Po desetiletí jsou oficiální publikace o Stonehenge plné fascinujících údajů, čísel a teorií popisujících největší anglický předhistorický monument. Avšak ani v jednom průvodci na lesklém křídovém papíru nenajdete zmínku o přestavbě 4 000 let starého kamenného kruhu, která probíhala ve 20. století!

To je jedno z temných tajemství moderní archeologie, o kterém se nemluví: o dnech, v nichž kameníci přestavěli nejslavnější britský starověký monument Stonehenge tak, jak by podle nich měl vypadat. Tato přestavba byla ve své podstatě znásilněním historie. Znamená to, že klenot britského kulturního dědictví vůbec není tím, co předstírá. Hodně z toho, co na tomto starobylém místě vidí miliony návštěvníků, je zde necelých 50 let!

Monument ryze moderní

V letech 1901 až 1964 se kamenný kruh, řečeno slovy jednoho archeologa, změnil v "typický produkt památkářského průmyslu 20 století". Ale tato informace příznačně schází v průvodcích i ve vyprávění určeném pro turistická sluchátka. Jelikož se těsně předtím provalilo, že v roce 1920 byl téměř úplně přestavěn kamenný kruh v Avebury, vzbudila zpráva o Stonehenge mezi archeology velké rozpaky. Anglická Společnost pro kulturní dědictví, která monument spravuje, sice přepsala oficiální průvodce, ale o nedávné historii Stonehenge se zmiňuje jen několika slovy. Dave Betchelor, vedoucí archeolog Společnosti pro kulturní dědictví, prohlásil, že průvodce osobně přepracuje. "Tato záležitost byla potlačena v šedesátých letech," připustil. "Ale doba se změnila a myslíme, že tohle je důležitý kus historie Stonehenge, o kterém je třeba mluvit."

Historická očista v zájmu vědy

Archeolog Christopher Chippinfale z univerzity v Cambridge, který je významným autorem píšícím o Stonehenge, připouští: "Jen velmi málo z toho, co dnes ve Stonehenge vidíme, zůstalo nedotčené." Badatel historik Brian Edwards, který nedávno odhalil, že nedaleký aveburský monument byl totálně přestavěn, nalezl vzácná vyobrazení Stonehenge před rekonstrukcí. "Bylo to, jako by Stonehenge bylo historicky vyčištěno. Lidé byli ohledně této rekonstrukce příliš dlouho udržováni v temnotě. Překvapuje mne, jak málo z nich o tom ví. Je báječné, že se v průvodcích brzy objeví celý příběh".

Milion návštěvníků ročně jímá posvátná hrůza, když nahlížejí do jiného věku a žasnou nad primitivní technologií a silou svalů, která musela být použita při dopravě a vztyčování obrovských megalitů na Salisburské planině. Tají se jim dech při vyprávění o tomto podivném duchovním místě, o prvním kamenném počítači lidstva, vztyčování jeho kamenů, přesných překladech a jeho mystickém vztahu k nebesům a slunovratu.

Rekonstrukce a přestavba

Takže teď, jakoby k odvrácení potenciálního, velkého archeologického sporu – sledujíc zájmy historika Bria na Edwardse a místních deníků, budou brožury přepsány a budou v nich zahrnuta "zapomenutá léta". Léta, kdy týmy dělníků sedících na palubách největších jeřábů britského impéria vztyčovaly povalené balvany, rovnaly nakloněné trilitony a znovu usazovaly zřícené překlady, které kdysi seděly na obrovitých sarsenových blocích. Brian Edwards – někdejší postrach britské archeologie, který následně odhalil, že sousední Avebury ve dvacátých a třicátých letech nechal úplně přestavět marmeládový milionář Alexander Keiller, říká: "To, nač se díváme, je krajina 20. století. Je to reminiscence toho, jak Stonehenge mohlo vypadat před několika tisíci lety. Je to práce turistického průmyslu, ne dílo předhistorických lidí. To, v čem jsme viděli tisíciletí, je tady necelých 50 let."

Renovovat znamená lhát!

První přestavba Stonehenge proběhla před více než 100 lety. Když se stavbaři v roce 1901 pustili do práce, byl dopisní sloupek Times doslova zaplaven stížnostmi místních obyvatel. První etapa "přestavby" však bezohledně pokračovala a dobový stylový "guru" John Ruskin tenkrát upustil slavný výrok, který ho přežil: "Renovovat znamená lhát!" bouřil. Nicméně rekonstrukce Stonehenge dostala rychlý spád a v letech 1919, 1920, 1958 a 1964 byly provedeny další práce. Christopher Chippindale, správce univerzitního Muzea archeologie a antropologie v Cam bridge, autor práce "Stonehenge Complete", přiznává: "Téměř všechny kameny byly do jisté míry přestěhovány a stojí v betonu."

Iluze pro turisty

Jeden z kamenů byl napřímen a usazen v betonu v roce 1901, šest kamenů v letech 1919 a 1920, tři v roce 1959 a další čtyři v roce 1964. Roku 1958 byl pod dohledem ctěného profesorského týmu Atkinson a Piggott vykopán oltářní kámen a znovu postaven Triliton. Příručka "Stonehenge a přilehlé monumenty" i audio průvodce opomíjejí jakoukoli zevrubnou zmínku o přestavbě tohoto místa ve 20. století. Pouze na stránce 18 je nepatrná poznámka: "Několik nakloněných a zřícených kamenů bylo narovnáno a znovu vztyčeno." Ale i když oficiální příručka obsahuje stopu vedoucí k rozsáhlé obnově, tato patrně nestála za úplný záznam. V každém oficiálním průvodci jsou ovšem uvedeny údaje o přesných rozměrech kamenného kruhu (po "obnově"!), ponechávající návštěvníky v iluzi o jejich mimořádné historické hodnotě.

Obdiv střídá zklamání

Proč se obraz Stonehenge na stránkách 18 až 19, který roku 1835 namaloval John Constable, tak nesmírně liší od pozdější, rádoby starodávné fotografie napříč stránkami 28 a 29? Mezi oběma obrazovými záznamy proběhla spousta renovací. Kdyby se někdo za dlouhého horkého léta mohl přiblížit ke kamenům, spatřil by, jak ustupující trávník odhaluje betonové patky, v nichž je dnes většina kamenů usazena. Pohled přinášející zklamání, ale dnes už nesnadno dosažitelný, protože přístup jejich do blízkosti je zamezen.

Některé z obrázků dokladující průběh přestavby objevil Christopher Chippendale a použil je v upraveném vydání své knihy. Od těch dob se jich ovšem mnoho ztratilo. Další má Brian Edwards, který objevil průvodce z dob, kdy se Stonehenge ještě nestydělo za svou minulost. Obsahuje mimořádné fotografie a příběhy vztahující se k tomuto místu.

Když si člověk uvědomí, kolik práce zde bylo provedeno, ohromí ho zjištění, že prakticky nikdo neví nic o přebudování monumentu v posledních 100 letech. Když už se lidé obtěžují cestovat do Stonehenge (každým rokem navštíví toto místo přibližně 700 000 turistů), pak by přinejmenším mohli očekávat pravdivý příběh.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2011.