Mgr. Vladimír Liška, nar. 1955, absolvent Pedagogické fakulty UK oboru český jazyk-dějepis. Do roku 1987 pracoval s dětmi a mládeží, v letech 1988 – 1998 působil na různých manažerských pozicích v ČKD Praha. V roce 1990 spoluzakládal Československou archeoastronautickou asociaci (Čs. AAA), zájmovou neziskovou organizaci, která vyvíjela svou činnost do roku 1993 a výrazně se zasloužila o propagaci řady oblastí české a světové záhadologie. Čs. AAA se zabývala především záhadnými fenomény a otazníky nejen v oblastech paleoastronautiky, ufologie, parapsychologie, ale i záhadami českých a světových dějin. Na její pozvání do ČSFR vůbec poprvé přijel přednášet Erich von Däniken i někteří další proslulí zahraniční záhadologičtí badatelé.

V Čs. AAA se Vladimír Liška etabloval jako publicista a záhadolog, spolupracující s řadou tehdejších novin a časopisů. V roce 1993 vyšly jeho první publikace a od roku 2002 se profesionálně věnuje spisovatelské dráze. Během pětadvaceti let vydal na 80 knižních titulů v oblasti historické literatury faktu a záhadologie, z nichž se některé dočkaly i opakovaného vydání (např. knihy Největší tajemství Ježíše z Nazaretu, Praha - město magie, nebo jeho publikace o římských císařích, čachtické hraběnce Alžbětě Báthoryové a řada dalších).

V současné době spolupracuje s vydavatelstvími XYZ a Alpress a věnuje se především historickým záhadám, ale i kontroverzním osobnostem našich a světových dějin. Jeho zájem se soustřeďuje i na místopisné sondy, spojené často se záhadami a turistickými pozoruhodnostmi a nevyhýbá se ani tématice regionálních dějin.

Čím jsou pro Vás záhady a co za záhadu nepovažujete?  

To je dost obtížná otázka, neboť vždy jde o to, o jaký typ, či druh záhady se jedná. Například mezi ufologickými a parapsychologickými záhadami, tvořícími jednu velice podobnou kategorii a například záhadami, jež se dotýkají historie, je značný rozdíl. Proto jistě obecně platí, že co se týká záhad ufologických a parapsychologických, včetně psychotroniky, tak tam bývá záhadou vše, pro co člověk nenachází racionální vysvětlení, a to ani za pomoci vědeckých poznatků, či experimentů. Tyto záhady – jako jsou například příčiny telepatie, telekineze, nebo některé UFO, přízraky, velké a geometricky složité agroglyfy, mariánská zjevení atd. zatím současná věda nedokáže s jistotou objasnit. Což tedy znamená, že skutečně jde o záhady, neboť dnes už je k dispozici mnoho informací i racionálních poznatků, že tyto zvláštní fenomény reálně existují, ale neznáme jejich příčiny ani způsoby, jak vlastně vznikají, nebo co, či kdo za nimi stojí. Ale v budoucnu se můžeme nadít toho, že některé z těchto záhad jimi přestanou být, neboť věda najde způsoby, jak je vyřešit a objasnit.

U historických záhad je to trochu jiné. Zde může existovat dokonce mnoho pozoruhodných věcných archeologických artefaktů i historických písemných pramenů, ale narážíme na to, jak je správně a objektivně vyhodnotit a vysvětlit. U historických záhad, které jsou nejasné, či diskutabilní proto zpravidla existuje více hypotéz a teorií, ale my nevíme, která z nich je správná. Tady jde spíše o otázky výkladů a zhodnocení získaných poznatků. Historické záhady mají svůj permanentní vývoj a občas se stane, že s množstvím nových zjištěných poznatků i zde historická záhada přestane být záhadou. Příklad: Dlouho se tradovalo, že český král Ladislav Pohrobek byl otráven, ale teprve moderní histologické analýzy jeho ostatků potvrdily, že zemřel na akutní formu leukémie. Nebo tři velké pyramidy v Gíze. Dodnes se diskutuje o tom, jak je mohli staří Egypťané postavit a k čemu vlastně sloužily. Tady máme k dispozici mnoho archeologických poznatků, ale jistota, jak a proč například vznikla Cheopsova pyramida a zda ji vůbec Cheops nechal postavit, stále chybí a existuje proto mnoho hypotetických výkladů i teorií, které se snaží záhadu stavby funkčnosti a účelu pyramid v Gíze vysvětlit. Ale nevíme, která z nich je správná a oficiální názor egyptologů, že šlo o hrobky faraonů, je na základě jiných konkrétních zjištění stále zpochybňován.

