O tom, že u některých zvířat, která žijí s lidmi, se projevují neuvěřitelné schopnosti, bylo již mnoho napsáno a zaznamenáno v archivech, dokumentárních filmech i reportážích. Na tomto místě bychom vás chtěli seznámit se zvířaty, která se naučila mluvit lidskou řečí. Slyšet mluvit papouška není nic výjimečného, ale kočku, psa, delfína či slona?

V květnu 1999 ukázala ruská Centrální televize v přímém přenosu dokument s kocourem, který ovládal několik slov. Zcela jasně vyslovoval slova "máma", "mamka" a na otázku: "Řekni, jaký jsi?" odpovídal: "Hodný." Na psa, se kterým společně žili, pokřikoval: "Tiško, na místo!"

9. listopadu roku 2000 ruský televizní kanál RNTV ve vysílání "Náhodný svědek" ukázal dokumentární reportáž o hovořícím kocourovi z Midlandu ve státě Texas v USA, ve které bylo vidět a slyšet, jak kocour zřetelně říká známý americký pozdrav – "Hello."

Známý novinář A. Gorbovský ve svých článcích vyprávěl o hovořící kočce Mane, která žila v jejich rodině a zřetelně říkala slova: "Vstávej, vstávej!"

Dalším představitelem skupiny kočkovitých je kocour jménem Jaška, pronášející smysluplné věty typu "na shledanou" nebo "přepni kanál" při sledování televize. Když ho dávali do převozního košíku, nechal se slyšet: "Nešlo by to opatrněji?"

I ruský básník Alexandr Sergejevič Puškin napsal před téměř dvěma staletími verše pro jedinečného kocoura, který "jde a vpravo píseň zpívá, vlevo pohádky povídá…".

Kocour Mesi

V hlavním městě Ázerbajdžánu, Baku, ve velké rodině Babaevových žil kocour hovořící lidských jazykem. Učitelka hudby, Gjulčochra Babaeva, našla na dvoře domu překrásného šedivého kocourka s podivuhodně moudrýma očima, který se brzy stal miláčkem celé rodiny. Největší sympatie ale projevoval ke Gjulčochře, která jej milovala z celého srdce. Nazvala ho Mesi a věnovala mu svůj veškerý volný čas. Svoje zvláštní schopnosti začal Mesi projevovat přibližně od dvou let. Ze začátku vydával různé zvuky a vytvářel mňoukání "iíííí", což znamenalo např. "v čem je problém?", " a co?". Když prosil o jídlo, tak svou prosbu vyrážel zvukovým spojením "um - ma". Větší část dne byl mlčenlivý a vážný, dával přednost tomu být doma a nevyhledával společnost jiných koček. Miloval ale společnost lidskou, veselou hudbu, látky červené barvy a dvakrát v měsíci se s radostí koupal. Nebyl vybíravý, ale dával přednost syrovému, nebo lehce opečenému masu, míchaným krůtím vajíčkům a mléku.

Jednou přišla ke Gjulčochře její přítelkyně z hudební školy a viděla kocoura Mesiho, kterému v té době bylo pět let, a stal se z něj velký hebký krasavec. Když uviděla kamarádka Mesiho, vykřikla: "Ach, Gjulčochro, jakou to máš krásnou kočku!" A vtom se Mesi, který seděl pod oknem, podíval na dívku a pronesl hrdelním hlasem: "Já nejsem kočka, ale kocour", čímž ohromil nejen Gjulčochru, její kamarádku a celou rodinu, ale nakonec celé město Baku. Jednou Mesi vlezl pod okno, zachytil se drápy za závěs, postavil se vzpřímeně a sladce se protáhl. Když mu řekli: "Slez rychle!" Mesi se zadíval na hovořícího člověka a řekl: "Ne-sle-zu!"

Po této události si začali všichni kocoura vážit, dříve byl pro všechny jen milý hezký kocourek. Pochopili, že mají doma výjimečně inteligentní zvíře. Mesi většinou mlčel a mluvil jen s domácími a blízkými lidmi, kteří přicházeli do domu, např. se sousedy, lékařem, či kamarádkami Gjulčochry.

