Je dávnou antickou zásadou, že o mrtvých jen dobře. Citlivci vědí, jak při nedodržení této staré moudrosti přichází z neviditelné sféry zpětné energetické údery. Nedávno se o tom mohl přesvědčit lidovecký předseda, obvinivší kvůli změně závěti zemřelou z nepříčetnosti. Ani dosud nepochopil proč a stal se politickou mrtvolou.

Stejné je to se zpětnými energetickými údery z říše mrtvých pro národní celky. Jestliže nějaký národ vyučuje o jakékoliv historické osobnosti něco nespravedlivého, naráží toto nařčení na božskou spravedlnost a ta ve zpětném působení zatíží příslušný národ karmou. Proto má spravedlivý výklad dějin velký význam pro zabránění vzniku negativní karmy národů. Tím spíše, že se dějiny národů učí ve školách a ovlivňují myšlení nastupující generace více, než si vládnoucí ateisti představují.

Žijeme ve státě, v němž se za posledních sto let měnil výklad dějin nejméně pětkrát. Karel Havlíček o takových proměnách ve "Křtu svatého Vladimíra" trefně píše: "Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinák, jednou ctí tě za svatého, podruhé jsi sviňák!" Dosud jsme nebyli při výkladu a chápání vlastních dějin svobodni. V důsledku toho vnucené nesprávné výklady národních dějin nedopadaly plně negativně na duše Čechů. Po pádu Rakousko-Uherska vládly v mínění národa negativní vášně ze statisíců nesmyslně padlých ve válce a z bídy, do níž země porážkou zapadla. Proto nadměrná kritičnost vůči Habsburkům byla dočasně omluvitelná. Byl jí negován rakouský, katolický, také místy deformovaný výklad českých dějin. O nový výklad průběhu a smyslu českých dějin se za první republiky pokusil T. G. Masaryk v "České otázce". V řadě menších prací mu oponoval historik Josef Pekař. Ten došel spíše k závěru, že v českých dějinách smysl nalézt nelze (dodávám, že bez funkčního duchovního oka). Oběma ale určitě nelze upřít úsilí o přiblížení se Pravdě. Výklady našich dějin za nacistické a následné sovětské okupace byly tak účelové, neboli ideologicky zkreslené, že by je nebylo třeba ani zmiňovat. Kdyby ovšem ten pozdější, sovětský dialekticko-materialistický výklad dodnes nepřežíval v hlavách "Nejedlého školstvím" vyškolených pseudovzdělanců.

Nekřivděme Habsburkům!

Deformace myšlení žijících Čechů skrze současné neduchovní chápání vlastních dějin má skryté karmické následky. Vyvolává svou evidentní nespravedlností vůči některým aktérům dějin negativní národní karmu! Z mnoha omylů posuzování dějinného působení jednotlivců či rodů zdůrazňuji v tomto článku na prvním místě paušalizující negativní hodnocení údajně protičesky vládnoucích Habsburků. Na druhém místě je to v důsledku zkreslené propagandy evangelíků a ateistů národu vsugerované nespravedlivé hodnocení dějinného působení katolické církve na národ. Na třetí místo, z mnoha menších nepochopení a deformací, bych zařadil jednostranný výklad působení jezuitů v českých zemích, pátera Koniáše jmenovitě.

Je nutné rázně a "natvrdo" konstatovat, že Habsburkové nebyli obecně protičeští! Naopak, najdeme mezi nimi také velké "české" a Čechům přející panovníky, kteří se mimořádně zasloužili o rozvoj českých zemí. Na prvním místě bych jmenoval Rudolfa II., který za své vlády udělal z Prahy páté nejvýznamnější město Evropy! Ze svého rozhodnutí a pro svoji oblibu k Čechům přenesl sídlo císařství z nábožensky bigotní Vídně do volněji myslící Prahy. Ač byl císařskou katolickou klikou při nástupu na trůn přísahou zavázán potlačit české "heretiky", manévrováním úspěšně tlumil spory mezi katolíky a evangelíky. (Pro neplnění závazku se bál otrávení!) Zasadil se o rozvoj umění a všech tehdejších věd a novot. Na druhém místě bych jmenoval u nás neprávem opomíjenou, zřejmě pro její silnou víru, velkou císařovnu Marii Terezii, která zavedla povinnou školní docházku, dekretem povolila lidu sběr klestí a lesních plodin v lesích a zprostila daní včelaře, aby je zachránila před hospodářským pádem. (V té době začala náhrada voskových svíček jinými svítidly, takže cena vosku padla.) V důsledku jejích dekretů dodnes nemáme na okrajích lesů od jejich majitelů cedulky "Privat" se zákazem vstupu jako na Západě. Dodnes je území bývalého Rakousko-Uherska (Rakousko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko) nejzavčelenější oblastí Evropy! Na třetím místě je vhodné zmínit posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. Dobrotivého. Proto, že ze své dobrosrdečnosti odmítl dát příkaz vojákům ke střelbě na neozbrojené rebelující Vídeňáky a vydal první konstituci měnící absolutistickou monarchii na konstituční.

