Tyto dvě skupiny nemocí vykrývají velkou část civilizačních chorob (CCH) a přinášejí pacientům velká, i když odlišná utrpení. Jako u ostatních CCH jsou to utrpení zbytečná, protože jejich vzniku lze bez velké námahy předejít a lze je i dost dobře léčit. U léčení onemocnění střev platí, že vznik patologií ve střevní stěně je výslednicí součinnosti dvou negativních faktorů. První je poškozující působení hnijícího střevního obsahu a bakterií, které jsou v něm přítomné. K tomu se vrátíme níže. Druhé působení jde z vnitřního prostředí organizmu, kde působí nemetabolizovaný homocystein (Hcy), který buňky vypouštějí do krevního oběhu. Znovu si připomeňme, že Hcy je organická kyselina a zároveň toxická látka.

Se zvyšujícím se Hcy se zhoršuje i prokrvení stěn celého trávicího traktu a s tím i jejich vyživování. Tím také klesá odolnost tkáně stěn žaludku a střeva vůči agresivním účinkům jejich obsahu. Hcy také poškozuje přímo buňky sliznice trávicího traktu. To již mluvíme o mechanizmech, které se podílejí na vzniku závažných a dříve i život ohrožujících onemocněních: o vředové chorobě žaludku a dvanácterníku, o Crohnově chorobě, ulcerozní kolitidě, diverkulitidě a proctokolitidě. Všechna tato onemocnění mohou provázet trombózy v žilní pleteni útrobní pobřišnice. Představují velmi vážné komplikace a ohrožení života pacienta.

Vyjmenovaná onemocnění mají jednu společnou příčinu

Je to porucha metabolizace Hcy. Porucha se projevuje zvýšením jeho hladiny v krvi a následně pak i snižováním pH krve (okyselování organizmu). Stejná porucha se uplatňuje i u lehčích onemocnění – u zánětů žaludku, u pálení žáhy, nebo u zánětu jícnu. Biochemicky jde o úplně stejnou poruchu, jaká již byla popsána v minulých článcích. V průběhu druhé poloviny minulého století klesl obsah vitamínů a minerálů v zelenině a v dalších rostlinách o cca 80 % proti stavu v letech 1945 - 50. To pro praktický život znamená, že lidé, kteří se dosud neorientovali na pravidelné hrazení tělesné potřeby těchto mikronutrientů potravinovými doplňky, trpí jejich nedostatkem a dříve, nebo později je ohrozí některá z CCH.

Všechna výše uvedená onemocnění jsou na seznamu CCH

Jejich vznik je přesně popsán na molekulární úrovni ve větším počtu vědeckých prací různých autorů. Z jejich souhrnu se dozvídáme, že příčinou vyjmenovaných a dalších CCH je porušení dodávek stavebního materiálu pro syntézu bílkovin, ale také pro DNA a narušení vyladěné souhry biochemických procesů v buňkách. K tomuto porušení souhry dochází v důsledku nedostatku kyseliny listové, jež dodává substrát pro syntézu bílkovin a dalších vitamínů, které mají funkci kofaktorů enzymů. Bez nich enzymy nefungují a bez enzymů není možný život.

K fungování střeva samotného si připomeňme následující:

• na zpracování stravy se podílejí na začátku zuby a ve druhé části kolonie probiotických bakterií, obojí je pro dobré trávení nezbytné
• součástí anatomie trávicího traktu je i velká část imunitního systému. Jeho výkonnost a stav souvisejí s celkovým zdravotním stavem střev, který nebývá dobrý, obojí, to znamená jak poruchy imunity, tak i onemocnění střevní stěny, patří mezi CCH.

Člověk si umí představit, že špatně rozkousaná strava mu zatěžuje žaludek. Málokdo si ale představí, jak funguje poslední úsek trávení, ve kterém bakterie trávícího traktu zajišťují závěrečné enzymatické štěpení natrávené stravy. Úplné rozštěpení na prvočinitele umějí pouze "domácí" probiotické bakterie. Mít je ve střevech jako převažující osídlení je dnes vzácnost. Hnilobné bakterie, kvasinky a plísně nenahradí funkci probiotických bakterií. Nenormální kolonizace střeva se nemusí projevit průjmy, nebo naopak zácpou. Projeví se důsledky neúplného štěpení stravy v podobě "nevysvětlitelných" anomálií v jaterních testech, nebo vývojem jaterní steatózy, či fibrózy. Příčinou těchto jaterních poruch je vstřebávání nerozštěpených shluků molekul, například aminokyselin, s nimiž si játra nevědí rady a které je zatěžují dosti nebezpečným způsobem. Horší je, že si s těmito poruchami většinou neumějí poradit ani lékaři. Anomální bakteriální osídlení tlustého střeva, spojené s hnilobnými procesy ve střevním obsahu, má nepříznivý vliv také na tkáň jeho stěny.

