Vídeňská klenotnice nabízí procházku tisícem let evropských dějin. Ke zhlédnutí jsou vzácné korunovační klenoty ze středověku, insignie i historické objekty Svaté říše římské, včetně říšské koruny a Longinova kopí. K velmi cenným exponátům patří císařská koruna Rudolfa II., mešní ornáty a exponáty vztahující se k řádu Zlatého rouna. Za pozornost stojí cenné drahokamy, mezi nimi jeden z největších smaragdů světa, reprezentující moc rodu Habsburků.

Spojení klenotnic

Klenotnice se dělí na duševní a náboženskou a nabízí fascinující procházku náboženskými a uměleckými dějinami dřívějšího mocného Rakouska. Duševní část klenotnice má za základ zakládající listinu vystavenou v roce 1337. Poklad Habsburků byl tehdy uschován v sakristii hradní kaple. Teprve v průběhu 16. století nechal císař Ferdinand I. přemístit klenotnici ze sakristie do nově zřízené místnosti nedaleko Švýcarské brány. Nebyla tam však přemístěna celá klenotnice.

Z plánů kolem roku 1640 se dovídáme, že teprve za vlády císaře Ferdinanda II. byly duševní a náboženská část klenotnice spolu spojeny. Nejstarší zachování soupisu duševní klenotnice pochází z roku 1758 a obsahuje téměř 500 předmětů, které byly rozmístěny v nových skříních, opatřených čelními skly. Nechal je zhotovit císař Karel VI. Pozornost návštěvníků zvlášť v náboženské části přitahovaly cennými drahokamy osazené monstrance a domácí oltáře.

Dřívější kuchyně

Klenotnice je část sbírek domu Habsburků, která se vztahuje k jeho dynastii. Za pozornost stojí, že v dnešních prostorách klenotnice byla dříve císařská kuchyně. Originálním zůstal jen vchod do klenotnice. Ještě před rokem 1558 byly sbírky Habsburků "pomíchány" a až císař Ferdinand I. pověřil znalce umění z Norimberku Jacopa Stradu, aby ve sbírkách udělal pořádek.

Panování Marie Terezie

Za jejího panování byly od sebe odděleny obrazy, umělecká díla, religiozní objekty a insignie. Od sbírek byl oddělen korunovační poklad. Důvod byl zcela prostý. Nové uspořádání mělo odvést pozornost od toho, že část habsburského pokladu, uměleckých sbírek byla proměna na mince a z nich byla financována válka rakouského mocnářství proti Prusku.
Po smrti Marie Terezie návštěvy veřejnosti v klenotnici skončily. Její syn Josef I. a příští reformátor církve předal veškerý inventář do rukou hradního faráře a duševní a církevní oddělení klenotnice bylo spojeno dohromady jako předtím. A všechno skončilo tam, odkud vystavované předměty původně vzešly, v sakristii. Tam vše zůstalo až do rozpadu rakouské monarchie v roce 1918.

Turbulentní dějiny

Alespoň jedna story. Před Napoleonem na začátku 19. století byly z Norimberku přeneseny cenné předměty do Vídně. Včetně Longinova kopí byly vystaveny v roce 1871. Čím je vzácné Longinovo kopí? V posledních kapitolách Janova evangelia je napsáno, že římský voják propíchl kopím Kristovi bok. Voják jménem Gaius Cassius, latinsky Longinus, byl oficiální římský zástupce pontského Piláta. Po více než stu letech se ve Vídni objeví Hitler. Zná legendu, která se k němu váže. Kdo vlastní kopí, má vládu nad světem. Při pohledu na kopí je fascinován jeho mocí.

Po příchodu Hitlera k moci v Německu a po připojení Rakouska ke III. říši se kopí opět stěhuje do Norimberka. Je 14 hodin 10 minut dne 30. dubna 1945. V Norimberku nachází američtí vojáci Longinovo kopí. Je to ten samý den, kdy ukončí Hitler svůj život. Je to náhoda, osud, nebo souvislost?

O nálezu se doví americký generál, osvoboditel Plzně, generál Patton. Byl pravděpodobně jediným americkým generálem, který pochopil, co má v ruce.

Atomová bomba

Patřil k málo lidem, kteří věděli o projektu Manhattan, výrobě americké atomové bomby. Za šest neděl se bude konat první pokus s výbuchem atomové bomby v poušti u Nového Mexika. Za dalších šest neděl vzletí podplukovník Tibbit s jedinou bombou na palubě letadla směr Hirošima. Američané vlastnili kopí a měli vládu nad světem. Po 2. světové válce se kopí znovu stěhovalo na původní místo, tedy do Vídně. Dnes je kopí opět ke spatření ve Vídni.

Současný stav

Dnešní uspořádání klenotnice je výsledkem uspořádání a ukončení dlouhého vývoje započatého ve 14. století. Do jejích sbírek zřejmě přispěl nejvíce nám známý císař Rudolf II., jeden z největších sběratelů Evropy.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2010.