A co za záhadu nepovažuji? Především to, co věda dokáže objasnit například opakovanými experimenty a pro co existuje množství listinných, či věcných důkazů nebo informací očitých svědků. Ale i zde se objevují zvláštní paradoxy. Věda například učí o tom, že počátek vesmíru vznikl Velkým třeskem, nebo že se člověk vyvinul evolučními procesy z nějakého druhu dávného primáta. Přitom se jedná jen o vědecké teorie, a i když jsou jakkoli věcně zdůvodňovány, přece zůstávají stále jen teoriemi. Takže Velký třesk a evolucionismus jsou i nadále předmětem různých teoretických sporů.

Z toho je tedy patrné, že co je a není záhada, se často velice obtížně určuje, mnoho věcí zůstává i z vědeckých hledisek otevřených, diskutovaných a neobjasněných. Jsou to zkrátka záhady vědy.

Ale je tu ještě něco. Každý z nás věří v jiné záhady a názory na ně se mohou různit. Takže je to opravdu složité stejně, jako je složitý náš svět i celý vesmír a my se v něm snažíme hledat jen opěrné body, jak tomu, či onomu v něm porozumět a pokud možno objektivně vysvětlit. Záhada totiž není jen věcí racionálního posuzování, ale někdy i záležitostí víry, či přesvědčení, neboť naše věda není všemocná a lidské smyslové poznání má své hranice.

Proto si myslím, že za touto hranicí může existovat něco, co možná nikdy nepochopíme nebo nepoznáme. Určitě existuje to, co lze nazvat vědeckou nepoznatelností, ať se to někomu líbí nebo ne. Třeba otázka, jak vznikl na Zemi život. Kdo na tuto otázku z řad vážených akademiků zná tu správnou odpověď? Myslím, že nikdo. I to je tedy záhada.

Co Vás přivedlo k tématice záhad?

Už během mých gymnaziálních a vysokoškolských studií to byly především knihy Ericha von Dänikena, Ludvíka Součka a některých dalších autorů, kteří se problematikou záhadných otazníků vědy a dějin zabývali. Už někdy v roce 1972 jsem napsal svou první knihu s názvem „Po stopách Dänikenových omylů“. Ta skončila samozřejmě v šuplíku a nikdy nebyla vydána, neboť to bylo takové nepovedené studentské dílko.

Po roce 1989 mne inspirovala i řada dalších knih se záhadologickou tématikou, které se předtím u nás z ideologických důvodů nesměly vydávat. Vše, co obsahově odporovalo tzv. vědeckému materialismu, bylo totiž před rokem 1989 u nás prohlašováno za pseudovědu, což byl samozřejmě nesmysl, i když i dnes takové názory stále občas zaznívají. Já jsem se chtěl s tím zakázaným ovocem seznamovat do větší hloubky a přijít různým záhadám na kloub. Ne vždy se to dařilo, ale mělo to jeden výrazný efekt. Člověk byl nucen se nad řešenými problémy a problematickými věcmi sám zamýšlet, což obohacuje nejen samostatné myšlení, ale rozšiřuje i obzory poznání. A to je na tom asi to nejdůležitější.

Velkou inspirací i motivací pro mne také bylo počátkem devadesátých let minulého století mé členství v Československé archeoastronautické asociaci, kde jsem měl možnost se seznámit v mnoha zajímavými lidmi, kteří se záhadami u nás rovněž zabývali. Bohužel, činnost této zájmové organizace už po třech letech zanikla, ale myslím, že svůj základní účel splnila. Její činnost, spojená s mediální propagací totiž napomohla k odtabuizování témat, o nichž se předtím u nás příliš nehovořilo.

