Byla to 111. vražda toho roku v americkém městě. Byla to vražda, která vešla do historie lidstva, do dějin 20. století. Americký prezident J. F. Kennedy zemřel 22. listopadu 1963, půl hodiny po atentátu. Vrahem byl "určen" Lee Harvey Oswald.

Rozporuplná osoba, samotář, který se rozhodl na vlastní pěst odstranit nejmocnějšího muže světa té doby. Nejednalo se o žádné spiknutí. To byl závěr Warrenovy komise, která měla do případu vnést jasno. Pak přišly pochybnosti podepřené důkazy.

Neznámé detaily

Po mnoha letech se našli svědci, kteří si pamatovali podrobnosti atentátu v texaském Dallasu. Viděli agenta Secret Service Georga Hickeye, který jel v automobilu za prezidentovou limuzínou, jak se po prvním výstřelu na prezidenta zvedl, vytáhl pistoli, připravil se ke střelbě. Svědci se vyjádřili, že z Hickeyeovy pistole mohl padnout smrtící výstřel. To potvrdil svědek S. M. Holland. Další dva svědci potvrdili, že jeden výstřel padl v z blízkosti prezidentovy limuzíny.

Realita versus fantazie

Realita předčila i tu nejbujnější fantazii. Zcela byla odmítnuta "magická kulka". Tak se začala nazývat kulka, která měla zranit jak prezidenta, tak i guvernéra Texasu Connallyho. Ta totiž navzdory všem fyzikálním zákonům změnila směr nejen jednou, ale hned dvakrát. Podle závěrů byla vypálena jediným střelcem po prezidentovi Lee Harveyem Oswaldem. A Oswald měl vypálit ještě další náboje. On byl přece prohlášen za jediného atentátníka.

Jestliže by Lee Oswald vypálil další výstřely, neměl by mezi výstřely mnoho času. Mezi prvním a dalším výstřelem, jak potvrdil náhodně natočený film amatérem Abrahamem Zapruderem byla pauza 5,6 vteřiny.

Na znovunabití zbraně Oswald potřeboval 2,7 vteřiny a na zamíření mu zbývalo 2,9 vteřiny. Za necelé 3 vteřiny musel zamířit na pohybující se cíl jedoucí rychlostí 18 kilometrů za hodinu, tedy 5 metrů za vteřinu. A ještě se přesně trefit. Mistrovský výkon. Ze Zapruderova filmu je jasné, že prezident reagoval na tři výstřely.

Oswald toho mnoho o atentátu říci nemohl. Za dva dny po atentátu byl mrtev. Se svým vrahem Rubym se znali. Proto nemohl při setkání s ním očekávat, že jej Ruby zastřelí.

Zastřelil Kennedyho šofér limuzíny?

Lee Harwey Oswald, jak se zjistilo později, měl spáchat už dříve atentát na generála Edwina Wolkera, sedícího za otevřeným oknem. Bylo to na vzdálenost 30 metrů a Oswald se netrefil. V případě Kennedyho se trefil na mnohem větší vzdálenost, a dokonce na pohybující se cíl.

Existuje překvapivá verze, že smrtící kulku mohl vystřelit šofér prezidentovy limuzíny.

Na Zapruderově filmu je vidět, že šofér limuzíny se po prvním výstřelu otočil k prezidentovi. Automobil řídil jednou rukou a v druhé ruce měl držet něco blýskavého.

Bylo to od šoféra v případě pravdy riskantní?

Všechny oči byly přece upřeny na prezidenta a ne na šoféra. Proč se otáčel, není jasné. Nebo se měl jen ujistit, že prezident je smrtelně zasažen? Jen tak by se nechalo vysvětlit jeho další počínání.

Šofér William Green, člen Secret Service, potom, co padl první výstřel, a po jeho otočení se na prezidenta, zpomalil limuzínu a zrychlil teprve potom, až padl další výstřel. Proč ubral plyn po výstřelu a po dalším výstřelu plyn přidal? To ví jedině on sám.

