Lidem spěchajícím do práce po newyorkském Manhattanu se nechtělo věřit svým očí. V docela malé výšce viděli letět obrovské dopravní letadlo. Přeletělo obchodní katedrály General Electric Building a Chrysler Building a skoro v témže okamžiku se zastavilo o severní budovu Světového obchodního centra (WTC). Začalo inferno na planetě Zemi. Podle kalendáře bylo 11. září 2001 a svět už neměl být jako předtím.

Pro mnohé z počátku divadlo, z povzdálí vše pozoroval John Ryan. Jediný on okamžitě uvěřil. Pro něho to nebylo nic nového, ale jen repríza premiéry, kterou viděl před 56 lety. Pravda to divadlo, které v ten den viděl, bylo ve velmi okázalejším provedení.

Náhody až k neuvěření

New York City má 11 písmen. Jméno Ramsin Yuseb, který zaútočil na věže na Manhattanu v roce už 1993 má rovněž 11 písmen. Jméno George W. Bush má 11 písmen. Pokračujme.

New York je jedenáctým státem USA. První letadlo, které kolidovalo s věží na Manhattanu mělo číslo letu 11. A v tomto letadle bylo 92 pasažérů, tedy 9+2 = 11. Let číslo 77, druhé letadlo, které vlétlo do věží na Manhattanu mělo 65 pasažérů, tedy 6+5 =11. A tragédie se stala 11. září neboli 11+ 9, tedy rozloženo na 1+1+9 = 11. Telefonní číslo amerických záchranářů je 911, tedy opět 9+1+1 = 11. To už pomalu přestává být náhoda.

A je to ještě horší

V letadlech sedělo dohromady 254 pasažérů tedy 2+5+4 = 11. Kdy byl schválen útok, předpokládá se, že 8. září 2001. Den 8. září je 254 den v kalendáři, tedy 2+5+4 =11. Tragédie se stala 911 den po prvním útoku na věže, tedy 9+1+1 =11. Třetí budova, budova číslo 7, která se také zřítila, měla jen 47 pater, tedy 4+7=11.Telefonní předvolba Iráku je 119, tedy 1+1+9= 11. Obě věže měly 110 pater. Když nepočítáme nuly, tedy opět 11. Více než zajímavé. A když převedete číslo letadla Q33 NY, které první kolidovalo s věží na Manhattanu, na velikost 48 a do tvaru písma Wingdings, tak dostanete: .

Válečný veterán

John Ryan si vzpomněl na 28. červen 1945. Do tehdejší nejvyšší budovy světa, jedno sto patrového Empire State Building narazil mezi 78. a 79. patrem rychlostí kolem 300 kilometrů za hodinu, bombarďák typu B-25, Mitchel. Plukovníka Williama F. Smitha, starého válečného leteckého veterána z 2. světové války, nositele několika válečných vyznamenání, nemohla přece zastavit nějaká mlha nad Manhattanem. Poradil si v leteckých soubojích v horších situacích. Sestoupil do výšky asi 200 metrů a tam skutečně už mlha nebyla, ale místo mlhy se mu do letu postavila silueta známé stavby. Na poslední chvíli chtěl letadlo zvednout, ale bylo příliš blízko. Neštěstí mělo celkem malé důsledky. Budova se jen zachvěla. Nebylo také divu.

Porovnejme základní technická data bombarďáku B-25 a Boeingu 767, který později narazil do jedné z věží WTC.

Po nárazu B-25 bylo nalezeno 14 mrtvých a 25 zraněných. Utrhl se výtah i s lidmi a někteří přežili. Jeden letecký motor spadl do výtahové šachty. Škoda asi za milion dolarů. Za týden bylo všechno při starém. Jen novináři měli spoustu látky pro senzaci.

Útok plánovaný v roce 1944

Empire State Building se měl stát cílem útoku už za 2. světové války. Už tehdy měli Němci letadla řízená radiem, a dokonce vybavená televizními kamerami. No ano, televize v Německu fungovala už v roce 1936 a přenášela obraz z olympijských her v Berlíně.

