Abychom byli přesní, dioxiny jsou nejvíce škodlivou organickou chemikálií pro lidské zdraví, pomineme-li jedy. Jsou mnohokrát škodlivější než např. polychlorované bifenyly (PCB). Jejich škodlivost je dána i tím, že se v přírodě vyskytují mnohem častěji než právě PCB.

Jak se dioxiny dostávají do životního prostředí

Dioxiny se do životního prostředí dostávají spalováním téměř všeho. Zejména však spalováním fosilních paliv, jako je ropa a uhlí. Nejhorší je spalování plastů, při kterém uniká nejvíce dioxinů do ovzduší. Dioxin je v přírodě téměř neodbouratelný, což znamená, že se jedná o "nezničitelnou látku", která se v přírodě kumuluje, místo aby byla odbourávána. Jedná se o látku, která je rozpustná v tucích. Její putování přírodou, potažmo člověkem má stejný průběh jako metabolismus tuku. Z tohoto důvodu bylo možné, aby se dioxiny dostaly do vajec slepic, neboť jsou rozpuštěny v jejich v tukových složkách.

Pro člověka jsou škodlivé hlavně ze dvou důvodů. Ten první spočívá v tom, že molekula dioxinu je velmi podobná ženskému hormonu estrogenu. Dioxin je tedy zařazován do skupiny hormonálních rušičů, tj. látek, které napodobují hormony. Když se takové látky dostanou do těla, tak se organismus začíná feminizovat a chová se tak, jako by on sám vylučoval ženské hormony. Při výzkumech v Kanadě se zjistilo, že v blízkosti továren, kde se spalují fosilní paliva a dioxiny se dostávají do ovzduší, se rodí více dívek než chlapců. Ve studii je uvedeno, že poměr narozených je 117 dívek na 100 chlapců, což je již výrazný rozdíl.

Dalším nebezpečím dioxinů je, že jsou to prokázané karcinogeny. Dioxin není přímou příčinou rakovinového bujení, ale je tzv. promotorem. To znamená, že pokud již rakovinová buňka vznikne, tak v přítomnosti dioxinu se jí daří daleko lépe.

Když byla zdravotnická organizace UWHO požádána stanovit bezpečné hladiny dioxinů v potravinách a v životním prostředí, tak vědci z této organizace dospěli k názoru, že nelze stanovit žádnou hranici, protože dioxiny jsou škodlivé v každém množství a bohužel jsou v přírodě všudypřítomné právě kvůli výše popsaným vlastnostem. Spíše se musíme smířit s tím, že dioxiny existují, souvisejí s nimi zdravotní rizika, a že je každý den do svého organismu vstřebáváme. Odstranění z přírody je nemožné, neboť člověk kvůli svému pohodlí a blahobytu nepřestane spalovat fosilní paliva a vyrábět chemické látky.

Dioxiny v sobě nosíme všichni

Hlavním orgánem, kde se u člověka dioxiny kumulují, jsou játra. Dále to jsou myelinové pochvy, ale i tukové součásti oka. Jelikož se dioxiny téměř nerozkládají, je tedy dobré si uvědomit, že padesátiletý člověk v sobě bude mít dioxiny již z raného dětství. Pokud jde o potraviny, tak se dioxiny (byť ve velmi malých stopových množstvích) objevují ve všech běžných potravinách, které v sobě obsahují tuky. Procentuálně nejvíce v hovězím mase, pak v mléčných výrobcích, v kuřecím mase, vepřovém mase, rybách a na dalším místě jsou právě vejce. Pokud se dostaly dioxiny do vajec slepic, tak proto, že již krmné směsi obsahovaly mnohem větší množství dioxinů, než je přípustné.

Dioxiny lze detoxikovat - vyloučit z lidského organismu

Firma Joalis pracovala mnoho let na vývoji detoxikačního přípravku, který bude schopný vylučovat z lidského těla dioxiny. Byl tak sestrojen preparát Antichemik, který je obecně určen na vyloučení mnoha škodlivých látek, ale zejména z lidského organismu vylučuje dioxiny. Preparát Joalis Antichemik je koncipován tak, aby vyprovokoval metabolické procesy v organismu, který poté tyto sloučeniny vyloučí. Obvykle postačí jedno balení tohoto preparátu k vyloučení dioxinů z organismu. Detoxikace začne probíhat velmi brzy po začátku užívání. Tato detoxikace vede k tomu, že člověk snižuje rizika spojená s hormonálními rušiči a snižuje možnost výskytu rakoviny. Dioxiny mohou stát i za projevy akné (viz např. zhoršení pleti po otrávení dioxiny u ukrajinského prezidenta Juščenka). Vyloučením dioxinů lze tak zlepšit i určité druhy akné.

Svého terapeuta naleznete ve všech krajích.
Informace na www.joalis.cz nebo na tel: 383 321 741

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2014.