Sebepoznání – písmeno N - nemoc
-
Vytvořenostředa 10. březen 2021 8:37
-
AutorIng. Jiřina Slámová
-
Oblíbené1127 Sebepoznání – písmeno N - nemoc /lektori-setkani/item/1127-sebepoznani-pismeno-n-nemoc.htmlKlikněte pro přidání
U písmene "M" jsme si vysvětlili, že znalost znamená MOC. Kdo má znalosti, má moc ovlivnit sebe a svůj život v souladu s přírodními zákony. Kdo tuto znalost nemá, je bezmocný a není schopen pochopit souvislosti, takže plýtvá energií na boj a snahu změnit nezměnitelné. Pak už mu nezbývá síla na to, co je v jeho moci změnit. Pokud si tedy nejsme vědomi působení základních vesmírných zákonů, a tedy i své moci nad svým životem, cítíme se bezmocní.
Nechápeme-li svou zodpovědnost za sebe, necháme se vláčet životem podle okolností a podléháme vlivu okolí i ostatních lidí. Nevíme, že se můžeme bránit tam, kde nám něco nebo někdo škodí. Ubližujeme z pouhé neznalosti sami sobě tím, že nástroje, které nám mají sloužit ke spokojenosti, používáme proti sobě, čímž si způsobujeme bolest, utrpení a následně nemoc. Všechny nemoci nejdříve vznikají v naší tvořivé mysli jako následek převzatých programů založených na strachu.
Co je tedy nemoc?
Jde o informaci našeho těla o tom, že jdeme proti sobě a poškozujeme se, čímž došlo k narušení rovnováhy. Nemoc je následek příčiny, kterou nemohl vytvořit nikdo jiný než my sami. Upozorňuje nás na skutečnost, že jsme si přitáhli to, čeho se bojíme, že se zrealizovaly naše myšlenky, slova a představy plné strachu a omezení. Když si uvědomíme, že jsme zodpovědní sami za sebe, tedy i za nemoc, která se u nás projeví, je jasné, že v našich rukou – spíše v naší hlavě – je i možnost uzdravení, nebo naopak zhoršení nemoci. Z vlastností energie strachu vyplývá, že strach poškozuje a způsobuje bolest. Strach není naším nepřítelem, jde o energii, která má určité vlastnosti a může se stát nevhodně použitým nástrojem. Nemoc nás upozorní, že jednáme pod vlivem strachu a že si máme uvědomit následky a učinit potřebnou změnu, jež povede k uzdravení. Vždy nás tedy i nemoc, jako důležitá informace, přivede zpět k nám samým. Pokud ji vyslechneme a přestaneme živit její příčiny, můžeme se uzdravit. Není třeba bojovat s nemocí, tím se ještě více poškodíme a posilujeme v sobe nerovnováhu. Je třeba najít příčinu, která vždy znamená naše jednání bez lásky k sobě. Protože nemoc vyjadřuje jinými slovy, že našemu fyzickému tělu chybí naše láska – životodárná a uzdravující energie. Pak ji stačí dodat tak, jak se tomu učíme při seminářích REIKI, a dát tělu klid i čas k uzdravení.
Ne – energie záporu
Stále se setkávám s lidmi, kteří neumějí říci "ne" a nedokáží odmítnout požadavky svého okolí. Byli vychováni k tomu, aby všem vyhověli, a výsledkem je pak neustálé zklamání, neboť všem se vyhovět nedá. Jejich pozornost je zaměřena na ostatní lidi a stále se snaží plnit jejich očekávání. Pak nezbývá energie ani čas na soustředění na sebe a své vlastní přání a potřeby. Zapomínají na to, že mají zodpovědnost pouze za sebe a marně si chtějí vysloužit lásku a uznání od druhých za cenu sebeobětování. Připomeneme-li si, že všichni máme právo se svobodně rozhodovat, pak platí, že každý má právo kohokoliv o cokoliv požádat a my máme právo se rozhodnout, zda vyhovíme, či nikoliv. Zároveň i my máme právo o cokoliv požádat ostatní a oni mají stejné právo nás odmítnou, či nám vyhovět. Toto pravidlo vychází ze svobodné vůle a bezpodmínečné lásky. Většina lidí ale žije v lásce podmíněné a proto si myslí, že pokud ho má někdo rád, musí mu vždy vyhovět. Pak jde nikoliv o lásku, ale o manipulaci a citové vydírání, závislost – což jsou projevy strachu. Odmítnutí je považováno za neslušné a neloajální a jako takové je odsouzeno.
