Vyjeďme autem západním nebo jižním směrem z Česka do Bavorska nebo Rakouska. Přestože pojedeme stále stejnou krajinou, v jednom okamžiku překročíme jakousi tajemnou čáru a tím se ocitneme jakoby v jiném světě. Upravenější lidská obydlí i krajina, všude větší pořádek, dokonce i řidiči mávnutím proutku změní styl jízdy. Přestože pravidla silničního provozu jsou na obou stranách "tajemné čáry hranice" stejná… Přemýšlivého člověka okamžitě musí napadnout otázka, z čeho se po překročení neviditelné "čáry" odvíjí taková změna chování lidí a čím se vytvořila odlišná atmosféra, neboli duch společnosti. Duch společnosti, jehož žití vede ve stejných přírodních podmínkách k dvakrát vyšší kupní síle obyvatel, k všeobecně vyšší bezpečnosti jednotlivce, k viditelně vyšší úrovni chování jednotlivců i správních orgánů…

Snadné by mohlo být svedení popsaného rozdílu na odlišnost dědičných vlastností a sklonů dotyčných národních komunit. Tak to také bylo vykládáno v době vlády materialistické víry před 50 až 100 lety, kdy byl objeven materiální základ děditelných vlastností. Ten, jehož mechanizmy byly ihned využity při vývoji žádoucích vlastností u rostlin a zvířat. Mechanickým převedením těchto zákonů do hodnocení vlastností člověka vzniklo na darwinizmu založené domněle vědecké učení o rasách, neboli rasizmus. O evropských národech se v nebývalé míře začalo mluvit v nacionalistickém žargonu, ve stylu, který připomínal hovory o plemenech zvířat. V Evropě byly takto, na základě řečové odlišnosti, vykonstruovány národy germánské, románské, slovanské a další. Současné rozbory složení genofondu evropských národů udělaly však z dosavadních mechanickomaterialistických představ změť nepodložených mýtů. Prokázalo se, že genetické základy obyvatelstva evropských národů jsou tak promíchané, že odvozovat společenské rozdílnosti u člověka z genofondu je zcela zmatečné. Z DNA, dědičného základu třeba populace pruské, české, bavorské či rakouské vyplývá, že dědičný genetický slovanský podíl je prakticky stejný – asi 40 %. Do domněle germánské populace se tento slovanský dědičný podíl dostal smísením původních kmenů s tím, že časem obecně převládl jazyk vládnoucí kmenové špičky. A tak se to odehrálo podobně u všech národů v Evropě. Když se šlo do důsledku, genetici prokázali, že populaci všech národů v Evropě tvoří potomci pouhých sedmi matek, patrně přeživších nějakou katastrofu. Je dokonce možné každému jednotlivci přímo určit jeho vlastní "pramáti".

Zdroje odlišností

Z uvedeného vyplývá, že myslet si, že nepochybně existující rozdílnosti žitých atmosfér jednotlivých evropských národů jsou důsledkem projevu odlišného genofondu, je naprosto zmatečné. Podstata odlišností žitých atmosfér národů a celých států leží tedy úplně někde jinde! Pochází z různých duchovních paradigmat, axiomů a principů fungování nadvědomí a nevědomí, které byly akceptovány jako pravdivé rozhodující většinou lidí dané komunity. Neboli rozdíly "národních povah" vyvěrají z nevědomých procesů duchovní roviny reality. Najít a definovat tyto nehmotné, ale přesto reálné zdroje odlišností národů, optimalizovat jejich celoevropské působení je jediná cesta k integraci evropských národů. Jen tak se může nenásilně vytvořit duchovní a hospodářská velmoc Evropy, jen tak se může obnovit její bývalá role duchovního středu světa. Dokud na duchovní podstatu společenských dějů nepřijde vládnoucí materialistická mocenská elita, bude evropský kontinent jen změtí směšně se hašteřících domněle genetických národů. Budou to jen děje velmi připomínající chování činovníků a fanoušků fotbalových klubů.

