Současná situace se liší od dřívějších dob v tom, že silné transformační energie sice nepůsobí úbytek predátorů mezi námi, ale přinášejí světlo, které rozjasňuje prostředí. V dřívějším šeru temní predátoři nebyli příliš vidět, maximálně jsme mohli vnímat jejich obrysy, zatímco dnes na světlém pozadí začínají být zřetelní a lze vnímat jejich pohyb a předvídat jejich akce. Proto je dnes mnohem zřetelnější než dříve, kdo je kdo, a jaké jsou jeho skutečné úmysly. Díky tomu mnoho lidí může pochopit svou úlohu a úlohu predátorů v tomto systému i to, jak dosavadní systém fungoval. Pokud by predátoři pouze vymizeli, k tomuto pochopení by nedošlo.

Je potřeba nespoléhat se jen na světlo, jež ozařuje prostředí, ale i my sami bychom měli zářit a zvyšovat tak celkový jas okolního světa. Svým zářením odrazujeme predátory od útoku. Až se temní predátoři budou jasně rýsovat na bílém pozadí, bude vidět každý jejich pohyb a bude možné předvídat každou jejich akci, poměr sil se výrazně změní, což už se do určité míry děje. Čas se zrychluje. Vědomí je tvůrcem času a prostoru, a tak zrychlování času je způsobeno zrychlováním kmitočtu našeho vědomí (zvyšováním frekvence vibrací). Řečeno jinými slovy – zvyšování frekvence aktivit našeho vědomí způsobuje zrychlování času.

Kde zůstala pokora?

Nedá mi to, abych se v této souvislosti nevyjádřil k jednomu rozšířenému jevu. Někteří lidé z výšin svého ega nazývají ostatní lidi "ovčany". Ve velké většině případů se však od ostatních lidí liší pouze tím, že občas vypustí někde v diskuzi jedovatou slinu vůči systému, jehož jsou integrální součástí stejně jako jimi opovrhovaní "ovčané". Z výšin své inteligence, intelektu a dosaženého vzdělání, genetické výbavy, prostředí a životních podmínek, ve kterých žili a žijí, si osobují právo se takto pohrdlivě vyjadřovat o lidech, kteří takovéto podmínky neměli a nemají. Trochu to připomíná situaci, kdy se žák třetí třídy pohrdlivě vyjadřuje o žáku třídy druhé, že neumí matematiku tak jako on. Kromě toho mnozí z těchto "ovčanů" svým životem přispívají ke zvyšování frekvence vibrací častokrát mnohem více než ti, kteří je takto označují. Více lidí zaměřených na duchovní vývoj cítí pokoru vůči velkoleposti božského díla, ale bohužel již ne tak často pokoru vůči všem bytostem (nejen lidem), které jsou jeho účastníky.

Je mnoho teorií o tom, co dělat, včetně těch, že nejlepší je nedělat nic (velký přínos pro lidstvo by byl, kdyby se touto teorií řídili někteří politici). Neexistuje žádná obecná rada platná pro všechny. Každý člověk je specifická bytost, má jiné vnitřní i vnější podmínky a předpoklady, a proto je pro každého vhodná jiná aktivita. Často se lze například setkat se zjednodušujícími radami typu špenát je zdravý a mně velmi pomáhá, včetně závěrů, že kdo nejí špenát, nemůže být zdravý, případně nemůže být dostatečně duchovní. Další variantou je, že pokud někomu špenát dobře nedělá, není duchovní apod. Špenát uvádím z toho důvodu, aby se náhodou v mém příkladu nikdo nepoznal, přestože jsem to ani nezamýšlel.

Pomáhat lze nejen láskou…

Činnost se dá rozdělit na dvě formy – práce na sobě a práce pro druhé, i když je dobré si při této příležitosti připomenout, že práce na sobě je zároveň prací pro druhé a práce pro druhé je prací na sobě samém.

Práce v současném veřejném životě je někdy do určité míry odsuzována s tím, že je tím jen podporováno udržení současného matrixu. Z mého úhlu pohledu je rozhodujícím kritériem to, zda konkrétní činnost (ať už vnější, nebo vnitřní), má vliv na zvyšování celkové frekvence vibrací (nebo na její snižování). Nemyslím si, že jedinou činností na zvyšování frekvence vibrací je vyzařování lásky, jež je někdy uváděno jako plně postačující. Těch způsobů je mnohem více a každému může vyhovovat jiná forma, zejména ta, pro niž má předpoklady. Činnost v oblasti veřejného života může mimo jiné probouzet v ostatních naději, že se věci budou měnit k lepšímu a zvyšovat tak pozitivní nálady a tím i frekvenci vibrací. Myslím, že v této souvislosti také není zcela vhodné opomíjet otázku pravděpodobnosti a zejména případného data realizace přechodu do vyšších úrovní bytí. Jedině lidé, kteří si myslí, že mohou změnit svět, ho změnit skutečně mohou.

