"Hvězdičky třpytí se nad tichým mrazivým ránem. S věže zazněl zvon; probouzí dřímající osadu. V oknech probleskují světýlka a je vidět, jak jizbou klání se rozdřímané postavy, rychle berou na sebe teplý šat a oblečeny staví se k oknu, aby se pomodlily ranní své Zdrávas. Hned po klekání velký zvon znovu se rozburácel a za ním v pospěšném chvatu zajásal druhý i třetí a všecky zvony teď tvrdým akordem hlaholí do tichého rána, svolávajíce lid do chrámu Páně. Je advent."

Atmosféra předvánočního času, tak jak ji popsali bratři Mrštíkové, zmizela. Zůstalo jen kouzlo psaného, to nepostižitelné cosi, obraz do něhož lze na okamžik vstoupit a přesto neporušit jeho tajemství. "Chápání adventního času v jeho prvotním významu důležitého liturgického období církevního roku v několika posledních desetiletích z našich myslí téměř vymizelo. Poválečná léta adventní ticho a rozjímání nahradila honbou za co nejlepším a nejdražším dárkem, největším vánočním kaprem a nejkošatějším stromečkem.

Ale i když se mnozí z nás po čtyři předvánoční neděle na původní náplň adventního období nerozpomenou, přetrvává v naší kultuře řada adventních zvyků, symbolů a svátků, které nám přinášejí nejeden okamžik tiché radosti. Mnohé z nich se staly pevnou součástí předvánočních příprav, aniž bychom si uvědomovali jejich původ," píše Valburga Vavřincová ve své Malé encyklopedii Vánoc. Ať už je vnímáme jakkoliv, přestože se změnily ve svátky spíše konzumní, zvláštní magie se z nich nevytrácí. Byť v jediném okamžiku, vždycky ji nějakým způsobem pocítíme.

Čtvrtá neděle před Štědrým dnem

Advent – to slovo samo o sobě má tajemnou příchuť. I když je jeho smysl veskrze prozaický – odvozený z latinského adventus, což znamená příchod. Advent je pro křesťany dobou očekávání narození Syna Božího v Betlémě a současně jeho druhý příchod. Ale také očekáváním Posledního soudu. Poslední soud – co to znamená? Ve starozákonních textech je den Posledního soudu (kdy Bůh jako nejvyšší soudce přijde soudit živé i mrtvé) popisován jako kosmické kataklysma, což znamená pohromu, katastrofu. Evangelisté líčí v Novém zákoně Poslední soud jako apokalyptický obraz druhého příchodu Krista na zem. V. Vavřincová říká, že věřící si o adventních dnech připomínají "dobu temna a pohanství, která vládla před příchodem Ježíše Krista, Syna Božího, přislíbeného Mesiáše," že se radují z "Božího daru – projevené lásky Boží v podobě Syna člověka a jeho prvního příchodu k lidem" a zároveň se v myšlenkách připravují na Poslední soud a příchod království Božího na konci věků.

Advent je proto pro věřící svátkem "oddaného a radostného očekávání" i pokání a tichého rozjímání. Advent začíná čtvrtou nedělí před Štědrým dnem, první týden začíná nejbližší nedělí k poslednímu dni měsíce listopadu. S tím jsou spojeny votivní mše k Panně Marii – roráty, katolická ranní mše. Andělská mše ke slávě Bohorodičky se slouží do 16. prosince. První adventní nedělí začínal také liturgický rok. Každá neděle měla, a zůstalo tak dodnes, lidové označení v pořadí železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Adventní čas charakterizují i barvy. První tři týdny je dominantní temně fialová, což je barva postní, kterou v posledním týdnu vystřídá růžová barva radosti. Začátek adventu se může vztahovat k nedělím od 27. listopadu do 3. prosince.

Tajemné bytosti

"Tma jak v hrobě, mráz v okna duje, ve světnici teplo u kamen; v krbu se svítí, stará podřimuje, děvčata předou měkký len. Toč se a vrč můj kolovrátku, ejhle, adventu již nakrátku, blízko, blizoučko Štědrý den." Baladická atmosféra z Erbenovy Kytice je dodnes působivá. Adventní čas nebyl jen časem postním, ale i časem tajemných bytostí, zlých i dobrých.

Jako první, na svátek sv. Barbory, se objevovaly vysoké štíhlé postavy žen v bílých hábitech a rozdávaly hodným dětem ovoce, ořechy a jiné dobroty. Zlobivé dostaly našleháno. Na svatou Barboru se také vdavekchtivé dívky vydávaly do sadu nalámat třešňové větvičky. Když jim do Štědrého dne rozkvetly, nejpozději do roka našly ženicha. Pavel Toufar v knížce Vánoce zmiňuje například nepříliš známou postavu báby, které se říkalo Klovcová. "V tajemných adventních dnech přicházela také Klovcová neboli klovavá bába, které se někde říkalo šťuchavá bába, vrtibába, či štědrá bába. Zahalená do bílého prostěradla, měla na obličeji škrabošku čapí podoby s dlouhým nosem.

Byla to velice rozporuplná osůbka. Nikým nepozorována nadělovala tajně za dveřmi dárky, jindy je naopak rozmařile ráda přijímala, také vymýšlela škádlivé žertíky a svojí metlou trestala, hrozila a napomínala".

Těch postav je mnoho. Nebo Ruprecht, knecht, který doprovázel na adventních cestách sv. Mikuláše, nosil kožich obrácený naruby, opásaný povříslem, vysokou čepici, na obličeji masku. Hulákal a řinčel řetězy, děti se ho bály. V našich krajích se neujal, jeho působiště bylo v Německu, Rakousku, Holandsku. U nás se zabydlel Mikuláš v doprovodu anděla a čerta.

Mikuláš

Svátek sv. Mikuláše je 6. prosince. Děti, co se děje v době adventní a všechno, co je s ním spojováno, moc nezajímá. Pro ně je Mikuláš začátkem vánočních svátků a radování.

Mikulášů však bylo víc. Papež Mikuláš I. Veliký byl toho jména hoden. Mikuláš z Flue, poustevník, který žil v 15. století v Raufu ve Švýcarsku. Jeho zásluhou se znesvářené kantony v roce 1481 nerozpadly a Švýcarsko zůstalo jednotné.

Avšak biskup Mikuláš, k němuž se vztahuje šestý prosinec, je z Myry. Podle legendy sestupuje 5. prosince z nebe na zem a naděluje dárky. Prý zachránil dívky před prací v nevěstinci.

K adventnímu času patří věnec

Zdobení adventního věnce patří k mladším zvykům. Spadá do první poloviny 19. století. Ujalo se nejprve v Německu a Rakousku.

Nejstarší doložená písemná zpráva o adventním věnci je z Hamburku z roku 1838. Evangelický teolog J. H. Wichern pověsil na dveře sirotčince, který spravoval, věnec, pod něj umístil pokladničku na milodary a každý den na něj upevnil jednu zapálenou svíci. Adventní věnce byly vyřezávané ze dřeva, z větví jehličnanů.

Na adventním věnci jsou čtyři svíce a každou neděli se jedna zapaluje. Adventní věnce jsou prvními posly Vánoc. Postupné zapalování svíček znamená, že se blíží světlo světa. A to jsou blížící se Vánoce.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2010.