Název článku nemá být očerněním lékařského stavu, ani "nasazováním psí hlavy" možným lékařským konkurentům. Je součástí hledání příčin nespokojenosti pacientů trpících některou z civilizačních chorob. Nespokojenosti s tím, co jim poskytuje naše zdravotnictví ve chvílích, kdy potřebují pomoc ke zvládání svých nemocí. Je to pokus o znázornění protikladů mezi stavem, který v péči o zdraví je a jaký by tu mohl být, kdyby… Identifikace alespoň části oněch "kdyby" náleží rovněž k cílům tohoto psaní.

Tento článek se snaží být objektivním konstatováním stavu, do kterého dospělo naše zdravotnictví díky vlivům, které od roku 1997 začaly převládat v jeho řízení a dnes zdravotnictví zcela ovládají. Zvláštní pozornost si v tomto rozboru zaslouží onemocnění ze segmentu civilizačních chorob, protože představují hlavní diagnostickou a léčebnou náplň činnosti lékařů. Představují totiž nejvíce rozšířenou skupinu nemocí v populaci. Výsledky práce lékařů při (ne)zvládání těchto chorob proto určují kvalitu práce celého zdravotnictví.

Podle míry nespokojenosti pacientů, není kvalita péče, poskytovaná v tomto segmentu činnosti zdravotnictví, právě utěšená. Stížnosti lidí na výsledky léčení a častá arogance lékařů vůči pacientům domáhajícím se lepší péče, volají po rozboru příčin, které nepříznivý stav v léčení civilizačních chorob způsobily.

Výrobci léků úmyslně zatajili informace důležité pro náš život

Základní chybou v léčení pacientů s civilizačními chorobami je přehlížení skutečnosti, že za uplynulých šedesát let došlo k poklesu obsahu vitaminů a minerálů v zelenině a v dalších přírodních zdrojích o 80 %. S tím souvisí, že si lékaři neumějí představit, jaké poruchy tento deficit vyvolává v biochemických procesech v buňkách, na jejichž bezchybném chodu závisí zdraví i život. V těchto neznalostech jsou kořeny chyb v léčení civilizačních chorob. Jak došlo k takové neznalosti, umíme vysvětlit:

Klíčová část výsledků výzkumu popisuje souvislosti mezi deficitem vitaminů ve stravě a vzestupem toxicity homocysteinu, hromadícího se v krevním oběhu. Jsou zevrubně popsány i důsledky vzestupu jeho hladiny v krvi v podobě zvyšování četnosti civilizačních chorob v populaci. Výrobci léků využili svoji nadvládu nad zdravotnickým tiskem a všechny tyto poznatky nechali zatajit. Poznatky, které mají pro veřejnost cenu zlata, se staly předmětem utajení a nedostaly se do lékařských učebnic.

Lékaři nezareagovali ani na podnět k dotazům v podobě informace, že v rozmezí let 1950 – 1986 se zvýšila úmrtnost na nemoci srdce a cév (tzv. KVO) o 72 %! Neptali se po příčině, a tudíž se nemohli dozvědět, že lékařská věda nabídla vysvětlení tohoto jevu jako následek dlouhodobého deficitu následujících vitaminů ve stravě - kyseliny listové, B6 a B 12.

Spolu s tímto vysvětlením příčiny katastrofálního vzestupu úmrtnosti na KVO poskytl lékařský výzkum i návod, jak tento trend zvrátit. Nabízí jej Grahamova studie z roku 1974, která ukázala, že podáváním výše uvedených vitamínů lze výskyt nemocí z této skupiny snížit téměř o hodnotu jejich minulého nárůstu, konkrétně o 62 %. Dnes máme další poznatky, jejichž využití umožňuje ještě výraznější snížení rizika postižení některými chorobami z KVO. Jsou ale ještě další příčiny, proč naše zdravotnictví tyto poznatky nevyužívá!

Léčba nemá být potlačení příznaků, ale řešení podstaty problému

Pokusme se podívat na počínání ministra Hegera, který opakovaně odmítá jednat o návrhu, jak zlepšit neutěšený stav na úseku léčení civilizačních chorob. K jednání ho nedovedla ani upozornění na stížnosti pacientů, že léky, které dostávají, jim nepomáhají odstranit příčinu jejich nemoci, ale zbavují je jen některých obtěžujících příznaků. V tomto konstatování se pacienti vzájemně utvrzují a začínají hledat náhradní cestu ke skutečné reformě zdravotnictví.

