V první části jsme hledali příčinu blokace základní čakry a ztráty aktivního tepla v pánevním dně. To je ten důvod, proč krevní oběh v oblasti pánve je tak slabý a zpomalený, a proto klouby a svaly ve spodních končetinách nedostávají tak potřebnou aktivní energii a teplo. Proto dochází postupně k deformaci končetin a jejich ochlazení. Nedostatečné množství tepla, které vyrábí čakra v pánvi, nemá sílu přisunout energii až k chodidlům a zůstane na úrovni stehen. Proto většinou u malých pacientů s diagnózou PES bývají studené nožičky. Končetiny jsou jako kořen stromu, do kterého se nedostává voda a tím je oslaben celý strom.

Kosmická energie proudí a neustále působí na člověka a nese dva tzv. energetické proudy. Pokud člověk stojí nebo chodí, dostává se mu vertikální proud energie přes sedmou čakru, která se nachází nad hlavou v oblasti temene. Proto je v této poloze výkon člověka fyzicky maximální. Pokud člověk leží, nachází se ve stavu relaxace nebo spí, energie se mu dostává v pasivní formě, což stačí na provoz těla při odpočinku. Přes den, ve vertikální poloze, probíhá u člověka nejvíce fyzického posílení těla a aktivní vývoj kosterního a kloubně-svalového systému. Pokud má dítě postižené pohybové ústrojí a neustále leží ve dne i v noci, automaticky se nachází v režimu pasivní horizontály a jeho vývoj se proto zpomaluje. A i když dítě sedí, nejvíce energie se soustřeďuje v horní části těla. Představte si dítě, které se nachází rok nebo dva v horizontální poloze. Bylo sádrováno, nebo operováno, skoro nechodí a dochází u něho k oslabení všech svalových skupin v dolních končetinách. Klouby nejsou zatížené tíhou těla, nejsou napojené na energii země a nečerpají z ní tak důležitou sílu. Proto je důležité, aby dítě po sádrování, nebo operacích, ve věku od roka do dvou začalo pracovat na ukotvení nohou a fixaci chodidel, aby tím bylo během dne maximálně uzemněno.

Pravidelné cvičení je nezbytné

V mé praxi s dětmi platí jedno pravidlo - cvičení dělá mistra. Pokud dítě pořád cvičí na individuálním trenažéru, má stalý kontakt se "zemí – podlahou", jeho fyzický vývoj se zrychluje a zesiluje. Během krátké doby se dostaví viditelné výsledky. Pochopitelně, že výroba a rozměry individuálního trenažéru musí být přizpůsobené věku a výšce dítěte. Náklady na výrobu jsou zanedbatelné, proto mám v nabídce ICT od jednoduchých konstrukcí pro malé děti, po složitější pro starší děti. Dítě se musí naučit kotvit nohama na speciální ploše, držet se sloupu a začít zkoušet chodit kolem něj. Díky tomu bude schopno dostávat potřebnou energii ze země. Na ICT lze cvičit a pracovat nejen s dolními končetinami, ale také lze posilovat celý svalový systém, od krční páteře po chodidla. Za předpokladu, že dítě má zdravé ruce a má víceméně správně vyvinutou horní část těla, začínáme denně posilovat ruce a prsty, tím více se napomůže posílení nohou. Chodidla, část od kotníků dolů, jsou součástí podpůrné soustavy. Tvoří první, základní úroveň těla a ukotvují tělesnou stavbu. Symbolizují pevnost a stabilitu a podílejí se na udržení vzpřímené polohy. Dokonce pasivním kotvením u sloupu, se slabými a neovladatelnými chodidly, lze čerpat tak potřebnou energii ze země a tím zlepšovat magnetické přitahováni k zemi.

Korekce chodidel

Všechny klouby slouží k plynulému ohýbání končetin, umožňují pohyb a změnu jeho směru. Během cvičení u sloupu dítě také aktivně musí používat kolena, lokty atd., což také napomáhá k lepšímu ovládání nohou, což symbolizuje přizpůsobivost a schopnost prosadit se. Kotníky jsou tvořeny kloubem spojujícím nohu a chodidlo. Kotníky umožňují pohyb kupředu a do stran. Jsou symbolem tohoto pohybu a setrvání v něm. Chodidlo a holenní kost svírá pravý uhel, který symbolizuje dvě dimenze pohybu: pohyb na tělesné a duchovni úrovni. Nohama se stýkáme se zemí, hlavou saháme k nebesům a postavou se podobáme stromu. Páteř je hlavní oporou těla a bývá zpravidla významně spojována se stromem života. Kosti tvoří podpůrnou soustavu těla a symbolizují zárodečné semeno života a vzkříšení. Problémy s kostmi nás upozorňují na to, že je cosi v nepořádku se základem, z něhož odvozujeme své sebeurčeni. Proto v aktivní vertikále u sloupu dítě dokáže zesilovat také páteř a tím se snadněji dostat přes oporu těla k chodidlům. Nohy nám umožňují měnit místo a směr pohybu. Symbolizují oporu. Odrážejí způsob, jak dosahujeme svých cílů. Čím jistější mají nohy oporu, kotvení nebo uzemnění, tím lépe uskutečňují svůj životní cíl.

