Chiromantické metody jako stanovování diagnózy mají v přírodní medicíně dlouhou tradici. V dnešní době si je však většina lidí spojuje pouze s pouťovým "čtením z rukou" od starých cikánek. Přesto se jedná o poměrně rozsáhlou nauku, jejímuž výzkumu se stále věnuje řada odborníků po celém světě.

Hluboké kořeny

Zkoumání lidských dlaní jako obrazu zdravotního stavu, predispozic k chorobám a jejich budoucího vývoje má kořeny již ve starověkých orientálních praktikách. Znali je již dva tisíce let před Kristem první učenci dávné védské vzdělanosti v Indii, popisuje je Čínská kniha proměn I-ťing, praktikovali je i staroegyptští a perští kněží. V polovině prvního tisíciletí před Kristem je v Řecku provozoval řecký filozof Anaxagorás.

Moderní vědecký průzkum palmistrie – nauky zkoumající tvar ruky, znaky na dlaních a prstech, čáry, otisky dlaní a prstů – začal spolu s oživením zájmu o starověké okultní praktiky v první polovině 19. století. Začaly se tisknout první publikace popisující prastaré chiromantické metody, mezi nimiž vynikla například studie Chiromancy, or the science of palmistry (Chiromantie nebo věda palmistrie) od anglického orientalisty Edwarda Heron-Allena z roku 1883. Na jejím základě začaly vznikat první studie, které se snažily starou tradici uvést do souladu s moderními vědeckými metodami. Ezoteričtěji založení badatelé, jako například známý prominentní astrolog a jasnovidec z počátku 20. století Cheiro (vlastním jménem William John Warner), potom hledali možnosti rozšířit o tyto poznatky i další tradiční okultní nauky.

Vědecká bádání

Jedním z prvních moderních vědců, kteří se palmistrií seriózně zabývali, byl britský psycholog sir Francis Galton (1822-1911), který zkoumal význam snímání otisků prstů. Jeho pionýrská práce však byla bez pokračovatelů a hlubšího uznání, než daktyloskopii mezi světovými válkami proslavily výzkumy Harolda Cumminse (1894-1976).

Z hlediska psychologického pak dlaně studovala německá badatelka Charlotte Wolffová. Ta ve třicátých letech minulého století získala prostřednictvím britského mystika Aldouse Huxleyho přístup do pařížských a londýnských uměleckých kruhů a mezi okultizmem ovlivněnou tehdejší bohémou provedla vlastní vědecký výzkum. Ve své první studii publikované v roce 1936 tak mohla pojednávat i o dlaních Marcela Duchampa, Maxe Ernsta, Virginie Woolfové či George Bernarda Shawa. Wolffová sama však zdůrazňovala, že jí nejde o nějaké pouhé čtení z ruky, ale zkoumala spíše teplotu, vlhkost, barvu a pružnost rukou. Tyto ukazatele jí pak byly odrazem psychiky zkoumaného člověka a jeho tělesného zdraví. Na tomto základě pak přinesla důkazy o souvislosti mezi stavem ruky a nemocemi. Výzkumy spojené s palmistrií se prováděly i po druhé světové válce. Koncem padesátých let provedla Galtonova laboratoř na prestižní University College London výzkum, na jehož základě se potvrdilo, že tři čtvrtiny lidí postižených Downovým syndromem mají v horní části dlaně zvláštní, tzv. "opičí", rýhu, která se u zdravých lidí nevyskytuje. Američtí pediatři na Státní univerzitě v New Yorku zase v polovině šedesátých let prokázali příčinnou souvislost abnormální kresby na dlaních u skupiny dětí a epidemií zarděnek, která proběhla v době jejich narození. Japonští lékaři z Ósaky dokonce ve vědecké zprávě potvrdili, že jsou schopni po pouhém prohlédnutí dlaně stanovit predispozice pacienta k určitým chorobám.

Věštění nebo věda

Jak už název "chiromantie" napovídá, jedná se o v zásadě věšteckou techniku. Staré řecké cheir (χειρ) totiž znamenalo "ruka" a manteia (μαντεία) zase "věštění". Nicméně, jak výše naznačeno, i čtení z dlaně – okultní praktika par-excellence – může mít své zajímavé dopady ve s větě prozkoumatelném současnými vědeckými metodami. Není tedy v žádném případě pravda, že by se jednalo o pouhé "chladné čtení" spočívající na podvodném vyhodnocení bokem získaných informací, jak tvrdí odpůrci palmistrie.

Chceme-li si nechat stanovit diagnózu pomocí palmistrie, musíme mít na paměti oboje. Určitě nám neposkytne jasnou a přesnou odbornou diagnózu jako moderní lékařská laboratoř, nicméně může – podobně jako jiné tradiční praktiky – odhalit určité sklony, tendence a predispozice k chorobám. A na rozdíl od vědeckých přístrojů nám může prozradit i daleko více o duchovních příčinách tohoto stavu tak, abychom léčili příčiny a nikoliv následky. Tak praví tisíciletá tradice.

Kdo je kdo

Cheiro

Cheiro byl irský astrolog, jasnovidec a chiromant. Narodil se 1. 11 .1866 v Dublinu v Irsku. Zemřel 8. 10. 1936 ve věku 70 let v Hollywoodu v USA.

Harold Cummins

Harold Cummins byl americký lékař a průkopník daktyloskopie. Narodil se 21. 5. 1894 v Kalamazoo v USA. Zemřel 12. 5. 1976 ve věku 82 let.

Adolphe Desbarrolles

Adolphe Desbarrolles byl francouzský věštec a průkopník palmistrie. Narodil se 22. 8 .1801 v Paříži ve Francii. Zemřel 11. 2. 1886 ve věku 85 let v Paříži ve Francii.

Francis Galton

Francis Galton byl britský antropolog, statistik a výzkumník palmistrie. Narodil se 16. 2. 1822 v Birminghamu ve Velké Británii. Zemřel 17. 1. 1911 ve věku 89 let v Haslemere ve Velké Británii.

Edward Heron-Allen

Edward Heron-Allen byl britský orientalista a průkopník palmistrie. Narodil se 17. 12. 1861 v Londýně ve Velké Británii. Zemřel 28. 3. 1943 ve věku 82 let.

Aldous Huxley

Aldous Huxley byl britský spisovatel, mystik a parapsycholog. Narodil se 26. 6. 1894 v Godalmingu ve Velké Británii. Zemřel 22. 11. 1963 ve věku 69 let v Los Angeles v USA.

Charlotte Wolffová

Charlotte Wolffová byla německá lékařka a psycholožka, výzkumnice palmistrie. Narodila se 30. 9. 1897 v Prabutech v Polsku. Zemřela 12. 9. 1986 ve věku 89 let v Londýně ve Velké Británii.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2011.