Bylo to promyšlené jednání? Dal střelci zepředu šanci se trefit? Smrtící kulka přišla totiž zepředu. Nesmysl? Proč pak tato verze nebyla přesvědčivě vyvrácena?

Přišla smrtící kulka z blízkého návrší. Vykonstruované? Nikoliv. Našel se totiž svědek, který u křoví viděl obláček dýmu.

Pravda po více než 40 letech

Další pochybnosti vnesl do atentátu inženýr NASA David Lefton. Ten shromáždil všechny lékařsky dostupné dokumenty a vyšly najevo další nesrovnalosti. Zapruderův film poukázal na značné poškození prezidentova mozku.

Toho si všimnul i agent Secret Service, Clint Hill, který jej vezl do nemocnice. Clint viděl dokonce poškozenou velkou část lebky. Poškození bylo na lebce vzadu a vypadalo, jako že v tomto místě náboj opustil lebku.

Čili jinými slovy, výstřel musel přijít zepředu. Ale Oswald nemohl střílet zepředu. Tak bylo třeba prezidentovo zranění, smrtící zranění, "přizpůsobit" střelbě zezadu.

Potom, co byl prezident dopraven do Memorial Hospital a než byla provedena pitva, muselo se s prezidentovým tělem stát něco, co vyšlo najevo až po mnoha desítkách let. S tělem prezidenta muselo být manipulováno. Česky řečeno musely být zahlazeny stopy toho, že minimálně jeden, nebo i dva výstřely přišly zepředu.

Dva mozky

Přišlo se na to po více než 40 let po atentátu. Je zajímavé, že na tuto nesrovnalost nepřišli investigativní novináři, ale práskla ji na sebe oficiální místa. Úmyslně, nebo neúmyslně? Těžko říci. Americký kongres dospěl k názoru, že pověsti, které se vytvořily kolem smrti prezidenta J. F. Kennedyho, je možno utnout s konečnou platností jen tehdy, jestliže se zveřejní co nejvíce dosud utajovaných skutečností. To znamenalo důkazy včetně fotografického materiálu. A hned prvním zveřejněným snímkem explodovala bomba pochybností.

Fotografie mozku, který byl vydáván za mozek prezidenta, se stala velmi závažným důkazem. Dokonce tisk se začal ptát, zda Kennedy měl jeden, nebo dva mozky. Shodli se na jednom. To, co se na fotografii prezentovalo jako mozek prezidenta, nemohl být v žádném případě jeho mozek.

Svědci potvrdili značné poškození zadní části lebky a tím i mozku. Aby jediným pachatelem mohl být Lee Oswald, musel být mozek "upraven" na střelbu zezadu.

V případě, že prezident byl střelen zepředu, pak Oswald nemohl být jediným vrahem a pak je otázka, zda nešlo o spiknutí.

Záhadné politické vraždy

Nejen atentátu na Kennedyho, ale kniha věnuje pozornost i záhadné smrti chilského prezidenta Salvatora Allende, italského a švédského premiéra Alda Mora a Olofa Palmeho. Samotnou story už je tragická nehoda Lady Di v tunelu v Paříži.

Neuvěřitelný příběh bývalého šéfa CIA Williama Colbyho, nebo příběh, který máme ještě v živé paměti, otravu poloniem Alexandra Valteroviče Litviněnka. Nechybí ani turbulence kolem Roberta Calviho a ztracených peněz v Vatikánu. Nebo jaká to musela být náhoda, že Jürgen Mollemann odhodil při seskoku svůj padák a rezervní se mu neotevřel. Otevření záchranného padáku nemůže parašutista ovlivnit.

V knize se předkládají i další nevysvětlitelné záhadné smrti politiků. Autor dospívá k závěru, že v prezentovaných případech všechno bylo jinak.

Podle knihy: Anderas von Rétyi: Zum Schweigen gebracht. Rätselhaften Todesfällen auf der Spur. Kopp Verlag, Rottenburg, Německo

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2010.