Existují dvě témata, která mě fascinují již od dětství: cestování v čase a předvídání budoucnosti. První články o těchto poutavých fenoménech jsem začal vydávat ihned po listopadu '89 v novinách, které tehdy u nás vycházely. Na začátku devadesátých let se konečně objevil časopis Regena a další podobně zaměřené časopisy jej rychle následovaly. Byl jsem nadšený z toho, že mám své nové čtenáře a můj tvůrčí šuplík našel konečně uplatnění. Díky svým článkům a badatelským snahám jsem se seznámil s množstvím zajímavých lidí – věštců, léčitelů, psychotroniků.

Předpovězena potopa

Když se těch 20 let ohlédnu zpátky, musím konstatovat, že věštci, které jsem za tu dobu potkal, mě z hlediska výsledků zcela, až na jednu výjimku, zklamali. Naplnila se zřejmě Kristova slova: "Poznáte je po ovoci" a "komu není shůry dáno…" K té světlé výjimce se váže opravdu podivuhodná historka. Někdy v létě 2001 mě jistý muž z Kladenska požádal o schůzku, že by se mnou rád probral své vize, které se u něj objevily po úraze hlavy. Různých šílenců jsem měl už pomalu dost, ale z nějakého důvodu jsem souhlasil. Na první pohled bylo zřejmé, že tento muž musel mít opravdu velké štěstí, když přežil tak těžký úraz hlavy. Uprostřed čela měl totiž jasně viditelnou mezeru v lebeční kosti. Něco podobného měl na čele i herec Karel Höger. Traduje se, že např. v Tibetu se toto místo otevírá pomocí dřevěných třísek, aby se adeptům otevřelo třetí oko. Tomuto muži se ale lebka rozestoupila sama díky úrazu a poté již zcela nesrostla. Když se po několika týdnech probral v nemocnici, zjistil, že je schopen nahlížet do lidských těl. Dokázal se vcítit do zdravotních problémů a určit, kde je jejich příčina. Postupem času ale začaly přicházet různé nepříjemné vize, které si nedokázal vysvětlit. Hned ve dveřích na mě spustil, kolik mi je let, jakou školu jsem vystudoval a že hovořím plynně sedmi jazyky. Nic z toho ale nebyla pravda. Po úrazu se mu pravděpodobně nějak otevřel kanál k informacím, které krouží kolem nás v geomorfickém (akašickém) poli. Na záplavu přicházejících informací tento člověk ale nebyl vůbec duchovně připraven, takže hrozilo, že brzy skončí v péči psychiatrů. Snažil jsem se mu vysvětlit, jak přicházející informace filtrovat a jak pracovat na svém vztahu k Bohu. Když se trochu uklidnil, svěřil se mi s vizí, která se mu opakovala v posledních dnech – vidí velkou povodeň v Praze, všechno je pod vodou, Vltava zasahuje až k obloukům Karlova mostu, pod kterým na voru pluje nějaký muž, kterého následně zachraňují hasiči. Ptal jsem se, jestli není možné, že by viděl spíše události z již proběhlých záplav na Moravě. Rezolutně odmítal, že určitě ne, neboť jasně poznává Karlův most. Řekl jsem mu, že se můžeme jedině modlit za případné oběti, ale sotva můžeme dopředu něco ovlivnit. Po pravdě řečeno jsem této vizi příliš nevěřil, vždyť Praha musí být před případnou velkou vodou přece dostatečně chráněna. O to větší šok jsem zažil o rok později, když katastrofální povodeň skutečně přišla a já jsem v televizi sledoval autentické záběry záchranné akce od Karlova mostu, kde z rozvodněné Vltavy vytahovali muže, který připlaval na voru…

Co přinese rok 2012?

