Stará německá vojenská mapa mně byla dána jenom k nahlédnutí. Právě na ní bylo místo, kde má být ukryt osmý div světa – Jantarová komnata. Josefu Mužíkovi, známému hledači štěchovického pokladu, sdělila místo jejího uložení přímo manželka řidiče wehrmachtu, který Jantarovou komnatu ve válečné vřavě stěhoval z tehdejšího německého Königsbergu, dnešního Kaliningradu, směrem na Berlín. Místo je zatím "top secret", ale alespoň něco Josef Mužík prozradil.

Nechá se alespoň naznačit místo jejího uložení?

Postup na východní frontě směrem na západ, do Německa; postupovala rychle. Proto bylo třeba najít pro její úschovu vhodné místo. A to se mělo najít asi 200 kilometrů na západ od Kaliningradu, na území dnešního Polska. Řidič, který komnatu stěhoval, si jako suvenýr ponechal jednu z mozaik s rozměrem 55x70 centimetrů, která byla součástí komnaty. Rodině sdělil, že mozaiku nesmí nikdy prodat. Osud tomu však chtěl jinak. Řidič na konci 90. let minulého století zemřel a jeho manželka se dostala do finančních potíží.

A mozaiku prodala, nebo chtěla prodat...

Ne, chtěla ji jen zastavit. Pak osud mozaiky není zcela jasně dokumentovaný. O úmyslu zastavení, nebo o zastavené mozaice se dozvěděla policie a mozaiku, jak to říci jednoduše, získala. Podle expertů je to originál a o tom není třeba pochybovat. Jsou na ni zobrazeny dva páry v romantické letní zahradě se dvěma psy. Podle historie, jak jsem pátráním zjistil, se to mělo stát následovně: Majitelem mozaiky byl poručík Achtermann. Byl skutečně při tom, když se Jantarová komnata transportovala. Kolona se dostala do dělostřelecké palby a šlo doslova o život. A tak se poručík wehrmachtu Achtermann rozhodl ponechat florentinskou mozaiku jako náplast za nebezpečí, kterému byl při transportu Jantarové komnaty vystaven. Stručně řečeno – jako osobní válečnou kořist. Traduje se, že za života poručíka mozaika visela nad gaučem v jeho pokoji. Po jeho úmrtí se mozaika stěhovala do sklepa. Pak jeho žena zjistila, jakou cennost má, a rozhodla se mozaiku zastavit. Policejní ředitelství mělo vyjednávat o koupi mozaiky přes prostředníka, přes notáře. V konečné fázi mozaika nebyla koupena, ale zabavena.

Jak vznikla florentinská mozaika?

Nám, všem Čechům, známá Marie Terezie nechala ve Florencii zhotovit několik kusů mozaik. Čtyři z nich darovala ruské carevně. Nešlo tedy o peníze, ale dar. Dar motivovaný protislužbou, jakousi zálohou na budoucí pomoc, ve kterou Marie Terezie doufala. Jednoduše řečeno. Válka s Friedrichem III. byla na spadnutí. Čtyři mozaiky přišly ruské carevně velmi vhod. Vyplnily místo, které vzniklo po instalování komnaty v Carském Selu. Prostor v Carském Selu byl pro instalaci Jantarové komnaty mnohem větší, než zabírala její původní instalace v Berlíně.

A kde je možno tuto originální mozaiku spatřit?

Duplikát Jantarové komnaty byl před několika lety instalován, včetně originálu mozaiky a jejího duplikátu, na původním místě, v Carském Selu.

Začali jsem z prostředka. Tak od začátku. Co je to jantar a co je to Jantarová komnata?

Je to zajímavý "kámen". Není to nerost v pravém slova smyslu. Je to vlastně původně pryskyřice, která vytékala ze stromů, hlavně borovic. Okysličovala se a pokrývala temným obalem a během tisíců let zkameněla. Tak se rodilo největší naleziště jantaru, a to bylo v okolí dnešního Königsbergu. Jantarová komnata je produkt dvou kultur. Pro zámek v Berlíně ji nechal zhotovit pruský král Friedrich I. a ruskému carovi Petru I. ji na začátku 18. století daroval jeho syn Friedrich Wilhelm I. Jednalo se o 55 metrů čtverečních umělecky zpracovaného jantaru, tedy zkamenělé pryskyřice.

Kde byla vystavena?

V Carském Selu, a to skoro celých 200 let. Pak přišel rok 1941 a na Moskvu se začaly valit německé tanky a valily se i na tehdejší Leningrad, dnešní Sankt Petěrburk. Do města samotného se Němci nedostali. Dostanou se však, dalo by se říci, do jeho předměstí, do Carského Sela, tehdy pojmenovaného po ruském básníkovi – Puškinu.

