Před deseti lety měl průměrný Američan ve věku čtrnácti let slovní zásobu 40 000 slov; dnes je to 10 000 a toto číslo se neustále zmenšuje. Podíl studentů, kteří při vstupu na vysokou školu potřebují pomoc se základní logikou, činí téměř jednu třetinu z celkového počtu, takže než se mohou pustit do složitějšího učiva, jsou nuceni nejdřív projít látku základních škol. Stávající školské systémy vyhovovaly při vzdělávání prvních generací, pro něž vznikly, ale podmínky se změnily, a to tak rychle, že i ty nejlepší školy mají nyní potíže udržet tempo. Dnešní děti se s tímhle nesmíří. Pokud se systém vzdělávání nezmění, odmítnou být jeho součástí. Ty nejchytřejší to už udělaly.

Zastaralé školské systémy

Uveďme si nyní jedno překvapivé srovnání, které možná není úplně od věci. Ve zprávě o madrasách (islámských školách) v Pákistánu se uvádí, že studenty se stávají chlapci již od věku pěti let. Bydlí na kolejích, věnují se studiu Koránu a učení proroka Mohameda a doufají, že se z nich jednoho dne stanou mulahové nebo duchovní vůdci. Většina těchto studentů se nikdy nesetkala s kritickým myšlením; jejich učební plán je založený na vzoru vytvořeném mogulským císařem, který zemřel v roce 1707, a mají možnost nahlédnout pouze do několika vědeckých publikací, vydaných ve dvacátých letech. Thomas L. Friedman z New York Times uvádí, že "v roce 1978 fungovaly v Pákistánu tři tisíce madras, zatímco dnes je jich třicet devět tisíc. Skutečný boj za mír v této oblasti se odehrává právě v těchto školách."

Na první pohled se může zdát, že je nesmyslné srovnávat školský systém země třetího světa se systémem ve Spojených státech. Ve skutečnosti jsou si však překvapivě podobné: ani jednomu se nepodařilo přizpůsobit se měnícím se potřebám populace.

Sedm typů inteligence

Ačkoli to někomu možná bude znít neuvěřitelně, existuje sedm typů inteligence, které musí učitel brát v úvahu při plánování vyučovacích hodin.

• Jazyková inteligence: vysoce vyvinuté sluchové schopnosti;
• Logicko-matematická inteligence: koncepční uvažování;
• Prostorová inteligence: myšlení v obrazech a představách;
• Hudební inteligence: vnímavost k hudebním podnětům;
• Tělesně-pohybová inteligence: výborné motorické schopnosti, vyjadřování se tělem;
• Interpersonální inteligence: schopnost porozumět lidem, společenské cítění, intuice;
• Intrapersonální inteligence: zaměření se na vnitřní prožívání, přemýšlivost.

Jejich skutečné zapojení je ale něco docela jiného. Z výzkumů veřejného mínění vyplývá, že čtyřicet procent studentů na většině amerických škol přijímá nejlépe vizuální vjemy, čtyřicet procent kinestetické a dvacet procent sluchové. Průměrné vzdělávací systémy jsou ale založené na učení poslechem, takže osmdesát procent studentů přichází zkrátka.

Jiné vidění světa

V rámci vzestupu, který v současné době v páté základní rase probíhá, dochází ke změnám ve stavbě mozku, v chemických procesech a funkcích, ke změnám nervového systému, trávicího systému i barvy kůže a následně i k mutacím. Mozky dnešních dětí jsou zcela jinak utvářené! U některých jedinců byly zaznamenány změny ve tvaru lebky a v mnoha případech se zjistilo, že došlo ke změně ve vnitřní stavbě mozku a ve způsobu zpracování informací. Objevil se zkrátka nový druh inteligence a rodiče a učitelé by to měli vzít v potaz. Dr. Linda Kreger Silvermanová již v roce 1981 vytvořila spojení "vizuálně-prostorový typ učení" pro popsání jedinečných schopností lidí, kteří uvažují v obrazech (ve stejném roce se poprvé výrazněji projevila energie páté rasy). Ve své knize vysvětluje: "Dokážou se na věc podívat s odstupem, protože na svět pohlížejí očima umělce. Pamatují si, co viděli, ale zapomínají věci, které jen slyšeli. Jsou roztěkaní, neumějí hláskovat a nemají smysl pro čas; mají však nakažlivý smysl pro humor, divokou představivost a dokážou se naprosto oddat síle okamžiku".

Jsme svědky evoluce

Velký počet z první generace těchto dětí ve škole buď propadal, nebo se tam nudily tak, že po maturitě odmítly pokračovat v dalším vzdělávání. Dnešní děti jsou na tom už lépe; rodiče je čím dál častěji učí doma, nebo je zapisují do internetových škol a na internetové kurzy. Z těchto nových typů škol se rychle stává jedinečná příležitost k učení s využitím všech druhů inteligence, navíc rychlostí, jakou si žák zvolí, kdekoli a kdykoli a pod vedením lektora. Při takovém učení nechybí sociální interakce, trojrozměrné efekty, ani účast lidí z celého světa – a většina z toho se odehrává naživo. Doktorka Silvermanová je nejen spisovatelkou a nezávislou vědkyní, ale i uznávanou autoritou na velmi nadané děti, kterými se zabývá již od roku 1958. "Řekli byste, že už mě nemůže nic překvapit, přesto se v posledních letech setkávám s dětmi, které mě přivádějí k úžasu. Zdá se, jako by patřily k úplně jinému druhu," tvrdí Linda Silvermanová a pokračuje: "Novináři se mě neustále ptají, jestli výjimečné schopnosti dětí, se kterými pracuji, mohou být dány dědičností, nebo prostředím. Poslední dobou mi nezbývá, než jim odpovědět: Ne, nemohou. Dědičnost ani prostředí nedokážou poskytnout dostatečné vysvětlení pro vnímavost a všímavost dětí této nové generace."