Radiem řízenými raketami zamýšleli Němci na konci roku 1944 bombardovat New Yorku, konkrétně Empire State Building. K přesnému navedení rakety měly sloužit radiové vlny.

Do USA měli být přepraveni, obvykle pomocí ponorek, němečtí agenti. Ti měli za úkol nainstalovat na Empire State Building vysílačky a uvést je do pohotovostního stavu. Přeloženo do srozumitelného jazyka, aby nevysílaly, nebyly zapnuté. Proč? Aby je nebylo možné odhalit. Jakmile se raketa vyslaná z Evropy a řízená přes Atlantik z ponorek rozmístěných po trase přiblížila na vzdálenost, aby byla schopna komunikovat s vysílačkou na Empire State Building, byla vysílačka "oživena" a raketa řízena z místa cíle, kam měla dopadnout. Tím se měla docílit nevšední přesnost. Proč se tak nestalo, je už jiná historie. Snažil jsem se přiblížit možný princip navigace, který byl zvládnutelný téměř 60 let před rokem 2001.

Kdo pilotoval letadla?

Svět se zcela oprávněně ptal, kdo vlastně letadla, která narazila do WTC pilotoval? Dne 27. září 2001, tedy dobrých 14 dní po útoku, byly uvolněny fotografie pilotů. Mezi nimi byla i fotografie Saida al-Ghamdiho. To bylo jméno skutečného pilota žijícího v Saudské Arábii. Tedy země, ve které se měli nějaký čas zdržovat skuteční "piloti", kteří později narazili do WTC. Said se strašně divil, že je zapleten do kauzy. Noviny se mu musely omluvit, ale legenda o živém, teď už teroristovi žila svým životem dalších 14 dní. Jak se to mohlo stát? Said al-Ghamdi skutečně prodělal legální výcvik civilního pilota v USA. Tak není divu, že byla k dispozici i jeho fotografie. Totální komunikační chaos.

Byla i varování

První varování o možném letecké útoku přišlo z Phoenixu z Arizony od agenta FBI na začátku roku 2001. Měl starosti, že Usama bin Ladin nechává v USA vyškolit cizí studenty za účelem únosu letadla. Agent navrhoval udělat soupis všech leteckých škol a seznam všech zahraničních studentů, kteří se učí pilotovat letadlo. Další varování o možném spektakulárním útoku přišlo v červnu 2001. V FBI si toto puzzle nedali dohromady. Všechno jim došlo 11. září. FBI si na to vzpomněla a vysvětlovala to tak, že informace zapadly v kolotoči zpráv.

Konspirační teorie

Jména únosců byla známa do 48 hodin po nárazu letadel do WTC. Zastánci konspirační teorie okamžitě podezřívali z útoku FBI, CIA a vládu. Ptali se, jak to jen bylo možné? Jak byla tak rychle zjištěna jména únosců? Kdo cestuje letadlem, tak ví, že cestující jsou na rozdíl ve vlaku registrováni jmenovitě. Stačí tedy nahlédnout do seznamu a záhada je vyřešena. Stačilo se dovtípit, proč tam byla arabská jména. Proč nebyla letadla sestřelena před nárazem do WTC? To byla další otázka skeptiků. Použijme logiku. Nad Spojenými státy se ročně od kurzu odchýlí asi stovka letadel. Někdy to piloti zjistí včas a vrátí se do koridoru. Jindy je jim třeba "pomoci." Není přece možné sestřelit každé civilní letadlo, které se odchýlí od předepsaného kurzu. Vzpomeňme si, že i nad naším území se odchýlila civilní letadla od svého předepsaného kurzu. A také nebyla sestřelena. Jak bude patrno z dalšího, akce byla mnohem promyšlenější.

Rakety na Manhattanu

Severní věž na WTC po nárazu letadla zůstala stát o 29 minut déle než věž jižní, a to i přesto, že byla letadlem zasažena o 17 minut dříve. V konspirační teorii věc skoro nepochopitelná. Přitom na této skutečnosti nebylo vůbec nic překvapujícího. Důvodem bylo, že severní věž byla zasažena jednak pomaleji letícím letadlem a navíc o 16 poschodí výše než věž jižní. Hroutící se patra severní věže tak působila na spodní menším tlakem, než tomu bylo u věže jižní. Dlouho se tvrdilo, že věže se nemohly zřítit nárazem, ale že byly odstřeleny. Našli se nejmenovaní svědci, kteří měli vidět v nižších patrech malé exploze. I to je vysvětlitelné.

