Nejdříve vás požádám, abyste se zastavili, přestali spěchat, přemýšlet o tom, co ještě máte udělat, kdo od nás co potřebuje. Zastavte se před velkým zrcadlem, podívejte se na sebe a ŽASNĚTE. Nejdříve si uvědomte, že se díváte na sebe, to co vidíte, je vaše tělo. To, co s ním pohybuje, je energie – duše, vaše tělo je geniální energetický systém. Ano, často žasnete nad novým modelem auta, krásnými šaty, luxusním domem, moderním počítačem. Ale to všechno není ničím proti tomu, nad čím můžete žasnout právě teď! Podívejte se znovu, pohněte rukama, otočte se, zatvařte se na sebe, mrkněte, nadechněte se, vydechněte. Copak si neuvědomujete, že se díváte na samotný ZÁZRAK STVOŘENÍ?

Vaše tělo je složeno z buněk, z nichž každá je schopna vznikat, odumírat, vyživovat se, rozmnožovat se, přenášet a přijímat informace, vyvíjet se. Buňky tvoří orgány a každý má takové funkce, že je často pořádně neznáme.

Celé tělo je živé. Život v něm vytváří něco ještě závažnějšího než sama jeho hmotná část – je to duše, neboli "psyche". Její činnost je ještě důležitější, neboť ona sama není vidět, ale všechny pochody v tom zázračném zařízení řídí.

A viditelné tělo spolu s neviditelnou duší tvoří jeden tak geniální a dokonalý celek, že bychom měli skutečně žasnout. Hlavně proto, že člověk není schopen něco takového vytvořit a mám dojem, že ani dostatečně pochopit.

Toto tělo, v němž žije duše, vzniklo z jediné malé buňky, která se spojila s jinou, ještě menší buňkou. A přes svou nepatrnou velikost tyto buňky v sobě měly informace o všem, na co se nyní díváte do zrcadla. Měly informace o vašem pohlaví, výšce postavy, tělesných znacích, barvě vlasů, kůže, očí, tvaru hlavy. Teď už by se vám mohlo zdát, že vám "spadne čelist" z údivu nad sebou.

Toto vše nejen vzniklo z jedné buňky, ale bylo hotové ve zmenšené formě za 9 měsíců, kdy se jedna sotva viditelná buňka vyvinula v 3 - 5 kg vážící lidskou bytost, která nejdříve byla vyživována tělem "hostitelky a dárkyně" prvotní buňky – tedy matky.

V těle matky už žila, ale žila v anaerobním prostředí – jako rybka pod vodou a dýchala a po vystoupení z hostitelského těla se poprvé nadechla vzduchu a pak už dýchala sama. A od té doby tato bytost rostla, vyvíjela se, procházela neustálou proměnou až do té fáze, kterou nyní vidíte.

Ano, to už by k žasnutí úplně stačilo. Stejně tak žasněte nad každou další bytostí – květina, která vyroste z malého semínka je stejným zázrakem, strom, který tu stojí po staletí, není o nic menším.

A co zvířata, malá, velká – chodící, běhající, létající, plazící se i plovoucí bytosti – i ty jsou součástí toho obrovského zázraku, kterému říkáme ŽIVOT. A co naše planeta, její vody, pevnina, vzduch, oheň... Její roční období, její putování vesmírem, její rotace kolem osy, její neustálý vývoj a pohyb. I ona je živá a umožňuje život bytostem, které ji obývají. A naše planeta je součástí vesmíru.

A lidská bytost, na kterou se díváte, je skutečnou třešničkou na dortu tohoto pozemského života. V těle, které před vámi stojí, se setkávají všechny zázraky stvořené dohromady. Stejně jako rostliny vznikáme z jedné buňky, rosteme a vracíme se zpět do "země", z níž jsme stvořeni. Ano, vše, z čeho je stvořeno naše tělo, poskytla naše rodná planeta. Máme v sobě vlastnosti a schopnosti zvířat, v našem těle jsou obsaženy všechny živly, vše podléhá stejným zákonitostem, vše se vyvíjí, obnovuje, pohybuje jako celá planeta i celý vesmír. Celý vesmír je obsažen v nás.

A proto žasněte nad tělem, zastavte se z údivu nad jednoduchostí a genialitou přírody, nad harmonií, která je neustále narušována a znovu nastavována – žasněte nad věčným pohybem a změnou. Jedinou jistotou je zázračný a věčný život sám a naše tělo je nositelem tohoto zázraku, začněte k němu tak přistupovat. S pokorou, úctou a láskou.

Tíha

Tíha je jednou ze základních vlastností hmoty a jako taková je také měřitelná. O této fyzikální veličině jsme se učili ve škole a není třeba se jí více zabývat.

Zaměřme se na tíhu, kterou cítíme, ale změřit a zvážit ji nelze. Jde o tíhu, o které říkáme: "Je mi těžko, mám těžkou hlavu, to těžko zvládnu, tíží ho svědomí, mám tíhu na srdci". Tato tíha představuje energie strachu, a pokud se nám naším přičiněním někde v těle usadí, je nám prostě těžko.

Jak už bylo dříve uvedeno, energie strachu má určité vlastnosti a jako všechny energie je nástrojem, který umíme, či neumíme správně použít. Tato neznalost má často za následek zablokování našeho energetického systému, což se projeví jako bolest, poškození, nemoc… Nejčastěji jde o ukrývání strachů a potlačování emocí. Přirozeným protikladem tíhy, která patří k vlastnostem strachu, je lehkost, patřící lásce. Oba protiklady jsou stejně důležité a potřebné a tvoří spolu dokonalou jednotu. Tíha je nutná, abychom mohli "chodit po zemi" a žít v realitě. Lehkost nám umožňuje se vznášet a prožívat radost a svobodu.

Jak pracovat s těžkými energiemi a jak je odlehčit, to je stále třeba připomínat. Každý strach si stačí přiznat, pojmenovat a přijmout ho jako součást života. Hmotnost našeho těla nám zajistí dostatečnou váhu, abychom "neulétli" do stavu beztíže. Není třeba přidávat ještě těžké myšlenky a hromadit tíhu ve formě potlačených emocí a neprojevených citů. Emoce mají být vypuštěny a vyjádřeny, city projeveny – a to vše hlavně před sebou. To, co je vynesené na světlo, se tím odlehčí a přestane nás zatěžovat.

Mnoho lidí se zcela zbytečně trápí a zabývá nadváhou, která též způsobuje přetížení těla, jež je nuceno nosit mnoho kilogramů navíc. Jde vždy o psychickou záležitost a tu rozhodně nevyřeší dieta ani hladovění. Příčinou jsou uložené strachy a tělo se tukovými polštáři brání proti nám samým a našemu zacházení se sebou. Tělo má daný program přežití a dělá pro něj vše, i proti našim snahám ho zničit. Stačí najít příčinu a místo týraní sebe a svého těla mu pomoci a uzdravit problém v duši. Hlavně mu můžeme poděkovat, že nám zachránilo život, že jsme díky tomu tuku mohli přežít i hodně těžké situace.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2011.