Ve své knize se Doreen Virtue nezdráhá zveřejnit, kromě případů svých klientů, také své vlastní životní příběhy. I ona prožívala období, která pro ni byla noční můrou a jež se ani vzdáleně nepodobala jejím původním představám. Přestože vyrůstala v milující náruči svých rodičů, velmi brzy se měla setkat s citovým, slovním a psychickým zneužitím, které v ní nastartovalo touhu řešit veškeré problémy přejídáním.

Tušení pravdy

Jako novomanželka, ve svých dvaceti letech, byla Doreen vcelku nezkušenou hospodyní. Vzala si muže, který na ni křičel a za všechno jí nadával. Ať udělala cokoli, nic pro něj nebylo dost dobré. Její sebedůvěra klesla záhy pod bod mrazu. Není divu, že trpěla nadváhou. Přejídala se, aby potlačila hlasy, které se ozývaly z jejího nitra a bouřily se proti stávající situaci. Doreen zjistila, že pokud se nebude neustále přejídat a jídlo jí nepomůže potlačit vědomí, jak hrozný je její život, neunese ten pocit hluboké prázdnoty, který souvisel s jejím tehdejším manželstvím. Doreen dále vypráví: "Samozřejmě, že není nic ostudného na tom, být jen ženou v domácnosti, ani na tom, mít jen maturitu. Ale já osobně jsem s těmito okolnostmi šťastná nebyla. Hluboko ve svém nitru jsem doslova viděla, jaký život byl pro mě předurčen. Mé manželství mělo být láskyplné a klidné, podobné manželství mých rodičů. Co se týče mé profese, věděla jsem, že mým posláním je psát knihy o duchovní a citové sebeléčbě, založené na novém pojetí psychologie a medicíny, v nichž by se současně zúročily i mé metafyzické základy, kterých se mi dostalo rodičovskou výchovou – prostřednictvím křesťanství a náboženské vědy. Také jsem věděla, že mým posláním je nejen psát knihy, ale také žít u vody a mít štíhlé, krásné a zdravé tělo.

Na dně propasti

Měla jsem co měnit! Tehdy jsem si vůbec nevěřila. Ustavičné manželovy urážky umocněné tíživou finanční situací stravovaly mou sebehodnotu. I když jsem ve škole mívala nejlepší známky, cítila jsem se jako největší hlupák. Říkala jsem si, že kdybych byla opravdu chytrá, nemohla bych být finančně na dně a ještě k tomu tak nešťastná. S penězi jsme na tom byli opravdu špatně: stěží jsme měli na nájem, za telefon a elektřinu jsme každý měsíc zaplatili těsně předtím, než nám je stačili odpojit. Cítila jsem se ošklivá, hloupá a neschopná. Můj manžel mě přesvědčil, že žádný jiný muž by o mě nemohl mít zájem, takže mám být ráda, že ho mám. Pomalu, krok za krokem naplňoval celý můj život jedem.

Život jako sen

Mým snem bylo stát se psycholožkou a spisovatelkou. Jak bych se ale mohla odvážit uvěřit, že bych mohla dosáhnout tak vysokých cílů? Uvědomila jsem si, že mám dvě možnosti: setrvat v nynější situaci a tloustnout stále víc a cítit se také stále víc mizerně. Anebo začít dělat něco pro to, abych uskutečnila svou vizi, v níž jsem psala knihy v domě u moře a úspěšně je publikovala. Prvním důležitým krokem bylo, že jsem si před očima nestále držela obraz toho, co chci dosáhnout. Každý z nás má v životě nějaký úkol, nějaké poslání.

Soustřeďme se na svou vizi

Pokud aspoň trochu tušíme, jaký je náš úkol na Zemi, postačí to. Můžeme se po tomto tušení vydat jako po Ariadnině niti, odvíjející se z klubíčka, které nás postupně dovede k našemu cíli. Nitku postupně odvíjejme, neboli žádejme o další informace týkající se našeho poslání během meditací, a to nejen vsedě, ale i při chůzi, cvičení nebo i sprchování. Soustřeďme se ve své duši na vizi svého vysněného života, dokud neuvidíme všechny detaily. Nesnažme se tento proces urychlit. Dopřejme dostatek času tomu, aby se podrobnosti postupně dotvořily. Najednou to zacvakne a my budeme vědět, že je to obraz, který se vynořil z hlubin našeho nitra jako Boží poselství. Poté však musíme být připraveni na další stadium. Je obvyklé, že ve chvíli, kdy jsme pohlédli na obraz svého vysněného života, zasáhne naše nižší Já svým negativním myšlením. Začne na nás dorážet a přesvědčovat nás o naší neschopnosti. Mně například začalo našeptávat, že nejsem dost schopná na to, aby mi něco vydali, studium vysoké školy by mi trvalo dlouho, a jak bych si vůbec mohla dovolit bydlení u moře.