Co je třeba podle nich na zdravotnictví reformovat? Především to, že v celém segmentu civilizačních chorob se nevyužívá možnosti léčit příčinu jejich vzniku. Lékaři předepisují pacientům pouze symptomaticky působící léky, což znamená, že se zaměřují jen na potlačení některých příznaků nemoci a bez povšimnutí nechávají příčinu jejich vzniku. To pak v praxi vypadá tak, jako by si pacienty pěstovali, aby, dokud se pacienti udrží naživu, mohli inkasovat provize za léky, které jim předepisují.

Lékaři nevědí, nebo se alespoň tváří, že nevědí, o této největší chybě v práci zdravotnictví. Snaží se argumentovat, jak vynikající úroveň zdravotnictví má, poukazováním na obrovský pokrok kardiochirurgie, operační techniky jednodenní chirurgie, přesnější vyšetřovací metody, metody "biologické léčby" a další vymoženosti. Tento pokrok je nepopiratelný a v mnoha ohledech je úžasný. Ale jako způsob přístupu ke zdraví má jednu silně negativní stránku: nechává choroby vznikat a teprve potom je velmi nákladně léčí. A hlavně: žádná z těchto metod nepostihuje příčinu vzniku nemoci, kterou "léčí"!

Fáze vzniku a vývoje civilizačních chorob

U civilizačních chorob nejsou náklady na jejich vyšetřování a léčení úměrné výsledkům poskytnuté péče a neobstojí ve srovnání s nízkými náklady, které je třeba vynaložit na opatření, kterými se lze bránit vzniku těchto nemocí. Vysvětlení, proč tomu tak je, a znázornění rozdílu v účinnosti kauzálního léčení (léčení příčiny) civilizačních chorob nebo jejich prevence, oproti dnešnímu pouhému léčení příznaků nemoci, je možné při pohledu na tabulku č. 2. Tabulka znázorňuje fáze vzniku a vývoje civilizačních chorob a vyjmenovává i hlavní mechanismy, do nichž by léčení mělo zasahovat, aby bylo účinné:

V prvním sloupci je třeba si představit biochemický cyklus procesů, který je v potřebném zvětšení znázorněn na obr. č. 1. Při poruše v chodu tohoto cyklu se přestává v buňkách zpracovávat vzniklý homocystein a začne se hromadit v krvi. K poruše dochází v uzlových bodech vyznačených svislou elipsou, kde se projeví nedostatek kyseliny listové, B6 a B12 poruchou funkce enzymů. Se vzestupem hladiny homocysteinu v krvi stoupá jeho toxicita, která postihuje všechny tkáně a orgány, do nichž je zanášen oběhem krve.

Homocystein a jeho neblahý vliv na naše zdraví

Podstatu poškození tkání a orgánů toxicitou homocysteinu vysvětluje tabulka č. 2 ve svém druhém sloupci: svazek šipek, směřujících z prvního do druhého sloupce, ukazuje, co všechno v nich zvýšený homocystein poškozuje. Pro hodnocení kvality práce zdravotnictví je podstatné, že jeho léčebné zásahy vůbec nesměřují k nápravě poruchy metabolizace homocysteinu v prvním sloupci a ani se nepokouší napravit nežádoucí změny znázorněné ve druhém sloupci. Naopak: kvalitu práce lékařů v našem zdravotnictví určuje možnost provádět vyšetření, která spadají až do třetího sloupce (cholesterol, krevní tlak, krevní srážlivost, jaterní testy, glukoza v krvi, EKG, rentgen a další zobrazovací techniky...). Do třetího a dalších vyšších sloupců směřuje působení předepisovaných léků. Do prvního a druhého sloupce nezasahuje pozitivně nic z toho, co lékaři předepisují. K zasahování tu dochází, ale jen v podobě nežádoucích vedlejších účinků.

Zlepšování zdraví je neefektivní – jen nemocní přinášejí zisk! Toto zjištění nekompromisně znamená to, co je uvedeno v titulu článku: lékaři neumějí léčit civilizační choroby. Je třeba si představit, že jedině na společné léčebné zasahování v prvním a druhém sloupci se vztahuje označení "kauzální léčení", což znamená postižení příčiny nemoci. Platí tu, že medicína to umí, ale zdravotnictví to ignoruje. Na vznik této nejzásadnější ze všech chyb, které lze ve zdravotnictví nalézt, lze nahlížet z dalšího úhlu pohledu:

Příčinu vzniku této chyby lze hledat i v tom, že zdravotnictví je ekonomicky nastaveno na tvorbu zisku, který je hnací silou jeho rozvoje. Zlepšování zdraví, které bývalo cílem činnosti zdravotnictví, je pro dnešní lékaře neefektivní, protože jim nepřináší zisk a pro farmaceutické firmy by znamenalo dokonce ztrátu. Pokud by si občané přáli, aby se zdravotnictví vrátilo k péči o zlepšování a upevňování zdraví, museli by si vydupat zásadní změnu v jeho ekonomice stojící na tvorbě zisku. Taková změna je málo pravděpodobná, protože chybí významná skupina lékařů, kteří by ji prosazovali.