Díky úsilí a reportážím v té době známého ázerbajdžánského novináře Mohameda Bacharli, který pobýval mnoho dní s kocourem v rodině Babaevových i dalších svědků, se svět dozvěděl o neobyčejném kocourovi, který zřetelně hovořil s lidmi. Novinář M. Bacharli vyprávěl, že jednou jeho kolega odešel, když nevydržel úmorné čekání, až kocour Mesi promluví, když v tu chvíli kocour neočekávaně s lítostí řekl: "Jsem roztrpčen." Při jedné z návštěv dali kocourovi Mesimu několik otázek, a on na ně odpovídal takto: "Mesi, kolik je ti let?" "Dvanáct." "Chceš jít na dvůr?" "Ne!" kategoricky odpověděl kocour. Gjulčochra se ptala Mesiho na přítomné novináře: "Proč přijeli?" A Mesi odpověděl: "Přijeli za mnou, psát do novin…" (v ázerbajdžánském jazyce zní tato věta takto: "Onlar ke – lib – ler – den – zete jaz – ma - ga."). M. Bacharli, který prožil mnoho dní ve společnosti kocoura Mesiho, upozornil ve svých reportážích na charakteristické vlastnosti hovořícího kocoura: "Kocour Mesi identifikuje v odpovědích na otázky klíčová slova vět, což znamená, že sleduje sémantický obsah otázky." V době zimního dne někdo před kocourem pronesl tato slova: "Sněží. V pokoji je chladno. Mesi si hraje." Následně se kocoura zeptali: "Mesi, co dělá sníh?" Bez rozmyšlení odpověděl: "Padá."

"Tisková konference" s kocourem

Jednou byla s Mesim svolána velká tisková konference pro novináře z republikového rádia a televize s videozáznamem všeho, co se odehrálo. Zde je krátký záznam rozhovoru Mesiho s tiskem:

"Můžeš mluvit? Umíš jazyk?" "Ano, umím."

"Na koho se přišli lidé podívat?" "Na mne."

"Kdo ti nosí jídlo?" "Ba-buš-ka" (ázerbájdžánsky – ne-ne).

"Jak se jmenuje tato dívka?" "Salmaz."

"Jak se jmenuje tvoje teta?" "Sonna."

"Dnes je kino." "Budeš se dívat?" "Nedívám se."

"Mesi, jsi děvče?" "Ne."

"Chceš spát?" "Ne. Nechci."

"Mesi!" "Co?" "Kdo je to?"

"To jsem já." "Kam půjde Sonna?" "Sem."

"Ať žije Mesi!" "Hurá!"

Když prosili kocoura, aby řekl slovo "gvozdika", kocour odpověděl neurčitým citoslovcem "ych". Prosili ho, aby pokračoval v rozhovoru: "Řekni, kdo mluví nejlépe ze všech?" Odpověď kocoura byla: "Já!" Mesiho znova prosili, aby řekl slovo "hřebíček" a on s úsilím řekl "hřebíček" (ge-ren-fil). Poté kocourovi řekli: "Nyní se jdi podívat na promítání", na což Mesi odpověděl: " Ne-dí-vám-se" (bach-miram). "Mesi, je na světě ještě podobný tobě?" "Je." "Kdo?" "Já." Na konci mu dali otázku: "Co bys vzkázal našim hostům?" Odpověď Mesiho byla krátká: "Děkuji!" (sa-go).

Když jsem se seznámil se všemi materiály o kocourovi Mesim, zatoužil jsem poznat podrobnosti osobně od majitelky kocourka Gljučochry Babaevové, a tak jsem jí napsal dopis. V prosinci roku 1990 mi přišla odpověď od Gjulčochry, kterou uvádím ve zkrácené verzi:

"Drahý Alexandre Petroviči! Ptáte se mne ve svém dopise, co je nového v chování Mesiho a jestli mluví rusky. Mesi mluví a na libovolné otázky odpovídá. Někdy i překládá, protože jsem ho učila mluvit rusky. Je velmi chytrý. Zeptám se Mesiho: ‚Kdo ti píše dopis z Moskvy?‘ A Mesi odpoví: ‚Alexander Dubrov,‘ a dodává: ‚Mesi pozdravuje Dubrova.‘ S úctou Gjulčochra, 7. prosince roku 1990."

