Slova o kyselinách a zásadách z mého pera se stala téměř volně navazujícím seriálem. Nemohla jsem totiž nezareagovat na kritický článek, který jsem počátkem února objevila na Seznamu. Jeho název "Zveličované nebezpečí překyselení organizmu" by jistě přitáhl i vás, nebo jste ho dokonce někteří četli a nevíte, co si o tom máte myslet. Platí teorie kyselin a zásad, nebo neplatí? Kde je tedy pravda? Kdo by si chtěl článek dohledat, vyšel dne 9. 2. 2012 na Seznam.cz.

Ten text v podstatě není špatný. Obsahuje všechna základní pravidla o kyselinách a zásadách (dále pH), která se v mnoha modifikacích objevují v léčitelské literatuře i na internetu. Na textu by nebylo nic sporného až na to, že se v něm vícekrát objevuje slovíčko "prý". A na konci článku je krátký zasvěcený výklad lékaře gastroenterologa, odborníka i přes výživu, který všechny dosažitelné informace kolem nelékařské teorie kyselin a zásad, a to nejen v potravinách, neguje. Natolik mne to "nadzvedlo", že jsem nenechala tento článek bez povšimnutí, a pokusím se ho s pomocí přepisu některých vět rozebrat.

"Alternativní medicína má další šlágr: překyselení organizmu."

Nejde vůbec o nový šlágr, vůbec nejde o nic nového, pouze jen stále více lidí o tom čte a tím i mluví. Je pravda, že laici přesně nerozumí všem procesům v těle, takže dotazy kladené lékařům jejich ústy jsou někdy značně pokroucené. A lékař, jenž zase tuto problematiku zná pouze v rozsahu školní medicíny, může být skutečně na pochybách. Lékaři si totiž neuvědomují propojenost mnoha procesů v těle, které mají v důsledku zcela zásadní vliv na homeostázu, čili rovnováhu kyselin a zásad. A hlavně – je to oblast především prevence a jak známo, s existencí preventivní medicíny to je u nás dosti nevalné.

"Dalšími důvody, které zvyšují kyselost krve a s ní celého organizmu, mají být stres, strach, dlouhotrvající námaha bez odpočinku a negativní myšlení".

No a taky jsou. Veškerý stres, což je v důsledku i to negativní myšlení i dlouhodobá námaha, způsobují zvýšení tzv. katabolické, čili rozkladné metabolické reakce, při níž vzniká hodně pohotovostní energie, podobně jako při sportu ve svalech (psychická energie je kvantitativně a kvalitativně totéž, jako energie vznikající ve svalech) a zbytek, odpad při těch reakcích jsou kyselé látky. Ke stresu patří také stažení cév, aby bylo dosti krve v nejdůležitějších tělesných lokalitách, které vybízí k boji (stresová reakce je vlastně "bojová pohotovost těla"), takže mnohé jiné oblasti v těle nejsou při stresu dobře prokrveny. Následkem toho je snížené vyplavování kyselin, které vzniká při vzniku tepelné tělesné energie a tím se v těle hromadí. Nadledviny pracují na plný plyn a produkují stresové hormony až do stavu vyčerpání. Ledviny jsou zrovna orgány, které při stresu velmi trpí a mají přitom právě funkci důležitých "harmonizérů", odborně pufrů, při likvidaci kyselin v těle. Jak tedy nemohou nadledviny a ledviny trpět, když je nebudeme dostatečně podporovat a kompenzovat třeba právě relaxací a pitným režimem? Nebo detoxikačními homeopatiky k jejich vyvážené funkci?

Překyselení může vést k chronickým zánětům a od nich už je jen krůček k rakovině

Když nic neprovedeme a necháme tělo s jeho nedostatečně prokrvenými zákruty ladem, tak tím naplníme jednu z podmínek vzniku patologických ložisek, což jsou v těle místa s větším nahromaděním mikrobů a virů či chemických toxinů. Z energetického hlediska jsou to vlastně blokády, které brání plynulému proudění energie a tím pádem je tu opět jiný pohled na ložiska, kde se lépe daří budoucí nemoci. Překyselení je jenom jeden úhel pohledu, neboť ke vzniku ložisek je třeba více podmínek. A ložiska jsou místa, která si vyžadují zvýšenou "strážnou" energii, aby nedošlo k selhání obranných systémů těla a tím k nemoci.

Je tedy pravdivý výrok, že zdravé tělo, které se pohybuje, je zásobeno zdravější stravou s vyšším obsahem vitamínů, pravidelně relaxováno, proplachováno tekutinami atd., si samozřejmě s ložisky poradí lépe, ohlídá si je, o stavu zásaditosti přímo v krvi ani nemluvě. Jenže problém spočívá právě v tom, že když je tělo likvidováno nedostatkem všeho výše jmenovaného, tak i když vlastní krev udrží doporučený rozsah pH, tedy jedinec není akutně ohrožen na životě rozvrácením metabolismu, tak ostatní orgány mohou již být ohroženy vyšším rizikem jakékoliv chronické choroby. Důsledek je vznik místních blokád a tím úbytek energie spotřebované těmito blokádami. Blokádám budou také více rozumět ti, co se zabývají čínskou medicínou a prouděním prány, které musí být pokud možno plynulé. Zvídavcům dodávám k zamyšlení: Proč asi je mnoho tělesných stavů na hranici zdraví a nemoci, které jsou vnímány jako nepříjemné symptomy, v medicíně pojmenovány jen jako funkční problémy, protože nemají ještě žádné směrodatné odchylky, například v krevních rozborech? V krvi se totiž projeví až větší selhání organizmu, tedy stav, který se již opravdu musí klasicky léčit či zaléčovat.

