Poučován katolickou a dialekticko-materialistickou doktrínou stál jsem na tomto světě a nerozuměl jeho dějům. Ale toužil jsem rozumět! První impulz mi dala kniha Břetislava Kafky "Základy nové experimentální psychologie", která naznačila, že člověk může nahlédnout mnohem dál ve vnímání podstaty dějů kolem sebe, než mu umožňují pouhé smysly. Doslova názorové zemětřesení způsobila další, tehdy ilegální kniha "Základy nové experimentální psychologie" od Abdrushina. Poskytovala naprosto nový pohled na podstaty jevů, u nichž se materialistický výklad již pouhým citem a intuicí musí jevit každému soudnému jedinci jako lichý. Nastínila prostě nedozírné možnosti…

Jenže nastínění nedozírných možností ještě neznamená jejich realitu a zejména možnost využití. Uběhlo několik let hledání a nenacházení, když se ke mně "nachomýtla" kniha Jacka Londona "Tulák po hvězdách". Nespravedlnost mě vždy velice rozruší, odtud ono zaujetí příběhem. Ale tam je popisováno vymísťování z těla při svinování vězňů do koberců, jednou do minulých životů, podruhé k potulování po městě v astrálním těle. Když jsem se v noci probudil a nemohl usnout, začal jsem si z nudy představovat podle textu v knížce umrtvování těla. Pěkně od nohou, výše, až ke krku a pak náhle kdesi jsem, vidím fialově vyzařující obraz Abdrushina a za ním k obrazu se přibližující zlatožluté světlo jaké popisují umírající. Světlo působilo na obraz tak, že sám začal zlatožlutě vyzařovat směrem ke mně a pocítil jsem tlak, podobající se protivanoucímu, ale příjemnému vichru. Pak cosi trhlo a já jsem byl zpět ve svém těle na posteli. Ale v jakém stavu. Celý jsem se třásl, všechny svaly v těle kmitaly. Nemohl jsem se chvíli ani pohnout. Neměl jsem ponětí o možnosti podobných prožitků, a tak jsem jej vyhodnotil "racionálně", tj. podjal jsem podezření, zda právě neprodělávám infarkt. Ale pulz byl normální. Když jsem se zcela vzpamatoval, začal jsem zažité srovnávat s přečteným a dospěl jsem k závěru, že jsem si nenadále přivodil mimosmyslový zážitek vymístění z těla.

Všechno je jinak

V tom okamžiku se mi přetočilo celé dosavadní pojetí světa. Všechno bylo jinak. Promítlo se mi, v jakém politováníhodném sboru sebevědomých slepců jsem se dosud pohyboval. Zdánlivě "učení" teologičtí a materialističtí "vysvětlovači" obdobných a "kolemsmrtných" dějů vůbec neví, o čem mluví. Vysvětlovat tyto stavy jako následek nedostatku kyslíku v mozku či "dráždění angulárního oblouku" v sobě obsahuje křeč logiky, jejíž původ tkví v tom, že povaha zážitku rozrušuje soustavu představ "vysvětlovače" jevu. Dotyční sice nemají představu, o čem mluví, ale vědecký titul v čemsi a ateizmus v podvědomí jim podle nich dává "aprobaci" k "vědeckému" výkladu čehokoliv. Od doby zážitku se datuje můj neskrývaný despekt k otitulovaným bádalíkům, které Einstein nazývá fachidioty (odbornými idioty) a Stanislav Gróf polovědci. Dokonale sice ovládají rozmístění hvězdokup na obloze či "chirurgii pravého malíčku", ale ve věcech všeobecného rozhledu bývají zaostalejší než poslední zdravě uvažující neotitulovaný.

Napojení na Zdroj

Dokud člověk o "věcech" mezi nebem a zemí jenom čte, přistupuje k nim ve stylu: "I to může být pravda". Jakmile něco transcendentního zažije, tím okamžikem se pro něj změní svět. Vše přečtené o transcendentních dějích se náhle začne jevit jako možné a k využití se nabízející. Nejen z hlediska poznání, ale i z hlediska využití k léčbě nemocí. Jsem totiž člověk mnoha aktivit a zájmů, ani vše nestíhám, a jakákoliv choroba při nepříliš odolné konstituci těla mne zcela vyřazuje fyzicky i psychicky. Začal jsem se tedy intenzivně věnovat možnostem využití těchto tzv. paranormálních sil k samoléčení a léčení. Tehdy, ještě za dob minulého režimu jsem se seznámil se známým fenoménem Karlem Kožíškem. On potřeboval kvůli doplňování tělesného magnetizmu zasvětit do života včel, mne zajímala jeho automatická kresba a šamanská léčba. Tři roky jsem sledoval jeho činnost den co den. Pozorované se vymykalo čemukoliv, co bych si do té doby představil. Mátly mne jen výkyvy v kvalitě diagnostiky a v léčebném působení. Od geniality k úletu. Někdy léčba zabere, někdy zcela selže a dodnes nejsem schopen odhadnout kdy. Poté, co jsem účinek Kožíškovy šamanské léčby viděl na druhých a na sobě, nasadil jsem všechny páky k tomu, abych věci přišel na kloub o odhalil příčiny selhávání. Vždyť jde o léčbu nechemickou, tudíž bez nákladů a vedlejších účinků. Četbou a pozorováním okolí jsem došel k závěru, že vše živé má pozoruhodnou tendenci se samo od sebe hojit a uzdravovat. Ze všech typů poškození, i z těch, s nimiž se nikdy během údajného vývoje živý organizmus nemohl setkat (kde je onen vývoj a adaptace ateistů?). Protože nevěřím, že může být něco z ničeho, a nejsem členem klanu uctívačů šťastných náhod při samovolném vzniku člověka, usoudil jsem, že pravdu má Abdrushin, když říká, že vše živé je poháněno vyzařováním z Grálu, které je viditelným projevem lásky Stvořitele ke stvoření. Věc tedy byla v tom, napojit se v meditaci (kvůli uzdravení a omlazení) na toto vyzařování více, jak to legenda o Grálu říká.

