Ptám se nezaměstnané těhotné známé, koho volila. Odpovídá, že prý TOP 09. Udiveně se ptám, jestli ví, že tato strana hodlá zrušit porodné a omezit mateřskou. Neví a diví se. A proč TOP 09 volila, když nezná program? Kvůli osobě pana Schwarzenberga, je to sympaťák a nepotřebuje krást a nechat se podplácet…

Mohlo by se zdát, že obliba politika typu současného předsedy TOP 09 je v Česku nová a překvapivá. Zejména po 40leté komunistické protišlechtické ideologické "masáži". A po tom, co se všichni v češtině učili z Havlíčka: "Zle matičko zle, Schwarzenberci zde!" Ale protišlechtická nálada zde není velká. Úmyslně se ve výkladu českých dějin zapomíná na to, že v 19. století byl nejoblíbenějším vládnoucím Habsburkem v českém království jeho poslední korunovaný český král Ferdinand V. Dobrotivý. Právě pro svou místní oblibu dožil po abdikaci v Praze, nikoliv v pošklebující se Vídni. A právě vývoj jeho popularity nám může poodhalit podíl některých osobnostních prvků na vzniku oblíbenosti či neoblíbenosti význačných osobností mezi řadovými Čechy. Češi nejsou totiž Američané volící hlavně podle vizáže a úsměvu. Jsou ochotní přehlédnout tělesné, řečové a exteriérové vady za podmínky, že za touto "zevní fasádou" vycítí u dotyčného bazální dobrosrdečnost, kterou měl právě onen proslulý Ferdinand V. Dále vyžadují přiměřeně přímou a luxusem se nevytahující povahu a v neposlední řadě respekt ke státu, národu, dále žitou lásku k vlasti a přírodě. Povahou jsou tak Češi "poslední monarchisté" v Evropě, toužící po laskavém, lidsky přirozeném vládci, který včas zarazí krajnosti vlády a "tam nahoře" zajistí nad-měrné nešíření nepravostí a vládu selského rozumu. Tyto aspekty touhy národa naposledy dokonale vycítil, naplnil a také zahrál prezident Masaryk. Proto se stal "tatíčkem" a legendou! V Česku ale existuje jedna vlastnost, jejíž vytušení řadovými Čechy okamžitě neguje účinek předchozích kladů. Je to rozdíl mezi slovy a činy a nedodržení slova. Na podcenění tohoto aspektu veřejné obliby doplatil "stařičký mocnář" František Josef. V roce 1848 slíbil stavům na Kroměřížském sněmu, že se nechá korunovat českým králem, a neučinil to. Přesto, že jinak dokonale splňoval všechny výše uvedené nároky Čechů na hlavu státu, mezi Čechy se stal se "starým Procházkou". Nedodržení slova si vyložili jako nerespekt k národu; vyvolal tak zpočátku neviditelný, později jasný odklon náklonnosti jádra českého národního smýšlení od monarchizmu. Je místním "zeměpisným" faktorem, že "v tomto prostoru" neprojde nikomu, jakmile začne být cítěno, že někdo něco jiného deklaruje a něco jiného dělá. Bez ohledu na velikost držené moci a snahu přicmrndávajících médií. Pro mne bylo svého času překvapením, jak právě tato příčina odklonu českého smýšlení od rakouského mocnářství je rakouskými historiky zatajována řadovým Rakušanům. Vždyť toto nepochopení má za následek přetrvávající protičeské nálady v Rakousku, kde lidé viní Čechy za rozbití středoevropské velmoci. Že by záměr?

