Stromy jsem milovala od dětství, možná také proto, že můj dědeček byl lesník a mnohému mě o stromech naučil. Můj nejoblíbenější strom však nerostl v lese, ale v našem ovocném sadu. Byla to statná a rozložitá jabloň se silným kmenem a bohatou korunou. Vždy jsem u ní nacházela pocit bezpečí a klidu, povídala jsem si s ní o všech svých starostech i radostech a ona mi naslouchala – byla to taková moje "stromová" kamarádka.

Dětství uteklo, léta plynula a já jsem se se svým nejmladším synem začala věnovat pomoci druhým – přírodnímu léčitelství. Začala jsem se do větší hloubky zabývat energií, která je kolem nás a bez které by náš život nebyl možný. A znovu jsem se vrátila ke stromům – k jejich energii a začala jsem pociťovat jejich sílu, moudrost a vznešenost. Cítila jsem, že chrání a uzdravují nejen naše tělo, ale i duši.

Každý strom obývají přírodní bytosti, nebo také přírodní duchové, tzv. elementálové, kteří se starají o růst a vývoj stromu. V každém stromu přebývá ještě anděl stromu – dryáda čili nymfa, jejíž vědomí zcela splývá se stromem a která dohlíží na práci elementálů. Pokud strom zemře, umírá s ním.

Ve starých bájích často figurují posvátné stromy, v některých se píše, že lidé se ze stromů rodili, či se v ně převtělovali. Ve Skandinávii jsou známy ochranné rodinné stromy (většinou jasany a lípy), jejichž duch rodině pomáhal. Dodnes šamani v různých částech Země využívají stromy k odpovědím na otázky života a smrti, zdraví a nemoci apod.

Máme všechny důvody si stromů vážit a projevovat jim úctu, lásku a chránit je.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2011.