Nebýt tmy, nepoznali bychom kouzlo světla – rozhovor s léčitelem Josefem Kumpou
-
Vytvořenoúterý 24. září 2019 13:40
-
AutorOldřich Lukáš
-
Oblíbené596 Nebýt tmy, nepoznali bychom kouzlo světla – rozhovor s léčitelem Josefem Kumpou /pro-inzerenty/226-rozhovory/596-nebyt-tmy-nepoznali-bychom-kouzlo-svetla-rozhovor-s-lecitelem-josefem-kumpou.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Pane Kumpo, co zajímavého se odehrálo od našeho posledního rozhovoru? Prý jste dostal nějakou cenu?
Ano, byl jsem poctěn cenou "Křesadlo 2009" udělovanou neziskovými organizacemi a hejtmankou Plzeňského kraje paní Doc. MUDr. Emmerovou. Cena se uděluje (cituji) "obyčejným lidem za neobyčejné skutky". Mám však radost hlavně z toho, že nás bylo vícero, že stále mezi námi žijí lidé, kteří umějí víc dávat než brát, dělat víc pro celek než pro sebe. A také, že tento obětavý nezištný přístup k lidem a životu vůbec začíná konečně vnímat a oceňovat i svět politiky.
Rádi se připojujeme ke gratulantům; případů, kdy politici oceňují nezištnost obyčejných lidí, je opravdu méně než málo. Ale vraťme se od politiků k vašim pacientům. Máte nějaké nové zkušenosti?
Nu, nevím, zdali nové, ale každopádně významné: překvapuje mne rostoucí počet lidí chovajících se k vlastnímu zdraví zcela nezodpovědně. Ničí si zdraví, aby vydělali co nejvíc peněz, a pak utrácejí mnohem více peněz, aby si to zdraví alespoň trochu zachránili. Finanční zákony stavějí nad zákony přírodní, nad to, co utváří náš život.
Ano, to je známý rys dnešního konzumizmu. Kariéra, výdělek a zisk se staly modlami, zatímco soucit, nezištnost a vnitřní krása jsou považovány za něco téměř neslušného. Ale já stále věřím, že takových lidí je menšina, že jsme ještě na cestu zániku Atlantidy nevstoupili.
Ano, to mohu potvrdit, protože v lidských duších čtu jako v knize. Většina populace plave v divokých vlnách mezi vědomím (intuicí) a "rozumem" ovlivňovaným egoistickým prostředím, ve kterém žijí. V jednu chvíli vyzařují světlo, plní se vírou a láskou, chtějí odpouštět a pomáhat jiným. Stačí však málo a náhle se jejich nitro se plní tmou a strachem a propadají depresím a beznaději …
… a ptají se sami sebe, jaký smysl má pomáhat jiným a šířit světlo, když láska nejednou mobilizuje síly zla a světlo přitahuje stíny.
Jsem přesvědčen, že ten, kdo má schopnost pomáhat, je zároveň povinen pomáhat druhým. Lidé si často neuvědomují, že nebýt tmy, nepoznali bychom nádheru světla, nebýt zla, nepocítili bychom hřejivé kouzlo dobra. Že i tma může být léčivá; čím hlubší je, tím větší touha po světle se v ní rodí. Když se někde objeví stín, znamená to jen, že někde blízko se nám na cestě životem rozzářilo světlo.
Je nějaký rozdíl v přístupu české a zahraniční klientely k vašim radám?
Větší, než byste čekali. Příklad: holandští doktoři chtěli, abych jim vysvětlil, kam na své rady chodím, protože si mou diagnózu nechali ověřit a byli překvapeni její přesností. V Holandsku, kde se svádí boj o každý čtvereční metr, moji klienti neváhali a ihned stěhovali nábytek ven z geopatogenních zón. U nás tomu tak, bohužel, není; mnohdy se pacienti nepřestěhují vůbec a vlastně tak sami sebe vědomě odsuzují k smrti. Kupříkladu jedna paní ze Třemošné po pěti letech od mé návštěvy v jejím bytu ke mně znovu přišla, že jí doktoři našli rakovinu. Když jsem se divil, řekla mi, že nábytek dle mé rady nepřestěhovali, jelikož by to prý nevypadalo hezky. Jen jsem se jí smutně zeptal, komu na tom záleží, koho si vodíme na návštěvu do ložnice a není-li zdraví přednější.
To nebyl nejveselejší příběh. Jiný byste neměl?