Od té doby mám jasno v tom, že za určitých okolností je možné spatřit budoucí dění i velmi detailně. Díky svým četným temponautským cestám, o kterých jsem psal v seriálu Zápisky temponauta, mám zmapováno období na dalších 150 let. Vzhledem k záplavě různých fantasmagorií, které se stále častěji objevují v souvislosti s blížícím se rokem 2012, jsem se rozhodl zveřejnit nástin nadcházejících událostí. Praktickým tématům jako je bydlení, práce, obživa a zdraví bych rád věnoval samostatné články. Nejprve k tolik očekávanému roku 2012. Spojení s údajným koncem Mayského kalendáře je založeno na zcela mylných předpokladech. Je až s podivem, jak se tento blud rychle rozšířil. Konec světa není v plánu. Nevidím ani žádný důvod, proč by něco takového mělo v nejbližší době nastat, když jsme stále na začátku svého duchovního vývoje. Je třeba si uvědomit, že svět je poměrně velký a pestrý. Kdo bude ke svému vývoji a naplnění osudu potřebovat apokalypsu, nemusí ani čekat na 21. 12. 2012. Tisíce lidí na Frýdlantsku konec světa zažili před pár týdny při bleskových povodních. Svou apokalypsu můžeme zažít kdykoliv a kdekoliv. Na severu Čech velká voda naštěstí rychle opadla, ale jsou místa, kde lidé musí žít ve zcela katastrofálních podmínkách celý svůj život. Války, hladomory, nedostatek pitné vody a potravin, náboženské nepokoje, epidemie smrtelných nemocí, záplavy. To vše se děje právě teď na stejné planetě. Obrazové střípky, které vidíme večer v televizních zprávách, jsou jen malým výřezem reality. Uvedené náhledy blízké budoucnosti budou proto popsány z našeho středoevropského pohledu. Co se týče našeho domácího dění, až do konce roku 2012 jsem nezaznamenal nic překvapivě zásadního. Přijdou rozmary počasí, zprávy o válečných konfliktech, různých lokálních pohromách, zkrachovalých bankách a podnicích, ale to vše je již součástí našeho života. Tyto události jsou spíše logickým pokračováním započatých změn – ekologických, ekonomických, politických a sociálních. Je tu ovšem něco, co za zmínku přece jen stojí.

Přístav klidu a naděje

Když se podíváte na naši republiku z ptačí perspektivy, zjistíte, že její hornaté hranice jsou jasně patrné až z kosmu. Jako bychom byli vyšší prozřetelností chráněni před okolním světem. Nejde přitom pouze o geografickou ochranu, ale velmi mocné duchovní síly. Naplno tuto Boží ochranu podle mě pocítíme od konce května příštího roku, kdy započne dlouhodobější proces celkové obnovy českého národa. Mám na mysli návrat ke skutečným hodnotám, upřímnému životu a duchovní pokoře. Napadá mě v této souvislosti přísloví o drcených olivách, které ze sebe vydají to nejlepší, až když jsou drceny. Někteří si budou muset sáhnout až na samotné dno svých sil, ale nikomu nebude naloženo ani o stéblo více, než dokáže unést. Česká republika se stane poměrně klidným přístavem v rozbouřených vodách světa. Určitě bych dlouhodoběji neopouštěl hranice naší země. V uplynulých 20 letech jsme si žili neprozíravě nad poměry, což musí zákonitě skončit. Ale znovu opakuji, je to pro naše dobro a blaho našich dětí. Šikovní a zruční lidé se neztratí.

Nástin hlavního vývoje nejbližších let

Rozvoj venkova (s výjimkou pohraničí a regionů s vyšší nezaměstnaností) jako důsledek stále dražšího života ve městech (vysoké náklady na bydlení – elektřina, plyn, teplo, vodné, stočné). Cena nemovitostí a půdy v atraktivních lokalitách zůstává vysoká (zejména střední Čechy). Panelové byty ve městech jsou špatně prodejné. Návrat drobného prodeje domácích pěstitelských a chovatelských přebytků – renezance farmářských trhů na náměstích.

Makroekonomická situace se vyvíjí podle hesla: "Když se dva perou, třetí se směje". Měnový boj mezi USA a Evropou graduje – Čína přeskupuje své devizové rezervy a začíná preferovat dluhopisy EU a Japonska před USA. Dnes jsou v oběhu dluhopisy za desítky bilionů dolarů, které se stávají časovanou bombou. Nelikvidní dluhopisy v minulosti dokázaly ekonomicky zničit i jednu z nejbohatších zemí světa – Argentinu. Rekordní množství dluhopisů a tzv. toxických aktiv se objevilo po vypuknutí ekonomické krize v roce 2008, kdy se ve velkém začaly tisknout nové peníze pro krachující banky. Toto nouzové opatření a faktické znárodnění největších amerických bank však finanční krizi nevyřešilo, neboť vydané dluhopisy jsou uloženy především v penzijních fondech. Ukáže se, že ekonomika nemůže fungovat na zběsilém tištění dalších peněz a vydávání nových dluhopisů. Růst státních ekonomik bude vycházet výhradně z pracovitosti občanů. Hlavním tahounem evropské i světové ekonomiky se stává Německo, které své politicko-ekonomické zájmy začíná směřovat k Rusku, Číně a Indii. My těžíme z úzkého propojení na německou ekonomiku a vlastní měny. Analýzy a prognózy ohledně vývoje světové ekonomiky se vzdalují realitě a klíčovým faktorem prosperity jednotlivých zemí se stane životní pohoda jejich obyvatel. V tomto ohledu můžeme děkovat Prozřetelnosti, že jsme se narodili v české kotlině, která již teď patří k těm výrazně šťastnějším místům pro život.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2010.