Z dotazů na duše v očistci a jejich odpovědí je zřejmé, že mají informace, které pocházejí přímo od Boha. Tyto zprávy jsou pro nás lidi velmi cenné, neboť jsou zdrojem užitečných rad, poukazují na naše chyby, nastiňují možnost jejich nápravy a zejména nám přinášejí naději a povzbuzení, jež ve svém pozemském životě tak naléhavě potřebujeme. V dnešním díle si uvedeme ukázky některých doporučení, které od duší v očistci obdrželi mnozí vizionáři.

O lásce

O Ježíšově lásce ví svět tak málo. Každý si o tom činí svůj vlastní úsudek. Následkem toho se málo lidí modlí k Bohu tak, jak on si přeje. Chybí zde důvěra. Ježíš vyslyší prosící, ale jen podle jejich touhy a lásky. To je rovněž důvodem, proč neobdržíte vždy milosti, o něž prosíte. Máte totiž k Bohu málo důvěry a raději nasloucháte svému vnitřnímu hlasu. Nevěříte v jeho nesmírnou moc a nekonečnou dobrotu. On vám však ničeho neodepře, když za ním přijdete s důvěrou a láskou. Dejte božskému příteli přemíru své ubohosti, otevřete mu propast své bídy a ponechte mu vše ostatní. Jeho lásce je vlastní obohacovat právě ty nejubožejší, neboť tak se nejlépe ukáže jeho dobrotivost. Každé vaše jednání má oduševňovat živá víra. Říkejte mu každé ráno po procitnutí: "Můj Ježíši, jsem zde, abych plnil Tvou svatou vůli. Co chceš, co mám konat, abych se Ti zalíbil?" – Jak mnoho neužitečných skutků, jako mnoho úplně ztracených dnů, bez čistého úmyslu, najdeme i u těch, kteří se nazývají dobrými křesťany.

Snažte se o to, aby vaše úmysly byly čisté. Začněte od prostých denních úkonů. Když jíte, pomyslete si: "Můj Ježíši, nasyť mou duši svatou milostí, jako já sytím své tělo potravou." Když se umýváte: "Můj Ježíši, očisti mou duši, jako já teď čistím své tělo." Tak a podobně jednejte ve všech běžných životních situacích. Zvykněte si neustále rozmlouvat s Bohem ve svém srdci. Láska má být jedinou pohnutkou veškerého vašeho chování a jednání. Kolik nevědomosti panuje na světě v tomto ohledu! Co znamená těch několik málo chvil, které máte prožít na Zemi, ve srovnání s nekonečnými radostmi v nebi. Teprve v okamžiku smrti poznáte, že člověk nemůže nikdy udělat dost.

Božský přítel

Ježíš hledá na světě duše, které by jej milovaly s onou dětinskou láskou, něžnou a uctivou, která vychází ze srdce. Nenalézá je. Jejich počet je tak nepatrný, že tomu lze jen stěží uvěřit. Lidé jej mají za příliš vznešeného, aby s ním tímto způsobem rozmlouvali. Láska k němu je chladná. Úcta přechází do určité lhostejnosti. Lidsky řečeno, připravují Bohu bolest, když na něj nemyslí. Jejich lhostejnost ho zraňuje tím více, když pro předchozí lásku, již k vám chová, očekává odpovídající reakci vašeho srdce. Tak rád by vás zahrnul svými milostmi, o jejichž kráse a ceně nemáte ani zdání… Věřte tomu! Na všem, co konáte, mu záleží. Vše, co špiníte, se ho dotýká. Nejenže mu ve svém srdci musíte připravit obydlí, ale musíte jej také poprosit, aby se v něm ubytoval.

Váš život se musí vměstnat do dvou slov a ta zní: Oběť a láska. Kdybyste jen věděli, co znamená dobrý Bůh! Nebylo by oběti, kterou byste nepřinesli, utrpení, jež byste nemohli nebo nechtěli podstoupit, abyste ho byť jen na okamžik mohli uvidět. Uvažte, co to znamená pro celou věčnost, nechte jej, ať s vámi nakládá podle svého zalíbení, a nechť nikdy nenarazí z vaší strany na odpor. Teprve až budete tak daleko, pak poznáte celou jeho dobrotu a pochopíte ji. Nemá snad Bůh právo žádat od duše, co se mu líbí, aniž by jí prozrazoval důvody? Proč stále chcete svým úzkoprsým rozhledem zkoumat jeho jednání? Raději se modlete a posilujte svou lásku. Čiňte smír za ty, kteří jej urážejí, proste za odpuštění pro ty, kdo dosud žijí v nevědomosti. Bůh to od vás očekává. Odřeknete mu to? Často trpíte pro svůj odpor, boj proti Bohu, který vás chce přitáhnout k sobě, daleko víc, než byste trpěli, kdybyste se mu bez výhrad a bez váhání zcela odevzdali.

Kdo na Zemi musí přinášet veliké oběti, tomu se nashromáždí též veliké zásluhy. Je tak málo pravých přátelství na světě. Lidé se milují často jen náladově, ze sobeckých zájmů. Lidské slovo, v němž chybí dostatek ohledů, rozloučí někdy přátele, kteří se zdáli být nerozlučitelní. Jejich srdce nebyla nakloněna Bohu, neboť jen ti, jejichž srdce přetéká láskou k Ježíši, jsou schopni dávat z tohoto přebytku svým přátelům. Každé přátelství, které není tímto způsobem zakotveno, je pouze přechodné a nemůže mít dlouhého trvání.

