Nemoci, jakožto pohroma stíhající lidstvo, jsou v zájmu farmaceutických firem. A pokud snad lidi žádné nemoci netrápí, je vhodné, aby si alespoň mysleli, že je trápí. Důvod je prostý: peníze. Penězi dosáhnete čehokoli. Ohnete každá záda a podlezete každou legální hranici. Všechno je věcí peněz – tak zní nejdůležitější poselství knihy Johna Virapena s názvem Nežádoucí účinek: Smrt.

Před kriminálními strukturami ve farmaceutickém průmyslu nezachrání státní úřady ani vás, ani vaše děti. Úředníci jsou úplatní stejně jako znalci či lékaři. Postupy, o kterých píše John Virapen ve své knize, jsou strategicky naplánované, patří do oficiálních postupů a jsou součástí obchodních plánů farmaceutických koncernů. Nejde o náhody. I dnes všechno fičí tak jako kdysi. Hlavně v případě tabletek ovlivňujících lidskou psychiku. Jsou založené na prvotním trháku (trhák je tableta, při níž onemocnění, které má být vyléčeno nebo zmírněno, je celkem druhořadé), látce, které John V. pomáhal prorazit na trh. V době, kdy se lék začal testovat, se odehrál následující příběh: Sedmého února 2004 se v laboratoři koncernu Eli Lilly v průběhu klinické studie oběsila devatenáctiletá studentka. Použila šálu. Sebevražda, a to dokonce během klinických zkoušek! Šílené. Je to však jen jeden z celé řady sebevražedných případů. Navíc jeden z mála, o kterých se veřejnost něco dozvěděla. Na začátku celého procesu byla tato mladá žena celkem zdravá. Účastí na klinických zkouškách léků chtěla získat prostředky pro financování studia. Lidi s náznaky depresí ze zkoušek pro jistotu úplně vyloučili, ačkoli šlo o zkoušky, na jejichž základě mělo být schváleno léčivo určené pro pacienty trpící depresemi!

My všichni jsme pokusní králíci

Sebevraždy se vždy ututlávají tak dlouho, dokud to jde. Kdyby v nějaké sektě chemickými nebo jinými metodami dohnali mladé, zdravé lidi k šílenství, ze kterého by neviděli možnost úniku a smrt by se jim jevila jako jediné východisko, sekta by byla okamžitě zakázána. Právem. V případě výzkumných laboratoří farmaceutického průmyslu to ale nikdo neudělá. A už vůbec ne tehdy, když jde o tu největší laboratoř. Vždyť jak jinak je možné nazvat miliony pacientů, jimž pod bombastickým označením podstrčí špatně otestované a život ohrožující drogy? My všichni jsme pokusnými králíky. A ještě za to i platíme. Někdy dokonce vlastním životem! Lékaři předepisují hodně terapií a léků, které dosud nebyly vědecky dostatečně ověřené. Pro pacienty to může mít fatální důsledky: Např. pacienti s onemocněním srdce byli dlouhé roky léčieni tabletami na srdeční arytmii. Lék dal sice do pořádku srdeční rytmus, ale tisíce pacientů zemřely. Až dnes, po důkladných studiích, se zjistila příčina zmiňovaných úmrtí. Nikdy není v popředí zdraví pacienta. Vždy jen zisk, který se po několika tuctech mrtvých a po případných žalobách zmenší jen nepatrně. Navíc většina soudů je zmanipulována, protože jak jinak by mohl soud v Indianapolis, který řešil nežádoucí účinky látky benoxaprofen, dospět k následujícímu výroku: "Soud zjistil, že zatajováním smrtelných případů Eli Lilly jednala v souladu s běžnými postupy používanými v rámci odvětví".

Přitom se jednalo o 27 mrtvých a dalších 200 postižených s poškozenými játry a ledvinami, a to během pouhých pěti měsíců! Takže černé na bílém, uvedené v oficiálním soudním vyjádření.

