Přítelkyně mi při jednom setkání poreferovala o svém úžasném objevu. Šlo o knížku o kyselých a zásaditých potravinách, důsledcích překyselení v organizmu a návodech, co s tím. V textu knížky jsou takto pojmenované a zařazené jednotlivé potraviny, které ne svým složením, ale metabolickým procesem v těle vytváří kyselou či zásaditou reakci vnitřního tělesného prostředí. Udělala si výpis potravin, odkyselovacích postupů a s velkým nadšením a důvěrou v konečný výsledek se pustila do čištění organizmu.

A já jsem opět měla námět k zamyšlení se nad tím, co vlastně nového objevila. Jednak jsem si uvědomila, že při postgraduálním studiu alternativních metod v minulém desetiletí hrálo téma složení potravy při veškerých léčebných postupech zcela zásadní roli. Že v poradenské praxi alternativní medicíny a dosud mělce rozesetých takto orientovaných ordinací (stále v převaze odloučených od klasické lékařské péče) se lékaři snaží, aby klienti dostali především tyto informace, které jsou základem, na nichž staví další již úzce specializované alternativní metody. Že žádné kapky či globule nejsou dobře funkční bez celkové změny ve stravovacích zvyklostech následně utvářejících kvalitu vnitřního prostředí, na kterém se pak daří či nedaří nepřeberným chronických procesům. Přitom jsem si vzpomněla, že i tato má přítelkyně dostala ode mne tyto rady jako jedna z mnoha. Jenže tehdy nebyla ta správná doba, informace u ní někam zapadly. A muselo uplynout ještě hodně vody, než byly přijaty v jiné formě. Bylo z její strany konstatováno, že to jsou informace, které člověk musí objevit sám a sám od sebe je začne naplňovat. Sám od sebe začne aktivně pracovat na svém zdraví.

V myšlenkách jsem se posunula do doby mnohem dávnější

Stěny čekáren ordinací nebyly přeplněny zářivými reklamami farmaceutických firem a na stěnách se skvěly mnohem prostší, ba nepůvabné plakáty obyčejné lékařské osvěty. V barvách vyvedené potraviny odjakživa propagované jako zdravá výživa – zelenina, čerstvé ovoce, tmavý chléb, libové maso a zakysané mléčné výrobky. V opozici přeškrtnuty nejběžnější potraviny a pochutiny jako tučné maso, uzeniny, sladkosti, knedlíky a alkohol. Žádný další popis, žádné názvy jako kyselé a zásadité potraviny. Přitom – v podstatě totéž, co dnes je nazýváno zcela jinak.

Stejně tak v mysli procházím různými dalšími stravovacími směry, o kterých se dnes tolik hovoří, za všechny jmenuji makrobiotiku nebo převážně rostlinnou stravu vegetariánů, také stravovací návyky vžité na Dálném východě Země a primitivních polodivokých kmenů opuštěných zákoutí zeměkoule. Nikdo z nich se neživí denně čokoládou a když už, tak je to bohatě vykompenzováno rostlinnými složkami potravy. Podstatou všech těchto stravovacích zvyklostí jsou samé "zásadité" potraviny, jen se o nich ve smyslu metabolických reakcí v těle a pozitivních následků nehovoří. Je tedy potřeba více hovořit a vysvětlovat, co spojuje všechny tyto způsoby výživy, kterou obecně nazýváme zdravou. Jsou to naprosté základy, není potřeba více rozpitvávat potraviny ve smyslu dalších přídatných škodlivin či speciálních diet. Různým aditivám se asi nevyhneme, natolik jsme závislí na přísunu průmyslově zpracovaných potravin, ale složení potravin při skládání denního jídelníčku přece jen uhlídat lze.

Ve složité odborné stati si připomínám celý proces

Ten, který se děje v organizmu při chronickém překyselování, jehož důsledkem je ztráta minerálů v organizmu a poruchy vedoucí k podhoubí chorob. Je připomínána i kvalita zemědělských výpěstků, které v dobách minulých byly kvalitnější, na vitamíny a minerály rozhodně bohatší a tyto složky většinou vykompenzovaly nezdravé zatěžování organizmu přemírou kyselinotvorných látek. Dnes jsou potraviny méně kvalitní, chudší na minerály, a pokud nebudou již výchovou v mládí vštěpovány zásady správné výživy, aspoň tak, jak byla propagována kdysi lékařskou osvětou, tak chronické choroby budou nastupovat mnohem dříve. Třeba osteoporóza je dnes strašákem již mladého věku, nikoliv až toho důchodového. Není nejsprávnějším postupem zakyselování těla kvantem mléčných bílkovin kvůli vápníku, ale spíše sledování zásad a kyselin, aby se vápník z kostí nevyplavoval. Minerály jako hořčík – kvůli kostem a nervovému sytému a chrom kvůli slinivce je nutno systematicky tělu doplňovat.