Trochu jiný politik

Pro oblibu a vkládání nadějí části voličů do osoby knížete Schwarzenberga však nalézám ještě další skrytý důvod. V jeho osobnosti cítím sice zevně neprojevované, ale zakotvené a žité obecné duchovní principy katolického typu. Z jeho vystupování nepochybně vyzařuje nadčasový přístup, pramenící z katolicky pojatých etických postojů. Tento typ vyzařování, v Česku nikoliv negativně přijímaný, kontrastuje s jednostranně ekonomickými přístupy veřejných činitelů kolem. Alespoň někdo trošku duchovní mezi tou krátkozrakou bandou! Přitom nic bigotního není přímo zachytitelné skrze slovní formulace. Pan Schwarzenberg nedává zevně náboženskost najevo. To by se u Čechů stalo okamžitě mínusem, protože školometská bigotnost je nesnášená. A tak uprostřed hašteřících se skupin politikářů je osobnost s těmito vlastnostmi okamžitě vycítěna a začíná imponovat. Proto, že z jeho vyjadřování a chování každý vycítí, že dotyčný již žije poznání, že peníze nejsou všechno! Kníže si na rozdíl od malodušných lidiček české politiky již vyzkoušel, jak malou roli ve skutečném životě člověka začnou hrát peníze, když bolí hlava, zub, nebo netluče správně srdce. A také při nedostatku víry, lásky, při absenci smyslu života. Jakmile bytost člověka toto zjistí, začne pohlížet na bitky poslanců o procenta a provize jaksi z nadhledu. Nutně je musí vnímat jako nudné a okrajové krasořečnění, jehož cílem je vlastně zastření podstaty sporu a vlastních přízemních zájmů. Nadčasový životní postoj pak velí, že "z hlediska věčnosti" je nejmoudřejší se při tomto krasořečnění vyspat.

Kardinálním nedostatkem našeho veřejného života a tím politiky je úplná absence duchovního rozměru v něm, která odráží absenci duchovnosti žité společností. Nahoře i dole se nemluví o ničem jiném než o penězích a ekonomice. Masa zdánlivě ateistických Čechů přitom silně podvědomě touží po duchovním rozměru společenského života. Přitom právě vadný hmotařský duch společnosti je příčinou tak zvané "blbé nálady". Naposledy se o obrození tohoto rozměru společenského života zmiňoval prezident Václav Havel. Jeho pokusy o obnovení harmonického ducha společnosti pomocí nesmělých odkazů na transcendentní rozměr reality byly však neúspěšné. Nestal se Masarykem, přenechal stát kupčíkům a trhovcům s jejich jediným rozměrem života: urvi co nejvíc peněz! Lze jen hádat, zda to bylo kvůli nemoci, nebo toto zanedbání naopak nemoc jako karmu přivolalo! Nesmělé obecné proklamace se tváří v tvář agresivním materialistům neosvědčily. Je otázkou, zda bude při obnově duchovního rozměru společenského života v Česku úspěšnější stará katolická forma reprezentovaná knížecí noblesou.

Podstata krize není finanční

"Tak nám v plebejském Česku zvítězila pravice," řekla by dnes paní Müllerová Švejkovi. "A která? Já znám dvě zlodějský, tu z Baham a tu ze Seyschel!" "Ale kdepak, ta knížecí!" "Z toho nemusí koukat nic dobrého. Jdu to prodebatovat ke Kalichu," řekl by Švejk. Jásot lidí těšících se na politickou změnu k lepšímu může být vystřídán společenskou katastrofou. Nejprve pro správné "přečtení" výsledků voleb je nutno si uvědomit, že z celkového počtu hlasů dostala pravice hlasy jen od 20 % oprávněných voličů, 40 % těch nejnaštvanějších k volbám vůbec nešlo. Závažnost tohoto jevu osvětluje vtip z "vídeňské vysoké školy vládnutí", kdy se císařpán ptá svého holiče, co dělají poddaní. "Ale jsou nevděční, nadávají Vaše Veličenstvo!" "To je dobré, můžeme zvýšit daně." Po čase opět se ptá císař holiče. Ten odpovídá: "Mlčí. Vaše veličenstvo." "Jéje, to je zlé. Honem snížit daně!!!"

