Jeden z nejvýnosnějších a nejrychleji se rozvíjejících obchodů ve středověku byl obchod s kořením. Však již v dřívějších staletích bylo koření velmi cennou surovinou. Obrovská poptávka po koření se stala jedním z důvodů, proč začaly evropské námořní velmoci od patnáctého století systematicky zkoumat a dobývat svět. Jedním z jejich hlavních cílů bylo získat monopol na obchod s kořením, mít kontrolu nad bohatstvím, které z něho proudilo. Za jedno z nejcennějších koření, ale i léčivek, byl považován černý pepř.

Cennější než zlato

Snad žádné exotické koření nebylo zapleteno do světových dějin tak jako pepř. Odehrávaly se kvůli němu i války. Již po několik tisíciletí je tradiční součástí indické kuchyně a do Evropy pronikl ve čtvrtém století před naším letopočtem. V antické kuchyni této doby se stal velmi rychle oblíbeným. Byl vyvažován zlatem a stříbrem, neboť již v té době se vědělo o jeho velkém pozitivním vlivu na lidské zdraví. Pepř probouzí sekreci žaludečních šťáv a trávicích enzymů a tím zlepšuje trávení a urychluje metabolizmus. Působí též příznivě při bolestech a tlacích v zádech, při vaginálních výtocích a v neposlední řadě, vzhledem k podporujícímu efektu srdeční činnosti, je vhodný pro ty, kteří trpí na studené nohy a ruce. Používá se též jako afrodiziakum.

Pepř černý, zelený, červený a bílý

Různobarevnost získává pepř při zpracování podle toho, v jaké fázi zrání se bobule pepřovníku černého (Piper nigrum) sbírají a jakým postupem jsou sušeny. Nejznámější a nejtypičtější pro českou kuchyni je pepř barvy tmavě hnědé až černé. Tento se získává sušením nezralých zelených plodů za mírné teploty. Barva se mění při oxidaci enzymů. Pokud se však plody usuší prudce za vysoké teploty nebo ve vakuu, zůstanou zelené. Červené barvy dosahují plody pepřovníku při úplném dozrání, ale pokud se tyto plně dozrálé plody namočí a následně mechanicky oloupou, získává se bílé semeno, neboli pepř bílý, který se již jen dosuší. Pepř bílý je méně aromatický a jemnější než oblíbenější pepř černý.

Léčebné účinky

Příčinou ostré chuti a vůně pepře je alkaloid piperin a piperidin. Dále pepř obsahuje silice, dominují monoterpeny sabinen a pinen. Jak již bylo v úvodu řečeno, pepř podporuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení a látkovou výměnu. Odstraňuje nadýmání, podporuje vylučování a léčí otravy způsobené závadnými potravinami. Podle ájurvédy má tonizační účinky a podporuje pocení. V některých zemích je tudíž používán i jako lék na nachlazení. Pepř posiluje nervy a podporuje vylučování hlenů. Pro starší lidi a lidi trpící vysokým krevním tlakem však vhodný není. K léčbě paralýzy, dny či bolestí zad se doporučuje konkrétně pepřovník dlouhý, pocházející z oblasti Indie a Indonésie. K léčbě pohlavních orgánů či močových cest je zase spíš doporučován pepř kubeba, který neobsahuje piperin, nýbrž palčivý kubebin s kafrovou příchutí. Dříve patřil k oblíbeným lékům arabských a íránských lékařů a v období středověku patřil mezi oficiálně užívané léčebné drogy na Západě.

Pepř jako pomocná látka

Dnes se pepř využívá i jako pomocná látka podporující absorpci kurkuminu (vysoce účinná látka při čištění organizmu využitelná i v boji s rakovinou), kterou dokáže posílit až 1000x! Jedná se o tzv. synergii, neboli součinnost dvou léčivých látek. Kurkuma je odnepaměti sama o sobě silná léčivka, ale ve spojení s EGCG (epigallokatechingalát) v zeleném čaji má silné protirakovinové účinky. Tohoto úžasného léčebného účinku bylo využito v zeleném čaji EMANACE, kde je přidáno minimum pepře pro lepší vstřebávání kurkumy.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2011