Dříve v osvětě tedy panoval názor – na kosti co nejvíce mléčných bílkovin. To již v dnešní době neobstojí a teorie vzniku osteoporózy v dřívějším než senilním věku mají zcela reálný poklad právě v kyselinotvorných potravinách a v důsledku stresu, což též stojí za připomenutí. Pod vlivem stresu, který v těle rozpoutává metabolické štěpné reakce, při kterých se uvolňuje energie k řešení krizových životních situací, je jako vedlejší produkt uvolňována právě přemíra kyselin. To stejné platí o nadměrném pohybu a známé kyselině mléčné, která pak působí svalovou únavu. Následné uvolnění svalů a masáže, pitný režim a pocení jsou vlastně lékem na kyseliny nejen pro sportovce, ale pro všechny náročné profese i pro každého z nás, neboť čas od času stresem procházíme. A tato fakta díky sportovní medicíně jsou asi nejznámější, protože bez rekonvalescence by sportovci nedosahovali těch úžasných výkonů, které na kolbištích sportovních arén obdivujeme.

V ordinacích klasické medicíny se toho o chronickém překyselování moc nedovíte

Lékaři jsou poučeni o stavech akutních, kterým se říká odborně respirační a metabolická acidóza, což jsou život ohrožující stavy vznikající náhlým překyselením při poruše dýchání a nemocech ledvin. Také při postižení ledvin kaménky se sleduje, zda vznikly v prostředí kyselém nebo zásaditém, podle toho mají jiné složení a léčbu. Jinak, dá se říct, nic. Dokonce i na onkologii se jiná přítelkyně, jejíž syn onemocněl závažnou chorobou, dověděla, že to je hloupost, pan doktor nic nevěděl. Na druhé straně preventivní medicína to ví moc dobře. Ovšem, komu je u nás přístupná preventivní medicína? Ve vyhledávači při zadání příslušného hesla se dovíte převážně trochu jiné chápání preventivní medicíny na poli naší klasické vědy, než má na mysli ten, kdo se zajímá o skutečnou prevenci – tedy práci na sobě v době relativního zdraví. Objevilo se i nové slovíčko – anti-aging, který je prevenci již o trochu blíže. Masově však preventivní medicína je u nás v plenkách. Zato sportovci mají velmi dobře zpracovaný dietetický systém jako součást péče o tělo při náročném sportovním tréninku. Jak jsem již výše zmínila, účelem je co nejvyšší produktivita sportovního výkonu, nikoliv zdraví, to je v těchto případech spíše podružné. Sportovec se nezabývá tím, zda jí kyseliny nebo zásady, zajímá ho chování na všech úrovních života, které vede ke sportovnímu výkonu a úspěchu. Na to jsou vyškolení odborníci a manažeři.

Pro nás ostatní jsou informace rozesety v různě dostupných médiích, hlavně na internetu a přístupné stylem, kdo hledá, najde. Ovšem, většinou na stránkách léčitelů a pracovníků ve výživě, kteří ne vždy mají dostatečnou erudici. Tím pádem se do jejich textů občas vloudí různé menší i větší chybičky, nesprávně zpracované zkušenosti a výsledkem je nedůvěra – jak odborníků, tak i hledajících. Ano, hledajících, protože člověk musí opravdu hledat, aby se dopídil potřebného.

Pochopitelně mne napadá, když si myšlenky převedu na praktický život, jak na to. Nutno se stát buď výkonným sportovcem, nebo manažerem sám sobě. A při té druhé variantě svými dotazy vyvíjet tlaky na lékaře příslušných oborů (nejlépe praktických), aby se mohla situace v našem zdravotnictví pomalu, ale jistě měnit. Přiblížit se například situaci v německy hovořících zemích, kde jsou v tomto směru o hodně dál. Tlaky odspodu byly a jsou vždy nejúčinnější, nejen v lékařské vědě.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2011.