Cesta mnohých dobrých lidí občas ztroskotá na neschopnosti a neochotě odpoutat se od nízkých návyků každodennosti, například chuti odsuzovat, rozčilovat se, přejídat, konzumovat maso atd. Obecně lze říci, že životní podmínky moderního světa vylučují rozvoj koncentrace psychického aparátu a často v tomto směru způsobují nenapravitelné škody. Odsud také pramení veškerá nevyváženost…

Očištění vědomí od nežádoucích vlivů začíná v okamžiku střetu s principem opakovanosti. Vždyť ani návyky a zažité charakterové vlastnosti nejsou ničím jiným než právě akty opakování a kvůli tomuto principu jsou v nás hluboce zakořeněny. Kouření, požívání alkoholu a drog, uspěchanost, bázlivost a vůbec všechny trny a bodláčí se v našem vědomí vytvářejí a upevňují dosti podobným způsobem. Účinně jim vzdorovat je možné, teprve když se události začnou pravidelně opakovat a energie předcházejícího činu znovu ukáže svou sílu. Otázka tedy zní: Co je srdci dražší a milejší, krátkodobá slabost, nebo osvobození od ní a stoupání po schodišti života?

Svět příčin a následků

Den a noc tvoří cyklus, který je předobrazem velikého cyklu a zároveň koloběhu pozemského vtělení člověka. Každý den je následkem dne předcházejícího a příčinou toho, co bude následovat. Každý skutek je následkem minulého a příčinou následujícího skutku. Den, to je svět příčin, noc představuje svět následků. Tento nekonečný řetěz se vine z minulosti do budoucnosti a každý z jeho článků se může rozbít, nebo naopak. Den, to je možnost tvořit příčiny budoucích dějů v souladu se směřováním a přáním ducha. Energii svých budoucích činů můžeme usměrnit kanálem vůle, pozměnit ji, dát jí zcela nový obsah nebo zkrotit její emoce uzdou ducha. Dobré je věnovat před spaním nějakou chvíli duchovnímu pohledu na události, jež se během dne staly, a zhodnotit každý svůj skutek. Tak určíme charakter, kterým se tyto události projeví v budoucnu.

Vlastnosti ducha přesahují hranice životů

Když pozorujeme extrémy v lidském chování, myšlenkách a návycích, uvědomme si, že k jejich projevu, růstu a rozvoji bylo zapotřebí dlouhého času a snad i více než jednoho života. Dobré i špatné vlastnosti rostou a rozvíjejí se v člověku z života do života a některým to může trvat i celá staletí. V každém vtělení se tyto vlastnosti buď posilují, nebo oslabují, případně zcela vyhasínají. Vše záleží na nasměrování vůle. Naučíme-li se nahlížet každou kladnou i zápornou vlastnost jako cosi, co přesahuje hranice jednoho vtělení, pochopíme, jak rostou velikáni ducha a dobra i giganti zla. Zároveň bychom měli pečovat o to, aby nežádoucí vlastnosti dále nerostly. Vlastnost ducha zbavená výživy brzy hyne. Vracející se projevy negativního myšlení ukazují, jak dokáže špatná vlastnost růst, když je skryta v hlubinách vědomí a pouze jednou za čas se objeví na povrchu. Tam se jí od vědomí dostane schválení nebo odsouzení. Znamení schválení nebo odsouzení vlastností ducha, která se opakují, nám mohou ukázat sílu, s níž se v budoucnosti opět projeví. Jednou se znovu vynoří před zraky svých původců, a pokud k tomu dojde v okamžiku poslední bitvy mezi nižší a vyšší duádou, může jejich znamení celou bitvu rozhodnout.