Jaké informace – ponaučení byste rád předal účastníkům Setkání 2016?

Ne, nechci rozhodně někomu dávat nějaké ponaučení, mentorování v tomto slova smyslu nemám rád, každý si totiž na to své ponaučení musí přijít sám. Mohu sdělit řadu zajímavých informací a poznatků k té, či oné problémové záhadě, mohu je snad shrnout i v nějaký vlastní závěr, to jistě ano, ale to je také vše. Podstatné je mít otevřenou mysl, žádný z nás není vševěd.

Právě na to bych chtěl svým vystoupením poukázat, neboť záhadologie je od toho evokovat otevřenou mysl, naladěnou pak k vlastnímu zamyšlení nad sdělovanými informacemi. Zvláště ve věcech, které jsou nejasné, tajemné a diskutabilní. Budu hovořit o UFO, parapsychologii a snad i o některých historických záhadách, ale chci přidat i některé vlastní zkušenosti. Bude to takový záhadologický mix a mohu jen doufat, že ten koktejl bude stravitelný. Někdy se některé věci mohou zdát na první pohled absurdní, ale když jdete do hloubky, tak často zjistíte, že ta absurdita je jen zdánlivá, neboť mezi nebem a zemí je skutečně něco, co stojí za povšimnutí a co většinou přesahuje naše lidské snažení a soudobé vědění. 

V jakém významu vnímáte slovo alternativní (často dnes vnímáno pejorativně)?

Tohle slovo nemají vědci příliš v lásce. Může existovat alternativní věda? S tím by asi vědci tvrdě polemizovali. Ale v rámci vědy i mimo ni mohou existovat alternativní názory, alternativní hypotézy a teorie na ten, či onen otevřený problém. Což se týká samozřejmě i záhad.

Nepochybně existují však tzv. alternativní obory, jakými je třeba tzv. alternativní medicína. Vedle oficiální archeologie a historie zase existuje jako alternativní obor paleoastronautika. Slovo „alternativní“ tak může mít několik významů a každý je jiný. Ale obecně to označuje, že mimo oficiálně přijímané vědecké názory, teorie a hypotézy, existují i jiné názorové a tudíž alternativní názorové proudy. S vědou to není v rozporu v případě, že tyto alternativní názory vycházejí ze stejných, nebo obdobně odborně zdůvodnitelných poznatků. Což ovšem konzervativně orientovaná vědecká fronta nemá ráda a její představitelé se neustále snaží o to, aby vše „alternativní“ hodila do jednoho pytle s termínem „pseudovědecké“. Často to zdůvodňují ideovými premisami s absencí věcných a logicky zdůvodněných argumentů. Sám jsem se s takovými přístupy k záhadám ufologie a paleastronautiky setkal. Slovo „alternativní“ proto někdy chápu ve významu „obrodné“, či „doplňující“ a rozšiřující obzory lidského poznání. 

Co popřejete internetovému magazínu PHOENIX On-line do budoucna?

Především to, aby oslovoval co největší okruh čtenářů a dával jim možnost vyjádřit i jejich názory. Zpětná vazba je v mnohých tématech PHOENIXU důležitá a může přispět k dalšímu poznání i pro autory zveřejňovaných článků. Byl bych rád, kdyby tento internetový magazín fungoval a byl čtenářsky úspěšný. A má to ještě jednu výhodu. Na internetu se dá operativně reagovat na cokoli, což je velice důležité. Je tedy jasné, že tento magazín se může v našem prostředí a v mnoha směrech pozitivně etablovat a přispět k debatám o sporných a diskutabilních tématech, ať už by se týkala záhad kolem nás, nebo aktuálních otázek našeho života a naší civilizace, která není bezproblémová a její další vývoj stojí na rozcestí toho, jakými směrem se bude dál ubírat.