Jestliže jsem výše popsal, čím evropské hranice a národy nejsou (kmenovými jednotkami), je vhodné se vrátit k popisu toho, jak vznikly a čím jsou. Podstata problému se nám nejlépe vynoří, zůstaneme-li v historickém exkurzu na hranicích česko-rakouských a česko-bavorských. Začátkem 20. století tam prakticky nebyl vidět rozdíl v úrovni a způsobu života, jestli dokonce na české straně nebyla hospodářsky situace lepší. Na obou stranách vládl tuhý katolicizmus, právní pořádek, ale také určitá ztrnulost. Pak přišla prohraná první světová válka se svými následky: rozvrat práva a právního vědomí mas lidí, pád víry obyčejných lidí ve věčnou a pozemskou spravedlnost, zesílení nacionalizmu, zevní vyjevení se nepřesvědčivosti katolické věrouky v některých oblastech. Nejvíce se tento rozklad projevil u "novot chtivých" Čechů, kde ateisti a evangelíci přesvědčili větší část národa, že příčinou všeho pociťovaného neštěstí byla neexistence národních států a katolicizmus. Tak byla na Šumavě vytýčena česko-rakouská hranice a jako projev "osvobození" od katolicizmu stržen Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Očekávaná svoboda, blahobyt, absence zločinnosti a ráj se však nedostavily. Naopak! "Katolická rigidita" už tak moc "nepřekážela", a tak se právo a serióznost staly více "tržní". V hospodářsky dynamičtějším a novot chtivém Česku více než v konzervativním Rakousku a Bavorsku. Jenže krize právních a etických hodnot nebyla vládnoucími duchaprázdnými řešena (jako nyní), a tak Němcům nabídl falešné řešení zmocněnec "astrálních temnot" Hitler. Duchovní kolaps Západu a řádění nacistických band dále podlomilo víru velké části obyvatelstva zmíněných oblastí v nadčasové a transcendentní hodnoty. Následky se projevily za druhé světové války a těsně po ní. Zatímco za nacistické vlády menšinou se stanuvší slušní Němci mlčeli k řádění nacizmem rozmnožené německé duchovní chátry na Češích, po válce na oplátku německým řáděním do menšiny padnuvší slušní Češi mlčeli k řádění české, také rozmnožené duchovní chátry na Němcích (pojmem duchovní chátra se rozumí lidé bez jakýchkoliv transcendentních zábran, tedy bez svědomí, v duši žijící ateizmus).

"Podzákonné" normy chování

V roce 1945 se tedy obnovila na Šumavě ona fakticky mystická hraniční čára. Výchozí společenské podmínky byly v té době významně lepší na české straně. Bavorsko i Rakousko byly těžce zničené, v českých zemích armády už jen kapitulovaly. Ve srovnání s ostatní střední Evropou zde byly životní podmínky "skoro švýcarské". Pouze "duch" řídící obyvatelstvo na obou stranách hranic byl odlišný. Poražené Němce po vyvětrání nacistické kocoviny prostoupil pocit pokory a viny a lidé se tam většinově obrátili zpět k církvím a opuštěným transcendentním křesťanským hodnotám. Křesťansko demokratický duch tak ovládl veřejné mínění v NSR i Rakousku. Naproti tomu českou populaci zachvátil nacionální slovanský triumfalizmus, do rovnostářství přetažená sociálnost a ateizmus do té doby neslýchaného rozsahu. V důsledku selhání Západu v roce 1938 a řádění nacistů za války ztratilo úplně víru ve spravedlnost neslýchaných 41 % Čechů, kteří volili v posledních svobodných volbách roku 1946 agresivně ateistické komunisty. Výsledky prvních poválečných ještě svobodných voleb jsou důkazem naprosté ztráty intuice u skoro poloviny národa (intuice je funkcí ducha). Tato nepříčetná polovina národa volila dobrovolně naprosté odvržení zbývajících tradičních "starých dobrých" evropských hodnot. Víru v nadčasovost, úctu k pracovní aktivitě a kázni, respektování řemeslnické a intelektuální zdatnosti, smysl pro přirozené právo, respekt k osobnímu vlastnictví, úctu k předkům, zemřelým. O úctě k Bohu, duchovní dimenzi a církvím ani nemluvě.