Přínos katolické církve

Stejně nespravedlivou nenávistí vedené jsou výklady o protičeské náladě a tmářském působení katolické církve u nás. I méně inteligentní člověk si mohl dávno všimnout, že nikde na světě nebyla a není katolická politika protinárodní. Církvi šlo vždy a všude spíše o to, aby národy převzaly bez reptání katolickou formu duchovnosti. Když ano, byly tyto národy Vatikánu automaticky milé. Když ne, viděli katolíci pro nepevnost vlastní víry v takových skupinách a národech "heretiky", kteří v jejich samotných duších probouzí pochyby. Mohou je probouzet ovšem jen proto, že oficiální katolický výklad křesťanství místy v minulosti velmi "kulhal" a někdy ještě kulhá, což cítí i jednotliví katolíci. Slyšet jiný výklad duchovního rozměru stvoření "rozhazuje" vlastní víru nepevných a tím je uvádí do nejistoty, někdy až zuřivosti. Často i dnes vidím, jak věřící, vědomi si hodnot, které jim v životě jejich katolická víra přináší, se bojí diskuze o aspektech duchovního pojetí světa, aby ji neztratili. V této souvislosti je při hodnocení tehdejších činů katolíků vzít do úvahy, že ve středověku "neměli na to" poznat, že cesta ke ztrátě strachu z jinak věřících nevede přes jejich fyzické umlčení a potlačení. Pravou cestou k odstranění strachu ze ztráty víry je odstranění z katolické věrouky a konání toho, co vyvolává pochyby uvnitř samotných věřících. Jsou to vývody a postuláty různých koncilů a papežů, které v praktickém křesťanství nejsou duchem původně křesťanské. Přesněji řečeno, co by Ježíš neschválil! Teprve až se toto plně stane, přestane být katolicizmus nervózní vůči jiným pojetím duchovnosti. Vidím to na sobě. Nevadí mi a naopak mám pochopení pro jakýkoliv typ náboženství. Spíše se z jiných forem duchovnosti snažím něco přiučit. Jen co je vnitřně cítěno jako nepřesné a nejisté, třese se před jiným názorem a diskuzí. Tento prvek vlastní věroučné nepevnosti, onen strach před "heretiky" je to, co v minulosti, částečně i v přítomnosti, obecně znehodnocuje celkový tisíciletý veliký duchovní a kulturní přínos katolické církve pro Evropu a český národ zvlášť. A je právě typické, že v českých zemích "heretiků" bylo, je a bude mnoho. Vnímám to jako klad! Máme úsilí o Pravdu v národní povaze. Dokud bude trvat nedokonalost duchovního výkladu člověka jako takového, bude v Česku různonázorovost. Místo aby v minulosti o českých "hereticích" katolíci přemýšleli a přitom duchovně rostli, pronásledovali je. A tím si zbytečně pokazili celkový dojem z vlastního duchovního přínosu pro Čechy. "Katolíkožroutům" (někteří agnostici a evangelíci) vždycky říkám: Podívejte se kolem! Co by tu bez katolické církve stálo: kravíny, "sjezdové paláce" a rozpadající se průmyslové objekty! A jak by se chovali lidé, "necepovaní" k slušnému chování v náboženství? A jak je absence tohoto "cepování" na současné "tržní" mládeži vidět! Je tedy nezbytně nutné rázně ukončit zbytky marxistického výkladu o celkovém tmářském a negativním působení katolické církve a naopak zdůraznit jeho pozitivní stránky. S tím, že chyby se bohužel děly a dějí a že je třeba využít poznání z nich k tomu, aby se všechny strany poučily a odpustily si! Pak i v Česku "katolíkožrouti" ztratí zbytek vlivu na rozhodující masu lidí. Tím se odstraní nespravedlivé hodnocení v mysli lidí neboli vlekoucí se národní karmická zátěž. Národu se plně otevře vstup do vyšší úrovně duchovního života v nastupující éře.

Páter Koniáš a jeho domnělé "tmářství"