Ale ano. Jednou jsem navštívil rodinu lékařů – manželský pár v Monhaimu n. Rýnem. Měli dvě dcery – vysokoškolačky. Když jsem jim sdělil, že spí na nebezpečné zóně, tak ta mladší za mnou přišla, že vůbec nechápe, proč by měla stěhovat postel, že se jí tam spí moc dobře. "Mohla byste mi, Natálie, říct, jak často chodíte na velkou?", zeptal jsem se jí. "Úplně pravidelně – každý třetí den", zněla její odpověď. Když to její maminka lékařka uslyšela, úplně se zděsila a nařídila jí postel přestěhovat okamžitě. A já slečnu motivoval varováním, že ženy spící na zónách mívají velké problémy v těhotenství, nebo dokonce ani neotěhotní.
Kdy jste začal pozorovat, že máte schopnosti ne zcela běžné?
To je už opravdu dávno, myslím, že jsem si to začal uvědomovat již v raném mládí. Nikomu jsem však o tom neříkal. Schopnost vycítit myšlenky jiných mi pomáhala mj. poznat, co kdo proti mně má, a reagovat tak, abych jeho útokům včas předešel. Mohlo mne např. hodně poškozovat, že jsem měl řadu příbuzných v NSR, USA a Kanadě, ale díky těmto schopnostem jsem vždy věděl, jak se mám zachovat, co musím a nesmím udělat. Nejvíc se dnes lidé diví, jak jsem je mohl prohlédnout na dálku, něco takového je pro ně nepředstavitelné. Jsou překvapení i z maličkostí, např. když jim řeknu, kde spí pán a kde paní, ačkoliv jsem u nich doma nikdy nebyl.
Pilíře vašeho léčení – pryč ze zóny, vyčistit a posílit organizmus a přemýšlet o sobě a vlastním životě – se nezměnily?
Nezměnily. Bohužel se nezměnil ani přístup pacientů k nim. Když jim něco poradím, mnohdy je to, jako když mluvím do větru, i když mám skvělé důkazy o pravdivosti mých rad. A bohužel nejednou i vinou jiných tzv. léčitelů; mnozí z nich mají úžasné ceny, ale výsledky vidět nejsou. Jeden významný český lékař a léčitel jedné z mých klientek tvrdil, že ona dáma má velkou odolnost proti rakovině. Já jsem ji naopak varoval, že je rakovinou ohrožená. Ale vlivem toho, že ten doktor byl drahý, zatímco já od lidí peníze nechci, byl jsem tou paní shledán krajně nedůvěryhodným. Lidé v konzumní společnosti si totiž myslí, že co je drahé, je kvalitní. Když pak u ní rakovinu našli, byla nemile překvapená.
Tak nějak si představuji ekonomický kanibalizmus. Skutečný léčitel však něčeho takového schopný není, neboť zná zákony života a ví, že "jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá".
Nepochybně. Těmto ekonomickým žralokům pytlačícím ve vodách léčitelství a ezoteriky bych chtěl připomenout jediné: reinkarnace existuje, vše se vám jednou vrátí. A možná tam a tehdy, kde byste to vůbec nečekali! Tím se však nechci dotknout těch ostatních – skvělých a poctivých léčitelů a lékařů, nejednou daleko kvalitnějších než leckde ve světě. Mnozí z nich odešli do zahraničí a brzy se dostali do vysokých postavení.
Jak se stavíte k novinkám v oboru – léčitelství a diagnostice geopatogenních zón?
U nás se dnes nabízí řada novinek. Občas najdete i dobré, ale vesměs jde jen o obchodní trik. Já osobně se raději držím osvědčených prostředků a postupů. Než někomu něco nabídnu, pořádně si to vyzkouším a rozmyslím. Skvělým příkladem může být tzv. "voda 1 a 2" známá v bývalém SSSR jako "živá a mrtvá" voda, se kterou jsem měl velké úspěchy (streptokoky, stafylokoky).
Co byste chtěl vašim klientům vzkázat?
Především – aby se na mne nezlobili, nemohu-li k nim hned přijet, neboť vzhledem k mému věku je pro mne 300 km při současných parametrech dopravy už přeci jen dost velká zátěž a vzdálenost a že můj den má také jen 24 hodin. Dále – aby si při úvahách o postoupení léčebných zákroků v cizině uvědomovali, že změna prostředí má velký negativní vliv na jejich organizmus, neboť není na nové prostředí aklimatizován. Pokud budou tápat v záplavě léčebných čajů, pak doporučuji ze své dlouholeté zkušenosti upřednostnit japonské čaje Sayonara a Hanasaki (lze zakoupit v redakci), jejichž léčivé účinky jsou podloženy dlouhodobými výsledky obyvatel Hirošimi a Nagasaki; úspěšná léčba pomocí čajů vyžaduje, aby se pacienti důkladně obeznámili s jejich přípravou a správným užíváním.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "9/2009".