Chraňme zásoby své vnitřní energie

Proto je zapotřebí přistupovat k momentu, kdy ve vědomí vznikají neporažené negativní impulzy, s plnou odpovědností. Jen tak je můžeme bez otálení označit za znamení konečného rozhodnutí vůle. Bude také třeba postarat se o navýšení zásob psychické energie. Často totiž bývá i velká síla promrhána a znehodnocena maličkostmi. Bude nutná obezřetnost a zdrženlivost v emocích. Každému člověku je dána zásoba ohnivé energie; co s ní poté udělá či neudělá, již záleží na něm. Tuto zásobu můžeme zvětšovat a rozmnožovat, nebo ji naopak lehkomyslně utratit. Nářky, nechuť, skleslost a nepokoj touto energií plýtvají, prostá vnitřní zdrženlivost ji naopak hromadí a udržuje v organizmu. Emocím a proměnlivým náladám je tedy nutné se vyhnout, což ovšem nejde bez vlastního přičinění.

Poselství zla proměňme ve světlo

Od našich nepřátel se nám dostává mnoho nepřejícnosti, hněvu a odsouzení. Nedivme se, oni se již vydali – dost možná nevědomky – do služeb temnotě. Nereagujme proto na jejich skutky stejnou záplavou temných emocí, ale raději je politujme za jejich smutný osud. Chceme-li si zachovat rovnováhu ducha, je sebekontrola nezbytná. Jestliže dostaneme pod kontrolu vše, co říkáme, budeme ovládat také své myšlenky. Bylo by chybou se domnívat, že zdrženlivé mlčení vyvolá odsouzení nebo nepřejícnost, spíše naopak: povede k respektu a vzrušení z nepoznaného. Ve škole života se rozkrývají lidské masky a my jsme nuceni ukázat svou pravou podstatu. Jedni jsou nám nakloněni, druzí se chovají nepřejícně. Musíme chápat jejich dvojakou povahu, abychom zastavili škodlivé následky jejich činů, jež byly vyslány proti světlu. Zde je další důkaz toho, že za snahu o dobré vztahy sklidíme většinou podezřívavost, neklid a odsouzení. Tak to obvykle bývá a nenechme se tím znepokojovat. Je třeba vždy za všech okolností posílat jako odpověď energii světla. Tím se naše reakce budou lišit od reakcí druhých, kteří na zlo odpovídají zase jen zlem, čímž se naladí na stejně škodlivou vlnu jako jejich nepřátelé. Pokud však naše srdce přijme vlnu temné energii, přemění ji na energii světla a vyšle zpět, vykonáme opravdové dobrodiní.

Mysleme skrze krásu

Podle hloubky, s jakou je lidstvo rozděleno do táborů světla a tmy, projevují lidé svoji pravou podstatu. Totéž platí i ve vztahu k nám: s jedněmi se sblížíme, druzí se od nás naopak odvracejí. Zkouška pravdy tedy existuje: ne všichni jsou ale nepřáteli světla, nepřejícným postojem si však komplikují vlastní budoucnost. Buďme vnímaví k těmto projevům, ať již přátelství nebo zášti. Budou-li nás lidé přijímat, přijmou i toho, kdo nás volá. Jestliže nás odvrhnou, zbavují se možná jediné příležitosti, jak se v tomto vtělení a právě skrze nás přiblížit ke světlu. Je nádherné, když se vnitřní svět člověka odlišuje od okolí svou krásou. Jak úžasné a neobyčejně přitažlivé je myslet skrze krásu. Uprostřed všech nudných a šedých myšlenek a starostí běžného života, podráždění, hněvu a nepřejícnosti, uprostřed nízkého egoizmu jsou nesmírně vzácná vědomí, jež září vnitřní krásou. Ta přinášejí světu životodárný proud světla, pozvedají úroveň lidského myšlení a nesou lidem dobro. Mějme stále na paměti, že každé osvobození od přízemních emocí dává našemu duchu křídla.