Cvičení na ICT

Cvičení na trenažéru dává dítěti šanci k harmonickému vývoji, je to taková pojistka. Stačí cvičit aktivně s dítětem alespoň do 5 - 6 let a budeme mít jistotu, že recidivující a léčbě vzdorující případy PES budeme mít pod kontrolou. Ponsetiho terapie má velký a pozitivní přínos, během růstu dokáže sádrování vytvořit tu správnou formu. Ale po sádrování a použití Denisovo-Brownově dlahy dochází dlouhodobě k horizontální pasivitě těla, oslabení kloubu a ochabnutí svalů, což se pak projevuje později. Jak můžeme vědět, jak bude dítě vypadat v 5,10,15 či 30 letech? Jaké komplikace mohou přijít v dospělosti? Tím už se medicína nezabývá, nebo maximálně řekne, že to je v důsledku PES. Může tam docházet k dostatečným komplikacím v podobě kulhání, ve formě skoli ózy, zkrácení šlach, velké únavy, těžkého zvládání velkých vzdáleností, trvalé bolesti v oblasti zad a spodních končetin. Ženy, které měly operaci šlach, zpravidla mají tenčí lýtka, která celý život zakrývají kalhotami. Nemluvím o rozdílech ve formě a rozměru chodidla a tím pádem i obuvi. Aby se zabránilo handicapu v budoucnosti, musíme začít aktivně cvičit na trenažérech a prokrvovat nohy masážemi. Tím dokážeme odbourat pasivitu dítěte po konzervativním léčení. Součastná rehabilitace nabízí stimulaci končetin a těla v pasivní horizontální poloze, což nedává velkou efektivitu a výsledky. Klasická rehabilitace nabízí cvičení většinou vleže, bohužel nemá dostatečnou inspiraci a podněty, aby maximálně oživila pohybové ústrojí dítěte. Většinou všechny praktické metody v rehabilitaci pochází ještě z 50. – 60. let a jsou morálně i fyzicky zastaralé a neodpovídají poptávkám dnešní doby. Klasické rehabilitace ve svých metodách neužívají v praxi takové základy jako kotvení, uzemnění, odpružení chodidel, kombinaci cvičeni "špička-pata" a chůzi na patách. Do konce i ten základní cvik v rehabilitaci na korekci a zesilování chodidla s pomocí odporu nohy se provádí v pasivní horizontále. Nikoho za tu dobu asi nenapadlo, že pokud je tělo v rovině, krev se nesbíhá intenzivně do pánve. Stačí zvednout trup o 45 stupňů, důkladně prokrvit kyčle a krev a tím i energie začne plynule proudit do pánve. Cvičení bude mít účinek. Konzervativní medicína vůbec nepřichází s nějakými inovacemi v oblasti rehabilitace a neprovádí zajímavé výzkumy v tomto oboru.

Vojtova metoda reflexní lokomoce nebo metoda paní Mojžíšové také nesklidily úspěch hned. Také to bylo obtížné a dlouhodobé. Ale teď je jiná doba a není čas na to, až to nějaký úředník něco nového schválí nebo spíš ne. Prosadit něco nového v našich konzervativních rehabilitacích není skoro možné, proto všichni moji pacienti cvičí na ICT s dětmi doma. Jediný, kdo měl zájem o moji metodu a také jí vyzkoušet v praxi, pochází z odvrácené strany našich hranic. Teď se zkouší tato metoda cvičení s dětmi s postižením PES EQUINOVARUS v jedné soukromé rehabilitační praxi v Drážďanech. Podpůrná terapie cvičeni v domácnosti nebo ve skupinách v alternativní rehabilitaci musí být stále aktivní během růstu dítěte. Potom nastane doba pasivního cvičení, které má udržet a stabilizovat předchozí výsledky. Metodika korekce chodidla a nohou naučí dítě chodit časem po špičkách a patách. Důležité v mé terapii je kromě cvičení a masáží dosáhnout maximálního vnitřního ohřátí dolních končetin a tím zabránit zhoršeni formy chodidla. Zátěžový léčebný tělocvik dokáže v krátké době "vykopat zakopaného psa". Tak kde je vlastně zakopán pes? Je na to jednoduchá odpověď - no přece v EQUINOSu, kde pata je výše než špička nohy, ale měla by být v rovině a opřena o patu. A ve VARUSu, kdy chodidlo "kouká" dovnitř, ačkoli musí být nasměrováno rovně ve směru pohybu. A na tom musí rodiče neustále pracovat!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2012.