Následky odlišného vývoje atmosfér na obou stranách Šumavy se nejprve projevily v přijetí a žití odlišných ústav států a odlišných soustav zákonů v nich. A nejen to! V důsledku světonázorové odlišnosti začaly být jinak žity "podzákonné" normy společenského chování. Jimi je myšlena nepřijatelnost nevhodných způsobů chování a myšlení, které sice nejsou právně trestné, ale jsou většinou vnímány jako neslušné a Bohem nechtěné. Ač to na první dojem tak nevypadá, právě tyto nepsané "podzákonné" normy chování, řeči a myšlení nejen zásadně ovlivňují myšlení a chování jednotlivce, ale rozhodujícím způsobem vytvářejí atmosféru, neboli ducha společnosti. Dokonce skrze veřejné mínění ovlivňují i způsob uplatňování a výkladu formálních zákonů, výkon služby policie, správních orgánů a soudů! Do myšlení lidí prosazovaný komunistický ateizmus na české straně Šumavy se začal projevovat vulgarizací a primitivizací veřejného života, úpadkem formy vystupování, oblečení a jazyka všech. Do uvažování funkcionářů se prosadilo jen měřítko momentální reálné síly a osobního prospěchu. Standardní se stala "dělnicko-rolnická vizáž" a "vědecko-světonázorovost" vzdělanostních primitivů a politických prostitutů. Za významný osobnostní klad bylo vyhlašováno potření "náboženských a buržoazních přežitků", ve skutečnosti standardů evropské civilizace a jejich etických důsledků. Tlaky "lidí s černou nitkou" ve vedení KSČ nebyly ničím jiným než pokusem o úplné potření zbytků žití transcendentního rozměru člověka. Cílem byla přeměna individuálně zformovaných osobností v beznázorové nádeníky, členy "kolektivu", v socialistickém žargonu nazývané "pracující" (tj. jen na práci). U inteligence šlo i o potření reziduí evropského vzdělání a vystupování, které bylo získáno ještě na školách evropské úrovně. Tím se ve střední Evropě začal odehrávat historický experiment, neboť na obou stranách Šumavy začaly působit dvě odlišné civilizace. Její západní část začala svou poválečnou státní obnovu na původních evropských křesťanských a duchovních základech, ale na východ od Šumavy byl po roce 1948 násilně implementován "pokrokový" vědecko-světonázorový přístup v budování státu a ve výchově obyvatel. Nastalo tím vlastně prověřování kvality "ovoce" teistického a ateistického způsobu chování a myšlení. Tedy verifikace podle jejich plodů.

