Habent sua fata bibliothecae! I knihovny mají své osudy a o zámeckých knihovnách to platí dvojnásob. Ne každá knihovna uložená na zámku byla výsledkem bibliofilské činnosti šlechtitelského rodu.

V roce 1914 koupila zámek ve Stráži nad Nežárkou Ema Destinnová, která zde soustředila i svoji po léta budovanou knihovnu. Slavná česká operní pěvkyně Ema Destinnová patřila k velkým bibliofilům. Své knihy nakupovala v kulturních metropolích světa, ať již to byla Paříž, Řím, Berlín a další města, která navštívila během svých angažmá. Vedle množství klasické a romantické literatury obsahovala knihovna Emy Destinnové stará lékařská pojednání, literaturu alchymistickou, astrologickou, spisy o čarodějnických procesech, lidových pověrách, literaturu spiritistickou a také velké množství literatury erotické. Mezi jejími knihami zaujímal zvláštní místo také soubor knih s faustovskou tematikou.

Záhadný dědeček

Jan Mottl, Emin dědeček, který se z pivovarského učně vypracoval na bohatého muže, mohl být při tehdy zcela zběžném komolení jmen jedním z potomků Jana Kytla "zázračného lékaře" ze Šumperka, podezřívaného současníky ze "spolku s ďáblem." V okolí Turnova o tomto muži kolovaly pověsti, podle nichž ke svým pacientům létal na zázračném plášti, léčil podle zaklínací knihy, byl znalcem bylin. Jeho věhlas byl tak značný, že pronikl až k uším císaře Josefa II., který se o Kytlici zmiňuje ve svém cestovním deníku. Jan Kytl zemřel 16. listopadu 1783, ale pověst o něm žila dál. Sto let po jeho smrti ji českým čtenářům přiblížil Josef Svátek v Pražských pověstech a legendách. O zázračném doktoru Kytlici se psalo i v německém a českém tisku. Můžeme předpokládat, že se mladá Ema nechala tímto tématem upoutat a podobnost jmen jen přispěla k jejímu zájmu o faustovskou tematiku, který ji pak provázel celý život. Svědčí o tom i rukopisný opis Simrockovy hry "Doktor Faust – slavný čaroděj", který se nalézá v pozůstalosti Emy Destinnové v divadelním oddělení Národního muzea. Je také známo, že ve svém mládí napsala divadelní hru "Doktor Kytl – český Faust."

Láska k Faustovi

Národní muzeum také uchovává torzo její knihovny, která svojí skladbou ukazuje široký okruh vyhraněných zájmů světoznámé pěvkyně, o níž však je již méně známo, že byla rovněž činná literárně. Z její pozůstalosti přeložil do češtiny německy psané torzo románu "Doktor Casanova" Václav Šmejkal a román vydalo v roce 1988 nakladatelství Vyšehrad. Destinnová v něm líčí svoje citové zmatky na počátku své pěvecké kariéry. Jméno Casanova v názvu románu nezvolila náhodně. V knihovně, kterou shromažďovala nákupy po Evropě, bylo casanovovské téma bohatě zastoupené. Rovněž zde byla řada knih věnovaných casanovským souputníkům – velkým šarlatánům epochy rokoka: Saint-Germainovi a Cagliostrovi.

Nechyběla zde pochopitelně ani "sbírka bájí o Johannu Faustovi." Pamětníci vzpomínají, jak na svém zámečku ve Stráži nad Nežárkou často zakoupila představení společnosti lidového loutkáře Dubského – nejčastěji právě Fausta – a nechávala ho hrát pro přátele a děti v místním hostinci. Faust byl celoživotní láskou Emy Destinnové; jako by v této postavě spatřovala i osudové rysy své osobnosti.

Její život "na vrcholu" měl své stinné stránky

Celý život ji provázel pocit osamělosti a od mládí se družila s kamarádkou smrtí. Již jako jednadvacetiletá se Destinnová pokusila o sebevraždu z nešťastné lásky. I když se jí později dvořili muži jako Enrico Caruso, dirigent Toscanini či skladatel Puccini, zklamání z nešťastné lásky k synu školníka z karlínské reálky, které málem zaplatila životem, ji poznamenalo trvale. Láska nedrží vždy krok s tempem společenského vzestupu. Po skončení své pěvecké kariéry se Destinnová nakonec vdala. Jejím mužem se stal vyučený drogista, o mnoho let mladší než ona a navíc zcela povrchních zájmů.

Ema Destinnová a smrt

Stín smrti se nad hlavou slavné pěvkyně vznášel již od jejího mládí. U Mottlů, podobně jako v jiných uměleckých kruzích, se holdovalo spiritizmu. Při jedné seanci se mladé ženě na otázku, kdy zemře, třikrát po sobě dostalo odpovědi, že za tři roky. Ema přijala sdělení "ducha" statečně. Napsala dokonce báseň, ve které pohrdla životem a smrt uvítala. Po třech letech měla právě vystupovat na prestižním wagnerovském festivalu v Bayruthu. Shodila patnáct kilo a málem se zhroutila. Nakonec se se svým strachem svěřila samotné paní Cosimě Wagnerové, která jí pomohla tuto krizi překonat. Také exlibris, kterými Destinnová své knihy opatřovala, hovoří výmluvně. Vídeňský malíř Alfred Kossmann jí navrhl exlibris s motivem kostlivce, v jehož hrudi je personifikovaná dušička. Na exlibris navrženém jejím přítelem Alfredem Cerigioli spatřujeme šibenici s oběšeným, od kterého odchází kněz zahalený v kápi. Jakousi reflexí života bohatého na erotické dobrodružství ženy, která nenašla nikdy naplnění svého citového života, je exlibris s kresbou stařeny v kostelní lavici před velkou otevřenou knihou s ironickým textem "Bůh ochrání moji nevinnost ve dnech mého mládí."

Proslulá knihovna Emy Destinnové se po její smrti rozplynula ve veřejné aukci. Dodnes se z ní zachovalo jen 259 svazků, které jsou uloženy v Knihovně Národního muzea. V tomto torzu se nalézá i román G. Lewise "Mathilde von Villanegas čili ženský Faust" vydaný v Berlíně 1799. Jistě není náhodou, že se tato kniha ocitla v knihovně umělkyně, jejíž život byl naplněn faustovským hledáním, dosažením nejvyšších poct a uznání i strachem z prázdnoty a smrti.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 7/2010.