Zedník nebo cukrář? - Panu Karlovi z Pardubic, vyučenému zedníku, nyní strážnému je 54 roků a je rozveden. Žije sám v podnájmu a je se sebou velice nespokojený. Rád by život změnil, ale neví jak na to. Chtěl by proto poznat své slabé i silné vlastnosti, a čeho by se měl vyvarovat při hledání zaměstnání a životní družky.

Rukopis žadatele má převážně formu písma perličkového, ale používá i písmo hůlkové, i písmo spontánní, předlohové. Všechny způsoby jeho grafického vyjadřování jsou nejen čitelné, ale i úhledné. Svědčí o jeho technickém nadání, velké citlivosti a též sklonech výtvarných. Odlišnosti v písemném projevu však naznačují, že ani jedna z jeho četných vloh nebyla naplněna. Dokáže psát bez linek, ale lépe se cítí při jejich využití. Toto ukazuje na jeho malou iniciativu, nesamostatnost a ztrátu odvahy při podnikání čehokoliv. Nejlépe se mu daří ve stavu podřízenosti. Pan Karel se sice vyučil zedníkem, ale jeho naturel tíhne k jinému materiálu, než je cihla a malta. Rozhodně by se lépe uplatnil v široké oblasti gastronomie. Poněkud rušivě působí jen nedostatečné sebeovládání a snadná vydrážditelnost. V takových okamžicích ztrácí náladu i výkonnost.

Nějaký zádrhel se může u něho projevit v oblasti sexuality. Dokládají to kostrovité dolní délky písmen: j, g, y, p - a to značí přemístění libidozní energie do jiné oblasti, jako třeba přílišné ctižádostivosti a panování. Autor je příliš přesvědčen o tom, že vše dělá správně a každý by to měl uznat. Přitom však skrývá něco, s čím se nechlubí a raději by o tom ani nevěděl, což prozrazuje "pštrosí" tah označený číslem 6.

Pan Karel teď ví, že jeho parketou je gastronomie, což by měl využít i při seznamování. Snad si všiml, kolik žen nerado vaří. Sám by měl vyhledat poradu psychologa, případně i sexuologa.

Krása není všechno

Také čtyřiadvacetiletá středoškolačka Michaela je přesvědčena, že má zpackaný život. Neví jak dál... Domnívá se, že má v sobě něco, co od ní odpuzuje muže. Žádný ji dosud neměl rád.

Ví, že není hezká a ráda by proto v sobě objevila něco pozitivního, aby byla pro někoho užitečná. "Nechci prožít celý život, aniž bych byla někomu ku prospěchu a nikomu nechyběla." Píše na závěr Michaela.

Věru těžko se grafologovi začíná pracovat s takovým textem. Vždyť co jen znám žen málo pohledných a přitom zářících štěstím a pohodou. Nuž podívejme se, co na to říká její rukopis. Vázání písma je arkádovité se sklonem k úhlům, což signalizuje upjatou zdrženlivost, uzavřenost a rozvážnost jedince, který si s nikým jen tak nezadá. Své názory i postoje energicky, zatvrzele až bezohledně prosazuje. Toto samozřejmě nevytváří prostor k porozumění s jinými lidmi, v jejichž společnosti se cítí osamělá. Vše potvrzují i velké mezery mezi slovy i spojkami. Důležitým znakem tohoto písma je strmá poloha se sklonem doleva. Dolní délky jsou opřené vpravo, navíc jsou zakrnělé, a celkový úhel sklonu je kolísavý. Tady jde patrně o pozůstatek pubertálního obranného postoje člověka psychicky slabého a sexuálně nezakotveného. Nevýrazné pohlavní pudovosti se autorka dosud brání předstíráním čehosi nejasného s následkem neurastenické nerozhodnosti.

Drobné písmo je však i znakem pracovitosti, preciznosti a spolehlivosti. Malá začáteční písmena dokládají pisatelčin malý sebecit i touhu vyniknout.

Michaele mohu jen doporučit, aby v závěrech posudku vycházela z toho, že krása ženy je sice důležitá, ale není rozhodující. Dobré životní svazky nevznikají jen na podkladě lásky, ale i rozumu nebo sexu. Ani jednu z takových cest by neměla vylučovat, a měla by se na ni vydat i za cenu chyb, zklamání a bolesti. I to patří k životu. Je to rozhodně lepší, než marně čekat u cesty.

Josef Burgr

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2014.