Zbývá se tedy rozhodnout, zda chceme být slušní a loajální otroci, což je považováno za normální, a nebo se zcela přirozeně rozhodnout podle toho, co je láskyplné k nám samým. Člověk se nejprve potřebuje naučit říkat "ne" všemu, co ho zneužívá, poškozuje, co nevychází z jeho přesvědčení a co nevyjadřuje to, co sám cítí. Pak teprve může mít váhu i jeho "ano" lásce, životu a upřímnosti. Ten, kdo říká "ano" a myslí "ne", se dostává do rozporu sám se sebou a obelhává sebe i ostatní. Ve skutečnosti jeho falešné "ano" navenek znamená odmítnutí sebe uvnitř. Příčinou bývá nedostatek sebedůvěry, díky níž se člověk chová podle toho, co si myslí, že od něho druzí očekávají. Filozof Osho výstižně vyjádřil, že "pokud neumíte říci NE , nemá ani vaše ANO žádný význam". Základem je vyjádřit vždy to, co doopravdy cítíme, co chceme, kdo opravdu jsme. Je to výraz našeho práva svobodné volby – rozhodovat se, zda cokoliv přijmeme, či odmítneme. Teprve když se naučíme používat své právo volby v každodenním životě, uděláme si v sobě pořádek. Znamená to roztřídit pravdivě vše, čemu chceme říci "ano", a to se rozhodneme prožívat, a čemu řekneme "ne" – co jsme se rozhodli ze života vypustit a přestaneme tomu tudíž věnovat pozornost. Čemu věnujeme pozornost, to tvoříme a posilujeme, čemu přestaneme pozornost věnovat, to přestaneme živit svou energií. Tak necháme odejít vše, co už nehodláme prožívat a náš další život už bude jedno velké ANO sobě samým. Neznamená to, že vše, co jsme ze života vypustili, bylo "špatné". Často jde o záležitosti, které splnily svůj účel, přinesly nám poučení a jsou už součástí minulosti. Jde o to, abychom pochopili, že máme svobodnou volbu a vždy si můžeme vybírat mezi možnostmi, mezi protiklady. V duálním světě tvoří protiklady nedílnou jednotu, proto je třeba přijmout, že je třeba se naučit rozlišovat, co funguje a je nám prospěšné, a tomu říci jasné ano, a to, co nefunguje, co už není přínosem a poškozuje nás – a tomu říci ne. Pak se budeme učit přijímat s láskou všechny protiklady. To znamená, že se oprostíme od potřeby bojovat a stavět se proti tomu co nechceme, zbavíme se odporu k tomu, co se nám nelíbí.
Boj a odpor není ničím jiným než předáváním pozornosti a energie. Jde tedy o posilování a narůstání toho, co nechceme. Stačí si jednoduše vybrat a zvolit si své ano a tomu věnovat energii, a to, co nechceme, nechat být. Ve svém vyjadřování a v komunikaci je třeba vyvarovat se slov se záporem. Slova a myšlenky představují námi vysílanou energii, která se nám vrací a realizuje se v našem životě. Slova se záporem se však realizují dle slovního základu, a tak můžeme být zmatení. Stačí se naučit vyjadřovat se s použitím jasných a pozitivních výraz. Například vyjádření "nechci nemoc, nechci dluhy" přitáhne nemoc a dluhy, neboť jsme těmto slovům dali energii. Stačí tedy říci "jsem zdravá, mám hojnost ".
