Jeskyně leží na úbočí Pacovy hory vysoké skoro 600 metrů nad mořem, 2 kilometry od města Pacova a desítku kilometrů od Tábora. Je to naprosto unikátně modelovaný jeskynní prostor s mimořádným zbarvením stěn a stropů. Jeskyně byla objevena v roce 1863 a po pěti letech už přivítala první návštěvníky. Byla první jeskyní na území Čech a Moravy, která byla pro veřejnost zpřístupněna. Dodnes si zachovává svůj původní romantický ráz. Je největším zimovištěm netopýra řasnatého v Evropě. Vznik jeskyně se odhaduje na 700 milionů let.

Celková délka dodnes objevených prostor je téměř 1,5 kilometru a vykazuje výškové převýšení 74 metrů. Celá jedna čtvrtina prostorů je dosud zatopena vodou. Dnešní návštěvnická trasa měří dobrých 250 metrů s výškovým rozdílem 42 metrů a trvá necelé tři čtvrtě hodiny. Teplota v jeskyni se pohybuje od 5 – 9 stupňů Celsia, a proto se doporučuje vzhledem k teplotě a délce prohlídky se patřičně obléci. V roce 1992 byla jeskyně prohlášena národní přírodní památkou.

Čertovy schody

Začínáme sestupem po schodech "vyrobených" pouze z materiálu, který dodala jeskyně, do hloubky 32 metrů. Stěny tvoří pestrý šedobíle žíhaný mramor doplněný zelenočerným zbarvením. Klesání je značné, a snad proto se doporučuje chvilka odpočinku. Nejlépe zvoleným místem odpočinku je místo, odkud je vidět na Čertovy schody, které si svůj název skutečně zaslouží. Když už jste se zastavili, nezapomeňte si všimnout neobyčejně zbarveného stropu. Schody jsou nepravidelné. Chůze vyžaduje opatrnost. Pokračujeme v dalším klesání do hloubky 44 metrů. Nechá se to zvládnout. Skupina asi 25 návštěvníků nepostupuje nijak rychle. Řekl bych úměrně věku, který se pohybuje od 4 do 70 let. Ono to vlastně rychle nejde. Schody jsou nepravidelné, a proto je nutné se přidržovat zábradlí a dbát opatrnosti při průchodu pod nízkými stropy. Zato je to perfektní romantika. Jeskyně nabízí bizardní scenerie, že neodoláte jejich vyfotografování. Stačí zaplatit před zahájením expedice patřiční poplatek.

Žižkova střelba

Strop této části jeskyně připomíná díry po dělových koulích. Někomu otvory budou připomínat hrnky. Na jejich vzniku se podílela kromě vody i rozpouštěcí schopnost plynů. Díky dobrému osvětlení neunikne pestré zbarvení stěn. Co návštěvníkovi neujde, zvláště tomu zkušenějšímu, je absence krápníků. Proč zde chybí? Voda z povrchu prochází vrstvami hornin, které obsahují jen malé množství vápníku a v odkapávající vodě není dostatek "materiálu" pro vznik krápníku. Krápníky v jeskyni jsou, ale na zatím nepřístupných místech. Zcela dokonale je nahrazuje nepřeberné množství krasových útvarů. Skutečnou dominantou je fantastické zbarvení mramoru. Příčinnou červené a hnědé barvy je železo a za modrou barvou stojí mangan. Našel jsem však i odstín fialový.

Kaple svatého Vojtěcha

K nezapomenutelnému zážitku bude jistě patřit hudba z úvodní části Toccaty a fugy od J. S. Bacha. Návštěvníky je hodnocena kaple jako nejkrásnější část turistické trasy. Zde se odráží historie jeskyně i její geologické složení. Kopule je tvořena světlým mramorem. Železný kříž je zde umístěn na počest objevení jeskyně.

Historie si vzpomíná, že vstup byl objeven skalníkem Vojtěchem Rytířem. Při práci se mu mělo vysmeknout kladívko a zapadnout do pukliny ve skále. Při hledání zjistil, že puklina se rozšiřuje a vede pod Pacovu horu. Na prozkoumání otvoru však nenalezl odvahu. Netrvalo dlouho a jeskyni prozkoumal 14. července 1863 Jan Strnad. Jeho podpis je dodnes v kapli nad křížem. O několik dnů později sestoupil do jeskyně učitel z Českých Budějovic Riedl. Pak se o jeskyni začala zajímat rodina Rothbauerů a díky této rodině byla jeskyně od roku 1868 zpřístupněna veřejnosti. Rothbauerovi naplánovali turistickou trasu, která se velmi shoduje s dnešní trasou. Než opustíte kapli, pokuste se o štěstí. Sáhnutí na rohy vedle vchodu stojícího čertíka přináší údajně do roka štěstí a pro ženy v reprodukčním věku do roka graviditu.

Purkyňovo jezírko

Po několika dalších schodech se dostáváme k nejhlubšímu zpřístupněnému místu jeskyně v hloubce 51 metrů, nesoucímu Purkyňovo jméno, jako vděk J. E. Purkyněmu za jeho výzkumy v jeskyni. Voda podzemního toku má intenzitu až 8 litrů za vteřinu a je zdrojem pitné vody pro město Chýnov. I když teplota vzduchu v okolí vlivem proudění vzduchu v jeskyni se pochybuje mezi 5-9 stupni Celsia, teplota vody je stále stejná, necelých 8 stupňů Celsia. Velmi zajímavými útvary jsou "oka." Jedno takové, které nese název Purkyňovo, můžete spatřit na stěně právě u jezírka.

U dračí hlavy

Pak už jen pár schodů a zleva na návštěvníky "vykoukne" dračí hlava. Drak je to nádherný, ale těžko se fotografuje. Nejlepší je, když průvodce zhasne světla kolem draka. Za ním pokračuje veřejnosti nepřístupná část. Pak se vydáme pomalu do stoupání. A první zastavení je u Ohniště čarodějnic. Chýnovská jeskyně je skutečným labyrintem. Vůbec se není třeba ničeho bát, i když kameny jsou skloněny docela příkře k turistické trase. Jak to, že provozovatelé jsou si tak jisti, že se nikomu nemůže nic stát? Nechte si průvodcem ukázat taková skleněná sklíčka, která hlídají posuv kamenů a jsou pravidelně kontrolována. Jedno je u kaple. Sami jej nenajdete, šanci máte jedině s pomocí průvodce. Než se dostanete k čarodějnici, povšimněte si, že nad vámi je jeden z největších obřích "hrnců" v jeskyni.

Ohniště čarodějnic

Útvar svým tvarem připomíná shrbenou čarodějnici. Ohniště je složeno z čistých kusů kalcitu a díky jeho krystalické struktuře světlo minerálem dobře proniká a budí dojem skutečného ohniště. Na konci prohlídky se nabízí pohled do Malé kaple. Jde o několik metrů hlubokou propast, jejíž stěny voda vymodelovala do fantastických tvarů. A pak už jen rovinnou chodbou a jste opět na světle božím.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2009.