Pokus o návrat

Výsledky "soutěžení" různě žitých ideových kořenů začaly být patrné již po několika letech. V NSR a Rakousku se ve slušné míře obnovila zákonnost, protože ústava, i zákony (stejně jako jejich vykonavatelé) byly přece jen postaveny na fundamentu zahrnujícím i transcendentní přístup ke světu. Jako důsledek správně zakotvených fundamentů státu a větší částí populace žité duchovnosti začal v Německé spolkové i Rakouské republice probíhat "hospodářský zázrak". V podstatě podle již Ježíšem formulovaného zákona stvoření: Usilujte nejprve o království boží (tj. vládu duchovních zákonů ve společnosti) a ostatní (slušný život) vám bude přidáno! Tak se stalo, že přibližně již od roku 1955 začaly být společenské poměry na západ od Šumavy lepší pro život obyčejného člověka. Naopak v Česku začal po roce 1948 tak velký hospodářský úpadek, že musel být "vysvětlen", neboli zakryt masovými procesy se "škůdci" nedostavivšího se ateistického ráje. Nikoli neschopnost a úchylné myšlení vůdců KSČ, ale škůdci to měli být, kteří bránili od vykořisťování osvobozenému lidu ve skvělém životě. Život v padesátých letech, organizovaný od náboženských předsudků zbavenými kádry a prokurátory, se změnil v noční můru podobnou protektorátní. K pohonu k "osvobozené" práci a brigádám zdarma začal být používán teror srovnatelný s nacistickým. Pracovní tábory, PTP, pracovní povinnost, nemožnost vzdělání, obnovení nevolnictví pro rolníky (nesměli bez povolení do nezemědělského zaměstnání!). Tato situace postupně otevřela oči i zblblým svazákům "února 1948" a ti se začali pokoušet o nejprve nenápadné, po roce 1960 i nápadné změny. Nastal tichý návrat k jakoby zapomenutým transcendentním zásadám myšlení, ovšem v socialistickém kabátě. Uvolněny byly ty duchovní principy, které přímo nerušily oficiální socialistický systém. Tehdy bylo objeveno "socialistické" právo, slušnost ve vystupování a oblékání, v základních mezilidských vztazích. V důsledku toho nastala "zlatá šedesátá" léta v životě i kultuře. Příčinou úspěchu této éry bylo, že se kulturním tvůrcům té doby dařilo vsouvat do kontextu kulturních děl obecné transcendentní nadčasové hodnoty lidství. Dialekticko-materialistické cenzuře té doby stačilo, když byly přeformulovány do socialistického žargonu. A lidé jim začali rozumět. Připuštění alespoň některých duchovních hodnot do života a myšlení tehdejší společnosti vyvolalo onen pocit všeobecné úlevy a následné hospodářské oživení. Znovuobjevení "zapomenutých" evropských hodnost se stupňovalo a vyvrcholilo rokem 1968. Plíživá kontrarevoluce nastolovala otázku zásadního přehodnocení toho, co vlastně byl a nebyl "pokrok". To ovšem nemohli unést sovětští vůdci s "černou nitkou" a následoval zákonitý vojenský vpád. Poté řádění najatých normalizačních vlastizrádců. Ne náhodou byl normalizační teror zaměřen primárně proti duchovním hodnotám v kultuře a životě společnosti. Největší tažení socialistických "normalizátorů" bylo nasměrováno proti importu duchovní literatury všeho typu, včetně bible. A proti církvím. K vládě sověty dosazení duchové temnot správně cítili, odkud se vynořil impulz ke zvratu, vyjevující dialekticko-materialistický socializmus jako model, postavený na základní ateistické lži. Protiduchovní tažení bylo k mému překvapení poměrně úspěšné. Lidé se stáhli z veřejného života do chalup a použili přetvářku jako mimikry. Výsledkem husákovské "normalizace" byl všeobecný úpadek všeho a všech. Projevilo se to i na mystické šumavské hranici. Rozdíl kvality života člověka, původně prakticky stejné, v roce 1968 už ale o třídu lepší na německé a rakouské straně, se zvýšil na "dvě třídy".

Nástup tržní éry

V roce 1989 přišlo konečně zhroucení říše vědeckého světového názoru od Vladivostoku po Šumavu. Během několika let se ústavy a zákony prakticky srovnaly. Materialisticky myslící lidé u nás se domnívali, že se úroveň života obyvatel obou částí Šumavy během 20 let sblíží. Nestalo se a nestane se, protože na naší straně nebyla objevena, popsána a odstraněna prvotní duchovní příčina oddělení. Tou je drtivá převaha absence žití duchovního rozměru člověka v Česku v důsledku přetrvávající vlády "z dialektických na tržní" převlečených materialistů. Rozdílně žité podzákonné normy lze snadno odpozorovat jen pouhým srovnáním koncentrace heren a bordelů ve městech na západ a východ od Šumavy. Těch, jejichž vznik české ateistické vlády přímo podporovaly pod heslem: hlavně peníze a svobodu čehokoliv! Úchylové a německá spodina, která se nemůže doma manifestovat, musí jezdit "za vyžitím" přes hranice. V důsledku pěstovaného extrémního egoizmu a absence žité nadčasovosti existuje u nás velmi slabý vliv veřejného mínění na správu státu. Z mnohých uvedu dva příklady. První je případ europoslance Železného. Kdyby na západ od Šumavy kandidoval ve volbách někdo, kdo tam zglajchšaltoval televizní kulturu na úroveň "duševními ubožáky řízené poptávky", jako učinil její ředitel v "privatizované" Nově, a dále vedl soud o nezaplacení cla z obrazů a chováním před arbitráží připravil stát o 10 miliard, dostal by ve volbách jen jeden hlas – svůj vlastní. Vizáž a řeči by mu byly na nic. Na pohraničním a komunistickém Znojemsku byl však za europoslance zvolen v prvním kole! Hlasy pro takové "osobnosti" signalizují naprostou ztrátu intuice a příčetnosti voličů. Takovou, jako byla ztráta příčetnosti těch, kteří v roce 1946 volili komunisty.