Pokyny pro výchovu

Když káráte někoho, kdo se provinil, pak to čiňte s velkou něžností a pevností zároveň, avšak málo slovy a nikdy ne ve hněvu. Taková důtka uškodí nejen duši, která ji přijímá, ale i té, která ji uděluje. Máte-li pokárat dítě, pak se vyvarujte připomínky jeho dřívějších pochybení. To se bohužel stává velmi často a Bohu se takové chování pranic nelíbí. Je hříchem takto jednat. Jak víte, že chyby, které znovu vynášíte na světlo, nebyly již dávno odpuštěny? Proč se k nim znovu vracet? Bůh lidem takový příklad nedal. Duše, která se chce Bohu líbit, bude se svými bližními jednat tak, jak by si přála, aby Bůh jednal s ní. Dobře si to pamatujte a v praxi to důsledně používejte.

Vůle a naděje

Lidé se jen málo namáhají, aby bděli nad svým nitrem a zůstávali vědomě v Boží přítomnosti. Je však třeba, abyste to zkoušeli. Bůh chce pouze vaši dobrou vůli, ostatní obstará sám. Řekněte si každý den: čím jsem, přes všechny milosti, které mi Bůh již tak dlouho uděluje? Čím bych měl být? Čím bych byl, kdybych na ně vždy odpovídal? Zkuste o tom někdy uvažovat, vaše duše bude mít z toho velký prospěch. Všechno zde na Zemi rychle pomine. Nepromarňujte přece tolik námahy na věci, které jednoho dne nenávratně zmizí. Obraťte se k tomu, co je věčné. Když své skutky konáte v souhlasu s Boží vůlí, přibližujete se vždy o několik stupínků k tomu, jehož budete smět pozorovat a milovat.

Milosti, které Bůh daruje, jsou milosti, které nikomu nedluží, poskytuje je, komu jen chce, a nikdo nemá právo proti tomu něco namítat. Může snad někdo z vás Bohu něco předepisovat? Děkujte proto za milosti, které smíte přijmout, aniž byste pátrali po příčině tohoto vyznamenání, a nezapomeňte: Nejmenší nevěrnost vůči Bohu z vaší strany – třeba lhostejnost – připravuje jeho láskyplnému srdci větší bolest než hrubá urážka ze strany jeho nepřátel.

Rozšiřujte své srdce, otevřete je dokořán – neboť co tam chce Ježíš nalézt, je především láska. Bůh chce z vašeho srdce učinit svatyni. Myslete na to ráno po probuzení i večer před usnutím.

Osamělý Bůh

Jak nepochopitelná je láska Boží, která se snižuje k ubohému stvoření, aby se s ním stýkala jako přítel s přítelem. To je okamžik, kdy se mu máte klanět, děkovat mu, přednášet mu své prosby a usmiřovat jej za všechny urážky, které mu v dnešní době tento svět připravuje. Uvědomte si, jak je Bůh opuštěn ve většině svatyní světa! Sotva jeden z tisíců jej miluje tak, jak si přeje být milován. Lidé chodí kolem něho s větší lhostejností, než kolem veřejného pomníku, což se týká i mnoha řeholních osob. Navštěvujte jej proto co nejčastěji a milujte ho za tyto nespravedlnosti, abyste jej odškodnili za tolik pohrdání a nelásky. Bůh je tak citlivý! Myšlenka na něj – malé pozdvižení srdce, láskyplný pohled, nepatrná pozornost, to vše mu působí velkou radost.

Dar šťastné smrti

Duše z očistce nás často poučují o tom, že každé utrpení má svůj skrytý význam a že Bůh vždy jedná v našem nejlepším zájmu, přestože z hlediska pozemské spravedlnosti hodnotíme tento akt mnohdy jako krutý a nespravedlivý. Mnoho rad a poučení dostala v tomto ohledu od duší v očistci vizionářka Marie Simmaová. Ocitujme si nyní jeden ze zaznamenaných případů. "Bylo to roku 1954 v době velké lavinové pohromy. Dvacetiletý mladík, který žil v domě mimo dosah laviny, slyšel té noci volání o pomoc. Ihned vstal a chtěl jít pomáhat. Matka ho zdržovala, ať pomáhají druzí; když je venku tak nebezpečno a padají laviny.

Chlapec se však nedal zadržet. Běžel směrem, odkud se ozývalo volání o pomoc, ale dostal se tam sám pod lavinu a zahynul. Už na druhou noc přišel za mnou a prosil, abych za něho dala sloužit tři mše svaté. Jeho příbuzní se divili, že má být tak brzy vysvobozen, když nebyl nijak nábožensky horlivý. Chlapec mi však řekl, že Bůh byl k němu milostivý, neboť zahynul ve službě lásky k bližnímu. – Nikdy v životě už by neměl takovou příležitost šťastné smrti."

Nesmíme proto zoufat, když se takové neštěstí stane. Nikdy nevíme, k čemu to bude dobré. Lidé říkají: Vždyť to byl tak dobrý člověk! Čím si to jen zasloužil? Je mnoho dobrých lidí, kteří se později dostanou na scestí.

Duše v očistci nás velmi prosí, abychom se za ně modlili. Mnohé z nich se tak vyhnou věčnému zatracení. Uveďme si závěrem modlitbu, která mnohým z nich ulehčí od jejich trápení a opuštěnosti. "Ježíši, Ty tolik duše miluješ, prosím a zapřísahám Tě pro smrtelný zápas Tvého Nejsvětějšího srdce a pro bolest Tvé Nejsvětější Matky, očisti svou krví všechny hříšníky celého světa, kteří nyní bojují svůj poslední boj a ještě dnes zemřou. Nejsvětější Srdce Ježíšovo, které jsi vytrpělo smrtelnou úzkost, smiluj se nad umírajícími! Amen."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2011.