Bylo to v roce 1893, kdy klukovská zvědavost přivedla tehdy 17letého zedníka Antonína Cvilinka s asi stejně starými kluky pracujícími na opravě fasády chrámu ve Křtinách do podzemí sakrální stavby. Nechali se o pracovní pauze strhnout touhou po dobrodružství v podzemním labyrintu a zcela zapomněli, že už jim dohořívá poslední svíčka. Zapomněli na dobré předsevzetí, že jen na chvilku uspokojí svoji zvědavost, a hned se po skončení polední přestávky vrátí k práci. Expedice se protáhla na několik hodin.

Impozantní vjezd

Zachránila je polírova píšťalka. Šli po zvuku, po pravdě padali přes rakve, ale strach, že zůstanou navždy v podzemí, byl silnější než strach z políra. A konečně jsou u vchodu do podzemí. Ze štěstí, že jsou opět na čerstvém vzduchu, polírovo kázání ani mnoho nevnímali.

Zanedlouho potom byla na místo, kterým Cvilinkova parta vnikla do podzemí, položena dlaždice, a bylo tak zabráněno na delší čas dalším klukovským dobrodružstvím i seriózním bádáním.

"Všude byly samé rakve. Někde v jedné, někde ve dvou řadách. U některých jsme se podívali pod víka. Těla byla oblečena do rubášů, které se po dotyku rukou rozpadaly, a zbyly jen kosti," vzpomínal si i po letech Antonín Cvilinek.

Obec Křtiny se rozkládá na necelých 120 hektarech a má kolem 700 obyvatel. Vjezd byl pro mne – nemohu to jinak nazvat – rychlým překvapením. Po výjezdu z lesa se v několika vteřinách přede mnou objevila v malebném lesnatém údolím Blanenska mohutná stavba křížového půdorysu s monumentální kupolí a věží nad průčelím. Stavba je dílem Františka Ritze z Brna z let 1712-1750.

Investorem křtinského chrámu Nanebevzetí Panny Marie podle dnešního slovníku byl klášter premonstrátů v Brně. Měli šťastnou ruku při zadávání. Projektantem se stal geniální stavitel českého baroka Jan Santini Aichel. Chrám se vlastně dostavět nepodařilo. Reformy císaře Josefa znamenaly zastavení stavby. I přesto vás stavba přesvědčí, a to je všeobecný názor, že je to jedna z nejkrásnějších barokních staveb u nás. Krypta se stala místem posledního odpočinku premonstrátských kněží. Mnohem známější ji činí podzemí pověsti o vně ukrytém pokladu. Stánek boží má silně působící interiér. Je daleko široko vyhlášeným poutním místem a architektonickým skvostem. Nejvíce poutníků přichází o mariánských svátcích, kdy se koná proslavená křtinská pouť. Chrám je rozlehlý, dlouhý 65 metrů, vysoký a široký 35 metrů a má 30 oken. Historici jedním dechem dodávají, že je také bohatý na historii a nejedno tajemství.

Zvonková hra

Měl jsem domluveno s panem farářem Tomášem Prnkou, že se podívám i do podzemí. Ovšem expedice začala u jiné rarity chrámové pozoruhodnos ti, u 15 zvonů různých velikostí.

Stačilo stisknout knoflík a koncert zvonů bylo slyšet po celém náměstí. Najednou se začali sbíhat turisté, aby jim neušlo jedno z lákadel křtinského chrámu.

Zvony řídí počítač a je údajně naprogramováno kolem tisícovky chrámových písní, od písní věnovaných Panně Marii až po písně vánoční. Idea zvonkohry není nikterak nová. Mohlo by se říci, že už má babičkovský věk. Už jej jí půl století.

Realizovat se ji podařilo teprve nedávno. Má minimálně jedno prvenství ve střední Evropě, a to co do velikosti. Zvony váží dohromady téměř 2 tisíce kilogramů. Nejmenší se jmenuje Markéta a největší Anna. Proč Markéta se mi zjistit nepodařilo, ale pojmenování Anna jistě souvisí se slavnou Annenskou poutí a kaplí sv. Anny v městečku. A navíc je to zřejmě tradice. Jeden ze zvonů se v minulosti jmenoval Anna. V případě, že se vám nepodaří uslyšet zvonkohru, nezapomeňte si na zvon ťuknout a pak teprve oceníte jeho zvuk.