Druhým katastrofickým příkladem úpadku obecné duchovnosti je současné "tržní" chování lékařů – vykonavatelů povolání, které u nás tradičně požívá nejvyšší společenskou prestiž. Ta se ovšem odvinula z toho, že již za první republiky byli studenti medicíny více či méně altruisticky založeni. Kdo chtěl tehdy "rachat prachy", chodil studovat práva, obchod a finance, ne medicínu. Můj otec s těmito studenty bydlel na Hlávkových kolejích a poznal je zblízka. Prostě obecně bylo bráno jako samozřejmost, že kdo jde studovat medicínu, hledá prvotně životní poslání, nikoliv zbohatnutí (musí v něm být "trochu Matky Terezy"). Tento životní postoj, obecná neangažovanost lékařů ve špinavé politice, názorová umírněnost a neprodejnost následně vygenerovaly jejich vysokou společenskou prestiž. Jestliže při posuzování současného vydírání lékařů hromadným odchodem ze země přihlédneme k tomu, že pro vysoké studijní náklady mohl medicínu studovat jen omezený počet zájemců, je současné proklamování "tržnosti" v lékařství jednoznačným znakem duchovního pádu celé profese. Současní "tržní" rétorikou vybavení lékaři měli u svých přijímacích pohovorů na medicínu říci, že chtějí vystudovat na náklady Čechů zde a léčit tam, kde hodně platí! Když tito "charakteři tržního typu" zablokovali studium těm, kteří byli ochotni léčit v místně obvyklých okolnostech zde a kvůli kvótám vystudovat nemohli, na základě jakého typu pojetí spravedlnosti nyní usoudili, že je etické jít tam, kde se více platí? Jakými pravidly nevědomí se řídí logika jejich myšlení? U lékařů, hasičů, učitelů, záchranářů, ale také soudců a policistů nemohou přece působit osobnosti s vyhraněnou tržní mentalitou! Absence zásad transcendentního altruizmu je právě jedním z oněch mnoha "podzákonných" pravidel, jejichž nepřítomnost vede k pádu takovými osobnostmi vedené civilizace. Podobný stav věcí veřejných v Evropě již jednou byl. Před pádem římské říše! Bude ji EU následovat? Barbaři již na hranicích stojí!

Dřímající potenciál

Bez ohledu na současné počty psychologů, sociologů a politologů se u nás těmito skrytými aspekty společenských dějů nikdo nezabývá. Není divu, protože ateističtí vládci peněz neboli grantů na objevení duchovního kontextu společenských dějů nemohou mít zájem. Přitom "držitelé moci" to jsou, kteří jediní mohou pomocí zákonů a mocenského vlivu nastavit společenské a výchovné mechanizmy tak, aby se "podzákonná" pravidla chování většiny lidí zpětně restituovala. Výchovným působením škol a médií. Bez toho se atmosféra společnosti, která by umožnila opětovné vyrovnání kvality života na obou stranách Šumavy, nikdy neobjeví. Pouze nově mám strach, že na té druhé straně si v poslední době zapomínají uvědomovat, na jakých základech byla jejich relativně dobře žijící společnost vybudována. Jako by tam začínal chybět nějaký ten starý dobrý Konrád Adenauer, ale i jeho válkou poučení voliči. Těch mnoho slov výše bylo napsáno jen proto, abych se pokusil objasnit, že žitá uvědomovaná i neuvědomovaná "podzákonná" paradigmata (neuvědoměle za samozřejmost považovaný vzorec chování), axiomy (za nepochybně správný princip vědomě přijatá zásada) a stereotypy myšlení (naučené vzorce chování) jsou klíčově rozhodující pro kvalitu života každé společnosti a národa. Dokonce důležitější než ústavy a zákony, protože právě neuvědomované přístupy vykonavatelů formální zákony interpretují! Dobře je nyní tento činitel také vidět na rozdílu společenského klimatu v bývalé NSR a NDR.

