Nevím, jaké kroky konkrétně vedou lidi k vylepšení vztahů a k nalezení toho pravého. To si musí odchytit každý sám na sobě, co ještě potřebuje zvládnout, aby život nabral smysluplné obrátky. U mě to byla potřeba posílit respekt a víru v dobré vztahy. U jiného to může být něco trochu jiného. Ale jeden rys je společný všem jdoucím k cíli – a tím je čistota. Čistota konání, čistota myšlení, zřeknutí se podvodů a lží …, a to v jakékoliv podobě.

Nepodvádět, neangažovat se v jakémkoliv křiváctví. Já jsem si tento bod přesně stanovila ještě během manželství – a bylo jím: nepodvádět partnera, nedělat nic za jeho zády. Po rozvodu to znamenalo: nic si nezačínat se zadaným mužem. Byť by třeba už se svou manželkou už ani nežil, ale pokud nejsou rozvedení, mám povinnost ctít jeho zákonnou ženu jako první dámu jeho života – a do vztahu s ním nikterak nejít. Ani myšlenkou si nepřipustit, že by vztah s ním byl eventuálně možný. Pokud je nějak nehotový (nemá dokončený, uzavřený svůj předchozí vztah), nechat ho, jaký je, a nevysílat k němu jedinou vstřícnou myšlenku.

Nakročením k respektu k sobě i k druhým, vírou v to, že pěkné vztahy existují, rozhodnutími, kterými jsem si předsevzala, že: a) vztah si začnu jen s tím pravým b) mít partnera, který je pro mě vhodný, je patřičné c) mám nárok na to, abych žila pěkný vztah, život v pravdě a v lásce, proto jsem přece na světě d) nebudu jakkoliv podvádět, pokud bude nějaký muž ženatý, nebudu nic dělat za zády jeho manželky – tím vším jsem si zasloužila vyjít ze tmy na světlo a smět toho pravého rozpoznat. Po hodině našeho rozhovoru, při loučení s ním jsem najednou vnímala uvnitř sebe věty: "To je ten pravý. Hledáte se spolu už nesmírně dlouho a konečně jste se našli. Budete spolu do konce života."

Ten muž ke mně přišel na konzultaci

Chtěl si řešit svůj dosavadní život a hledal smysluplnou cestu dál. A jestli byl pro vztah se mnou vhodný? Vůbec ne! Byl ženatý a měl milenku. Během konzultace se mu dostalo standardní rady – nápovědy k čistotě jako možnosti, jak se smysluplně pohnout dál: "Pokud jste se dosud nerozvedli, máte pro to důvod, z nějaké příciny jste stále manželé. A je jedno, že s manželkou přes půl roku nebydlíte a zkoušel jste vztah s milenkou. Pokud chcete, nabízím vám možnost, abyste přišli oba dva s manželkou, a můžeme se pokusit vztah napravit. Budete-li pokračovat v podvádění manželky, nikam se nepohnete. Takové lidi označuji – možná drsným slovem, ale nezlobte se na mne – pro mě jste podvodník. A milenka, která jde do vztahu se zadaným, je podvodnice. A stejně jako dneska podvádí vaši ženu, jednou by klidně podvedla vás. Pokud stávající manželství nevyřešíte, jste pro pěkný vztah nepoužitelný. Dokola obíháte palouček a stejně vás to vrátí k manželce a vše budete muset nějak dořešit." A teď jsem zaznamenala informaci, že on je ten pravý…

Jak jsem se zachovala?

Hlavou mi proběhlo, že už náš první pohled do očí byl zvláštní. Většinou ke mně chodí lidé, na nichž je vidět napětí, trýzeň, starost. A on byl jiný. První moje myšlenka směrem k němu byla: "Co tenhle usměvavý člověk tady může chtít?" A naše předchozí telefonické rozhovory, kdy si domlouval konzultaci, byly jako když se krájí máslo, šly samy, odvíjely se stejně jako celá konzultace v příjemném tvůrčím duchu. A během konzultace mě potěšila informace, kterou jsem mu zjistila: "Vy jste žil v době Ježíše Krista. Jste jeden z mála, které jsem v té době zaznamenala. Seděl jste s ostatními v Jeho blízkosti…" Netrvalo dlouho a dozvěděla jsem se další sekvence z té doby, jak ho – byl mým manželem – před mýma očima ubodali vojáci meči. Vrhla jsem se jim do rány a volala jsem, ať zabijí mě a jeho nechají. Odhodili mě jako nepotřebný hadr stranou, my ženy jsme pro ně žádnou hrozbu nepředstavovaly. Ale muži, kteří šířili slovo Kristovo, ti byli vládnoucí elitě trnem v oku.

Informací o minulých životech jsme já i můj partner postupně dostali celou řadu. Často jsme zůstali s ústy dokořán: my jsme spolu žili v minulosti tak hodnotné věci, ke kterým jsme si ani já, ani on v tomto životě vůbec nedošli! Ale to už trochu předbíhám.

Teď byl okamžik loučení a já jsem stála jako socha. Nic jsem neřekla. Ode mne nešla jediná vstřícná myšlenka, že by mezi námi něco v budoucnosti mohlo nastat. Vyzařovala jsem jediné: "Žijte si, co chcete. Váš život je vaše věc. Pokud jste zadaný, je to neměnná definitiva." A abych nad ním náhodou nadobro nezlomila hůl, hned mi šla hlavou další nápověda: "Ty ho teď za sebou chvíli ‚potáhneš‘. Ale ne dlouho, on ti to brzy milionkrát vynahradí." Vzpomněla jsem si na slova pana Konfršta: "K pravému partnerství je třeba se vzájemně vychovat."

Můj budoucí partner se se mnou snažil navázat nějaký kontakt, telefonicky, zprávami SMS. Ale nebylo s kým. Já jsem dokola opakovala: pokud ode mne něco potřebujete pracovně, přijeďte s vaší manželkou anebo sám, konzultace je možná. Ale tím to končí, za jejími zády mezi námi nepadne jediné soukromé slovo. Když po čase vzpomínal na toto období, říkal, že se s tím ještě nikdy nesetkal. To mě nepřekvapilo. Muži běžně dovedou jenom mazat povrchním ženám med okolo pusy, ale důstojnost a čistota v tom není. Po rozvodu to se mnou zkoušeli mnozí ženáči a velice se rozčilovali, když jsem opakovala: klidně můžeme zajít na kávu nebo se projet na kole, ale ne za zády tvojí manželky. Když jí to řekneš, přijeď. Ani jeden z nich toho nebyl schopen – všichni po pár marných pokusech odpadli. Čistotu ve vztazích abychom hledali pod lupou!

Partnery se postupně stáváme. Postavíme-li se na start smysluplného partnerství, to je odvislé od toho, aby oba dva dozráli na příslušnou úroveň poctivosti. A jestli jeden z dvojice v nějakou chvíli ještě úroveň pro možné pěkné partnerství nezvládá, neznamená to, že půjdeme na jeho nižší úroveň. Pěkně si svou laťku podržíme – a on si může vybrat: zůstat v úrovních, které dříve žil (kam třeba patřily podvody) anebo se vydat vývojem výš, vstříc budování pořádného partnerství.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2012.