Občan má právo žádat, aby zdravotní péče, kterou mu zdravotnictví poskytuje, odpovídala dosažené úrovni lékařské vědy. Toto právo přisuzují občanům mezinárodně platné dokumenty, které rozvíjejí právo na zdraví zaručované Ústavou. Platnost těchto dokumentů uznala i naše vláda. Pacientům s chronickým únavovým syndromem (CHÚS) se péče odpovídající dosažené úrovni vědy určitě nedostává. Současné zdravotnictví ji v žádném případě neposkytuje, protože ani neví, jak by správná péče o pacienty s CHÚS měla vypadat.

Zdravotnictví dnes neléčí jinak než chemicky syntetizovanými přípravky a ty jsou v léčení CHÚS neúčinné, protože nepostihují vlastní příčinu nemoci. Lékařům začínají potíže již při pokusech o stanovení diagnózy. Výukový systém na lékařských fakultách vede lékaře k přesnému "zaškatulkování" nemocí podle učebnic. Překážkou těchto snah jsou nemoci samotné, neboť se vyvíjejí podle přírody a ne podle učebnic. Při pokusech o stanovení diagnózy CHÚS vznikají problémy buď proto, že některé příznaky chybí, nebo naopak, protože pacient má některé příznaky navíc. Lékařům komplikuje život zařazování nemocí do škatulek jen proto, že nic nevědí o příčině vzniku civilizačních chorob (CCH).

Toxická hrozba – Hcy

CHÚS patří mezi CCH. Jejich společným znakem je nález vyšší hladiny toxického metabolitu homocysteinu (Hcy) v krvi pacientů. Tato věta lékařům nic moc nenapovídá, protože lékařsko-farmaceutická lobby před nimi zatajila celý objev příčiny vzniku CCH. Bio chemická podstata poruchy, která spouští mechanizmy, na jejichž konci vznikají jednotlivé CCH, je popsána v minulých článcích.

Mezi takto spuštěné mechanizmy patří neurotoxické působení Hcy a porušení imunity. Každý z těchto mechanizmů má více pestrých projevů, které se mezi sebou libovolně kombinují a lékařům pak působí potíže s určením diagnózy. Ještě horší je pro lékaře, když porucha v metabolizaci Hcy vyvolá navíc příznaky některého neurologického nebo revmatického onemocnění.

Lékaři by nejprve měli dostat do povědomí, že nahromaděný Hcy se projevuje jako toxická látka, a naučit se vnímat, jaké jsou důsledky jeho působení. Dobře je to patrné z tabulkového znázornění fází vývoje CCH. V tabulce jsou vidět vedle sebe jednotlivé anomální děje, které porucha v metabolizaci Hcy spouští: poškození enzymů, zesílená tvorba volných radikálů, poškození mitochondrií, neurotoxické působení, porušování vláken vaziva a vazivových tkání, zvyšování kyselosti krve, porušení syntézy bílkovin a DNA. V návaznosti na tyto prvotní změny se objevují jako další systémová poškození, zejména poruchy imunity: alergie, astma, atopický ekzém, imunokomplexy, autoimunitní onemocnění, ale také zvýšený krevní tlak, nebo poškození jater a krvetvorby.

Léčit, nebo vyléčit?

Z uvedeného je patrné, že bez znalosti mechanizmů, které dávají vzniknout CCH, nemají lékaři možnost chápat CHÚS a pestrost doprovodných příznaků. Horší potom je, jak mnozí z nich reagují, když jsou výsledky vyšetření negativní, pacient si stěžuje, že jeho obtíže neustupují, nebo se dokonce zesilují, a požaduje účinné léčení. Jako únik z potíží, s nimiž si nevědí rady, pak lékaři volí doporučení k psychiatrickému vyšetření.

To vše vede k úvahám o tom, kterak zdravotnictví neplní u civilizačních chorob společenskou zakázku: vyléčit v případě, že člověk onemocní. Dnešní lékaři ji buď vůbec nevnímají, nebo ji berou jen jako "povinnost léčit". Většinou si nepřipouštějí, že mají "povinnost vyléčit všude, kde to dosažený stupeň vědeckého poznání umožňuje".

Mělo by patřit k občanovu právu na zdraví, aby jako pacient byl léčen kauzálně (způsobem, který postihuje příčinu jeho choroby). Zdravotnictví nenaplňuje tento prastarý požadavek nejen u CHÚS, ale v naprosté většině případů dalších chronických onemocnění, která patří mezi CCH. Zdravotnictví léčí všechny tyto nemoci pouze symptomaticky. Symptomatické léčení znamená, že pacient je léčen prostředky, které potlačují určitý příznak (symptom) nemoci, ale neovlivní vlastní příčinu. A protože bez cíleného potlačení příčiny nemůže dojít k vyléčení, má pacient právo kauzální léčení vyžadovat všude tam, kde pro to existují potřebné poznatky. A právě CHÚS je jedno z onemocnění, u nějž tyto poznatky existují. Pacient má tedy právo jejich užití nárokovat.