Uzdravující síla Grálu

Prvním problémem byla meditační poloha. Východní nauky ukazují "lotosový posed", ale ten mi pro silné nohy a všeobecnou degeneraci těla "civilizovaného" člověka nevyhovoval. Buddha totiž říká, že pravdu může člověk zahlédnout vnitřním okem jen tehdy, není-li duše tísněna potížemi těla! Jak stravovacími, tak postojovými. Tedy bez hladu, zátěže duši ovlivňujících látek (alkohol, alkaloidy typu kofeinu, léky a toxiny všeho typu) a svalových napětí. Jako vyhovující jsem našel jen jednu takovou polohu, tu z onoho mimotělního zážitku. Vleže na zádech, ruce vedle sebe dlaněmi k zemi. A uvolnit na maximální míru svalové napětí v celém těle. Poté se dostaví jakýsi pocit blaženého uvolnění. A nyní přichází léčebná meditace. Představím si vyzařující Grál s jeho uzdravující silou a vlastní tělo, které je nemocné jen proto, že jej do nemoci uvádí moje mimo Řád stvoření fungující duše. Nejsem takový, jaký bych měl být. Proto se z těla odtahuji a prosím o jeho "ošetření" vyzařováním z Grálu, které hojí vše. Pak poděkuji a opětovně se ztotožním s tělem. S úžasem zjišťuji změnu k lepšímu. Účinek je odvislý na kvalitě meditace a není vždy. Bráníli mu jiné neprůhledné důvody nemoci, nedostaví se! Nejmarkantnější účinek jsem jednou zaznamenal ve službě, kdy jsem nastoupil s chřipkou, horečkou a měl před sebou dvacet hodin služby. Po meditaci byly za dvacet minut horečka a příznaky virózy pryč. Taktéž mi virózu s bolením v krku a hlavy "spálením" jednou okamžitě odstranil Kožíšek. Krásně se meditačně dá urychlovat hojení ran po operaci, neboť je na to při ležení čas. I pozitivní myšlení je vlastně mírná meditace zaměřená na zdroj pozitivity ve stvoření. Ale klíčové uzdravení – v rychlém čase – jsem touto meditací nedosáhl. Zřejmě nemám dostatečně čistou vibraci těla a duše na plné napojení. Patrně je nutný nějaký pomocník k vytvoření oné čisté vibrace.

Zázračná vyléčení

Byl jsem však svědkem toho, jak obdobná meditace za pomoci představy Ježíše Krista vyvolala následné zmizení generalizované rakoviny prsu po pouhém ozáření (jiným nezabralo). Domnívám se, že v meditačním nastavení duše je podstata všech zázračných uzdravení při zjeveních.

Jestliže se k dobré vůli prosícího nemocného připojí vnímání (zjevení) Krista nebo Panny Marie, tělo se vyzařování lásky Stvořitele z Grálu otevře natolik, že nastoupí tzv. zázrak. Uzdravení z čehokoliv. Pro takové vjemy je však třeba splnit několik podmínek. Všechny neznám, ale o dvou vím určitě. První je víra dávno před nemocí a druhou je to, že to, co chce, musí člověk činit i jiným. Jestli někdo tedy chce být duchovními bytostmi "beznáhradově" uzdraven, musí on sám dlouho před tím a bez kalkulu nesobecky pomáhat jiným nemocným či poškozeným. Musí "mít poklad v nebi", řečeno slovy evangelisty. Jakou měrou měří svým bližním, takovou měrou je měřeno i jemu bytostmi z neviditelné strany stvoření. Chce mít vše v životě zaplaceno? Má nárok, ale nesmí chtít on sám z neviditelné sféry zadarmo. "Trh" je pojem tohoto světa. "Tam" platí zákon duchovní dimenze, tedy nenároková láska a služba. Marně se bude tržní ateista konzument dožadovat zázraku, až mu zdravotně poteče do bot! A naopak, žádný s láskou konající altruista nepřijde o svou mzdu. Je-li to z hlediska věčnosti účelné, ani formou zázraku. Jinak by nebyla spravedlnost ve stvoření, ale ona je a nepředstavitelně dokonalá! Blaze těm, kteří na to přijdou v meditaci v době pozemského života.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 3/2008.