Nyní je čas k tomu, abych dál naznačil, odkud se berou a odkud pochází ony stereotypy myšlení a chování, charakteristické pro národní a náboženské komunity. Jsou to vždy jen v různě velké míře odcítěná pravidla vzorového Řádu lidských civilizací. Jak vysoko rozhodující většina národa v míře poznání a žití duchovnosti vystoupí, do té míry začne odciťovat Stvořitelem člověka očekávané správné chování! To, co je dosud náboženskou terminologií označované jako Vůle boží!

Jakmile lidští duchové v těle v jakékoliv civilizaci ve vesmíru začnou žít vzorový Řád stvoření, následně se jim otevřou všechny dosud zablokované schopnosti. Tj. plné využití mozku a potenciálu DNA, pro ně Stvořitelem dávno připravené! (Viz Ježíšův výrok, že království boží, tj. možnost ráje na Zemi, je ve vás!) Následně se samočinně obnoví i harmoničnost společnosti neboli duch ráje začne být žit i v rovině hmotnosti. V Otčenáši je tento žádoucí děj vyjádřen slovy: Buď Vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi! Objevení zákonů Řádu stvoření jednotlivcem je ono v evangeliích zmiňované "zrození člověka z Ducha svatého". Objevení Řádu stvoření většinou společnosti je začátkem příchodu království! Tento zákon platí univerzálně pro všechny civilizace ve vesmíru, stejně jako tam univerzálně platí zákony fyzikální a biologické.

Nutnost duchovní obnovy

Z výše uvedeného tak vyplývá, že náš národ a evropská civilizace jako celek při své nové organizaci musí nejprve nastavit výchovu mládeže a svou společenskou sebereflexi, a to tak, aby její jednotlivci se nejprve naučili a následně žili podzákonné (etické) normy Řádu stvoření. Nikoliv nějakou geniální ekonomikou, ale jen vytvořením duchovního klimatu může evropská civilizace postoupit do vyšší roviny bytí! Jen skrze vyšší úroveň žití ducha se jí otevřou zatím jen tušené možnosti, které byly člověku Stvořitelem uloženy v DNA!

Absence duchovních pravidel mezilidského styku, neboli pokračování současného chování lidí v duchu biologického zákona džungle, by samočinně vrhlo současnou civilizaci zpět do primitivizmu.

Je nutné, aby většina lidí pochopila, že v rovině hmotné reality je vývoj civilizací regulován tak, že je ve hmotnosti anticipováno (dopředu předpokládány odpovědi na všechny eventuality), že není-li atmosférou společnosti zamezen vznik agresivity, egocentričnosti myšlení a negativizmu v duších jednotlivců, stanou se nehmotné energie těchto negací hnací silou destrukce. To ony, padlým člověkem vytvořené destruktivní energie vrhnou takovou civilizaci vývojově zpět! Nikoliv tedy Bůh, ale duchovní slepota vůdců a je následujících davů, nevidění nepominutelných duchovních zákonů vědomostní elitou zničí každou civilizaci. Stane se prostě nehodnou odkrytí dalších možností člověka. Právě na průběhu a vyústění společenských dějů 20. století si můžeme uvědomit, odkud byl duch toho, který apoštolům řekl: Usilujte nejprve o království boží a ostatní vám bude přidáno! Jinak řečeno, usilujte nejprve o čistotu ducha, abyste přesně viděli Řád stvoření, tedy co je skutečně správné a co ne, a otevřou se vám nepředstavitelné schopnosti, které vám umožní obnovit ráj na zemi a po smrti těla umožní odejít vaší duši do dimenze dokonalosti. Protože jen tak budete už ne jen tušit, ale jistě vědět, kde ta dokonalost je! Jestliže si uvědomíme, že to řekl Ježíš bez jakýchkoliv dnešních poznatků, musí při vcítění se do vnitřního rozměru jeho osobnosti vnímavého člověka "zamrazit". Plné procítění této Ježíšem formulované Pravdy napojuje totiž vnitřně citlivého do takové dimenze čistoty a dokonalosti, z níž na těle naskakuje "husí kůže".