Dalším lživým dějinným hodnocením je označení jezuitů jako protinárodních a tmářů. Je realitou, že středověké jezuitské školy byly nejkvalitnějšími v zemi a přinášely do země nejvyšší tehdejší stupeň poznání. Nepochybnou lží je Havlíčkův slogan, který se stal obecně známým pro dobrou rýmovatelnost. "Českých knih nepřátelé lítí, plíseň, moli, jezoviti". Je nutné konečně říci, že Jiráskův popis pátera Koniáše jako zloducha a tmáře je mimořádně hrubě zkreslený. Velmi pěkně to v hodinovém vstupu popsal pořad ČRo 2, který se tak líbil, že byl na žádost posluchačů opakován. A měl by být opakován častěji. Realita v "případě Koniáš" je taková, že tento velký vlastenec (proto pohřbený těmi, kteří jej znali, na Vyšehradě) bádal, v čem spočívá trvalé dějinné neštěstí našeho národa! A správně jej shledal v rozštěpení národa v pojetí víry na dvě skoro stejné poloviny. Původce tohoto rozštěpení však chybně nalezl v závadných, mysl matoucích evangelických knihách! Rozhodl se tedy proti národnímu rozštěpení něco udělat. Sám napsal pět českých mravoučných knih průměrné hodnoty, které zdarma po plamenných kázáních po vesnicích vyměňoval za knihy považované za závadné! A dále za tehdejší porno pašované z Německa! Závadné knihy registroval a nadbytečné pálil. Nikdy nepoužil násilí. Protože měl u sedláků dalekosáhlý úspěch (sliboval jisté nebe), upadl v zuřivou nenávist evangelíků, kteří jej i křivě obviňovali (jak shledala mezinárodní vyšetřovací komise). Páter Koniáš byl český vlastenec, který se jen mýlil v příčině rozštěpení českého národa. Jinou příčinu v tisíciletém rozštěpení národa jsem se pokusil popsat já sám v knize "Falsifikace a falsifikátoři českých dějin". Podle mne je tou skutečnou příčinou rozštěpení národa štěpení na ty, kteří se chtějí mýlit s vládnoucí stranou v Evropě, církví, když je to výhodné. Neboli strana "pragmatiků". Pomáhá to v dobách zlých k přežití. Druhou stranou jsou ovšem ti, kteří se odvažují mít a hájit poznanou Pravdu i proti vládnoucí církvi, straně, evropské většině, vládnoucí moci. Bez ohledu na nevýhody a rizika tohoto postoje. Přitom právě tato část Čechů tvoří tisícileté duchovní jádro národa a je naší nadějí do budoucna. Páter Koniáš se dopustil omylu v hodnocení příčiny rozštěpení národa bez protinárodního a zlého úmyslu. Je třeba mu to odpustit a pomodlit se za něj. Kvůli obhajobě Koniáše se překvapivě do mne nepustili marxisti-leninovci, zřejmě pro své daleko horší paličskoknižní svědomí, ale jistá fanatická evangelička. Když jsem se jí do telefonu zeptal, co o tom ví, věděla jen "fakta" od Jiráska a Nejedlého. Poslal jsem ji rázně do "ústraní". Následně rozzuřeně volala do Agape, jestli nejsem blázen, když obhajuji Koniáše, a že prý roztrhala všechny moje knihy. Opakuji tedy podobným: Všichni, i páter Koniáš mají právo na spravedlivé hodnocení svého životního působení! Nechť se každý střeží při svém myšlení neinformovaně vykřikovat "ukřižuj"!!! Nebo ruka Spravedlnosti sáhne po něm! To se týká i jiných dějinně křivdících mýtů. Pravda boží skutečně nakonec zvítězí!

Vyhněme se do budoucna negacím

Nejlepší české dějiny, které jsem četl, jsou Toulky českou minulostí od Petra Hory Hořejše. Autor má vynikající nadhled a laskavost pro chybující předky. Pouze z mého vnímání v nich není dostatečně vyjádřen duchovní rozměr naší existence. Ten je dán měrou mimosmyslové vnímavosti autorů pro skrytý rozměr běhu událostí. Vyprovokován domněle vědeckým, ale vlastně materialistickým pojetím českých dějin, vybral jsem před lety 22 našich klíčových dějinných událostí a popsal je v mém pojetí v knize Falsifikace a falsifikátoři českých dějin. Jak se dalo očekávat, kniha vzbudila jak výrazně kladný, tak i silně záporný ohlas. Společnost Sisyfos dokonce rozzuřila k hlasitému mručení a k pokusu předat mi v roce 2006 svůj vlastní bludný balvan. S ohledem na jejich způsob myšlení mě to potěšilo. V kontrastu se zuřením "stoupenců vědeckého světového názoru" jsem byl překvapen mimořádně kladným ohlasem jiných, zejména krajanů ze zámoří, kteří si vynutili právě vycházející druhé vydání. Kniha, která na četné žádosti vychází v druhém vydání, pojednává i o zákulisí "revolucí" z let 1918, 1948, 1968 a 1989 z "nevědeckého" pohledu. Nepopisuje je jako výsledek srocení davu na Václavském náměstí. Byla napsána právě proto, aby poskytla alternativní pohled na oficiální české dějiny. Kdo si ji přečte, najednou začne vše ostatní vnímat jinak, plastičtěji. Že by se mu pootevřelo duchovní oko? Je nejvyšší čas zahájit diskuzi o našich dějinách a vyhnout se v hodnocení jejich aktérů negacím. Tím vyhasne přítok negativní karmy pro národ a poměry u nás se duchovně zlepší.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2010.