Zatajování je běžný postup farmaceutických společností

Existuje tedy milion důvodů k znepokojení. John Virapen k tomu říká: "Přál bych si, aby nezůstalo jen u znepokojení, u toho neurčitého a mdlého pocitu, ale abyste začali být aktivní. K tomu mohou přispět i všichni ti z farmaceutického průmyslu, kteří, stejně jako já, už mají po krk lží svých šéfů i svých vlastních. Ti, v nichž se pohne svědomí. Po přečtení této knihy mě asi nebudete mít moc v lásce. Prosím, odsuďte mě. Nemůžete být ke mně tvrdší, než jsem k sobě já sám. Jedno je však jisté. Získáte celkem nový pohled na návštěvy u lékaře, na jeho zvyklosti v předepisování léků a na zprávy o vědeckovýzkumných novinkách a vědeckých sympóziích, a zcela jinak budete přistupovat k odborným časopisům či oficiálním doporučením a změníte názor i na bezpečnost postupů při schvalování nových léčiv. Všechno bude najednou jiné. Ničeho se farmaceutický průmysl nebojí tolik, jako právě pozornosti veřejnosti. Protože negativní zprávy tisku – o pacientech, kteří si během klinických zkoušek podřežou žíly, o pokusných osobách s hlavami nafouklými jako balón – mají svůj význam. Ovlivňují totiž nejposvátnější ze všech cílů farmaceutického průmyslu – obrat. Veřejnost, tedy vy, jste pákou, která může něco změnit."

Nemocní představují relativně malý trh

Představte si, že by se tabletky daly podstrčit i těm, kdo nemocní vůbec nejsou! Teprve takovýto úspěch znamená překročení prahu do nové dimenze marketingu. Toto je nová charakteristika trháku. John Virapen uvádí za všechny podobné jeden, který měl splnit očekávání Eli Lilly – fluoxetin. Výzkumníci už delší dobu hledali antidepresivum a našli látku ovlivňující hladinu serotoninu. Fluoxetin měl údajně regulovat serotoninovou rovnováhu a tím udržovat ideální psychický stav, velice zjednodušeně řečeno. Jenže byla polovina devadesátých let 20. století a psychofarmaka užívali jen klinicky léčení pacienti. Při zkoumání fluoxetinu se však u některých pokusných osob objevily zajímavé vedlejší účinky, které vedení koncernu považovalo za mnohem lukrativnější: Někteří účastníci zkoušek po aplikaci látky zhubli. Kdyby nadváha trápila malé množství lidí, farmaceutický průmysl by na ně zvysoka kašlal. Lidé s nadváhou jsou však zajímaví, protože jejich počet neustále roste. Z hlediska marketingu si nelze přát nic lepšího. Stručně řečeno – obézní lidé vytvářejí vynikající odbytiště. Věc však měla jeden háček. Pro schválení účinné látky jako léku na snížení hmotnosti by byly třeba rozsáhlé studie a texty. Eli Lilly však měla naspěch. Každý den, každá hodina, po kterou "zázračný" preparát nebyl na trhu, znamenala ušlý zisk!

A tak se společnost rozhodla, že se bude nejprve snažit získat schválení fluoxetinu jako účinné látky pro antidepresiva. Po zaregistrování látky se totiž dá mnohem snáze dosáhnout schválení jejího rozšíření na další aplikace. Jenže ani krátkodobé studie nepřinášely pro fluoxetin nic pozitivního. Naopak. Projevilo se víc nežádoucích než žádoucích účinků. To však vůbec Eli Lilly nezajímalo, rozjížděla velkou marketingovou kampaň s cílem co nejvíce rozšířit nebezpečný fluoxetin, který mezitím dostal název Prozac, mezi pacienty s jediným cílem – co už jednou vejde ve známost, snáze dosáhne schválení. Smrtelné a nebezpečné vedlejší účinky Eli Lilly úspěšně tajila, samozřejmě s pomocí vysokých úplatků na kompetentních místech.