Kerosin – palivo letadel – stékal do vnitra věže. Jakmile proud hořlavé látky narazil na tepelný zdroj, tak začal hořet a došlo k lokální explozi.

To by mohlo být jedno z vysvětlení. Nebo je to prozaičtější. Nezapomeňme, že část závěrečné zprávy není určena pro veřejnost. Při podrobnějším hledání zpráv k dané kauze jsem narazil na informaci, že ve WTC, v neobydlených patrech, byly umístněny rakety Stinger Missiles.

Důvod: V případě, že by městem projížděl prezident Spojených států (tedy New Yorkem) bylo nutno zajistit jeho bezpečnost. Jinými slovy, aby se neopakoval Dallas v roce 1963 a atentát na prezidenta Kennedyho. A po nárazu do budov mohly být skutečně slyšet exploze. Co když ty výbuchy, které slyšeli hasiči, byly Stinger Missiles?

WTC, to nebyl mrakodrap

Stále se objevují teorie, které zpochybňují, že samotný náraz letadel nemohl způsobit zřícení výškových budov. K tomu základní fakta. WTC neměla mrakodrapovou konstrukci. Mrakodrap třeba Empire State Building má vnitřní jádro, které obepíná výtahové šachty a schodiště a mnoho sloupů, které podpírají podlaží. Věže WTC kromě jádra s výtahy měly odlišnou konstrukci. Sloupy byly v centru jádra. Pro představivost to byla malá trubka uvnitř velké trubky a na nosné konstrukci ležely stropy a podlahy. Letadlo při nárazu přeřezalo sloupy v celé délce stěny. To by snad byla konstrukce ještě vydržela. S čím se ale nepočítalo, bylo, že dovnitř natečou tisíce litrů pohonných hmot a začnou hořet. Oheň změkčil ocel, nosná konstrukce se utrhla, poroučelo se podlaží a došlo k dominovému efektu. Ten postupuje velmi rychle, skoro volným pádem. Konstrukce WTC byla ocelová, to nebyl armabeton.

Konspirační teorie

Konspirativní teorie předpokládají jako vrchol své investigativní práce použití termitu, nebo nano-termitu. Jeho použití bylo v roce 2001 ve vývojovém stadiu. Zbývaly jen maličkosti. Ověřit aplikace, nasbírat zkušenosti s odstřelem výškových budov, dosáhnout vysoké preciznosti.

O použití termitu se poprvé zmiňoval Niels H. Harrit z kodaňské univerzity. Podle něho se termit, nebo nano-termit našel v troskách WTC pomocí rentgenové spektroskopie. Nakonec proč mnoho psát. Pusťte si samotného Harrita. Rozhovor je na internetu. On sám o analýzách téměř vůbec nehovoří, bere jako fakt konspirační teorii, že se jednalo o demolici výbušninou. To je pak těžké vést polemiku.

Není to složité

Tajemství ovládání psychiky spočívá v navození patřičné situace. Jde o to přimět partnera, aby jednal proti vlastnímu přesvědčení. Konkrétně. Prodavač vnukne potenciálnímu zájemci myšlenku nespokojenosti s vozem, který momentálně vlastní. Navodí dezorientaci, vezme jej na zkušební jízdu a ve správném okamžiku se ho zeptá, jak je s tímto vozem spokojen? Oběti se rozšíří zorničky, mysl pracuje neracionálně, zákazník je jako zhypnotizovaný. Když kupující nezareaguje správně, tak se mu to zopakuje. Po čase kupující nerozezná fakta od pseudoinformace. Klíčem je vhodná nabídka ve vhodný okamžik a opakovat, až potenciální kupující podlehne. Prostě, neptejte se, zda někdo chce kávu, ale jakou chce kávu. Jen silní jedinci odolají.