Všechny filozofické systémy kromě ateizmu, některé více, jiné méně úspěšně, ale také všechna náboženství (která nejsou nic jiného, než do soustavy bájí zahalené filozofie) vykládají svoji míru poznání Řádu stvoření. Každý duchovní směr to činí z jiného úhlu pohledu a jinou, pro něj typickou formou. Filozofie pro nevzdělaný lid, neboli náboženská vyznání jsou tedy naprosto nezbytná pro konstituování davového člověka v samostatnou duchovní bytost. Jen vysoká převaha počtu duchovních bytostí v civilizaci je schopna udržet žití podzákonných norem mezilidského styku. Do náboženských vyznání "zabalené" filozofie podávají nestudovaným "řadovým" lidem zjednodušené návody ke správnému způsobu života, k rozšiřování jejich transcendentních schopností, k vyciťování objektivně platných duchovních zákonů. Věrouky mají usnadnit i "nevidoucím" jednotlivcům žití takového způsobu myšlení a konání, které nevytváří negativní karmu. Neboli aby správně žili i tehdy a tam, kam pozemský zákon nemůže "dosáhnout".

Nadčasové poselství legend a bájí

Jenže ubohost současné bytosti, která si sama dala název "člověk dvakrát moudrý" (homo sapiens sapiens), je zatím veliká. Pro svou duchovní nerozvinutost nemůže např. využít více než 5 až 7 % možností svého mozku a většinu dispozic DNA! (Odtud biblický obrazný pád člověka a dědičný hřích.) Kvůli této zablokovanosti dispozic nebylo dosud možné vykládat duchovní zákony, neboli Řád stvoření vědeckou formou. Zkuste vykládat dlaždičům nebo řezníkům integrály! Budou vás považovat za blázna, v lepším případě za snílka. Proto vidoucí zakladatelé náboženství uložili ve své době pravidla Řádu stvoření do kontextu bájí, legend a podobenství. Ty měly formou alegorií přiblížit duchovní zákony v té době dětsky myslícím lidem. Tato forma výkladu duchovních zákonů trvala několik tisíc let a jen ona umožnila posunout naši civilizaci do současné úrovně. Proto je v náboženských legendách a bájích uloženo víc Pravdy s velkým P o smyslu života jednotlivce i národa než ve všech současných vědeckých spisech dohromady. Je třeba tam Pravdu skrze dobrou vůli (víru) a duchovní oko objevit (viz kniha autora: Otevření duchovního oka). K uvedení sebevědomí domnělých společenských vědců do příslušných mezí stačí si představit, s jakým úsměvem čtou současní vědci vědecké spisy z doby před sto lety. A s jakým úsměvem budou potomci číst současné "vyspělosti" za sto let! Naproti tomu duchovní pravdy v legendách, které se snaží ateisti prohlásit za pohádky, jsou živé již několik tisíc let a budou živé, nehledě na formu podání, i po další tisíciletí. Pouze v té době budou již zformulovány i vědeckou terminologií.