Víte, co je nám podsouváno jako léky?

Abyste si udělali představu, co je Prozac, v Německu Fluctin, vlastně za "lék", uvádíme některé vedlejší účinky z celkem 82!, které jsou uvedeny v příbalovém letáku (a to jen v německém, ne v americkém a švédském) Fluctinu: zvracení, akutní nebo chronická zácpa, poruchy centrálního nervového systému – bolesti hlavy, nespavost, nervozita, pocity úzkosti, třes, otupělost, poruchy sexuálních funkcí – impotence, snížené libido, priapizmus, poruchy myšlení a zmatenost, nadměrné krvácení, rozostřené vidění, bušení srdce, bolesti v hrudi, bolesti kloubů, zduření prsů, návaly horka, poruchy funkce orgánů, ale i oběhový šok doprovázený selháním orgánu či smrtelné selhání krevního oběhu, edém, horečka, leukocytóza, dýchavičnost, snížení koncentrace, zánět žil, cév a kapilár v důsledku autoimunitních procesů, poruchy funkce jater – žloutenka nebo hepatitis, zhoršení extrapyramidalmotorických symptomů (Parkinsonova choroba), křeče, zvýšení nebo snížení tlaku, krvácení kůže, krvácení do žaludku nebo do střev, krvácení z nosu, extrémní anémie, mrtvice, zánět slinivky, poruchy srdečního rytmu, padání vlasů, vaginální krvácení. A teď pozor!: Agresivní chování, abnormální myšlenky, sebevražedné myšlenky a sebevražda!

"Lék" na deprese způsobuje pravý opak

Sebevražedné myšlenky a sebevražda u léku, který má pomoci odstranit deprese?! Roku 1986 došlo při klinických zkouškách k enormně vysokému počtu sebevražd. Lék se prodával dál, dalších devět let! Vyšší riziko sebevražd zjistila i studie z roku 1995. A koncern o tom věděl. Skutečným skandálem je fakt, že firma Eli Lilly o všech nežádoucích účincích věděla už před samotným podáním žádosti o schválení.

Smrtelné případy během klinických zkoušek samotné firmy zařazují mezi obchodní tajemství, a už z tohoto důvodu je nemusí hlásit na úřední místa. Cílem celého postupu je ochrana farmaceutické společnosti, ne pacienta!

Ptáme se tedy: Přinášejí takovéto agresivní léky při všech zmiňovaných hrozných nežádoucích účincích vůbec nějaký užitek? Názor nezávislých vědců (rozumějte: nezávislých na farmaceutickém průmyslu) zní: Ne! Studie ani v jediném případě neprokázaly, že by se působením léku někdo vyléčil z těžké deprese, protože to nikdo ani nezkoumal!

Dalším dokázaným faktem je, že antidepresiva nesnižují riziko sebevraždy. Naopak, zvyšují ho. Pokud vůbec něco způsobí, tak je to pravý opak účinků, které farmaceutické koncerny slibují. Nabízí se otázka, zda i některé naše celebrity, které k odchodu z tohoto světa použily střelnou či jinou zbraň, neužívaly předtím některý z antidepresivních prostředků.

V současné době se kontroverzní lék Prozac či Fluctin snad stahuje z trhu, aby byl nahrazen podobným, ovšem s jiným názvem. Přečetli jsme několik příbalových letáků týkajících se různých onemocnění a všechny měly odstrašující vedlejší účinky, že se nám zdá pro naše zdraví výhodnější poprat se nějakým alternativním způsobem s jednou nemocí, než si "vyrobit" deset jiných. Neznamená to ale, že jsme zaměřeni proti alopatickým lékům, jen vás nabádáme k opatrnosti a ne k bezhlavému polykání tabletek (pozn. red.).

Tento článek byl zveřejněn v  tištěném  časopise Phoenix 03/2012.