Informační embargo

Jiná věc je, že je praktičtí lékaři, ani ambulantní specialisté neznají. Hlavním důvodem této neznalosti je dlouhodobé úsilí části lékařských kapacit oddělit "řadové" lékaře od informací o tom, co je vlastní příčinou CCH, a jak je kauzálně léčit. A jaký k tomuto informačnímu omezení mají důvod? Nechtějí přijít o peníze a další výhody, které jim plynou od dealerů farmaceutických firem za zajišťování odbytu léků. Tento příjem by se ztenčil, nebo se úplně zastavil, kdyby lidé byli zdravější – a to by se stalo v případě širšího využívání poznatků o Hcy. Pro manažery a dealery farmaceutických firem je rozšiřování těchto poznatků nežádoucí a vynakládají značné peníze na opatření, která mají jejich rozšíření zabránit.

K většímu využití objevu příčiny CCH mohou přispět právníci. Upozornili na paragrafy medicínského práva, podle nichž se poškození a neúspěšně léčení pacienti mohou domáhat naplnění svého práva na zdraví: v trestním řádu je ustanovení, které nutí lékaře, aby se přeorientovali na skutečně kauzální léčení. To by ale nejdříve museli odklonit svoji důvěru od autorit, na které mylně spoléhali jako na zdroje kvalitních informací.

Nespokojenost lidí s výsledky práce zdravotnictví narůstá. V případech nekauzálního léčení CCH hrozí lékařům nemilosrdný dopad ustanovení o trestní odpovědnosti za zanedbání péče. To se týká případů, kdy je lékař neúspěšný v léčení pacienta kvůli tomu, že nevyužil všech možností, které lékařská věda nabízí ke kauzálnímu léčení, tedy i poznatků o Hcy, jehož koncentraci v krvi můžeme měřit.

V zájmu pacientů

Je žalovatelné, když lékař, nebo zdravotnické zařízení léčí pouze s využitím chemicky syntetizovaných léků, nebo jinými postupy, které také nepostihují vlastní příčinu nemoci. Žaloba za poškození pacienta je možná ve všech případech, kdy lékař, nebo zdravotnické zařízení sice léčí, ale bez snahy vyléčit. Poznatky o Hcy jsou v těchto případech hlavní položkou v nevyužívané nabídce vědců.

Nemilosrdnost medicínského práva spočívá v tom, že není důležité, zda lékař věděl, nebo nevěděl, ale zda vědět mohl. Je v zájmu všech pacientů, aby se lékaři tuto informaci dozvěděli. Ministerstvo zdravotnictví zatím nereagovalo na upozornění, že tato hrozba existuje a že by o ní lékaře mělo informovat. Mezi pacienty se zrodil nápad, že je možné ignorovat Ministerstvo zdravotnictví, farmaceutické firmy a lékaře, kteří slouží jejich zájmům. Říkají: "Víme o poznatcích z objevu příčiny CCH a víme, že to jsou platné přírodní zákony, tak je využívejme v paralelní péči o zdraví a buďme zdravější!" Tuto myšlenku lze brát jako projev uvědomění si nebezpečí, které představuje cosi s konspiračním charakterem, cosi, co se snaží určovat, že lidé musejí dříve, nebo později onemocnět na některou z CCH. Je v tom i pochopení důvodu konspirace: zabezpečení odbytu chemicky syntetizovaných léků.

Kde končí lidská slušnost…

Pokusy zavést využívání poznatků o Hcy v českém zdravotnictví "slaví" letos desáté výročí. Bylo to období hledání partnerů, kteří by pomáhali tyto poznatky ověřovat a šířit dál. Další ověřování je zbytečné. Jednotlivé vědecké práce totiž obsahují potřebné důkazy účinnosti, to jen lékaři je nečetli, a proto je neznají.

Hrozba žalob pravděpodobně přiměje lékaře "vrátit se" do 1. ročníku studia medicíny, aby si osvojili doplňující poznatky z biochemie a fyziologie, které přineslo objevování Hcy při studiu homocyst(e)inurie. Jen tak si vytvoří předpoklady k tomu, aby se naučili léčit CCH kauzálně.

Potlačování pravdivých informací o Hcy a CCH se začíná brát jako projev lidské neslušnosti lékařů, kteří se na tom podílejí. To platí i o autorech dezinformací, kteří předstírají chránění pacientů před "škodlivým" používáním vitamínů, které ve skutečnosti nahrazují jejich deficit ve stravě. Rozmlouvat lidem nahrazování přírodních vitamínů, které v důsledku lidské činnosti chybějí v jejich tradičních zdrojích, je čin hodný odsouzení jako nepřátelský akt proti lidskosti. Naopak projevem lidské solidarity je rychlé šíření těchto informací mezi co největší počet lidí. Do doby, než začnou CHÚS pravidelně a účinně léčit všichni lékaři, mohou pacienti konzultovat své zdravotní problémy večer v čase od 20:30 do 22:00 hod na tel. 607 689 959. Informace o možnostech léčení a nedeformované informace o Hcy ve vztahu k CHÚS a dalším CCH najdou na www.karelerben.cz.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2011.