Zrušit střední školy?

Jaká nám tedy zbývá možnost? Zrušit střední školy. Čtete správně. Většina mladých lidí umí ve čtrnácti letech pracovat s počítačem jako profesionálové a umí ho i celý postavit. Po dokončení základní docházky by studenti měli projít dvěma lety studia na vyšší střední škole, než si najdou práci, nebo se rozhodnou jít na univerzitu, vstoupit do armády, nebo do organizace, jako jsou například Head Start, Doktoři bez hranic, Habitat for Humanity nebo Mírové sbory. Při sociální interakci by nebyli vystaveni takovému stresu a měli by možnost poznat skutečné a pravděpodobně i pozitivnější a smysluplnější vztahy. Přestože jsou dnešní mladí lidé chytří a vynalézaví, sociální prostředí na středních školách je stále ještě problematické a emočně nevyspělé. U generace dětí, která přijde po dětech narozených na začátku milénia, bude docházet ke stále rychlejšímu vývoji mozku, takže tito mladí lidé se budou moci rozhodovat v čím dál nižším věku. Ale tak daleko ještě nejsme. Zatím pouze můžeme a musíme přehodnotit sám proces vzdělávání.

Nové vzdělávací proudy

V dnešní době už fungují školy, které záměrně připravují děti páté základní rasy na příchod nových kultur "nového" pátého světa. Patří mezi ně například:

• Waldorfské školy: Založené jedním z největších myslitelů dvacátého století, jasnovidcem a mystikem Rudolfem Steinerem, který neuvěřitelně jasně chápal, jakým vývojem prochází vědomí jedince během dětství. Waldorfské školy, univerzity a centra existují po celém světě.
• Školy Montessori: Vytvořené Marií Montessoriovou, první ženskou lékařkou, která dokončila studium na Univerzitě v Římě. Jsou založené na jejím vědeckém pozorování dětského chování. Jde o metodu zaměřující se na "celostní přístup" a samostatné učení. Školy Montessori se nacházejí po celém světě.
• Škola Mead: Založená dr. Elaine de Beauportovou. Je příkladem místního vzdělávacího systému uplatněného v širším měřítku a výukou orientovanou na žáka, s dvěma učiteli a aktivní účastí rodičů. Škola podporuje nové, tvůrčí způsoby myšlení.
• Greensboro Wonder & Wisdom School: Založená Trishou Alleyovou jako vícegenerační, komunitní organizace zaměřující se na celoživotní vzdělávání, která poskytuje mimoškolní programy. Tato škola ukazuje, co mohou starostliví, nadšení lidé v malém měřítku udělat pro zajištění inovativního, celostního učení.
• iEARN: Tuto organizaci založil Peter Coven se záměrem vytvořit mezinárodní vzdělávací síť s přístupem k učebním materiálům. V současné době jsou do projektu zapojené tisíce škol z více než 51 zemí. iEARN podporuje spolupráci mezi učiteli a studenty, která má přispět ke zlepšení zdraví a životních podmínek lidí na celé planetě.
• Schumacher College: Mezinárodní instituce zaměřená na ekologii, zejména na trvale udržitelný rozvoj a holistické vědy, se sídlem ve Velké Británii. Patří k ní i školy pod organizací St. James.

Učení jako rozpomínání

Stojíme tváří v tvář potřebě přizpůsobit se a pozměnit naše staré chápání vzdělávání. Staří Řekové se na veškeré učení dívali jako na rozpomínání. Život byl pro ně rozpomínáním na vědomosti, které duše zapomněla v okamžiku zrození, když vstoupila do těla. Přirozenou součástí jejich pohledu na svět byla reinkarnace a víra v minulé životy. Možná proto slovo "vzdělání" původně znamenalo "vycházení z toho, co už známe".

Při výzkumu s dětmi, které prošly klinickou smrtí, se objevil jeden zajímavý fakt – po svém zážitku věděly věci, jež do té doby neznaly, dokonce i složité vědecké a matematické poznatky. Daří se jim řešit technické problémy, aniž by věděly, jak to vlastně dělají. Přesto propadají v matematice, fyzice a technických předmětech, ale ne proto, že by neznaly správné odpovědi, ale proto, že nedokáží vysvětlit, jak na ty odpovědi přišly. Nové děti mají přístup k "vrozenému vědění" ukrytému hluboko v paměti. Zvyšující se inteligence nových dětí přesahuje všechny hranice. Ale bez jakéhokoli omezení nastane chaos, v němž se rozplyne vzájemné porozumění umožňující fungování společnosti a rozvíjení kultur. Zní to děsivě, ale musíme si uvědomit, že chaos vždy předchází novým začátkům.

Nejen indigové děti. Nová generace dětí a vzestup pátého světa, P. H. M. Atwater, PRAGMA

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2010.