Vzpomínka historie

Po 11. září 2001 si historie vzpomněla na skutečnost, že jeden útok na severní věž WTC proběhl už kdysi. Bylo to před 8 lety v roce 1993. Spekulovalo se o tom, zda tehdy byla použita klasická trhavina, nebo trhavina známá pod názvem "červená rtuť" údajně "vyráběná" v tehdejším Sovětském svazu. Nálož byla nevhodně umístěna, a proto nebylo dosaženo požadovaného výsledku. Předpokládá se, že na zboření budovy, jako byla věž WTC, by bylo potřeba malý, velmi malý kufřík červené rtuti. K dostání měla být jen na černém trhu a tomu odpovídala i cena. Za jeden kilogram dobrých 200 tisíc dolarů. Je to hodně. Když chcete provést útok, o kterém má mluvit svět po desetiletí, tak nesmíte být žádný troškař. Přece těch 19 teroristů byli zřejmě jen vykonavatelé. Organizace byla jinde. Jen klasický kasař si vytipuje banku a udělá "káču" sám. Coup 11. září byla akce, o které měl mluvit svět. To byl coup, který měl otřást základy světové velmoci. Červená rtuť má být trhavina s gigantickou účinností. Jedním ze symptomů existence červené rtuti po výbuchu je pronikání mikročásteček do lidského těla, a to nejen dýchacími cestami, ale i kůží. To je příčinou silného kašle. Pro úplnost – záchranáři měli po záchranných pracích respirační obtíže. A musely to být velké potíže, protože nedávno dostali za nemoc, kterou utrpěli při práci na záchranných pracích, vysoké finanční odměny. Existenci červené rtuti nechce nikdo přiznat.

Vědci se však domnívají, že její existence není vůbec žádná fantazie. A překupníci o tom vědí také své. Mohli ji teroristé propašovat do letadla? Mohli. Vzpomeňte si na nedávné propašování trhavin do letadla z Amsterodamu do Detroitu. A to už bylo v době přísných kontrol na letištích.

Únos únosců

Celá akce zřejmě nebyla tak komplikovaná, jak se prezentuje. Byly to šachy na tři tahy dopředu. Letadla byla nejdříve unesena a pak řízena dálkově? Nakonec jen tak mohlo být zaručeno, že celá akce klapne. Řečeno jasněji, že si to nikdo z teroristů nerozmyslí a na poslední chvíli nepřepne na "vyhnout se kolizi". V roce 2001 běžela v americké televizi série "The Lone Gunman", ve které se prezentovalo unesení civilního letadla, jež v konečné fázi narazilo, nebudete věřit, ale do WTC. Čili skutečný náraz byla jen skutečná repríza fiktivní premiéry. V srpnu 2001 provedl zbrojní koncern Raython úspěšně šest přistání letadel pomocí dálkového ovládání na vojenské základně Holloman ve státe New Mexiko. S pomocí GPS a signálů ze země byla letadla s přesností 1 metru navedena na přistávací plochu. Četli jste dobře. Jednalo se o přistání. Se startem to zřejmě nebylo tak jednoduché. Startovat zřejmě museli klasičtí piloti a pak let převzalo dálkové řízení. Firma Raython, to je elektronika a speciální zbrojní systémy. Ale story má pokračování. Na palubě tří ze čtyř unesených letadel sedělo pět pracovníků, vysoce postavených členů firmy Raython. Od programového ředitele po vedoucí inženýry odpovědné za elektroniku a mechaniku, od viceprezidenta společnosti po managera, výkonnou spojku na Ministerstvo obrany USA. Dne 11. září se konalo na obloze USA celkem 5 vojenských cvičení. Mezi nimi i simulace "únosu civilního letadla". Byli lidé od Raythonu na palubě letadel proto, aby dohlédli na to, jak pracují řídící systémy? A kardinální otázka. Přepnul někdo z programu "cvičení" na "reality?" Pak taková příprava neměla chybu. Lépe to snad ani vymyslet nelze.

Použity informace z knihy Andreas von Rétyi, Die Terror Flüge, Kopp Verlag, Rottenburg, Německo

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 6/2010.