Svědectví o Mesiho schopnostech

Po smrti kocoura Mesiho v roce 2000 jsem se rozhodl sebrat svědectví o něm u těch osob, které ho viděly, slyšely jeho řeč a mluvily s ním, a tak jsem přijel do Baku a žil jsem v rodině Babaevových. Setkal jsem se snad se všemi lidmi, kteří viděli a osobně se bavili s kocourem Mesim, prosil jsem je o odpovědi do ankety o setkáních s ním. Setkal jsem se též se známým ázerbájdžánským novinářem Mohamedem Bacharlim, který oficiálně sdělil světu zprávu o neobyčejném hovořícím kocourovi Mesim ve svých novinových článcích. Poprvé se setkal s kocourem v roce 1988 a potom často a dlouho pobýval v rodině Babaevových, kde hovořil s Mesim a zapisoval jeho řeč.

Při setkání kocour Mesi říkal: "Dobrý den, Mohamed!" a loučil se s ním se slovy: "Děkuji, na shledanou!" a jednou řekl: "Já jsem dobrý chlapec!" Když se ho ptali: "Mesi! Kolik ti je let?" Následovala odpověď: "Dvanáct." "Chceš jít na dvůr?" "Ne!" Nejvíce ale novináře překvapila věta, kterou Mesi řekl jednou na jeho adresu, když si sedl na jeho oblíbené místo na pohovce: "Vstávej z mého místa, z pohovky!"

Druhého svědka, lékařku internistku Tamilu Kazimovou, udivily následující věty, pronesené kocourem Mesim. Doktorka vzpomíná, že když chodila do rodiny, Mesi ji poznával a na otázku: "Kdo k nám přišel?" odpovídal: "Doktorka Tamila." Také si pamatoval jméno její dcery "Mansurija". Jednou, když doktorka T. Kazimová přišla k Babaevovým, zeptala se Mesiho: "Co se u vás stalo?"a Mesi odpověděl: "Dědeček je nemocný." "A co je třeba dělat?" zeptala se lékařka a Mesi odpověděl: "Injekce."

Protože vyrostl v hudební rodině, byl Mesi hudebně gramotný a dokázal pojmenovat všechny noty po sobě, když je někdo hrál na piáně (do, re, mi, fa, sol, la, si). Pedagožka a muzikantka A. Z. Kalabekova se setkávala s Mesim v pohostinné rodině Babaevových celých dvacet let a vzpomíná, jak přesně odpovídal na nejrůznější otázky. Např.: "Kdo k nám přišel?" a následovala odpověď: "Kalabek." "Jsi chlapec nebo děvče?" odpovídal: "Chlapec" ("soglan"). Učitelku hudby N. Achmedovou překvapilo, že kocour říká nejen jednotlivá slova, např. dědeček, mama, bazar, jídlo, ale i celé věty: "Děkuji!" ("Čak sag om!").

Když jsem po smrti kocoura Mesiho přiletěl do Baku, žil jsem týden v zajímavé rodině Babaevových, seznamoval jsem se s lidmi, kteří Mesiho viděli, a také s materiály publikovanými o něm v ázerbájdžánských časopisech a novinách, či s magnetofonovými nahrávkami jeho řeči. Setkal jsem se zde s mnohými lidmi, kteří ho znali, mezi nimiž byla např. i ekonomka Nelli Viktorova Afansjeva, sousedka Babaevových, která znala Mesiho po celou dobu jeho života. N. V. Afanasjeva mi vyprávěla mnohé, ale všechno nelze předat. Jako například v době sváteční salvy prý Mesi přímo křičel: "Hurá!" Nejvíce mne ale zasáhlo to, co mi Nelli Viktorova vyprávěla při setkání: "Jednou se Mesiho zeptali, koho má nejvíc rád. Odpověď kocourka byla: "Boha, sebe, vás!"

Co na to věda?

Hlavní ruští specialisté biolingvisté prof. V. D. Iljičev a O. L. Silaeva Ph.D. ve své monografii věnované hovořícím ptákům a zvířatům ocenili fenomén kocoura Mesiho takto: "Po prozkoumání tohoto fenoménu lze říci, že mluvení kocoura je adaptace vysoce vyvinutého organizmu, velmi nadaného zvláštním způsobem, vzhledem k podmínkám prostředí." Velmi známá spisovatelka a etnografka I. B. Careva píše v jedné své knize: "Jestli by někdo někdy řekl, že kočky jsou hloupí tvorové, budu pochybovat o jeho duševních schopnostech."

Myslíme, že po všem, co bylo řečeno, budou následovat jiné zprávy a svědectví, ale i tak je jasné, že kocour Mesi, který žil dvacet let v rodině Babaevových v Baku, zůstane zapsán do galerie nejgeniálnějších zvířat na světě.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2012.