Navíc je třeba vzít do úvahy, že pravici zčásti volili médii popletení "zachránci českého rozpočtu před Řeckem" a osobnostní "antiparoubkovci". Kolik z nich by opakovalo svoji volbu poté, co by se dozvěděli, že potraviny a léky zdraží o 10 %, že se zavede školné a na důchody si budou muset celý život šetřit v důchodových fondech řízených osvědčenými privatizátory?!? Až bude mít dojít k výplatě takových důchodů, supraplacení ředitelé a správci fondů zmizí na Bahamy a zbudou po nich jen nějaké "řecké nebo ropnoskvrnné dluhopisy". Nic nového pod sluncem, než že je nutné připomenout, že tak melou boží mlýny i na ně nevěřící.

Zatím jsou Češi zvyklí na sociální stát a celkem dobře se zde žije. Sice to není nic moc, ale jistá únosná úroveň sociálního, zdravotního, důchodového zabezpečení po komunistech zbyla. Bohužel za cenu rozkladu duchovního rozměru života. To je pravá škoda po ateistických komunistech, ne důstojné "neutáhnutelné" důchody, jak říkají tržní ateisté. A národ také chce dostupný přístup svých nadaných chudých na vysoké školy. Jsem přesvědčen, že jak některé "výdobytky tržního myšlení" privatizátorů lidu "s dlouhým vedením" dojdou, nastane úplný konec tržní "pravice". Argument, že to či ono dobré (průběžně financované důchody) "zavedli komunisti", nezabere, stejně jako nezabírá argument, že dálnice jsou špatné, protože je zavedl Hitler. Nepochybně tím neprozřetelní nastolí konec sociálního smíru. Společenské napětí se vystupňuje, a buď se rebely opět naplní Václavské náměstí, nebo něco jako "ozubené kolečko" Vandas v dalších volbách hlavním proudem vkročí do sněmovny. V roce 1987 marně naznačoval soudruh Gorbačov velkým normalizátorům "Gustavovi a Vasilovi", že je třeba něco dělat s rozšířením úzce kolaborantské vládní základny, protože podruhé už je sovětské tanky zachraňovat nepřijedou. Nevěřili a jak dopadli! Dnes říkám, i když je třeba šetřit, není možné bourat zavedený sociální stát! Ne důchodci, ale bohatí užívají na dluhy budované dálnice, proto je musí formou vyšších daní také platit! Upozorňuji prozápadní vrtichvosty, že americké tanky jsou pro jejich velitele příliš drahé na to, aby zachraňovaly u moci v Česku nějaké privatizátory důchodových fondů! Takže také nepřijedou! Podstata hospodářské krize u nás není finanční, ale právní a duchovní povahy. Žádné geniální daňové soustavy a úžasně sestavené státní rozpočty konsolidaci společenského systému v harmonicky se rozvíjející společnost nepřinesou!

Je nutná změna celého ducha společnosti od uctívání peněz k uctívání Života a člověka! Jen tím se změní společenské klima k harmonickému soužití společenských vrstev, horní, střední a obecné. Předsedové "pravicí" Petr Nečas i kníže Schwarzenberg přece vědí, že "hoden je dělník mzdy!" V dnešní době je třeba tomu rozumět tak, že člověk práce je hoden sociálního, zdravotního, bezpečnostního a důchodového zabezpečení. Právě organizace tohoto zabezpečení je smyslem existence moderního státu! Snad se dotyční nezmýlí! Nám ostatním, kteří jsme vzdáleni od moci, zbývá jen se za ně modlit. Aby je intuice, neboli funkce ducha, vedla k uvážlivosti! Každý nastoupivší chaos by byl nepochybně horší než jakkoliv špatná vláda. Všichni přece znají Macchiaveliho poučku, že "lid je krvelačná šelma, která spí. Běda, když se probudí, pak se musí hodně napít krve!" Aby se pak převažujícím jazykem na Bahamách nestala čeština!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 8/2010.