Pomalované lebky

Zřejmě první po zedníkovi Cvilinkovi se do podzemí dostali 19. ledna 1991 brněnští jeskyňáři a objevili tam kosti asi jednoho tisíce lidí. Pozornost vzbudily především pomalované lebky.

Byly to lebky významných lidí, kteří oplývali výjimečnými vlastnostmi, schopnostmi nebo je proslavily výjimečné činy? Lebek, těch pomalovaných, je celkem dvanáct a rozvinula se hypotéza, že patří dvanácti českým pánům popraveným na Staroměstském náměstí v Praze katem Mydlářem po bitvě na Bílé Hoře. Pro výstrahu všem troufalým je kat dal vystavit na ochoz Staroměstské mostecké věže, kde byly až do roku 1631. Pouze hlavu hraběte Šlika dostala jeho vdova.

V roce 1631 přišli do Prahy Sasové. Emigranti po Bílé Hoře se mohli vrátit a lebky byly uloženy do Týnského chrámu. Byl to vlastně tajný obřad, kterého se zúčastnilo pár vyvolených. Bylo to z důvodu, aby je katolíci nenašli. Kam byly uloženy, to zůstalo tajemstvím. Pak přišel válečník Valdštejn a navrátivší se emigranti museli opět do exilu a vzali tajemství úschovy lebek s sebou. A objevila se teorie, že lebky v Křtinách jsou lebkami českých pánů.

Tato teorie má dvě vady na kráse. Lebek by muselo být jen jedenáct. Nedá se předpokládat, že by byla rodinou vydána i hlava hraběte Šlika. V Křtinách se našlo jen 7 lebek mužských, čtyři spíše mužské a jedna spíše ženská. A kardinální otázka? Jak se dostaly lebky do Křtin?

Byl důvodem výjimečný čin?

Dalším vysvětlením by mohlo být, že pomalování bylo identifikací lebky. Jednoduše řečeno, aby se pozůstalí modlili za toho správného zemřelého.

Nebo to bylo ještě jinak. Pomalované lebky mají kresby velmi se sobě podobající, a to pak podsouvá myšlenku, že se jedná o nějakou shodu. Tedy nebyla prioritní identifikace, ale je možné, že to bylo poukázání na druh zaměstnání, na hrdinský nebo výjimečný čin. Pomalované lebky mají dva primáty. Jsou to jediné známé pomalované lebky na našem území a kresby jsou si podobné a jsou ozdobeny písmenem T. Podobné lebky lze nejblíže od nás vidět v Rakousku, ovšem bez písmene T.

Panuje jistá shoda historiků, že pocházejí ze 17. století. To by naznačovalo, že pocházejí z doby po bitvě na Bílé Hoře. Bylo to období rekatolizace Čech a propagace katolických mučedníků. K tomu je nutno připomenout, že Křtiny stály v čele této rekatolizace.

Platilo už tehdy staré vyzkoušené pravidlo, že pod svícnem bývá tma, a proto byly lebky uschovány na katolickém teritoriu. Písmeno T by mohlo souviset se svatým Antonínem, který bývá zobrazen jako stařec s holí ukončenou křížem, podobající se písmenu T. Světec léčil halucinace, přechodnou hluchotu a slepotu jako důsledek otravy plísní.

Nebo to bylo jinak? Nebo by T mohlo souviset s řeckým tau a reprezentovalo řecké slovo toxikon jako pozůstatek na dobu baroka, které proslulo toxickými skandály a čarodějnickými procesy. A nebo je to připomínka bible, ve které je psáno, že ten, kdo nese znamení, bude zachráněn.

Cesta do Křtin není pro řidiče-turistu jednoduchá. Někdy je třeba zapojit i intuici a snad se i jednou nebo dvakrát vrátit, než naleznete správnou cestu. Dosažení cíle však vynahradí všechna strádání.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 4/2010.