Nevzdávejme se dobrovolně temnotě

Lidský magnet neustále přitahuje z kosmu energie, které odpovídají jeho myšlení. Naladění vědomí příjemce hraje tedy rozhodující roli. Jedni se naladí na vlnu hněvu, strachu a zášti a poté jsou překvapeni zhoubnými následky. Druzí naopak svými myšlenkami přitahují z kosmu energii světla. Dokonce i ta nejmenší událost bývá spojena s okolními podmínkami, jež spočívají v základech velkých činů. Lidé nechápou, že psychická aktivita je závislá na mnoha okolnostech. Tento fakt si nechtějí přiznat zejména při léčebných procesech. Nechápou, že i ta nejmocnější energie může být otrávena a zlomena. Když se člověk cítí nemocný, malátný a slabý, jeho okolí to přijímá a chová se podle toho. Vědomí vlastní síly, neochvějnosti a jistoty je proto nezbytné. Nebuďme jako bezbranný hmyz. Je nepřípustné vydat se bez odporu temnotě. Své psychické zbraně mějme vždy připraveny.

Odhoďme zátěž, až přijde náš čas

Výzva "pomysli na smrt" označuje nejen neustálé povědomí o smrti, ale také připravenost na ni. Tato rada je obzvlášť cenná, když se tento moment přiblíží v důsledku stáří nebo těžké nemoci. Připravenost znamená rovněž umět oddělit to, co je možné nést s sebou i nadále, od toho, co je třeba zanechat zde na Zemi. To, co si bereme s sebou, musí být důkladně zváženo. Vše, co nebylo dostatečně očištěné, na nás pak ulpívá jak Heraklův šat, napuštěný jedem. Někdo si s sebou bere nepřátelství, podrážděnost a hněv – zbavit se toho pak bývá nesmírně bolestivé. Hluboké vrstvy astrálu jsou tíživější než nejnižší pozemské formy existence. Musíme být schopni postavit se takovým škodlivým vlivům na odpor. Temné a neukojené duchy nelze přesvědčit, že by se neměli zaměřovat na Zemi a raději přemýšlet, jak se osvobodit od svého žaláře. Pro ně jsou všechny páry, které stoupají ze Země, příjemné a přitažlivé. Lidé mohou zápasit s obyvateli temnot teprve v okamžiku, kdy se sami ujistili o svém budoucím putování. Tehdy se snadněji přenesou do vyšších vrstev, kde budou mimo dosah útoků obyvatel přízemních sfér.

Vytvářejme dobro

Stejně jako někdy nebývá pro stromy vidět les, mohou se i kladné vlastnosti lidského charakteru skrýt za ty negativní. A to je velmi smutné. Briliant však zůstává drahým kamenem i tehdy, je-li obalen nánosy špíny, neboť tu je vždy možné očistit. Stejně bychom měli přistupovat i k lidem. Hledejme v nich dobro. Na hledání dobra mnozí lidé také dobrem odpovídají. To však neznamená nechat se zmást přetvářkou. Vidět, znát a neodsuzovat, ale naopak podporovat vše dobré, co v člověku je, bude správným řešením. Zde rovněž platí: smýšlíme-li o člověku v dobrém, povznášíme jej, pokud na něj ovšem pomyslíme ve zlém, stává se ještě horším. Umění vyvolávat v životu dobro patří k nejcennějším lidským kvalitám.

Nestává se, aby byl člověk nenapravitelně špatný. V každém můžeme spatřit jiskřičky světla. V tomto světě, kde je vše dvojaké a liší se jen svým šerosvitem, jistě není nic, co by v sobě nemělo zároveň s harmonickými prvky také prvky chaotické. Je pouze na nás, které z těchto elementů budeme svými myšlenkami posilovat. Každý z nás může tedy tvořit člověka. Toto působení energie lidského mikrokosmu se rozšiřuje také na věci, rostliny a zvířata – na všechny projevy života. Snažme se proto, aby zvyk nepůsobit zlo se nám stal vrozeným a aby se touha konat dobro stala druhou lidskou přirozeností. Pak již nebude třeba žádné další sebekontroly. Když v srdci plane láska – všechny myšlenky jsou myšlenkami dobra.

Helena Rerichová, Karma odusuzujících, eugenika

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2010.