Současná krize lidstva je krizí jen proto, že církve bránily disponovaným, pod záminkou boje proti herezi, přeformulovat Pravdy legend do vědecké formy. Tím by se duchovní návody v náboženstvích staly přesvědčivými i pro vzdělance a "rybník" pro lovení duchovně slepých by ateistům vyschl. Bohužel hodnostáři duchovních společenství (církví) ustrnuli do scholastického (školometského) "citátování", od 5. století umlčovali gnostiky a vytvořili tak prostor pro ateizmus. Rozvoj rozumového poznání lidstva pokračoval, duchovní (etické) poznání ustrnulo. Toto schizma rozumu a etiky nyní ohrožuje samu existenci lidstva, protože jeho delší trvání Řád stvoření nepřipouští. V případě příliš dlouhého trvání rozporu vědy a etiky se obnovuje civilizační rovnováha katastrofou. Jestliže masa lidí západní civilizace začala žít eticky na úrovni civilizace s "motykou", tj. "trží" víru, lásku, spravedlnost, vrátí nějaká katastrofa její úroveň k těm "motykám".

Satanské lži

Klíčovým problémem nemohoucnosti ale není nevůle lidu k vzestupu, ale situace, že tato vůle duchovních lidí je blokována klikou inkarnovaných "temných" duchů u moci. Ti ji skrze falešnou vědu "živí" třemi satanskými lžemi:

• Evoluční, tj. že se život a člověk vyvinuli náhodně a bez plánu, "sami od sebe". Ač nikdy nikdo neviděl, že by se něco složitého samo sestavilo z jednoduchého.
• Materialistickou, tj. tvrzením, že mimo hmotu nic neexistuje, že člověk je jen tělo, že po smrti nic není.
• Dialektickou, tj. tvrzením, že všechno existující je hrou náhod, že není konečné spravedlnosti, že lidský život nemá nadčasový smysl.

Tato satanská paradigmata nechávají moc uchopivší "temní" vyučovat na školách. Označují je v médiích za vědecká a tím bourají v samém základu možnosti postupného konstituování vyšší kvality duchovního života mas a následného zlepšení podzákonného chování lidí. Inkarnovaní "temní" tak činí proto, že oni sami si na základě samočinné sebereflexe přejí, aby po smrti nic nebylo, aby nebyla konečná spravedlnost. Přesněji řečeno, těší se na to proto, aby na ně v záhrobí nedopadly následky jejich myšlení a činů! Právě tito vládnoucí nekrofilové (milující rozklad) s "černou nitkou" vyvolávají nesmyslné války a krize, které nikdy nikdo nechtěl. Já si ale myslím, že naštěstí pro nás je vůlí Stvořitele, aby toto lidstvo nakonec do vyšší úrovně civilizace postoupilo. Naplnění této Vůle napomáhají pozitivním lidem v duchovní vibrační úrovni neviditelní duchové, pojmenovávaní třeba jako andělé, služebníci Stvořitele, elohim nebo ufouni. Věřící v nic (ateisti) nebudou jimi varováni a vejdou v past pro duchovně slepé. V bibli se tomuto procesu květnatě říká "duchovní bitva na rovině Armagedon". Po skončení očistného procesu nezůstane na zemi po ateistech, evolucionistech, skepticích a dialekticích ani svědek porážky. Zbývající lidé dobré vůle se již hladce domluví. Jako Češi máme štěstí, že i náš národ má velmi silné duchovní vedení. Od vlivu duchovního vedení národa na mnoho lidí se odvíjí jev, na který si stále naříkají "skeptici". Totiž, že co Čech to šaman, že u nás kvete iracionalita ve smyslu nevíry ve "vědecký" ateizmus. V Česku je největší ateistický tlak na jedince na světě. Přesto zde, ukryto v davu, přetrvává asi desetiprocentní velmi silné duchovní jádro národa. Je to dokonce větší procento, než na druhé straně Šumavy. Tak se může překvapivě stát, že jakmile "živly oponou trhnou", bude kvalita života pro změnu lepší na její severní straně. Celé dějiny jsou prošpikovány paradoxy. Bible o nich říká: Od Boha se to stalo a je to podivné v našich očích! Na utiskování zvyklí duchovní lidé v Česku se nemusí bát ničeho. Jsou s pomocí neviditelných Vůdců schopni projít i "pastičkou na ateisty", která je v této fázi vývoje lidstva připravena pro ty, kteří přijali za své výše uvedené tři satanské lži.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2010.