stejné, nebo různé, tak odpověděl krátce: "Ne!" nebo "Nejsou stejné." Také ho zkoušeli ze schopnosti sčítat a na otázku: "Kolik je modrých klíčů?" přesně odpověděl: "Dva". Při pokusech mu bylo předloženo několik různých předmětů - auto červené barvy, žlutý klíč, zelený kousek dřeva, oranžový papír, tmavomodrý kousek kůže a pak dostal otázku: "Co je zde zelené?" a Alex odpověděl: "Dřevo!"

Ve svých odpovědích papoušek Alex rychle rozpoznával, na co se ho ptají, tj. o čem se konkrétně hovoří v rozhovoru. Je důležité zdůraznit, že promyšleně určoval oblast, která patřila k daným pojmům a představám a při rozhovorech s člověkem používal správné jazykové ekvivalenty anglického jazyka. Jeho úspěchy lze určitě přičíst i speciální metodě výuky, rozpracované profesorkou Pepperbergovou.

Při výuce papouška jsou přítomni vždy dva: učitelka, která provádí sledování a učení a její asistentka-studentka. Při výuce je asistentka aktivní a plní ty úkoly, na základě kterých se papoušek učí. Na základě těchto mnohaletých pokusů a procvičování se rozvinula papouškova inteligence. Alex rozumí smyslu a označování slovy, umí pojmenovat 50 různých předmětů, sedm barev a 5 tvarů předmětů, rozumí pojmu větší nebo menší.

Velmi důležité je to, že Alex ovládá anglický hovorový jazyk a umí vyjádřit svá přání: např. "I want to go!" (chci jít), "I want to go now" (chci jít hned) a odejde do své klece. Někdy nadává, a když ho napomínají za nevhodná slova, např. "You are bad boy" (jsi zlý chlapec) a zúčastnění lidé odcházejí z pokoje, Alex za nimi křičí: "Sorry, please, come back!" (Promiň, prosím, pojď zpátky). Ukazuje to na to, že papoušek chápe celou situaci, i co se v této situaci říká, což znamená, že jedná smysluplně.

Prof. Pepperbegová vypráví některé příběhy, které se staly s Alexem:

Jednou mu museli udělat malou operaci jazyka a profesorka ho odvezla na veterinární kliniku. Když uviděl Alex profesorku Pepperbergovou odcházet, zakřičel: "Come here! I love you! Sorry! I want to go home!" (Pojď zpátky! Miluji tě! Promiň! Chci jít domů!). Myslel si totiž, že udělal něco špatného a nechávají ho na klinice za trest.

Jindy Alex projevoval zvláštní pozornost k některým studentkám, které se účastnily jeho výuky. Jako důkaz zvláštní přízně jim dával kousek jídla a ještě prováděl svůj rituální tanec, ale když přišla prof. Pepperbergová, tak okamžitě přestal. To nás nutí položit si otázku: "Opravdu papoušek Alex chtěl kontakt a intimitu s určitým člověkem a byl smutný, když přišel druhý člověk?" O tom se můžeme jen dohadovat, ale určitě to svědčí o tom, že ani ptákům, ani jiným zvířatům nic lidského není cizí. Dočtete se o tom v mnoha pracích, publikovaných u nás, i v zahraničí.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2012.