Součástí střevní stěny jsou útvary hlavní složky imunitního systému

Proto snížení funkce imunitního systému a další poruchy jeho fungování lze přičíst na vrub minulých léčení antibiotiky a chemickým konzervantům, které se staly pravidelnou součástí stravy lidí v civilizaci a způsobují vyhubení probiotických bakterií. Pro snahu o úspěšné léčení alergií a autoimunitních onemocnění to předpokládá napřed obnovit osídlení střeva probiotickými bakteriemi. Jejich výběr by se měl řídit spíše podle ověřené klinické účinnosti než podle marketingového podbízení firem potravinářského průmyslu. Druhou částí léčení poruch imunity, jejímž projevem je i atopický ekzém, je obnovení normální metabolizace Hcy. K narušení metabolizace Hcy patří jako průvodní jev zvýšení jeho hladiny v krvi s poškozováním enzymů, včetně těch, které řídí biochemické procesy v imunitním systému. Tato jednoduchá opatření, pokud jsou provedena důsledně, stačí k vymizení atopického ekzému a dalších projevů poruch imunitního systému. Stejný léčebný postup je účinný i u lupénky přesto, že její vznik nemá kořeny v imunitním systému.

Shrneme-li tuto část článku potvrdíme si, že příčina vzniku všech CCH je společná a že shodná jsou i základní léčebná, případně preventivní opatření, která je třeba provést, aby se člověk vyvaroval nepříjemných překvapení a zbytečného utrpení. Prvním krokem je stanovení hladiny Hcy a druhým, navazujícím krokem je určení odpovídajících dávek vitamínů. Třetím krokem je kontrolní vyšetření Hcy po dvou měsících užívání vitamínů. Teprve toto vyšetření poskytne obraz o skutečném fungování metabolizmu a umožní stanovit potřebná doplňující opatření. Tuto část léčení charakterizují slova: "dostat se ven z nejhoršího!"

Úplně stejná porucha biochemických procesů v buňkách patří také ke vzniku revmatických onemocnění

Nemáme poznatky o tom, proč při zvýšené hladině Hcy se někdy objeví onemocnění střev, jindy infarkt, nebo Alzheimerova choroba, či kloubní revmatizmus. Známe ale další poškození navozená toxicitou Hcy, která revmatická onemocnění zakládají. Jejich podstatou je poškozování elastických vazivových vláken všude, kde se tato vlákna nacházejí. Vyšší Hcy také brání syntéze kvalitního kolagenu. Následky jejich poškození pozorujeme v onemocnění šlach, kloubních pouzder a chrupavčitých kloubních ploch, meziobratlových plotének a vazivových spojení obratlů. Tato poškození nastartovávají také hlubší degenerativní onemocnění pohybového ústrojí včetně změn v kostech. Patří sem Bechtěrevova nemoc a Scheuermanovo onemocnění. U všech revmatických onemocnění platí, že čím dříve se začne se specifickým snižováním hladiny Hcy, tím rychleji onemocnění odezní. Může odeznít právě tak rychle, jako začalo. U všech těchto onemocnění našli lékaři vyšší hladiny Hcy u nemocných o proti zdravé populaci. Toto zjištění nám podává zprávu, že na vzniku onemocnění, resp. na vzniku poškození tkání a jejich funkcí se podílí vyšší Hcy svými toxickými účinky. Tady nás nové poznatky lékařské vědy nutí překonávat učebnicové hranice mezi nemocemi. Stejná výchozí porucha v metabolizaci Hcy se zvýšením jeho hladiny v krvi a posunutím pH krve do kyselé reakce a s omezením přísunu stavebního materiálu pro syntézu a opravování bílkovin (CH 3 = metylové skupiny) je také příčinou vzniku osteoporózy a artrózy.

Další nutnost překonávat učebnicové oddělování chorob přichází u kombinace psoriáza – revmatické postižení kloubů

Je to jen další příklad, že nemoci nevznikají a nevyvíjejí se podle učebnic, ale že v učebnicích jsou zaznamenána neúplná, nebo nedokonalá pozorování zesílená lékařským nepochopením podstaty věci. Bio chemická podstata základní poruchy buněčných metabolických procesů je úplně stejná u revmatizmu a u psoriázy. Průběh dalších anomálních dějů směřuje buď k projevům kloubním, nebo kožním a nebo obojím současně. Proč vzniká jednou postižení kloubů a jindy kožní onemocnění, to zatím medicína neoznámila. Není to ale ke škodě pacientů, protože na základní léčení příčiny nemá tato neznalost vliv.

Do právě probírané skupiny nemocí můžeme klidně přiřadit i dystrofická onemocnění svalů, kolagenózy a jiná onemocnění kloubního a podkožního vaziva. U léčení méně častých CCH a chorob, u nichž si nejsme jistí jejich původem, platí, že neuděláme chybu, vyšetříme-li hladinu Hcy a doporučíme sestavu vitaminů k jejímu snížení na fyziologickou hodnotu. Hladina Hcy je dnes zvýšená prakticky u každého, kdo nebere systematicky doporučované vitamíny. Také platí, že pokud by Hcy nebyl přímou a hlavní příčinou daného onemocnění, tak se zcela jistě alespoň podílí na zhoršování jeho průběhu.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2012.