Iniciativa pacientů – Paralelní péče o zdraví (PPoZ)

Pacienti, kteří si přejí zásadní změnu v péči o zdraví, uskutečněnou jeho důkladnou reformou, která by odstranila popsané chyby, pochopili bezvýchodnost pokusů přimět ministerstvo zdravotnictví, aby převzalo iniciativu k uskutečňování jejich tužeb. Ujímají se tedy iniciativy sami a navrhli si zformování vlastní "Paralelní péče o zdraví". Vyšli přitom z úvahy, že k tomu, aby si zlepšili zdraví a mohli radit dalším, jak si zdraví zlepšit, vůbec nepotřebují ministra zdravotnictví a jeho úřad, a že se raději obejdou i bez peněz, kterými ministr hospodaří. Stejně tak usoudili, že se obejdou bez těch lékařů, kteří nerozumějí příčině vzniku civilizačních chorob a neumějí nic jiného než předepisovat jim chemické léky s vedlejšími účinky. Při té příležitosti vyslovili ještě dvě důležité myšlenky:

1. "Nechceme užívat chemické léky, které u civilizačních chorob nepomáhají řešit podstatu problému, neboť neumějí odstranit příčinu nemoci".

2. "Poznatky, které utvářejí objev příčiny vzniku civilizačních chorob, jsou dobře srozumitelné i laikům a hlavně: nepodařilo se je ukrýt před našimi zraky tak, aby pro nás byly nedostupné. Nic tedy nemůže bránit tomu, abychom je šířili dál".

K tomu je třeba dodat, že ze seriozních komentářů k objevu převzali tito nově vznikající poradci hodnocení: "Civilizační choroby vznikají z nedostatku biologicky důležitých látek ve stravě a následně z jejich chybění v lidském těle a jeho buňkách." Vědí, že podstata jejich léčení a také jejich prevence je v uhrazení těchto deficitů přírodními substancemi, které tělo a jeho buňky potřebují, aby mohly ve zdraví fungovat.

Pro činnost těchto poradců je důležité, že umějí ukázat druhým dva uzlové body v cyklu biochemických procesů na obrázku č. 1 jako místa působení enzymů, jejichž funkce není možná bez dostatku výše vyjmenovaných vitaminů: kyseliny listové a B12 (horní elipsa) a B6 (dolní elipsa). Pomáhají lidem uvědomit si, že nedostatek těchto vitaminů ve stravě souvisí se zaznamenaným obecným snížením obsahu vitamínů v zelenině o 80 % za uplynulých 60 let. Umějí vyložit, že vzniklý nedostatek těchto vitamínů vede k poruše biochemických procesů v buňkách, a to je pak cesta ke zvýšení hladiny homocysteinu v krvi a vlastní příčina vzniku civilizačních chorob. Přijetí těchto myšlenek je známkou vyššího stupně zdravotního uvědomění a také pochopení podstaty problému nekauzálního léčení, na kterém lékaři tak ulpívají: "chemické léky" nejsou prostředky, které by lidstvo někdy během svého historického vývoje zužitkovávalo, proto je buňky neznají. To ve svém důsledku znamená, že chemicky syntetizované léky, které nemají svoji přírodní předlohu jako třeba vitaminy, nemohou pomáhat buněčné biochemii, aby lépe fungovala, ba právě naopak.

Chemické léky zhoršují stav pacienta

Práce lékařů se tak dostává do rozporu s potřebami lidského těla, které vyplývají ze zákonitostí přírody. Podáváním chemických léků, které neumějí postihovat příčinu choroby, a tak nemoc vyléčit, zhoršují zdravotní stav pacienta. Vyvolávají nežádoucí vedlejší účinky, které zhoršují zdravotní stav pacientů namísto účinného léčení. V této souvislosti ať promluví statistika: Na 4. místo v pořadí příčin smrti se dostaly zdravotní komplikace způsobené léčením. Nelze se ubránit dojmu, že tento údaj souvisí s jevem pojmenovaným v záhlaví tohoto článku.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2012.