Komnata byla během 36 hodin vojáky wehrmachtu demontována a odtransportována do Königsbergu. Důvod? Údajně, aby neutrpěla v boji, protože Puškino leželo uprostřed bojů mezi německou a Rudou armádou.

Komu vlastně patří Jantarová komnata?

Podle tehdejšího myšlení měli Němci k odtransportování komnaty i důvod. Byla to vlastně německá Jantarová komnata. Ptáte se, jak to? Komu vlastně Jantarová komnata patří? Tak tedy. Daroval ji pruský král ruskému carovi. Tedy modrá krev modré krvi. Jsme však na začátku 40. let minulého století. V Německu vládne Adolf Hitler a v Sovětském svazu Josef Vissarionovič Stalin. Ani jednoho, ani druhého nemůžeme podezřívat z příslušnosti k modré krvi.

Co se ví jistě?

Jantarová komnata je fantom, který naplňuje sny i seriózních hledačů pokladů, dobrodruhů všech kalibrů i tajných služeb. Hledání komnaty je nebezpečná vášeň, která stála dokonce lidské životy.

Jedno je jasné. Neshořela při náletu RAF – anglického královského letectva v srpnu 1944 na Königsberg.

Pochybnosti byly?

Po II. světové válce vyvstaly otázky. Našla ji vojáci Rudé armády? Byla později převezena do Německa? Našel ji americký voják v Durynsku? Zachránilo ji společné úsilí evropské šlechty nebo tajné služby a nebo vojenské kruhy? Historie se ptala, zda komnata skončila na konci války v podzemních prostorách v Krušných horách nebo zůstala v tajné skrýši v Polsku?

Stručně řečeno. Pátrání po Jantarové komnatě, to je rovnice s mnoha neznámými. Je překvapivé, že německá důslednost pro pořádek, která zaznamenala v písemné formě i nelidské činy, působící v neprospěch wehrmachtu a nacistického režimu, v cause Jantarové komnaty zcela selhala.

A jak vy jste se k místu uložení dostal?

Oslovila mě švýcarská banka jako experta k jmenované kauze. Připomenu jen, že i Štěchovice byly považovány za jedno z míst úkrytu. V jednom hotelu v Kolíně nad Rýnem mi bylo navrženo vést expedici, která se má pokusit komnatu najít. Tam jsem také od manželky řidiče dostal mapu, kterou jsem Vám dal jen k nahlédnutí. Je to pochopitelné. Místo uložení je top secret.

A kdo bude expedici financovat?

Mám příslib od polského Orlenu a ruského Gazpromu, že do toho finančně jdou. Celá expedice se uskuteční v červenci a srpnu tohoto roku. Připravuji televizní tým, který pod názvem "Jantarový záblesk" bude činnost expedice dokumentovat. K místu úchovy prozradím něco více. Je to v prostoru, kde bylo budováno německé velitelské stanoviště, odkud měla být na konci války řízena obrana před postupující Rudou armádou.

A konkrétněji něco k filmu?

Dokument bude obsahovat autentické výpovědi dosud žijících svědků a jejich potomků, archivní materiály z německých, amerických a ruských archivů. Ve filmu bude zachyceno pátrání po předpokládané trase z Königsbergu až do místa její úschovy. Součástí filmu budou i hrané pasáže. Zakončením by mělo být její objevení.

A co klasika, Štěchovice, jsou zakonzervovány?

Připravuji dokument o pražském podzemí a chtěl bych oživit kauzu "Štěchovického pokladu". Tedy pro zájemce včetně dětí připravit trasy související se štěchovickým pokladem. Děti budou mít k dispozici "minohledačky", budou hledat předem uložené mince. Takový výlet pro celou rodinu.

A plány do budoucna?

Koupil jsem u Lunární agentury pozemky na Měsíci. Není to mnoho, ale každý metr čtvereční se bude jednou počítat. Nebudou tam zřejmě v pozemním slova smyslu žádné poklady. Měsíc je ovšem neprozkoumaný terén a takový terén láká.

Vzpomněl jsem si, jaké byly problémy se získáváním povolení při hledání štěchovického pokladu. Nebylo jednoduché začít hledat na soukromém pozemku. A můžete existenci pozemku dokázat? Samozřejmě. Dokonce vím, kde pozemek mám, jak je velký a podle našich pozemských hledisek vlastním i "Lunární pas."

Alespoň nějaké informace o Lunárním pasu?

Po dobu platnosti osvědčuje totožnost občana Lunární republiky při cestování za její hranice a na jiné planety Sluneční soustavy. A nebo. Držitelem pasu se může stát jen vlastník certifikátu opravňujícího k vlastnictví pozemku na Měsíci nebo jiných planetách.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 6/2010.