"Podle některých vyznavačů této teorie stojí překyselení prakticky za všemi chorobami. Obvykle u nás propukne ta, ke které máme největší sklon".

Také pravda. Člověk je typologicky a geneticky jedinečný s vlohami k určitým chorobám, které můžeme, ale také nemusíme nechat během života rozvinout, záleží jen na nás. A "překyselený" organizmus je jednou z několika nejkratších cest, jak podpořit vznik chorob. Jindy viníme kouření, alkoholizmus nebo nadměrnou radiaci z přírodního prostředí, většinou je to kombinace více faktorů v různém procentu zastoupení a v podstatě všechny tyto cesty také vedou k překyselení organizmu v rozsahu hodnot preventivní medicíny. Jako příklad mohu uvést slova svého zubaře, který mi doporučoval proplachovat ústní dutinu malým množstvím kysličníku s troškou sody, a to kvůli místnímu zánětu. Zánět totiž vždy tvoří kyselé prostředí. Takový malý zánět v okolí zubu sice neovlivní stav krevní kyselosti, ale když se nechá být, neošetří se, tak se většinou prohlubuje v další stádiu v chronický zánět. Podobné záněty mohou být v těle i na jiných místech, a pokud nejsou řešeny, zatěžuje se celý organizmus. A od chronického zánětu je již jen krůček k dalšímu stadiu – k rakovině. Zde tedy může pomoci detoxikace a udržování pokud možno co nejideálnějšího prostředí v těle, abychom se takového zánětu zbavili. Ale takové "maličkosti" o chorobách v matoucím a zavádějícím článku na Seznamu nejsou. Je otázka, komu takové polopravdivé články pomáhají...

"... je jasné, že náš organizmus musí mít velmi účinné mechanizmy, jak pH udržet v potřebných hodnotách. A také je má. Kdyby neměl, byli bychom poměrně rychle mrtvi".

Jsou slova odborníka přes výživu. Ano a ty účinné mechanizmy jsou hlavně v ledvinách a plících, které mají vyrovnávací, odborně řečeno "pufrovací" schopnost. Pan doktor má ovšem na mysli selhání celkového metabolizmu. Je však tělo v ohrožení na životě, když se někde ve střevním záhybu vyvíjí milimetrové ložisko rakoviny v terénu chronického zánětu s překyselením prostředí a v přemnožených bakteriích nebo plísních? Není. Je ohroženo, až se problém generalizuje, rakovina ohrožuje funkci životně důležitých orgánů. Z těchto popisů vidíte, že je rozdíl mezi překyselením vedoucím ke smrti a překyselením vedoucím teprve ke vzniku chronických chorob.

Co se nám děje, když nás pálí žáha?

V žaludku máme kyselinu chlornou. Všem je dobře známý stav, kterému říkáme pálení žáhy. Jde o nadměrnou produkci kyselin, případně o vycestování žaludečního obsahu z různých důvodů do jícnu. Není to stav normální, a když upravíme stravu, tedy omezíme např. sladké (které dělá organizmus kyselým), tak stav lokálního překyselení žaludku spravíme. Kde je setrvalý stav překyselení v žaludku, tam se dobře daří bakterii jménem Helikobacter, která sídlí ráda právě v žaludku. Jeho překyselení je cestou k vředům žaludeční stěny nebo dvanáctníku, a taky dobře víme, že na vředy trpí ti, co jsou stresovaní a přecitlivělí. Léčí se relaxem, uklidňujícími prášky, šetřící dietou bez kávy a dalších pro žaludek zatěžujících potravin. To je tedy nepopiratelný, hlavně místně se projevující příklad překyselení.

Onehdy jsem se ptala jedné internistky, jestli něco ví o této teorii. Slyšela o tom, odborně se vyjádřit nemůže, ale volila by naředění vodou. Chytrá myšlenka. Voda má pH O. Tedy budeme-li pít obyčejnou vodu, také snižujeme překyselení v těle. Další příklad – voda podávaná v lepších restauracích ke kávě nejen nahradí odvodnění způsobené kávou, ale také napomůže neutralizovat kyselé účinky kávy v žaludku. Tedy je zde dvojí užitek.

Za totality se také nehovořilo o kyselinách a zásadách, ale v čekárnách visely osvětové plakátky propagující zdravou výživu namísto dnešních reklam na léky. Nešlo o nic jiného než o skrytou informaci o vyváženosti kyselin a zásad v těle, i když se o tom takto nehovořilo. Jak vidět, někdy může být vše jinak. Tedy přeji vše dobré a při čtení lékařských článků nezapomenout na zvídavý selský rozum s trochou Filipa...

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2012.