Říká se, že zdravý člověk má spousty přání, zatímco nemocný má jen jedno a tím je právě zdraví. Je to často i tak, že si většina lidí svého zdraví vůbec neváží a začne se o něj zajímat, až když ho ztratí. A co je vlastně zdraví? Je to stav, kdy v našem těle je nastolena harmonie, což představuje vyrovnanost energií.

Víme-li, že základní vesmírné zákony platí pro všechnu energii ve vesmíru, takže i pro naše tělo, jsme za své zdraví zodpovědní jen my sami, je vždy naší svobodnou volbou, co se sebou uděláme, a jsme si v tom všichni rovni.

Zdraví

Duch přetváří a oživuje hmotu, a tak je naše tělo přesným obrazem a odrazem naší duše, naší psychiky. Nemoc je známka toho, že svým myšlením, mluvením a konáním narušujeme svou vnitřní harmonii. Obecně to znamená, že jdeme sami proti sobě a ubližujeme si, čímž poškozujeme své tělo a ono nám o tom dává informaci formou únavy, tlaku, neklidu, bolesti a nemoci. Každá nemoc vzniká v mysli a pak se projeví v těle. Každý je tedy jediným strůjcem svých nemocí, a tedy i svého uzdravení. Mnoho lidí klade důraz na stravu a mnozí tvrdí, že je to jediné, co ovlivní zdraví těla. Já jsem přesvědčena, že je to jen jedna složka, která opět vychází z mysli. Zapomínáme skutečně naslouchat vlastnímu tělu, které jediné ví a také nám dává najevo, co mu prospívá a co ne. Každý jsme jedinečný, a proto pro každého je to něco jiného. Obecné návody, jaká strava je zdravá, je možné dát – je to vždy to, co je čerstvé, přírodní a zachovalo si svou původní energii. Vše, co je otrávené novodobými jedy, bychom měli ze stravy vynechat. Co je skutečně jedovaté, to si může zjistit každý kdo chce. Nenajdete to v reklamách, ale v odborných publikacích i na obalech potravin, kde je tím nejmenším písmem uvedeno jejich složení.

Je zodpovědností každého, jaké jedy pouští do svého těla a nechá je na sebe působit nejrůznějšími způsoby. Je také zodpovědností každého, zda se bude otravovat vlastními jedovatými myšlenkami a emocemi, které místo vyjádření a vypuštění v sobě potlačí.

Je zodpovědností každého, zda se opravdu chce uzdravit, nebo jestli si vybere "výhody" nemoci, kterými jsou ohledy, pozornost, úlevy, výmluvy, nemocenská, invalidní důchod a podobně.

Funkce léků není uzdravování, ale léčení. Nelze uzdravit toho, kdo to sám nechce. Neexistují nevyléčitelné nemoci, ale nevyléčitelní lidé. Mnozí mají svou nemoc jako berličku, na kterou mohou svádět svou nespokojenost. Dokud člověk svou nemoc nepřijme a nepřizná si, že je za ni zodpovědný, nemůže se uzdravit. Každá nemoc je vždy následkem něčeho, co jsme sami vytvořili jako příčinu. Tu je potřeba najít, pak změnit, co je třeba, a vše napravit.

Všude se propaguje neustálý boj proti všemu co je nám nepříjemné a hlavně proti nemocem. Každý boj pouze posiluje to, proti čemu bojujeme, a to pak stále roste, živeno naší vlastní energií. Čím více lidstvo bojuje proti chorobám a nemocem, tím více je nemocné. Boj vychází ze strachu a každý pak bojuje proti sobě, svému tělu a jeho nemocným orgánům. Vždy je potřeba něco změnit a nastolit tak znovu vnitřní rovnováhu. Uzdravení je láskyplným procesem, na jehož začátku je přijetí zodpovědnosti, pochopení příčiny a poučení. Láska k sobě a péče o sebe a o vlastní tělo, to je ta nejlepší imunita i medicína, kterou si můžeme sami dopřát.