Síla afirmací

Všechny tyto negativní myšlenky byly jen lži, ale já jsem je přijala jako pravdu. Dalo mi obrovskou námahu, abych si připomněla a uvědomila, že Bůh by mi nedal můj sen, pokud by mi zároveň s ním nedal také prostředky, jak jej uskutečnit. Začala jsem proto používat afirmace, abych podpořila svou sebehodnotu. Nemohla jsem si tehdy kazetu s afirmacemi koupit, a tak jsem si vytvořila svou vlastní. Dnes vím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Výzkum totiž dokazuje, že náš vlastní hlas působí na naše podvědomí obrovskou silou. Kromě toho jsem mohla vytvořit afirmace, aby přesně odpovídaly mým potřebám – tj. mému cíli. Nahrála jsem si na kazetu stovky pozitivních myšlenek, zaznamenala jsem si každičký sen, na který jsem si vzpomněla. Od své touhy mít krásnou postavu až po mé odhodlání bydlet u vody. Zjistila jsem, že nejlepší způsob, jak afirmace týkající se mých tužeb a snů formulovat, je vytvořit je tak, jako by to, po čem toužím, už bylo skutečností. Namísto abych řekla: Chtěla bych mít krásnou postavu, jsem řekla: Mám krásnou postavu. Další důležitou zásadou je, že afirmace musí být vždy formulovány kladně. Například bych měla říci: Chutná mi zdravá strava!, a nikoli : Vyhýbám se nekvalitním potravinám.

Neměla jsem jinou volbu

Kazetu jsem poslouchala dvakrát až třikrát denně. Ze začátku reagovalo mé nižší Já záplavou negativních myšlenek. Vyslechla jsem například afirmaci: Jsem autorkou bestsellerů. A moje nižší Já na to automaticky reagovalo: Takový nesmysl! To přece nemůže nikdy fungovat! Bylo to, jako by mé negativní myšlení bylo ochablými svaly, které se díky afirmacím probudily a začaly se dostávat do kondice. Ale nevzdala jsem se. Po nějakém čase jsem najednou začala sama od sebe, bez pásky, slyšet afirmace, jak přicházejí z mého nitra. Například jsem uklízela a najednou jsem si pomyslela Zasloužím si šťastný život! Po čtyřech týdnech poslouchání kazety jsem najednou začala vidět, že je skutečně možné jej změnit. Byla jsem sice pořád ještě trochu ustrašená a nejistá v důsledku týrání ze strany mého manžela, ale donutila jsem se, abych vytrvala, protože jsem věděla, že nemám jinou volbu.

Sen se stal skutečností

Mé snažení začalo nést ovoce. Moje váha začala dramaticky klesat, protože jsem se přestala v důsledku snižujícího se stresu přejídat. Jakmile však můj manžel viděl, jak se mé tělo mění, začal žárlit a podezírat mě, že hubnu kvůli jinému muži. Nedovolila jsem však už, aby jeho vlastní nejistota a pocity méněcennosti ovlivnily můj cíl. Zapsala jsem se na vysokou školu a brzy jsem dostala svou první výbornou! Byla jsem z toho šokovaná, protože už jsem zapomněla, že jsem chytrá! Všechno najednou bylo jiné: brala jsem si zpět, nač jsem měla bytostné právo – svou sebehodnotu a svůj život. Dostala jsem 2 500 dolarů na studentskou půjčku a použila jsem těch peněz, abych se od svého manžela odstěhovala. A jak je to dnes? Mám čtyři vysokoškolské tituly z psychologie; jsem autorkou bestsellerů; vystupovala jsem v mnoha talkshow po celých Spojených státech; mám zdravé a přitažlivé tělo; úžasné manželství; a bydlím a tvořím u vody. Můj život je v zásadě shodný s obrázkem, který jsem si hýčkala ve své mysli. Jsou to kouzla? Nikoli. Musela jsem na sobě velmi tvrdě dřít.

Právo na změnu

Když jsme na té správné cestě, svět nám dá vědět. Věci se začnou dařit, všechno jde hladce, i když nás to stojí kus těžké práce a dlouhé hodiny úsilí. Ale dveře jako by se před námi samy otevíraly. Když však z této cesty sejdeme, i o tom nás svět záhy zpraví – je až neuvěřitelné, kolik nejrůznějších věcí se nám náhle nedaří. Naše chuť na jídlo, a to, v jaké míře jej konzumujeme, je spolehlivým ukazatelem toho, zda jsme nebo nejsme na správné cestě. Pokud žijeme život, který je protikladem života, po němž naše nejvnitřnější nitro touží, pak máme přehnanou potřebu jídla. Namísto abychom svůj život doslova uzdravili, tak své problémy maskujeme a potlačujeme jídlem. Doreen k tomu podotýká: "Věděli jste, že máte právo změnit svůj život k lepšímu? Věděli jste, že nikdo jiný než vy sami vám k tomu nedá povolení? A věděli jste, že tyto změny můžete začít uskutečňovat okamžitě? Kladu vám tyto otázky proto, že vím, že když jsem já sama žila ve lži, která mě nutila být tlustou, nešťastnou a nevzdělanou manželkou, tehdy jsem si myslela, že nemám právo na svém životě nic měnit. Cítila jsem se jako vězeň, jemuž vzali osobní svobodu. Trvalo mi, než jsem si uvědomila, že autorita, která mi může dát svolení k tomu, abych změnila svůj život, je ve mně samotné! Zjistila jsem úžasnou věc: mám právo rozhodnout se, jak chci žít svůj život. Měla jsem právo změnit svůj způsob života tak, aby odpovídal mým vnitřním vizím. A učinila jsem tak."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2011.