Násilí a nátlak
Násilí a nátlak jsou projevy strachu a slouží k manipulaci, ovládání a likvidaci těch, kdo někomu překáží, dluží, stojí v cestě, slouží k manifestaci něčí síly, nenávisti, odporu, zneužívání. Při násilí je využita fyzická síla a převaha, nebo zbraně s cílem zastrašit či zabít. Nátlak je totéž, jde však o využití síly psychické a má za cíl ovládnout a manipulovat, může mít za následek i likvidaci oběti, neboť poškozuje duševní a fyzické zdraví. Obě tyto formy strachu jsou útokem proti někomu a působí v rozporu s jedním ze základních vesmírných zákonů, kterým je svoboda každé lidské bytosti. Stejně tak, jako je svým vlastním strachem veden útočník neboli pachatel, tak je svým strachem ovládána oběť, která si násilí a nátlak přitahuje a dovoluje druhým takové zacházení. Všichni jsme si rovni a jsme součástí vesmírného energetického systému, v němž platí, že pokud něco někam tlačíme, nebo od sebe odstrkujeme, stejná síla to k nám zároveň přitahuje.
Pokud něco k sobě chceme násilím přitáhnout, stejná síla to od nás zároveň odstrkuje. To je jen jeden z projevů zákona karmy, který je též zákonem vyrovnávání energií. Nátlak a násilí, tedy snaha ovládat, manipulovat a popírat svobodu druhých lidí je příčinou bojů a válek. Jde o vnější projev vnitřního boje každého zúčastněného. I ti, na kterých je násilí pácháno, se na něm podílejí, neboť jsou též ovládáni strachem. Ten je ochromí a jejich potlačená nenávist se promění v protiútok a pomstu. Tak je naplněno rčení, že násilí plodí násilí. Tím je zase potvrzena univerzální účinnost zákona karmy – že stejné přitahuje stejné. Svědčí o tom i skutečnost, že většina násilníků byla v dětství týrána a byli tedy nejdříve sami oběťmi násilí. Příčinami násilí a válek je absence lásky k sobě. Základním projevem sebelásky je sebedůvěra, vnitřní síla, schopnost se bránit. Je jí též vlastní vědomí svobody, vlastní zodpovědnosti za sebe. Respektuje tedy i zodpovědnost a svobodu každé bytosti. Východní bojová umění jsou ve svém prapůvodu umění obranná, což se v průběhu vývoje změnilo. Jejich skutečnou podstatou bylo zvládání vlastní energie a její využití na účinnou obranu, nikoliv její plýtvání na útočení. Pokud na nás někdo skutečně koná, nebo hodlá konat násilí či nátlak, rozhodneme se mu v tom zabránit. Dokážeme to tak, že svou lásku a vnitřní sílu použijeme jako štít, od něhož se útok odrazí a vrátí k tomu, kdo jej vyslal.
Sebeobrana tedy znamená, že útočníkovi pouze vrátíte jeho vlastní sílu, jako byste jí nastavili zrcadlo. Pochopení toho, že se bránit máme a můžeme a že k tomu máme vždy dostatek energie, patří nezbytně k procesu sebepoznání. Jde o potřebnou sebeobranu i o ochranu své svobody, majetku i základních práv, přičemž je třeba plně spoléhat jen na sebe. Lidé se stávají oběťmi vlastně proto, že je nikdo nenaučil se bránit. V přírodě je to věcí rodičů, u nichž jde o základní výbavu, zajišťující přežití jedince. Zvířata neútočí, zvířata loví, nebo se brání a zbytečným střetům se vždy vyhnou. Lidská populace pod vlivem strachu začala dávat přednost útočení před láskyplnou ochranou, a tak většina rodičů to své děti nenaučí hlavně proto, že to sami neumějí.
Všude propagovaný "boj proti násilí a válce" obojí pouze posiluje, a přestože se tak všichni snaží je od sebe odstrčit, strach obětí i násilníků je neustále přitahuje.
Zbývá tedy, abychom se to naučili sami a já proto vedu své klienty hned při prvních terapiích k uvědomění, že se skutečně mohou a dokážou bránit a že je to základ lásky k sobě. Pomůže tomu představa, že bráníte své vnitřní dítě, které je malé a zranitelné.
Boje a války jsou vnějším projevem našich vnitřních bojů. Je tedy třeba, abychom přestali bojovat sami se sebou, smířili se ve svém nitru se svou světlou i tmavou polovinou a pak můžeme prožívat klid a mír v sobě i ve svém životě...
Prvním krokem v učení lásky k sobě je tedy obrana sebe a své svobody. Znamená to naučit se říkat "ne" všemu, co není naše volba a co nás poškozuje. Pak se můžeme uzdravit a být spokojení.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2011.