Závist

U mnoha lidí se závistivost a nepřejícnost stává dominantní vlastností. Může být příčinou nespokojenosti i onemocnění. Vychází z přesvědčení, že druzí mají něco, co oni nemají, ale chtějí to mít. Doprovodný pocit je, že nám to ti druzí vzali, že když to mají oni, na nás se nedostane.

Závist se někdy týká konkrétních věcí, někdy se závidí úplně všechno. Může jít o majetek, vzhled, mládí, partnera, práci, štěstí, úspěch, slávu i o zdraví. Vše vychází ze strachu a poškozuje tělo. Hlavní následek závisti je ale to, že sami sobě zablokujeme přístup k tomu, co závidíme – neboli, co závidíme, sami nemůžeme mít.

Protože závist je velice nepopulární a odsuzovaná, každý se ji snaží zakrýt a stydí se za ni. Učíme se bezpodmínečné lásce, a tedy i přijetí sama sebe se vším. Schopnost závidět má každý a každý jí někdy podléhá. Tím neztrácí na vlastní hodnotě a ani se nepotřebuje trestat. Stačí si to přiznat a tím také pochopíme, proč jsme dosud něčeho nemohli dosáhnout. Blokovala to naše vlastní závist, která v sobě ukrývá i přesvědčení, že já si to či ono nezasloužím a že to může mít jen někdo. Stačí tedy závist odhalit, odpustit si a místo ní se inspirovat tím, jak to udělali ti, co mají to, co já ještě nemám. Tím si otevřeme cestu a pak můžeme dostat, co chceme. Pro všechny je všeho dost a každý může mít vše, co si přeje.

Závislost

Závislost znamená, že věříme, že bez toho, na čem jsme závislí, nemůžeme žít. Skutečnost je ovšem jiná a platí, že každá závislost je škodlivá až zhoubná, neboť představuje neustálou ztrátu energie, omezuje svobodu, způsobuje spoustu utrpení a chorob a brzdí vývoj všech zúčastněných. Příčinou každé závislosti je nedostatečná sebedůvěra a sebevědomí a hlavně chybějící láska k sobě. Máme pocit, že někdo nebo něco nám může poskytnout to, co si nedokážeme dát sami.

A právě to je ten začarovaný kruh, z něhož závislý člověk právě proto, že je svou závislostí zbavován energie, nemá sílu vykročit. Navíc většina závislých si odmítá svou závislost přiznat, a tak ji ani nechtějí řešit. Často tvrdí, že to vše mají pod kontrolou, což je jejich vlastní sebeobelhávání, které jim brání se zachránit.

Závislosti mají různé formy a podoby. Týkají se často vztahů mezi lidmi a tam postihují zejména partnerství a rodiny. Je velmi rozšířená závislost na jiném člověku, na jeho přítomnosti, pozornosti, energii, na jeho názorech, ocenění, na jeho péči, financích. Tady je třeba zdůraznit skutečnost, že závislost mezi lidmi je vždy vzájemná, a to vychází i ze zákona přitažlivosti – že stejné přitahuje stejné. Závislého člověka si do života může přitáhnout pouze ten, kdo je také sám závislý. To, že bez nás někdo nemůže žít, nebo cokoli bez nás nezvládá, nám dává falešný pocit důležitosti. Díky němu se přehlédne, jak nás to brzdí a omezuje.

Rozšířené jsou závislosti na různých látkách a činnostech, které přinášejí chvilkové uvolnění, náladu, vzrušení, veselí. Stále se rozšiřuje jejich okruh a kromě drog, alkoholu, cigaret, léků a automatů přibývají i další, jako jsou mobily, počítače, auta, práce, televize.

Hlavním krokem k osvobození z každé závislosti je její přiznání a přijetí. Pak je možné věci napravit. Vše, co jsme hledali ve vnějším světě, je pak možné najít v sobě. Jde většinou o dlouhodobý proces odpoutávání a nalézání sebe sama a svých vlastních možností a schopností. Každý má své menší či větší závislosti a ty je třeba odhalovat a stále si odpouštět. Pokaždé nám to přinese návrat energie, která nám pomáhá v dalším vývoji. A ke všemu je potřebná pouze láska k sobě.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2012.