Jako vždy zdůrazňuji koncentraci pozornosti na to, co vnímáme, co přijímáme našimi smysly, ale i podprahově či mimosmyslově. Jsme více, než si myslíme, ovlivňováni i filmovou produkcí. Existence mimozemšťanů či života po životě je díky filmům relativně známou věcí. Zajímavé je však si povšimnout některých detailů, které by nám mohly uniknout. Filmy, které pravděpodobně nejvíce ovlivnily světovou veřejnost k přijetí možnosti existence mimozemšťanů, byly ve své době "Blízká setkání třetího druhu" a "E. T. mimozemšťan". V obou se vyskytují pozitivní mimozemšťané a v obou mají tyto bytosti nepochybně reptiloidní rysy. Ve filmech popisujících život po životě nebo také "astrál" jsou předkládané obrazy poměrně dost odlišné od popisů osob, které měly zážitky z této oblasti reality. Mnoho lidí může zajásat (také jsem mezi ně patřil), že se konečně objevily filmy o tématech, která je zajímají a která se předtím příliš nevyskytovala. Příznivé přijetí navíc umocňuje pocit, že to pomůže ostatním prohlédnout. A tak se stane, že snadno přehlédnou skryté manipulace, které ve filmech jsou a které nás mají ovlivnit tak, abychom některé věci podvědomě vnímali způsobem, jaký zamýšlejí autoři filmu, anebo spíše jejich "loutkoherci".

Komplexní poznání neuznává tabu

Soudím, že jen málo pochybností vzbuzuje v dnešní době názor, že významnou součástí těchto aktivit je práce na sobě. Za velmi důležité považuji zpracovávání témat, která jsme dosud neřešili, jako je například strach, utrpení, pokora, sebevědomí, ale také arogance nebo agrese. Zdůrazňuji, že by se mělo jednat o komplexní zpracování tématu. Abychom plně pochopili utrpení, je nutné obsáhnout oba jeho póly, tj. včetně té nepředstavitelné a tabuizované oblasti, jakou je slast z utrpení druhých. Nevědomost hříchu nečiní, ale utrpení přesto způsobuje. Pokud v sobě chceme plně zpracovat téma strach, tak musíme zahrnout i to, zda nemotivujeme ostatní strachem. Pokud v sobě chceme komplexně zpracovat otázku pokory a sebevědomí, je také nutné se zabývat i tím, zda my v druhých probouzíme pokoru a sebevědomí, nebo spíše poníženost či pýchu.

Dalším bodem práce na sobě je detoxikace mysli a těla. Co je prvotní – vědomí, nebo hmota? Dle mého názoru je prvotní mysl a bez ní je detoxikace těla jen řešením příznaků, a nikoli podstaty. Vše je čistě individuální, ale pravděpodobně obecně vhodné bude provádět detoxikaci obou složek současně.

Za součást toho, co bychom mohli, případně měli dělat, považuji vytváření pozitivní vize budoucnosti, přičemž bychom se neměli nechat ovlivňovat těmi negativními, a už vůbec ne podléhat strachu z nich. Klademe (si) někdy otázky, které pro nás budou důležité i za dalších dvacet let?

Na lidský organizmus každého z nás působí nyní silné transformační energie. Protože běžný lidský organizmus je zvyklý bránit se všem různým energiím a vibracím, které ho obklopují a zatěžují (jako například elektrosmog), má vytvořené určité ochranné pole, jež tuto transformační energii nepouští dovnitř. Tím je na člověka vytvářen silný tlak, který je svým způsobem podobný tlaku při potápění se do větších hloubek, což může působit a také působí různé zdravotní potíže i psychického charakteru. Abychom tento tlak vyrovnali a ulehčili organizmu, je vhodné vědomě tyto energie přijímat při meditaci, dle mých zkušeností nejlépe v noci.

Buďme láskyplné bytosti, ale nebuďme blbci

Při meditaci dochází k zastavení myšlenek a tím i k zastavení či výraznému zpomalení času, neboť vědomí tvoří čas, a vzhledem k tomu jsme při meditaci schopni přijímat i vibrace o vysoké frekvenci a velké energii.

Náš chybný přístup k druhým bytostem velmi často spočívá v tom, že výšku frekvence vibrací nahrazujeme silou, tj. velikostí energie (velikostí amplitudy vibrací), přičemž vysoká frekvence vibrací má větší účinky než silné, ale pomalé vibrace.

Za použití nízké energie a vysoké frekvence vibrací je možno lépe rozrušit matrici navyklého vnímání okolního světa (Univerza). Často ve výchově používáme (nejen) vůči dětem metodu vysoké energie a nízkých vibrací a tím dosáhne pravého opaku toho, co jsme zamýšleli. Dítě si pak vzhledem k takovému šoku podvědomě vytváří ochranu a má v životě obtíže dostat se na vysoké vibrace. A tak stále přenášíme z generace na generace opakující se vzorce chování svých rodičů.

V neposlední řadě bychom neměli zapomínat na to, abychom tímto způsobem přistupovali ke všem osobám, což znamená i k sobě. Když si člověk zvolí cestu, tak se na ní vždy objeví překážka. Pak je možné ji odstranit, obejít nebo zvolit jinou cestu. Odstraňování překážky bývá často násilné a může působit utrpení cizí nebo i vlastní. Když však člověk zvolí trasu plnou objížděk či jiný směr, může na konci cesty, která končí úplně jinde, než původně zamýšlel, zjistit, že způsobil mnohem větší utrpení, než když odstranil jednu nebo dvě překážky, ale držel se zvolené cesty.

Je jistě velmi záslužné, že pro téměř všechny bytosti je prospěšné být zářícími a láskyplnými. To ale neznamená, že si tato láskyplná zářící bytost nechá všechno líbit a pasivně přijímá ubližování od ostatních, což ani není pro ty druhé výchovné. Tato úvaha byla jednou bytostí zjednodušena do zhuštěné a zjednodušené podoby, která se mi pro svou údernost zalíbila: "Jsem láskyplná zářící bytost, ale nejsem blbec."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2012.